Recenze: Driver Parallel Lines – čtvrtý díl slavné trilogie

Na sérii Driver jakoby dolehlo zvláštní prokletí, které nikdy nedovolilo zopakovat úspěch prvního dílu. Nebo se mu aspoň přiblížit. Druhý a tuplem třetí díl totiž zapadlo do hlubin zapomnění. Avšak malá jiskra naděje nakonec svitla u nového následovníka, Parallel Lines, jenž nyní dorazil na pulty obchodů.
Recenze: Driver Parallel Lines – čtvrtý díl slavné trilogie

Platforma: PC, PS2, Xbox, Wii
Typ hry: Akční
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 1.8 GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 2.4 GHz, 1 GB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1600+, 1.5GHz, 768MB RAM, 128MB grafická karta
Výrobce: Reflections
Distributor ČR: Playman
Homepage:
http://driver.us.ubi.com/index-us.html

Lidé už ani nevnímají současné tempo přísunu her a především zapomínají na číslovky za jejich jinak noblesními názvy. Další pokračování známé pecky se dnes – bohužel - bere za samozřejmost. Je přece předem jisté, že pouhopouhý lesklý obal se zvučným jménem přiláká nespočet zákazníků a vydělá přinejmenším na vynaložené náklady. Jenže co kvalita? Driv3er (pro neznalé – označení třetího dílu) by o tom mohl vyprávět v celé své kráse. Přestože dokázal pokazit všechno možné, prodejnost se nedala označit za vyloženě katastrofickou. Síly do čtvrtého dílu však v Atari očividně neměli, společnost se ocitla kvůli shodě mnoha „malých“ problémů v jeden velký problém, tudíž licence odkráčela pod křídla Ubisoftu. A výsledkem je čtvrtý díl s podtitulem Parallel Lines.

Časový posun

Do jisté míry je už po letmém shlédnutí zřejmé, že nápadnou podobnost s GTA sérií novému Driveru nelze upřít. Nicméně duch původních Driverů zůstal zachován a stále se vše točí hlavně kolem řízení vozidel a nebezpečných honiček městem. Příběhové zasazení přitom překvapivě rozděluje hru na dvě části s odstupem několika desítek let. Sotva jste se stihli rozkoukat a vražedné tempo New Yorku roku 1979 vás vyhodilo na výše postavená místa jinak nebezpečného podsvětí. Jenže karty se pak obrátily, dřívějším přátelům jste začali být nepohodlní a během pár misí jste se ocitli v maléru, přímo v zaprášeném žaláří, z něhož jste se dostali až roku 2006. A vše začíná na novo – nemáte nic, jen tu vysněnou svobodu.

  
Honičky s policajty jsou stále na denním pořádku * Podobně jako v GTA, i zde můžete řádit na motorkách * Srážka bolí, ale na jízdních vlastnostech automobilu se tolik neprojeví

Asi to chtěl ale sám osud, abyste ani po nově nabyté volnosti nezačali řešit haldu dalších problémů. Občasnému vystavení houkajících majáků si holt budete muset navyknout a s přibývajícím počtem hlídek je samozřejmě obtížnější utéci (policie se stále s nikým nemazlí, občas ovšem neumí pořádně řídit a nebojí se dokonce zboření půlky New Yorku). Málokdy vás přitom zachrání vlastní nohy, na než jste se v případě Driv3ra nemohli prakticky vůbec spolehnout. Tato samozřejmost, známá hlavně z GTA sérií, ale nakonec vnikla pod kůži i Driveru, přičemž Parallel Lines konečně ladně kombinuje jezdeckou a „chodící“ sekvenci. Situací za volantem je ovšem stále podstatně více, převážení kumpánů městem a pronásledování nepřátel však zároveň nechystá výraznější překvapení. Zamrzí nicméně absence ukládání hry, s níž si se setkáte pouze po splnění daného úkolu.

