Recenze: Earth 2160 - když dochází planety

S herními sériemi je to těžké. Jak jen vhodně pokračování pojmenovat? Dochází tak k různým zvláštnostem, jako NHL 2005, když se NHL nehrála, nebo třeba Earth 2160, když je Země dávno zničená. Víc jak název nás ale zajímá hra samotná.
Recenze: Earth 2160 - když dochází planety

Platforma: PC
Typ hry: RTS
Multiplayer: ano, až 8 hráčů
Minimální konfigurace: Pentium 1,5 GHz, 512 MB RAM, 128 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Pentium 2,4 GHz, 512 MB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 64 3200+, 1 GB RAM, GeForce 6600
Výrobce: Reality Pump (
http://www.realitypump.pl/)
Vydavatel: Zuxxez (
http://www.zuxxez.com/)
Distributor v ČR: Hypermax (
http://www.hypermax.cz/)
Homepage:
http://www.earth2160.com

Herní průmysl se v některých částech pomalu dostává do fáze, kdy tvoří tituly v sériích. I když by často šlo udělat hru lépe, nechávají to vývojáři na příští vydání. Největším důkazem jsou sporty od Electronic Arts, jimž je však nutno uznat vysokou kvalitu. Co ale skoro dokonalé strategie pod značkou Earth?

Beverly Hills 2160

  
Rozvinutá základna u UCS * Nepřátelský střelec dostává kapky * Stejně jako můj mech

Zde funguje vývoj jinak. Každý díl posouvá žánr někam jinam, kde série ještě nebyla. První díl (2140) je poměrně jasný, ale i tak narazíte na zajímavé možnosti, jako v té době snad neviděná možnost nastavování jednotek do detailů. O deset herních let později se objevuje třetí rozměr a s ním spojené výhody, dotažené až do hlubokého podzemí.. A nyní? Nyní konečně máme výrazně odlišné strany do posledních detailů.

Co vás ale zaujme na první pohled, pokud jste tedy předchozím dílům nějak více holdovali, je změna vzhledu. Uvyklý na masivní ovládací panely jsem se pustil do hry a překvapil mne krásný volný výhled na bojiště. Všechno je krásně přehledné a hned má člověk lepší pocit, že je součástí bojiště. Nejste už odděleni nějakou neviditelnou hradbou pomyslného počítače stratéga někde vysoko na orbitě, což dává hře nový rozměr.

Jen trochu pokulhávají možnosti, které jste dříve měli na dosah ruky, protože ona masivní předsádka nejen zavazela, ale také obsahovala všechny důležité funkce. Ty jsou nyní skryty všude kolem obrazovky, můžete s nimi dle svého uvážení hýbat, ale i tak se na některé nedostalo. Třeba najít waypointy je záležitost studování klávesových zkratek a to se bez nich skoro neobejdete. Teda vy byste se asi obešli, ale vaše jednotky netrefí samy ani na záchod, natož pak na zteč protivníka.

Támhle je východ a tadyhle záchod

  
Poklidné prostředí výzkumu * Vetřelci vypadají opravdu slizce * A útočí ve větších kopách, než zerlingové

Jakmile máte více než jednu jednotku, hned si tohoto povšimnete. Samotného vojáčka ještě nějak ukočírujete, ale představte si dvacetihlavý dav, kde se každý vydává za svým cílem jak jej to právě napadne. A protože skoro na každé mapě narazíte na nějaký ten kaňon, nebo podobné úzké místo, můžete klidně počítat s tím, že vaše vojsko se k nepřátelské základně dostane v úhledné formaci jeden za druhým, nejlépe ještě dělostřelectvo vepředu a tanky vzadu.

Často ale situaci neřešíte s rozsáhlou armádou, ale do bojů se pouští hrdina. Každá kampaň má jednoho takového a můžete si být jisti, že to není žádný otloukánek. Ač jsou mému srdci bližší jiné národy, začal jsem si takhle za Euroasijce a hle, dejte hrdinovi do rukou odstřelovačku a je z něj sniper k nezaplacení. Různé zbraně, zbroje, lékárničky a bomby, to je hrdinský arzenál a můžete si být jistí, že vše využijete. Nečekejte však žádný propracovaný systém vlastností a schopností, tady se tvrdě bojuje.

A jak jsme zvyklí z mnohých jiných strategií, je nutné vědět, jak na boj. Dlouho jsem hledal hru, kde by opravdu bylo třeba použít jednotky na ty protivníky, na které platí nejvíce. Při hře za vetřelce vtrhli moji bojovníci do základny jako tsunami, ale roztříštili se o skaliska obrany. Přesto však dosáhli důležitého úspěchu - zničení protileteckých zbraní, jejichž počet protivník tvrdě zanedbal. Kdo také kdy viděl létající vetřelce? No, abych byl přesný, nepřítel je poté viděl až moc dobře a bez možnosti obrany byl přístup k jeho základně vyčištěn během chvilky. Pak už jen stačilo trošku přisunout obří dalekonosné emzáky a budovy se válely v prachu rudé planety.

