Recenze: Driv3r aneb Highway to hell

Driv3r je paradox. Recenzenti ji hodnotí záporně - a v obchodech se při tom skvěle prodává. Recenzenti ji pomlouvají - a hráči hrají. Proč to všechno? Jak je to možné? Jak ta hra vlastně vypadá? A jak ji ohodnotili redaktoři Doupěte? Odpověď na tyhle – a nejen tyhle – otázky se dočtete v následující nevšední recenzi na tuto nevšední hru.

Multiplayer: ne
Paměťová karta: 87 kB
Analogové ovládání: ano
Vibrace: ano
Výrobce: Reflections
Distributor hry: Atari
Od 16 let

Driv3r je docela zajímavá hra. Tedy... Není zajímavá v tom smyslu, v jakém se toto slovo v recenzích obvykle používá. To ne. Je zajímavá... Tak nějak jinak. Jak se těžko vysvětluje - rozhodně to nejde jen v pár slovech, takhle na úvod. Proto se o to ani nepokusím. Co se vám v tomto úvodu pokusím vysvětli je, proč následující recenze vypadá tak, jak vypadá.

Jde totiž o to, že Driv3r není dobrá hra. Alespoň ne v tom smyslu, v jakém se toto slovo v recenzích obvykle používá. Otázkou pak je, proč se ve světě tak dobře prodává, že? No a to je právě to, co se pokusím v následujících řádcích podchytit. Zjednodušeně řečeno: Protože Driv3r je divná hra, je divná i jeho recenze...

   

Istanbul, město dvou kontinentů a taky Driv3ra * Maiami je docela malé, co? * U vás doma

Fáze 1.

Psal mi šéfredaktor, jestli prý nechci na recenzi Driv3ra. Pohled na recenze v zahraničí mě poněkud odradil, pohled na statistiky prodejnosti zase navnadil. Jak sakra může být jedna hra naráz vcelku shodně hodnocena jako nic zvláštního (průměrně v zahraničí dostává 6/10) a při tom být mezi hráči oblíbená? Sakra, v tom bude nějaký háček...

Navíc jsem si z obrázků i z recenzí všiml, že to bude něco na způsob mého oblíbeného GTA, takže nakonec jsem po několika hodinách váhání odepsal, že si to jako vezmu. Beztak jsem zrovna neměl co dělat.

Následujících několik dní jsem sice měl dost napilno (což mě docela zaskočilo, kde se sakra najednou vynořilo tolika práce?), ale nakonec bylo vše zvládnuto a Driv3r putoval do mechaniky PS2.

Fáze 2.

Inu, na první pohled ta hra rozhodně nevypadá špatně, to se jí musí nechat. Vypadá to dokonce na docela zajímavý příběh, třebas postavený na poněkud otřepané záplatce o drsném policajtovi, co v převlečení vnikne mezi drsné záporňáky, chvíli s nima dělá drsný věci, ale pak se všechno pokazí a nezbývá než ukázat, kdo je tady drsnější.

První mise - dojet na policejní stanici. Pohoda. Sice mě trochu zarazila poněkud nestandardní fyzika auta, které má tendenci přecházet do smyku při sebemenším důvodu, ale uklidňuji se tím, že to bude jen mým nezvykem na hru a tím, že na začátek mi přeci logicky dali to nejhorší auto. Konečně, v GTA 3 mi taky chvíli zabralo zvyknout si na ovládání.

První mise byla nakonec bez větších problémů a na první pokus za mnou, druhá se připravovala. Že prý projít si střelnici, postřílet makety padouchů a naopak nezasáhnout civilisty. To zní jako pohoda...

O pár minut později to je za mnou... Katastrofa... Měl jsem problém se vůbec trefit. Obratem jsem si změnil ovládání na nejvyšší citlivost tiše doufajíc, že přestřelek moc nebude. Cíle jsou malé, automatické zaměřování veškeré žádné a jediné vylepšení, co je k dispozici, je to, že zaměřovač zčervená, když míříte přímo na nepřítele; tedy když určitě zasáhnete. Jako by to k něčemu bylo, beztak to vidím, ne? Když je v zaměřovači, trefím se, když není, střílím vedle. Jasnačka...

   

Alternativní dopravní prostředky: tzv pěškobus * Motroka má taky něco do sebe * Samozřejmě nesmí chybět  člun

No nic, jdu na třetí misi. Prej nějakej magor či co, mám jet společně s ostatníma poldama. Pohoda, ne? To jsem si říkal - alespoň před tím, než jsem zjistil, že když se ostatním moc (čti víc než málo) vzdálím, je mise neúspěšná (Stay with them!). A že to, že jedu v policejním autě a se zapnutou houkačkou, nikoho nezajímá; tohle zjištění byl opravdu šok.