   
Hej, stůj! Teď tě mám podle scénáře střelit, tak to nepokaž! * Mám brýle a vražednej pohled * Nočník klid je tu od toho, aby se rušil

Nutno zároveň dodat, že ono počáteční nadšení z rozdělní hry na dva časové úseky během pár minut opadlo. Kdepak jsou markantnější rozdíly ve složení staveb? Kampak se poděla novodobější auta? Dodnes se v Americe jezdí se starými plechovkami, avšak v případě Parallel Lines zavání podobná nevýraznost spíše vychytralostí distributora.

Poněkud jednotvárné prostředí alespoň nabízí neomezené poflakování městskými čtvrtěmi, díky kterému třeba i narazíte na nějakou práci. Zpracování příběhu ale rozhodně nepřechází do ústraní, naopak hraje podstatnou roli dodávající hře šmrnc. Jistá volnost zároveň neztrácí na atraktivnosti, nejste tedy vyloženě spjatí s tempem děje. A pokud zrovna nebudete mít do čeho píchnout, stačí obhlédnout mapku a ze znázorněných bodů vybrat jednoho člověka, který hledá zrovna někoho, jako jste vy.

Nohu na pedál

Pestrý repertoár vozidel by v případě Driveru měl hrát prim, a také tomu tak je. Mezi osmdesáti různými kousky rozdělenými do několika tříd nechybí dokonce motorky. Jízda na dvou kolech však není podstatně složitější, než na čtyřech. Jen jde více „o hubu“ a čelní střet s pouliční lampou často nekončí šťastně. Na druhou stranu nejste alespoň tolik limitování okolím, můžete se ladně dostat z jedné ulice do druhé a mnohdy i uniknout policejním hlídkám. Taktéž potěší stará vozidla, která se pochopitelně vyskytují především na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Nicméně rapidních změn ve výkonu starých vraků a novodobých aut se nedočkáte, a to je škoda (kromě tanku, u něj se už jedná o trochu jiný kalibr).

  
Cáry masa s chlupama, pořád mi něco stojí v cestě!

Není tuning jako tuning

Je to už trend, snad každá polozávodní nebo vyloženě závodní hra má svoji vlastní garáž se všemožnými spoilery, křídly, prodlouženými koncovkami výfuků a dalším nablýskaným harampádím. Ani Driver Parallel Lines není výjimkou a mimo jiné si můžete do značné míry upravit motor. Ale pozor na zničení auta, jeho ztráta je někdy opravdu citelná.

Výtku bych také směroval k arkádovějšímu pojetí řízení. Rozhodně nejde o nic náročnějšího, než řízení v GTA. Avšak více rozlišností mezi jednotlivými druhy aut by se ve shluku honících zlodějů neztratila. Arkádově ladění hráči nebudou zklamání, ale příznivci reálnější jízdy, třeba i s použitím volantu, spláčí. Nakonec se mi podařilo jeho úspěšné nakalibrování, nicméně dlouhou dobu jsem u zkoušeného ovladače nesetrval. Šipky přece jenom zůstanou šipkami, namísto řízení volantem, které se změnilo v jízdu za střízlivé ožralosti. Byť se naštěstí pokuty za opilost příliš neřeší...

Řešit spíše budete na šrot rozflákaného plecháče, protože model poškození opět dává najevo svoji přítomnost. Taktéž z něj jde cítit arkádový závan, jenže zde rozhodně ku prospěchu hratelnosti. Automobily ani po větší deformaci nezůstávají nepojízdné, ztratí ovšem na svém lesku, kráse a původním šarmu. Co naplat, pár velkých srážek s auty vždy spolehlivě zapůsobí, možná by to jen chtělo více létajících střepů a plechu. A chodců... i když, jich si občas užijete také hodně.

Lesk i špína

Na adresu grafického zpracování nelze říci špatná slova. S ohledem na celé město a jeho zobrazování je čtvrtý díl Drivera spíše „lepším lepším“ průměrem, jenž vypadá – opět – v porovnání s GTA dokonce uvěřitelněji (i s ohledem na datum vydání posledního San Andreas). Asi za to může pojetí a styl, možná větší míra lesknoucích se kapot. Přesto nemám z grafiky špatný pocit, přivítal bych ovšem na druhou stranu detailnější textury u budov. Ty pleskaté kvádry někdy bijí do očí až hanba.

