Recenze: Empire Earth 2 - novátor přichází

Mnohými očekávané, jinými dopředu zatracované pokračování úspěšné realtimeové strategie je tady. Již předchozí díl vyrazil mnohým dech svojí rozsáhlostí. A co jeho pokračování? Také vyráží dech? Nebo je jen dalším pokusem o návrat zašlé slávy budovatelských RTS? Dočtete se v naší recenzi.
Recenze: Empire Earth 2 - novátor přichází

Typ: realtimová strategie
Multiplayer: ano
Minimální konfigurace: procesor 1,5GHz, 256MB RAM, grafická karta 64 MB
Testovací konfigurace: procesor  P IV 2GHz, 512 MB RAM,  GF 6600TD 128MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: jakákoliv silnější, než testovací ;-)
Výrobce hry: Mad Doc
Distribuce v ČR: CD Projekt
Homepage hry:
http://empireearth2.com/home.html

Když v roce 2001 spatřil světlo světa první díl Empire Earth, nechal jsem se zlákat oslavnými ódami na množství věků, jednotek a možností, které převálcují mé zbožňované Age of Empires, a hru si opatřil. Velmi záhy jsem zjistil, že zázrak se nekoná a pro mě osobně  přes všechny své možnosti zůstalo Empire Earth pouze mírně nadprůměrnou hrou, na kterou nejspíš za pár let zapomenu. Každopádně marketingový tah vyšel a hra se docela slušně prodávala. Dost slušně na to, aby vzniknlo její pokračování, o kterém v tuto chvíli čtete. Opět je provází řeči o tom, jak překonává to či ono, mění pohled na důležité aspekty real-time strategií a já nevím co všechno ještě. Je na těchto reklamních tricích alespoň kousek pravdy? Pokud čekáte jednoznačnou odpověď, musím vás zklamat – ano i ne. Nového je docela dost, jenže toho, co se změn nedočkalo, také.

   

My jsme z USA, kdo je víc? * Ale kdepak, já útočím :) * To se to jezdí po zpevněné cestě

Slušivý kabátek, ale žrout výkonu

Vizuální stránka byla silnou zbraní už u prvního dílu a musím uznat, že ani u dvojky není špatná. Jednotky byly oblečeny do slušivých uniforem,  budovy získaly proti prvnímu dílu na přitažlivosti a i příroda je vyvedena mnohem detailněji. Střídající se roční období i měnící se počasí vypadá naprosto parádně, o tom, že ovlivňuje samotnou hru, ani nemluvě.

Rozličná menu i taktické části jsou vyvedeny přehledně a nehrozí vám tak velké počáteční zmatení, jako v prvních minutách hraní prvního dílu mně. Navíc k různým zpřehledňujícím vizuálním vychytávkám přibyla i užitečná hračka picture in picture, nebo, chcete-li, obraz v obraze. Ale o tom ještě bude řeč. Skoro se tomu až nechce věřit, když nyní řeknu, že právě vizuální stránka je jedním z největších záporů hry. Ptáte se proč?

To je prosté – to, co vypadá krásně na malé ploše, začíná časem, kdy počty jednotek dosahují několika stovek, dávat počítači docela zabrat. Takže ve chvílích, kdy byste si měli naplno vychutnávat zuřící bitvu stovek vojáků ve sněhové vánici, stává se ze strategie real-timové spíše strategie cukavá, až tahová. Takže následuje skok do nastavení a postupné snižování detailů. Po chvíli hraní s jednotlivými položkami jsem bohužel přišel na to, že zdaleka nejvíc zatěžuje počítač právě ten šikovný obraz v obraze. Já to s ním nakonec nějak vydržel, ale cena byla docela vysoká. Skoro mám pocit, že hra je na výkon ještě víc žravá než kdekterá nadupaná FPS.

Tažení prostorem i časem

Jak tomu už u strategií bývá, i zde máte pro hraní jednotlivce několik možností vyžití. Základní pilíř však tvoří kampaně. V nich postupně budete provázet tři národy na cestě za slávou a na konec si ještě můžete vychutnat několik slavných bodů dějin lidstva, ale žádný z nich mne příliš nezaujal. Tak trošku mi to připomnělo „kampaň“ z AoE2: The Conquerors Expansion.