Zvykl jsem si totiž v jiných hrách, že okolní auta na mě reagují. Alespoň nějak přiměřeně - jako že když jedu rovně do čelní srážky tak se snaží uhnout nebo aspoň zahoukají a že když jedu v policejním autě se zapnutou houkačkou, vyklízejí můj pruh. Alespoň doteď jsem si mysle, že tohle je normální.

Ale Driv3r mě měl přesvědčit o opaku. Někdo se totiž vykašlal na všechny skripty, které by měly jakkoli ovlivňovat hru v závislosti na vašem počínání. Teda - pardon. Ne na všechny. Jen na ty, které představují herní AI. Předskriptované situace tady jsou - a je jich požehnaně. Ale o ty teď nejde...

Jde o to AI; o to, jaké je. Nebo spíš jaké není. Zaskočilo mne to hned v téhle misi - jedu si klidně po hlavní silnici, ve vnitřním pruhu, rovně, sirénou houkám jak na lesy... A najednou z vnějšího pruhu se auto, které jsem právě předjížděl, pokusilo zatočit vlevo - tedy napříč mojí trasou. Což se mu samozřejmě nepovedlo, protože to napálilo přímo do mne, narvalo mě na sloup veřejného osvětlení a než jsem stačil cokoli udělat, dozvěděl jsem se, že "Stay with them!"

Další pokus. Tentokrát si už dávám pozor, snažím se vyhnout všem takovýmto kolizím a držím se v davu ostatních policejních aut. Najednou se jedno z nich (shodou okolností právě to, které jelo vedle mne) rozhodlo přejet z pruhu do pruhu. Shodou okolností právě do mého- takže než jsem se vzpamatoval, byl jsem natlačenej v protisměru. Protijedoucí náklaďák se nenamáhal ani zatroubit, ani změnit směr - a než jsem se vzpamatoval, byl jsem odhozen kdo ví kam a dozvěděl jsem se, že prý "Stay with them!" Další pokus skončil hodinami v nepříliš zvládnuté zatáčce, další dva kolizí s náhodnými automobily cestou a jeden špatným odbočením (nebo spíš neodbočením).

Právě když mi začaly povolovat nervy, dojel jsem úspěšně na místo. Tadááá! No hurá. Možná to přeci jenom není tak špatná hra, jen si zvyknout. Nebo snad ne? Úspěch mě opravdu dobře naladil.

   

Auta mohou vypadat různě - dokonale... * ...normálně... * ...nebo jako vrak. Záleží jen na vás

Fáze 3.

Po dojetí následovala krátká animačka, kterak onen magor, kvůli kterému jsem sem jeli, bere rukojmí, posílá své parťáky hlídat boční vchod a pak zadání mise. Že prý mám projít právě z boku a dostat ho. Pohoda - čtyři hlídkující hoši byli mrtví během chvíle. Pak přišla krátká, asi desetisekundová animace, kterak cíl sedá do auta a vylítává skokem přes násep skrz přední vrata ze dvora mezi policejní auta, pak se elegantním obloukem vrací na silnici a odjíždí. No dobře. Projedu úzkým nájezdem, v plné rychlosti vyjedu na násep, proskočím mezi policejními auty, elegantní zatáčkou... Sakra, co to je? Místo elegantní zatáčky si to smykem hrnu přes trávník proti výjezdu až do zdi poblíže stojícího domu - a než se vykodrcám na silnici, padouch je v trapu.

No nic. Restartuji misi, vybíjím čtyři hlídky, zkouknu animaci, vyjíždím za ním... Nějak jsem se nenapasoval do výjezdu, zasekl se o vrata a padouch je pryč. No nic. Restartuji misi, vybíjím hlídky, zkouknu animaci, vyjedu z vrat... Sakra, jak to může vybrat? Já dostanu vždycky smyk, ať dělám co dělám! Reset, hlídky, animace; reset, hlídky, animace.

Sakra, tohle mě fakt točí. Bude to chtít nějakej nápad. Tak zaparkuju před výjezd, kudy bude ujíždět, pár kolemstojících policejních aut, vybiju hlídky, zkouknu neodkliknutelnou animaci a... Jak to? Jak to mohl vědět? Místo předním vchodem, kde by to narval do nachystaných aut záporňák vyjel zadem... No nic. Hurá za ním... Co tady dělá ten kontejner? Reset, přeparkovat, hlídky, animace. Auto dostalo hodiny po čelním nárazu do chodce v plné rychlosti. Reset, přeparkovat, hlídky, animace. Reset, přeparkovat, hlídky, animace. Ta hra mě už fakt s***e.

No holt to asi bude chtít změnit taktiku. Přeparkuju dvě auta před vjezd, do třetího sednu a jedu mu zablokovat výjezd. Sem mazanej jak mazanec!