Světlé stránky hry
  • Solidní příběh
  • Chození v Driveru má konečně hlavu a patu
  • Jezdící část ale přesto převažuje ;-)
  • Solidní počet aut s doprovodem motorek
  • Grafické zpracování
  • Jednoznačně hudební doprovod
  • Volnost města není k zahození
Temné stránky hry
  • Časové rozdělení na dvě části je nevýrazné
  • Malá rozlišnost mezi auty
  • Arkádové pojetí jízdy nemá rádo volant

Překvapivě dobrý je i hudební doprovod společně se zvuky, tudíž nemám proč hře udělit špatné hodnocení (jakožto příznivce „old-stylové“ muziky jsem byl nadšen). Konečně něco solidnějšího, než sprostý a podplacený Driv3r. Zároveň jsme se sice opět nedočkali hry, která by nás posadila na zadek, nicméně solidní porce zábavy zabalená v balíčku s nálepkou „arkádová záležitost“ rozhodně neurazí. Časové rozdělení na dva celky ovšem neberte příliš vážně, spíše jej považujte za malinkaté zpestření děje, nikoliv za razantní obměnu prostředí a automobilů. To už spíše okuste taje současného trendu v závodních hrách týkajících se tuningu (viz boxík výše).

Grafika: 7,5/10
Hudba: 8,5/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 7/10

Driver Parallel Lines se překvapivě povedl a konečně nedělá ostudu svému jménu, jako jiný, raději nejmenovaný díl (byl to ten třetí). Škoda jen pár nedostatků, mohlo to být o nemalý ždibíček lepší.

Celkové hodnocení: 7,7/10

Dostupné pro: PC, Wii, iPhone
Žánr: Akce | závodní akce
Výrobce: Reflections | Webové stránky hry
  • Solidní příběh
  • Chození v Driveru má konečně hlavu a patu
  • Jezdící část ale přesto převažuje ;-)
  • Solidní počet aut s doprovodem motorek
  • Grafické zpracování
  • Jednoznačně hudební doprovod
  • Volnost města není k zahození
  • Časové rozdělení na dvě části je nevýrazné
  • Malá rozlišnost mezi auty
  • Arkádové pojetí jízdy nemá rádo volant

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejkrásnější konzolové hry: když na výkonu nezáleží (galerie)

Nejkrásnější konzolové hry: když na vý…

Kdo říkal, že na hezké hry potřebujete jen to nejvýkonnější PC?

včera | | 4 N/A
DOOM: Desková hra - akční nářez na vašem stole (recenze)

DOOM: Desková hra - akční nářez na vaš…

Na poli počítačových her je DOOM skutečnou legendou. V této recenzi se ale podíváme na jeho mladšího deskoherního sourozence. Nutno říct, že rodinné jméno se mu ve světě deskových her podařilo adaptovat se ctí.

7.  7.  2018 | | 5 N/A
Hrajeme Battlefield 5: zasněžená válečná vřava je pastvou pro oči

Hrajeme Battlefield 5: zasněžená váleč…

Ještě, než k vám dorazí naše plnohodnotné dojmy, se můžete podívat na osobní pohlednice našich vojáků z bitevní vřavy.

1.  7.  2018 | | 7 N/A
Rozšíření do KC Deliverance opět láká na krásy českých lesů

Rozšíření do KC Deliverance opět láká …

Je čas vrátit se do českých luhů a hájů a okusit krásy našeho středověku.

12.  7.  2018 | | 2 N/A
KC Deliverance: From the Ashes: znáte Jindru, všechno spraví! (recenze)

KC Deliverance: From the Ashes: znáte …

První DLC do Kingdom Come: Deliverance konečně spatřilo světlo světa a neslibuje málo. Máte se stát rychtářem a spravovat vlastní vesničku. Přesto nás DLC vůbec nenadchlo.

10.  7.  2018 | | 5 N/A