Recenze: Enter The Matrix – aneb co ve filmu neuvidíte!

Před časem jste si na Doupěti mohli přečíst mé nadšené první dojmy z hraní tohoto titulu. Hodně už tedy víte - třeba že hra dýchá tou pravou filmovou atmosférou a že se dobře hraje. Nyní ji ale mám celou za sebou a musím říct, že jsem našel jisté problémy a to především v tom, jak celá hra nakonec vypadá. Pojďme si to ale povědět hezky od začátku.

Hra Matrix od autorů filmu

Bratři Wachowští napsali a natočili film, napsali a „natočili“ i filmečky pro hru. To znamená, že Enter The Matrix (dále jen ETM) není jen filmovou licencí, která by vykrádala původní snímek nebo na jeho základech vystavěla úplně nový, jiný příběh. ETM je nedílnou součástí filmu Matrix Reloaded a i když ji nemusíte hrát, abyste si film užili, spoustu věcí pak nepochopíte nebo se prostě nedozvíte, což, jak jistě sami uznáte, je vzhledem ke kvalitě celého díla velká škoda.

Nakonec jde vždycky o VOLBU (v tomto případě herní postavy) * V animacích najdete pár hezkých myšlenek a citací

Úzká spojitost s filmem – nejen autoři, ale třeba i skladatel hudby, herci, designéři a tak vůbec – navíc umožnila vznik takové filmové hry, která je svému originálu ze stříbrného plátna podobnější, než jakákoliv jiná před ní. A není to jen vzhled nebo design, jsou to přímo dotáčené filmové záběry v kvalitě těch z kina, (vylepšený) originál soundtrack a především úrovně záměrně navržené tak, abyste skutečně prožili přímo to, co bylo ve filmu. A něco navíc.

Ze sloupů se hezky drolí omítka * Ta střecha vypadá přesně jako ve filmu!

Až budete vstupovat na policejní stanici a projdete před zraky šokované stráže detektorem kovu (načež se „překvapivě“ strhne velká přestřelka), až budete prožívat akční peklo plné střelby a explozí uprostřed hustého provozu na dálnici, až budete zoufale rozrážet dveře a proskakovat okny ve zběsilém úprku skrz budovy a jejich střechy pronásledováni agentem, pak si vzpomenete na film a uvědomíte si, že prožíváte přesně to samé, na co jste se předtím v klidu dívali ze svého křesla v sále / u televize. A právě tato věrnost a provázanost s filmem činí z ETM hru, která minimálně pro fanoušky filmu bude dokonalá, povinná a přeceněná.

Největší hra všech dob?

ETM byla ve vývoji pěkně dlouho, její koncept byl nadpozemsky megalomanský, rozpočet gigantický, pracoval na ní jeden z nejvýraznějších a nejoriginálnějších vývojářů současného herního světa. Možná jste slyšeli, že původně mělo jít o monstrum zabírající nějakých 14 cd disků. Nakonec však byla hra zhuštěna na 4 disky a buďme vděční, že ji autoři nevydali na DVD (jak ukázal MGS2, čas na podobné kousky ještě překvapivě nedozrál).

Mizerně provedená závěrečná pasáž hry * Proti DVOUM agentům holýma rukama? zapněte si cheat na nesmrtelnost...

Myšlenkou předchozího odstavce je, že ETM měla být obrovská událost na herní scéně, která si svoji slávu nevydobude pouze licencí a jménem, nýbrž herním konceptem a kvalitami. Bohužel musím říct, že v tomto ohledu ETM zklamala. I když jde o nejatmosféričtější a předloze nejvěrnější filmovou hru, v zásadě nejde o žádný převratný kousek z hlediska herního systému nebo grafiky.

Nejsem si jist, zda to bylo započetí prací před několika lety (a vystavění hry na dnes již přežitých technických základech) nebo uspěchané dokončení k termínu premiéry Matrix Reloaded – možná to byly oba důvody dohromady. Jisté ale je, že hra vykazuje zřetelné známky syndromu „mělo to být takové, ale nakonec jsme tu udělali v rámci (časových / finančních?) možností“. Takže grafika není na úrovni současných AAA titulů (a už vůbec ne těch, co přijdou v závěru roku, viz. ukázky na letošní E3) a v některých sekvencích (skoro všechny „mezihry“ – tedy pasáže, ve kterých nechodíte po svých nohách a jezdíte / létáte v nějakých dopravních prostředcích) je grafika přímo otřesná až předpotopní. Aby auta v „řidičské simulaci“ měla hranatá kola místo kulatých, to už jsem skutečně dlouho neviděl.