Kampaně nás tentokrát zavedou do starověké Koreje, středověkého až novověkého Pruska a do moderních Spojených států. Být protiamerický aktivista, tak zkusím říct, že časové zasazení kampaní odráží americkou vizi toho, kam jednotlivé země historicky patří, ale ona to určitě bude jen náhoda;-)

Zajímavější se mi jeví sama volba národů. Autoři jednak vyslyšeli domácí hráče, ale také se zaměřili na expandující německý trh a pokusili se zaujmout i velmoc na poli elektronických sportů – Koreu. Na korejskou kampaň jsem se z počátku těšil, ale nadšení postupně ochabovalo a nakonec jsem si zdaleka nejvíc užil postupný vzestup německých zemí od křižáků až po Bismarca. Asi nejméně zábavnou kampaní se potom stala ta americká – světové války nejsou zrovna mým šálkem čaje, a pokud jsou navíc podávány tak nevěrohodným způsobem jako zde, mnoho milovníků této epochy sáhne spíše po kouscích historicky přesnějších.

  

Korejská obdoba jízdy králů * Pruské kanóny v mlze * A něco pro milovníky sci&fi

Mise studené války mne také nijak zvlášť neupoutaly a konec kampaně, kde daleko v budoucnosti bojujete proti vzbouřeným kyborgům, už celkový dojem nezachrání. V průběhu jednotlivých kampaní i misí vás budou doprovázet rozliční hrdinové, kteří jsou spíše než hrdiny ve smyslu těch z Warcraftu 3 pouhými silnějšími a schopnějšími základními jednotkami s více životy, jako tomu bylo například u AoE.

Těžíš, těžím, těžíme aneb slasti a strasti strategií

Aby jeden mohl porazit soupeře, nestačí pouze chytrá hlava a hbité prsty. Jsou potřeba jednotky a ty je pro změnu potřeba za něco pořídit v budovách, které se také nepostaví zadarmo.

Stejně jako u většiny ostatních her tohoto žánru i zde musíte těžit suroviny, které dávají život vašim jednotkám. Dalo by se vlastně říct, že celá hra není o ničem jiném. Pokud máte víc surovin než protivník, máte většinou již vyhráno. V tomto díle se autoři nejspíše inspirovali v Civilizací 3 a tak zde krom těch základních (tolikrát ohrané dřevo, kámen, zlato a jídlo) postupně s přechodem do modernějších věků narážíte na nové suroviny. Ty se od základních liší počtem věků, po které jsou k dispozici. Není to sice žádná novinka a samotnou hru to také příliš nevylepší, ale alespoň jí dodá trochu rozmanitosti.

K té přispívá i správce obyvatel, díky kterému můžete každému dělníkovi přiřadit určitou úlohu a odpadá tak strašlivá nepřehlednost z dob prvního dílu, kdy při počtu přes 200 pracantů člověk ztrácel kontrolu – tady vždy pěkně vidíte, jak na tom zrovna jste, bez nutnosti idlující nefachčenka dohledávat.  Ke zpřehlednění celé situace slouží i již dříve zmíněný obraz v obraze, do kterého si můžete uložit až 6 různých míst na mapě a rychle se mezi nimi přepínat. Odpadá tak nutnost se neustále k danému místu na velké obrazovce vracet. Asi nejvíce jsem to ocenil během výstavby báze a zejména pak během bojů, kdy jsem mohl naprosto plynule měnit výrobu v továrnách, aniž bych spustil oko z bojiště.

Možná to tak po popisu kampaní nevypadá, ale k dispozici je celkem čtrnáct národů. Každý z nich má několik unikátních jednotek a několik unikátních budov. Bohužel, stejně jako v původní předloze, se ani nyní nedokázali tvůrci oprostit od zaběhaných způsobů a tak jsou všechny ostatní jednotky naprosto stejné pro všechny národy. Škoda, že není národů třeba polovina, ale rozmanitějších. Snad příště.