Když jsem minul vchod, automaticky se zapnula animace, jak záporňák nasedá do auta. No nic, sice výjezd zablokovanej nemá, ale stejně ho... Co to ten vůl dělá? Místo, aby jel ke mě, udělal profesionální hodiny, najel na jakýsi bedny, přeskočil je a zmizel v dálce. No nic, hurá za ním! Opatrně se nasměrovat, rozjet se, najet na bedny... Krásný skok. Ale co je zase tohle? Těsně před dopadem se mi auto najednou zcela bezdůvodně překlopilo a dopadlo na čumák, i když celou dobu letělo krásně jak ptáček a bez nejmenších potíží. Po dopadu následovala série hodin, otáček a hláška, že mi zase ujel. No nic... Reset, přeparkovat, hlídky, animace, skok - a zase reju čumákem do země. Reset, kašlu na hlídku, sedám do auta a projíždím předníma vratama. Animace, odjíždí zadním vchodem skrz uličku. Tohle je bez šance - musím přejet parkoviště, přibrzdit, vybrat na malým prostoru 90° pravotočivou a 180° levotočivou zatáčku; než to zvládnu, je zase v prachu. Reset.

   

Některá místa vypadají opravu kouzelně * Jiná vypadají moderně * A další prostě vypadají. Ale grafika se povedla, co?

Nemá cenu se rozepisovat o tom, jak mě to celý štvalo. Jak jsem nadával, že ačkoli vjedu do vrat v plné rychlosti, musím se podívat, jak si on klidně běží přes celé parkoviště k autu, nasedá a odjíždí - a já po animaci začínám s tachometrem na nule. Jak že když se příliš vzdálím od lokace, on prostě sedne do auta a ujede. Jak čelní náraz do chodníku zastaví auto jako náraz do stěny a ještě mi při tom praskne zadní kolo. Jak se auta chovají, jako by vážila 50 kg (i s řidičem) a ne 20x tolik, což se hodně projevuje zejména na tom, jak sedí na silnici a jak málo stačí k tomu, aby létala vzduchem jako čamrdy.

Řeknu vám, tak sprostě jako při téhle misi jsem snad ještě v životě nenadával. Nakonec to po třech hodinách neúspěšných pokusů vzdávám, sedám k počítači a píšu Martinovi, šéfovi konzolové sekce, že na to fakt nemám - a duševně naprosto vyčerpaný jdu spát.

Fáze 4.

Druhý den mám na ICQ vzkaz. Nebudu vám ho tady přepisovat, ale Martin zaapeloval na moje recenzetské city a vydal příkaz recenzi napsat. A já to v nějakém nesmyslném hnutí mysli přijal. Ach jo...

Takže zase zapínám PS2, nahrávám misi. Jak to mám sakra udělat? Nakonec přišel spásný nápad: nasměrován na zadní vrata couvám směrem od předního vjezdu přes trávník... Ano! Vyjel ven přesně podle předpokladů a já, bez nutnosti nějak složitě kličkovat dvorem jsem jen kousek za ním... Když jsem se za něj bezpečně přilepil, následovala až trapně jednoduchá dvouminutová honička městem a konec mise. Hurá!

Světlé stránky hry
  • slušná grafika
  • zajímavý příběh
  • GTA skoro-klon prostě nemůže být úplně špatný
Temné stránky hry
  • šílenství v některých misích
  • normální člověk nezná dostatek nadávek
  • fyzika aut je opravdu pošahaná
  • AI ostatních řidičů je... Oprava - NENÍ

Fáze 5.

Nějakou dobu pak hra pokračovala v sice poněkud ubíjejícím, ale popravdě ne zcela nezábavném duchu. Každou misi si člověk napřed musel projít, zjistit kde co a kdo je a co dělá a pak jen doufal, že příště bude vše na svém místě - a když se zadařilo, na nějaké čtvrté až desáté projití ji měl bez větších problémů hotovou.

Pak se zase objevil problém obdobného typu jako "auto na dvoře", já na několik hodin vyšílel, povzpomínal na všechny známé nadávky, hru vypnul s tím, že už se k ní nikdy nevrátím... A o několik dní později jsem tu misi zase se sebezapřením dokončil. A tak stále znova - a pokud neumřel, nenávidí Dri3ra  dodnes.

Reminiscence této recenze

Pokud máte pocit, že na předchozích řádcích něco chybí, máte naprostou pravdu. Nikde se nezmiňuji o grafice, hudbě, ovládání, animacích... Ono to totiž není potřeba; co  je tahle hra zač a jak se hraje pochopíte i bez toho, abyste o těchto jejích artiklech něco věděli. Po pravdě řečeno, všechno, co o nich potřebujete vědět je to, že ve hře jsou a že jsou docela dobré. Ne skvělé, ale rozhodně ne špatné. Věřte mi, že zrovna v tomto případě nemají na celkový dojem ze hry nijak zásadní vliv.

Grafika: 8/10
Zvuk: 7/10
Hudba: 7/10
Hratelnost: 5/10

Driv3r je kvalitní hrou, která se však bohužel nehraje příliš dobře.

Celkové hodnocení: 6/10

Diskuze (19) Další článek: Xpand Rally expanduje mezi tvůrce amatérských módů

Témata článku: , , , ,