Filomové pasáže jsou jako Matrix 1,5 nebo 2,5 :-)

Takže nakonec velké ambice a potenciál neskončily triumfálním zápisem do historie počítačového hraní. I přesto je ale ETM mimořádná událost alespoň pro fanoušky filmu a rozhodně jde o dobrou hru, která zabaví každého, kdo k ní sedne (rozdíly ovšem budou v tom, jak dlouho u ní jednotliví lidé vydrží).

Příběh?

Nejpalčivější otázkou v případě ETM a jejího příběhu samozřejmě je, kolik je toho ve hře z filmu a naopak – kolik ze hry toho ve filmu chybí. Nuže – hra pečlivě sleduje děj filmu, čímž chci říct, že v ní nenajdete nic, co by si s filmem odporovalo. Navíc si v některých místech hra vypůjčí pár HODNĚ efektních záběrů a pasáži z filmu (to se dalo čekat, v případě takového potenciálu by byla chyba tam nějaké ty ukázky z filmu nevložit!). Tím největším kladem ETM však je vysvětlení a ukázání věcí, které ve filmu nebyly.

Zábavná leč nepříliš půvabná pasáž na dálnici * Souboj s Trinity se odehrává v pěkné simulaci

Takže v daném okamžiku víte, že někde (často poměrně blízko) Neo a spol. z filmu řeší určitou situaci a vy jim v tom pomáháte svým dílem, který je často skoro stejně obtížný a významný (jak vaše postava během hry prohlásí: „Pokud selžeme my, selže i Neo. A to se za žádnou cenu nesmí stát!“). Logickou výhodou tohoto konceptu je i možnost vidět věci a zjistit od postav z filmu informace, ke kterým se filmoví hrdinové vůbec nedostali.

V závěru našeho povídání o příběhu ETM si povězme, že další originální - ne, přímo revoluční! – vlastností je vyprávění příběhu nejen enginovými animacemi (o jejichž režii a kameru se postarali autoři filmu, takže i tyto animace vypadají božsky), ale také normálním hraným filmem, který zahrnuje prakticky všechny hvězdy z verze pro kina a také podobně efektní a významné scény, jako najdete v samotném filmu Matrix Reloaded. Člověk si nakonec není jistý, zda dělá větší reklamu hra filmu nebo naopak.

H R A

Již z článku o prvních dojmech ze hry víte, že se ETM hraje velmi snadno a příjemně, přičemž také dobře vypadá. Systém mlácení i střílení protivníků je opravdu výborně ošetřen z hlediska ovládání i vizuálního ztvárnění, právě zde je zřejmě největší výhoda oproti titulu Max Payne, protože tam se spíš střílelo, kdežto ETM vám většinou dá na výběr a takové mlácení je zde často zábavnější i lépe vypadající, než likvidace palnými zbraněmi (nezapomínejte, že jste nadlidé a tudíž se s holýma rukama můžete v klidu postavit skupině ozbrojených policistů – jste totiž rychlejší a silnější).

Rozmazaný obrázek (ve zpomaleném režimu) souboje s upírem * Tady jsem už do něj zabodl kolík

Hlavní problém, který měl May Payne, byla bez diskuze jednotvárnost, díky které vás nezbytně po nějaké době začalo nudit všechno to běhání i střílení navzdory zpomalenému času, který také neudrží pozornost hráče do nekonečna. ETM řeší toto dilema vkládáním meziher v podobě jízdy autem nebo letu vznášedlem. Stejně tak úrovně, ve kterých utíkáte před agenty, by se daly zařadit jako docela nový herní styl. Chybu najdete v provedení těchto meziher. Zatímco architektura úrovní je (hlavně díky úsporné realističnosti) poměrně dokonalá, stejně jako animace postav (které se hýbou a vypadají jako ve filmu, přesto jim nějaký ten polygon chybí, což je vidět třeba na nedokonalých detailech oblečení), provedení meziher je strašné.