   

Něco pro milovníky mechů * Nebo raději fešáka Albrechta * Taktika Nás mnogo v praxi

Výzkum, vývoj a taktika

V Empire Earth máte k dispozici patnáct věků lidstva. Je to ohromující číslo pokrývající mnoho tisíc let vývoje. Vy pak celý tento vývoj dostáváte tak říkajíc úhledně zabalený a k tomu slisovaný do malé krychličky.

Na první pohled je sice číslo patnáct lákavé a poutavé, ale toto množství bylo potřeba vyvážit sníženým množstvím výzkumů. V každém věku tak máte k dispozici čtyři vynálezy pro tři různá odvětví, celkem tedy dvanáct na epochu. Dohromady tak dostáváme sto osmdesát různých vynálezů. Číslo pěkně vypadající, ale pokud spočítáte například počet vynálezů na čtyři věky v AoE2, už tak nezáří.

Možná vám připadá, že si opět stěžuji, ale já tomuto systému, kdy v jednom panelu zlepšuji postupně vše, nikdy nepřišel na chuť. Jako ozvláštnění k tomuto systému autoři zařadili „koruny“, což jsou bonusy, které obdržíte, pokud v daném odvětví vyzkoumáte všechny čtyři vynálezy jako první. Ona „koruna“ je vlastně několik bonusů, ze kterého si vždy jeden vyberete. Po určité době vám však vyprší a na vás je, abyste ho obhájili – a že některé z nich se docela hodí a mohou vám poskytnou opravdu nezanedbatelné výhody. Mezi mnou nejvyužívanější patřily zrychlení produkce vojenských jednotek či zrychlení pohybu vojenských jednotek.

Jak je vidět, v oblasti výzkumu příliš taktizovat nejde a tak dali autoři hráčům možnost vyřádit se jinde. Mapa je rozdělena do několika částí, které chtě nechtě musíte pro svůj další rozvoj postupně dobývat nebo zabírat. Každé území vám umožní držet si větší množství postavených jednotek a na každém je totiž možno postavit jen určitý počet budov určitého typu – například univerzitu jen jednu, pevnosti dvě a tak dále. Zejména omezený počet pevností a věží mi zpočátku trochu vadil, ale postupně jsem se naučil jejich možnosti využívat na doraz. Protože na mapě nejste sami, musí přijít na pořad dne tlačítko diplomacie – a musím uznat, že takto povedenou už jsem ji dlouho nikde neviděl - pokud vůbec někdy. Počítač nejen že je schopen vaše nabídky zvažovat ale pokud je odmítne, je schopen přijít s návrhy vlastními. Celá diplomacie vede k několika velmi zajímavým možnostem, které bohužel pořádně využijete jen v singleplayeru.

Válečné úsilí

Ke klasickým bojům, které znáte z každé RTS, přibyla možnost boj plánovat. Pokud tuto taktickou složku využijete, pak můžete každému vojáčkovi dát určité rozkazy a poté stiskem jednoho tlačítka rozběhnout celou ohromující válečnou mašinerii. Zní to krásně, co? Škoda, že při singleplayeru tuto možnost skoro nevyužijete. Ne, že by byla úplně k ničemu, jen prostě… Ve velké většině případů jste schopni soupeře naporcovat jediným mohutným útokem. Čímž, jak jistě uznáte, celá krásná volba poněkud ztrácí na působivosti.

   

Zlověstný stín na zemi * Perfektně vyvedená encyklopedie * Útok na německou pevnost

Stručně řečeno – při skirmiších se po pár hrách veškeré moje válečnictví smrsklo na metodu „roztáhni se co to jde, natěž co nejrychleji obrovské množství surovin, nastav továrny na kontinuální produkci“. Pokud soupeře nesrazila první vlna, tak druhá prakticky vždy. A je prakticky jedno, v jaké epoše se boj odehrál – i když uznávám, že v pozdějších fázích hry mi letecké boje dělaly značné problémy.