A kdo že to dnes platí?

  
Je libo mozeček? * A nebo raději dáme něco na výzkum? * Tak tenhle mozeček bych nejedl

Jak správně postavit tank

Dnes jsme se podívali do výrobních prostor jednotlivých stran souboje a zjistili, jak uvažují inženýři nad tvorbou nejtěžších zbraňových systémů:

ED: Jó, projektanti nahodili na plány metrovej pancíř, tak tam bude metr tlustej pancíř. Případně to kluci použijou místo beranidla.

UCS: Jen ať to lítá, přidejte tomu ještě jednu turbínu, nebo raději dvě, ať se to dostane pěkně vysoko a hází to bomby samo.

LC: A ještě tady vychytávka pro nízký tlak v brzdícím pístu soupeře, něco na zašroubování hlavně s průměrem 46, ještě přidáme pár serepetiček a bude to.

Vetřelci: Zakuklíme se, počkáme co z vajíčka vyleze a pak to případně rozmnožíme dělením.

Když už jsem to nakousl, proč nechat místo konfliktu neodkryté. Všem je stejně jasné, že ač se hra Earth 2160 jmenuje, s matičkou Zemí se v tomto roce těžko setkáme. Herní historie navíc ukázala, že Země byla v roce 2150 zničena, takže nám nezbývá nic jiného, než přesunout šarvátky o planetu dále. A z pojmu rudá planeta už i malé dítě vyčte, že se jedná o Mars. A co by to bylo za Mars bez vetřelců, tedy spíše jeho domorodých obyvatel, kteří doplňují triptych bojujících na mohutnou čtveřici.

Každá ze stran přistupuje k boji z jiného úhlu pohledu, jak je ostatně vidět i v tabulce. Euroasijská Dynastie připomíná vzdáleně carské rusko, ale i jeho následníka, Sovětský svaz. Každý voják je postradatelný a co je tank, to přežije i výbuch menší atomovky ve věži. Zato Spojené civilizované státy mají představovat USA a to je vidět jak na stavbách, kde závisí jen na vašem rozhodnutí co k nim připojíte, tak i na rychlých a obratných jednotkách.

Lunar Corporation jsou spíše technokraté a místo aby něco stavěli, nechávají si budovy posílat přímo z oběžné dráhy. Vrší je pěkně na sebe a mnohé jejich jednotky mají speciální dovednosti, o nichž by se ostatním ani nesnilo. Pokud teda nemůžeme za zvláštní označit spíše vetřelce, kteří jsou něco jako Zergové ze Starcraftu. Nic nestavějí, jejich budovy rostou a jedná se jen o obranná hnízda. Zato většina jednotek se množí dělením a různými mutacemi roste ve stále větší a výkonnější bojovníky. Ke všemu jim stačí pouze voda a bez ní nemohou nijak mutovat.

Až na vetřelce, kteří svoji vodu netěží, ale přímo sají jednotlivými larvami, potřebuje každá strana dvojici ze tří surovin, přesně podle jejich zaměření. Nikoho tak nepřekvapí, že si Euroasijci musejí hlídat nejen zdroje vody, ale i zásoby železa, ze kterého je většina jejich technologií. Společně se železem zase Spojenci používají minerály se zvláštními chemickými vlastnostmi a je nad slunce jasné, že právě jich s vodou budete potřebovat nejvíce za Lunary. Je tak i jasné, že nejlepší spolupracovníci vetřelců jsou Spojenci, neboť se jejich potřeby surovin nijak neruší.

Já na hráče, hráč na mě

A vůbec spolupráce je velmi důležitá. Nebudu prozrazovat vcelku zajímavý příběh, směřuji spíše ke hře více hráčů. Protože je každá strana unikátní, dostává tato kratochvíle úplně nový rozměr. Na to vývojáři pamatovali a tak vyšli hráčům co možná nejvíce vstříc. Ať už se jedná o přidávání nových hráčů do rozjeté hry, nebo uložení multiplayerové partie na pozdější příležitosti, všechno se hodí. A to ani nemluvím o možnosti nahrávat videa, která v poslední době nabírá na oblibě.