Auta mají hranatá kola (bože!!! V době, kdy existuje Gran Turismo něco TAKOVÉHO???) a celkově nevypadají nejlépe, o nějaké realistické destrukci si můžete nechat jen zdát. Pasáž se vznášedlem ve finále hry je pak příšerná naprosto po všech stránkách – pokud si pamatujete stařičký (oproti ETM létací pasáži však velmi kvalitní) pokus o interaktivní film jménem Microcosmos, pak víte, oč jde. Tyto mezihry jsou sice relativně zábavné (ano, přiznávám, na dálnici mne to vážně chytlo a bavilo), ale vypadají tak otřesně, že vás z nich bude bolet hlava. Hlavně finále hry je extrémně nepříjemnou tečkou, která ve vás zanechá rozporuplné dojmy (které vyžehlí závěrečný trailer z filmu Matrix 3).

Ještě víc o hře

Nyní bychom si měli něco povědět o těch méně výrazných, avšak nepochybně veledůležitých vlastnostech ETM. Tak předně: zbraně. Hodně zbraní. Hodně zbraní ve hře dostanete k dispozici, ačkoliv mi to místy připadlo až zbytečné – můžete mít sice v každé úrovni jinou pistoli, ale pokud přemýšlíte jako já, pak si najdete své 2-3 oblíbence a budete prakticky používat jen ty. Výběr zahrnuje různé druhy pistolí, samopalů, brokovnice, granátomety, ostřelovačky i jednu hodně futuristickou zbraň zamořující velké plochy).

Chování protivníků (tedy AI) není kdoví co mimořádného – proč taky, když je budete kosit po stovkách a mimochodem? Na druhou stranu některé mimořádné „ruční“ bitvy jsou skutečně povedené, ale spíš vizuálním zpracováním a pohyby v duchu filmu, než propracovaností bojového systému či chování CPU protivníka. Jako mlátička 1 na 1 by ETM neobstál – záměrně zjednodušené ovládání dělá komba a podobné efekty samo, poměrně náhodně. Vypadá to dobře, hraje se to dobře, ale je to dost povrchní.

Klasická scéna na policejní stanici: odložte klíče, mince a všechny kovové předměty * Ups, zapomněl jsem odložit ty zbraně. HODNĚ ZBRANÍ :-)

ETM překvapivě není extra dlouhá, v tomto ohledu se blíží své Nemesis (Max Payne). Řekněme tak 5 – 10 hodin čisté hry (podle toho, jak moc si to budete vychutnávat a kolik hry strávíte ve zpomaleném módu), což můžete vynásobit dvakrát, protože hra za muže (Ghost) nebo ženu (Niobe) je dostatečně odlišná, ať již jde o rozdíly v příběhu, konkrétních úrovních nebo pozici v mezihrách (Ghost střílí, Niobe řídí).

Upíry v Matrixu zabijete kůlem!

Co dělají upíři v Matrixu? Jde o jistou módní vlnu v Japonském anime, které Wachowští podlehli a tak si odůvodnili existenci těchto milých bytostí i ve filmu (i když tam je zas tak moc neuvidíte, což je určitě škoda). Ve hře však najdete poměrně mohutnou pasáž, která nejvíc ze všeho připomíná atmosféričtější a zábavnější Blood Omen / Soul Reaver. Střelné zbraně vám na území strašidelného zámku (ten opravdu najdete ve hře i ve filmu) vůbec nepomohou – vše se tu řeší pěstními souboji a zabodáváním dřevěného kolíku do srdce. Wow.

Takže co?

Enter The Matrix je dobrá hra. Bohužel poněkud nevyrovnaná, pokud jde o herní mechanismy a graficky neustále oscilující mezi velmi povedenou (oblíbená hala ve strašidelném zámku) a příšernou (libovolná mezihra). Hlavní sílou ETM je tedy (nepřekvapivě) jeho provázanost s filmem. Musím znovu zopakovat, že TAKOVÁ filmová hra tu ještě nebyla a pro všechny, komu se Matrix líbí, jde o povinnou součást návštěvy kina. Kromě jiného i proto, že ve hře uvidíte příběh o kousek dál, než ve filmu.

Grafika: 7/10
Hratelnost: 7/10
Hudba: 10/10
Zvuky: 10/10

Hra Matrix film nevykrádá, jak je neblahým zvykem, nýbrž jej doplňuje na takové úrovni, že je pro fanouška povinná. Na druhou stranu megalomanský projekt skončil vcelku průměrným výsledkem, který po technické nebo hratelnostní stránce těžko někoho šokuje.

Celkové hodnocení: 7/10