Je to nezvyk mít po dlouhé době v rukou letecké síly, které nejsou jen jakýmsi doplňkem pro pozemní či námořní vojsko, ale plnohodnotnou částí, se kterou je třeba počítat. Skoro zvláštní kapitolu si potom zaslouží chování vaší armády podle počasí v různých ročních dobách. Věc, kterou podle mého dřív nebo později začnou využívat i ostatní strategie. Pokud bojujete například za sněhové vánice, klesá nejenom viditelnost (která je nejnižší, pokud padne mlha), ale zároveň se pohyb jednotek znatelně zpomalí – dobývat v tomto nečasu dobře zakopaného nepřítele je práce pro silné nervy a často se vám stane, že po skončené boje jsou vaše ztráty proti původním předpokladům i o desítky procent vyšší.

Hra, na kterou se nezapomíná

Na začátku jsem psal, že první díl nejspíše po čase vypustím z paměti. Díl druhý, ač k němu mám výhrady, však určitě nezapomenu. Ne kvůli množství epoch, zábavnosti kampaní či realističnosti bitev. Dokonce to nebude ani pro jeho grafiku. Ve všem tomto je totiž Empire Earth 2 jen mírně nadprůměrná a jen další z mnoha.

Světlé stránky hry
  • Kampaň za Prusko
  • Správce obyvatel
  • Diplomacie
  • Změny počasí
Temné stránky hry
  • Neskutečný žrout výkonu při větších bitvách
  • Po několika hodinách hraní nastává stereotyp
  • Multiplayer

Ani to nebude proto, že by EE2 upoutalo pozornost vyznavačů multiplayerových her – spíš mám pocit, že skalní vyznavači Age of Empires 2, Starcrafra, Warcrafta 3 nebo Comand&Conquer: Generals tento titul zavrhnou, jen ho poprvé spatří. Empire Earth 2 má silné tendence stát se nezapomenutelnou díky inovacím, které přináší, a které spousta skalních stratégů nemá v lásce (vzpomeňme například na Perimeter).

Grafika: 7/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 7/10
Atmosféra: 7/10

Pokud jste si oblíbili první díl, není důvod váhat. Pokud se nebojíte inovací a už dlouho jste si nezahráli RTS ze „staré školy“, také není důvod váhat. Pokud patříte mezi fanoušky multiplayeru, raději se dvakrát rozmyslete.

Celkové hodnocení: 7,5/10

Dostupné pro: iPhone
Žánr: Strategie | realtimová strategie
Výrobce: Mad Doc | Webové stránky hry
  • Kampaň za Prusko
  • Správce obyvatel
  • Diplomacie
  • Změny počasí
  • Neskutečný žrout výkonu při větších bitvách
  • Po několika hodinách hraní nastává stereotyp
  • Multiplayer

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Je tohle GTA 6? Ne, ale nová modifikace GTA 5 dokáže grafiku brutálně nakopnout

Je tohle GTA 6? Ne, ale nová modifikace GTA 5 doká…

Nebyl by to další měsíc bez další grafické modifikace do GTA 5. A tentokrát jde o pořádného cvalíka.

26.  7.  2020 | | 9 N/A
Hry zadarmo nebo se slevou: letní akce na Epicu a balíček strategií

Hry zadarmo nebo se slevou: letní akce na Epicu a …

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

31.  7.  2020 |
Fotografové vyrazili do Japonska, umělecký styl Tsushimy vyráží dech

Fotografové vyrazili do Japonska, umělecký styl Ts…

Graficky možná nejde o naprosto špičku současné generace, jen málo co ale odkáže překonat umělecký styl hry Ghost of Tsushima.

4.  8.  2020 |
Hacknutá kamera v Death Stranding potvrdila, že Sam nemá penis

Hacknutá kamera v Death Stranding potvrdila, že Sa…

Můžeme mu začít říkat „bezkulčák"

28.  7.  2020 | | 4 N/A
Hry zadarmo nebo se slevou: balík českých her a začátek QuakeConu

Hry zadarmo nebo se slevou: balík českých her a za…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

7.  8.  2020 | | 1 N/A