  
Uspořádaný průvod směrem k základně * Srážka s nepřítelem je pořád lepší, než stážka s blbcem * Růžový laser drtí jednotky

A taky že je co točit. Při hře často nestíháte sledovat všechny ty úžasné efekty, výbuchy, požáry a chemické mraky, protože jste plně zabráni do plánování následujícího tahu. Hra vás nepustí a nutí vás stále přemýšlet, hlavně tedy proti živým protivníkům. Šarvátky s počítačem jsou také ještě svižné a namáhavé na rychlá a správná rozhodnutí, ale v kampaních se hlavně zpočátku můžete setkat až s apatií protivníků. Stačí si decentně zajistit základnu a už můžete formovat velký útok. Ten zase za celou tu dobu strávenou jeho přípravou stojí, protože pokud nějakou část plánu podceníte, velmi snadno se stane, že jej můžete chystat znova.

I když některé ingame animace jsou slabší a občas kvůli příběhu nemůžete odrážet útok, rozhodně stojí za to jej sledovat. Občas to dokonce zavání možnosti vybrat si svoji vlastní cestu, ale jak později zjistíte, výběr ze dvou misí znamená jen možnost hrát jednu před druhou. Komu se zdá málo sedmice misí za každou stranu, nezkusil ještě jejich obtížnost a hlavně časovou náročnost. Ani jsem se často nenadál a dvě hodiny od začátku mise uběhly jako voda. Hra vás prostě vtáhne, říkáte si, že si vytvoříte už jen jeden útok, zkusíte to takhle, to nevyšlo, znova a najednou je mise úspěšná a hodiny vám mezitím někdo zákeřně přeřídil.

Ti dám D3D až půjdeš na RTG, nebo rovnou R.I.P.

Hodně tomu napomáhá kombinace poutavé grafiky, která si však bere svoji krvavou daň na hardwarové náročnosti. Nemyslím si, že by moje sestava patřil a do starého železa, ale se středním nastavením grafiky mít ve vypjatých chvílích sotva desítku snímků za vteřinu je poměrně hustá polívčička. Ale za výsledný dojem to stojí, stejně jako je vhodné se zaposlouchat do víru hudby, jež vás žene do útoku a po napadení zase nenápadně ukolébává. Ne, že bych věděl, jak zní salva laserového děla, ale přesně tak, jak je zvukově vyvedena ve hře si ji představuji, stejně jako jiné zvuky.

Světlé stránky hry
  • Vyavážené a rozdílné strany
  • Grafika
  • Hudba
  • Zvuky
  • Neznámá přitažlivost
  • Propracovaný multiplayer
Temné stránky hry
  • Technická náročnost, skoro až nenažralost
  • Hledání cest v terénu
  • Kampaně spíše rozvleklé

I přes všechna vylepšení mi stále přijde, že předchozí díly měly něco navíc. Možná více dlouhodobé strategie a ne jen taktická rozhodnutí, možná je to jen idealizace vzpomínek, stejně hře s číslovkou 2160 k dokonalosti něco chybělo. Zkuste si to sami, bavit se budete výtečně a až narazíte na onen pocit, že tady něco chybí, spusťte si další misi. Zase se ponoříte do hlubin zábavy a onen pocit se vynoří až s vypnutím hry.

Grafika: 9/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 9/10

Úžasná řežba s výrazně rozdílnými stranami a drobnými muškami v ovládání. Vtáhne vás a nepustí, jen pak nebudete chápat, co vás tak drželo, dokud ji znova nezkusíte.

Celkové hodnocení: 9/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Strategie | 3D realtime strategie
Výrobce: Realtiy Pump Studios | Webové stránky hry
  • Vyavážené a rozdílné strany
  • Grafika
  • Hudba
  • Zvuky
  • Neznámá přitažlivost
  • Propracovaný multiplayer
  • Technická náročnost, skoro až nenažralost
  • Hledání cest v terénu
  • Kampaně spíše rozvleklé

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět grafickým skvostem

Hráči fotí zážitky z Anglie: AC Valhalla je opět g…

Jestli něco Ubisoft umí, pak jsou to pestré světy, lákající k focení.

16.  1.  2021 | |11 N/A
Daniel Pánek
Assassin's Creed ValhallaGalerie
Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých nikdo nic nečekal

Tipy na 7 překvapivých herních hitů, od kterých ni…

Od následujících her si hráči příliš neslibovali, přesto všechny dokázaly překvapit.

12.  1.  2021 | |10 N/A
Ladislav Novák
Téma
10 největších překvapení minulé generace, která nás potěšila

10 největších překvapení minulé generace, která ná…

Končící éra Xbox One a PS4 přinesla mnoho velkých změn. Jaké nás nejvíce překvapily?

18.  1.  2021 | |6 N/A
Vojtěch Matušinský
Téma