Recenze: Dungeon Siege: Throne of Agony – zábavné utrpení

Platforma: PSP
Žánr: Akční RPG
Výrobce: Supervillain (http://www.supervillainstudios.com/)
Vydavatel: Take-Two (http://www.take2games.com/)
Homepage: http://www.2kgames.com/throneofagony/

Dobrý den, vítejte u dnešní recenze na Diablo pro PSP. Připravte se na bleskovou akci, plnou všerůzných úderů, seků a výpadů, stejně jako střel z dálky a magických útoků. Sem tam se objeví i nějaký ten předmět, který je možno navléci na vaši postavu, aby se neznatelně změnily její statistiky. V potocích krve nasbíráte dostatek zkušeností na rozvoj vaší postavy, kdy stačí vybrat jednu z mála cest a jen se jí nechat vést. A na konci potkáte mohutného pekelníka, který se snaží ovládnout celý svět.

Zbláznil jsem se? Jaké Diablo, co to tady melu? Při pohledu na Dungeon Siege jsem se prostě neubránil očividnému srovnání. Legenda žánru akčních RPG viditelně zanechala výraznou stopu na autorech Dungeon Siege a pokud Diablo znáte, můžete se rovnou přesunout k hodnocení. Novinek sice několik bude, ale daly by se snad spočítat i na prstech vysloužilého pracovníka dřevařského závodu v invalidním důchodě po pracovním úraze.

I když, stačí se podívat na příběh a člověk by hned věděl o první novince. Žádné klišé ve stylu vesnice, kde se děje něco divného. Namísto toho zažijí vaše oči opět nějaké to ztroskotání, aby se neřeklo, že by originality mohlo být až příliš. Jakmile se konečně prosekáte džunglí, plnou nepříjemných domorodců, až k nejbližší vesnici. Tady se pomalu začínají roztáčet kola příběhu, dostáváte rozličné úkoly a putujete nejen v dobrodružných prostředích, ale také na mapě světa.

A hle, další novinka, to se nám to pěkně sype. První pohled na mapy světa mi připomněl stařičkou Final Fantasy VII, kde velmi podobným způsobem cestujete mezi jednotlivými lokacemi. Ty lze v zásadě rozdělit a tři skupiny – města a vesnice, kde nakupujete výbavu, prodáváte odpadky a vymetáte stoky, podivuhodné lokace plné zvláštních efektů, jako jsou třeba modlitební kameny, a konečně místa plná dobrodružství, nebo spíše hromady potvor, která se stále obnovuje.

Ano, čtete dobře. Aby měl hráč stálý pocit nebezpečí, nebo prostě aby nezakrněly prsty mačkající tlačítka pro útoky, vaši protivníci po nedlouhém čase vstanou z mrtvých a jsou připraveni vám vesele ukázat cestu do záhrobí. I když většinou to budou oni, kdo se bude s penízkem hlásit u Chárona, občas se vyskytne nevhodná situace, kdy nově se objevivší protivník zkomplikuje souboj. Kdyby nebyl před chvílí tuhý jako veka po měsíci na sluníčku, tak je to klasická dobrodružná neopatrnost, ale takovýto vrchol pacifismu, že protivníka snad ani nedorazíte, se jen tak nevidí.

Přitom by člověk řekl, že žádná ze tří nabízených postav nebude mít se zabíjením problémy. Hledat slitování u bojovníka je asi špatná životní filosofie, zvláště pak když se na vás at hora svalů bez mozku právě řítí a vaše hlava už je pomalu v ... Vedle toho vesele postává slečinka s dýkou v zádech, bohužel však vašich, pokud se postavíte proti ní, a trojici ve výběru doplňuje samozřejmě kouzelník se smrtící magií. Nikdo víc už se nepřidá a tak je zachraňování světa (jejda, zase jsem prokecl konec) jenom na vás.

Samozřejmě, že se vaši hrdinové postupně zlepšují. Namísto toho, aby měl protivník deset životů a vy jej jedním útokem zranili za jeden z nich, budete později zraňovat klidně i za stovku. Jediným háčkem je klasické posilování nepřátel v pokročilejších částech, takže se už jen při návratu zpátky setkáte s ubožáčkem jednorankou. Na svých putováních narazíte na silnější příšery, které mají místo desíti životů deset tisíc a jednoduchá matematika vám řekne, že je o moc rychleji nezabijete, právě naopak.

Jakmile se vydáte splnit nějaký úkol, dostáváte se do kolovrátku se stále stejným průběhem. Vejdete do lokace, kde by mělo být něco. V podstatě není důležitý konkrétní objekt, sice to všichni okecávají, ale posté už vám to bude jedno. Naleznete šílené počty protivníků skrz které se budete svižně prosekávat (prokopávat, prokouzlovat) vhodným směrem, pak nějaký ten boss a máte tady tučnou odměnu v podobě nějakých těch předmětů a zkušeností. Prosekáte se zpátky, mezitím cinkne pár úrovní, a jste spokojeni.

Teda, asi ne zcela. Trochu si dovolím odbočit, vzpomínáte si na Doom 3? Skvělá akce, pochmurná, povedená. Jen ji co chvíli rozhazovala nutnost používat PDA. Podobně je tomu i tady. Mlátíte, sekáte, kouzlíte, a zrovna když jste v nejlepším, tak vám vypadne lepší zbraň, nebo třeba dostanete novou úroveň. Buď si toho nevšímáte, ale k čemu to potom je, nebo vlezete do menu, přehodíte zbraně, přerozdělíte body, vyberete si schopnosti, a atmosféra je pryč. Vrhnete se tedy zase na protivníky, mlátíte je jednoho po druhém, abyste zase získali nějaký přírůstek, který vás v důsledku zbrzdí.

Přitom hra vypadá vcelku slušně, i při složitějších efektech běží plynule a využívá z velké části grafických možností PSP. Dalo by se ještě vylepšit několik drobností a odladit technické chybky, ale co se grafiky týče, může být hráč spokojen. Podobně je tomu i se zvukovou stránkou, kdy slyšíte přibližně to, co byste od daní situace předpokládali. To vše je doplněno stylovou hudbou, která dokresluje atmosféru, ale mimo hry byste o ni ani nezakopli. Prostě dokonalá herní hudba, která ani neruší, ani neurazí.

Přijde mi škoda, že hra slavného jména dopadla takto neslavně. Kdyby se autoři raději rozhodli pro čistou akci bez nutnosti přemýšlet, udělali by lépe. Takto je člověk RPG prvky spíše rušen a to rozhodně není správný přístup. Snad další pokus bude lepší.

Grafika: 8/10
Hudba: 7/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6/10

Dungeon Siege pro PSP se prostě nepovedlo. Autoři nevěděli, co chtějí více, a tak prostě obšlehli Diablo a doufali, že se to znovu uchytí. Bohužel se nepovedlo a je zde jen lehce nadprůměrná mlátička.

Celkové hodnocení: 6/10