Recenze: Everest – simulátor horolezectví jako strategie!

Platforma: PC
Typ hry: Sportovní simulátor
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: Procesor 600 MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
Doporučená konfigurace: Procesor 1000 MHz, 256 MB RAM, 32 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Procesor 800 MHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta
Výrobce hry: Activision Value
Distributor hry: Activision Value
Homepage: http://www.activisionvalue.com/titles/Everest/overview.html
 
Nedá se říci, že je Everest až natolik originální, ale již dlouho jsme se v herním světe nestkali s podobně „všedním zvyklostem se vymykající“ hrou? Simulátor horolezectví? Pro mnohé neatraktivní téma, která však může skrývat nečekané zážitky. Stojí však za hřích a za vaše peníze?

Netypický začátek

Začít bych si dovolil naprosto netypicky a to grafikou. Okolní krajinné prostředí je náležitě zpracované dle svých skutečných předloh (za to neručím, třeba na „Ká dvojce“ jsem nikdy nebyl) a překrásné mlhové mráčky, ale i ty horší, tedy plné zrádných dešťových kapek, doplňují adrenalinovou atmosféru. Hned první zarážející věcí se však v mém případě stala hudba. Je totiž na můj vkus až příliš dramatická. Na druhou stranu si však nemůžeme stěžovat na jednotvárnost či to, že bychom se snad nudili. V tichých pasážích totiž vyniká právě hudba. Uvítal bych možná více melodií, možná „jemnější“ pojetí, ale kdo ví, zda-li by to znamenalo změnu k lepšímu. Tichých pasáží bude ale opravdu po málu a tak většinou budete poslouchat pořád tu samou obehranou písničku.

To, po čem toužíme snad všichni – vrcholek * Jedna ze zrádných skal, pozor si však musíte dávat na všechny! * Úvodní obrazovka - zatím nic zvláštního

Samotné postavičky, ve vašem týmu jsou čtyři, ale nejsou až tak výsostně zpracovány. Jejich nedetailní ztvárnění je až do očí bijící a zarazí i totálního neznalce. Zoom umístěný na kolečku vaší myši využívat opravdu nedoporučuji, protože by se vám mohly před oči dostat naprosto kuriózní pohledy, téměř vždy komediálního charakteru. Sice se můžete podívat postavám skoro až do žaludku, ale pohled to věru není hezký. Ba naopak, určitě bude nejlepší zůstat v co největší vzdálenosti od vašich hrdinů.

Horolezectví = taktika + štěstí

Hra je však pojata naprosto netypicky, totiž jako strategie. Na postavy se díváte z klasického ptačího pohledu a pravo-levoklikacím způsobem je ovládáte. Na výběr máte hned několik cest, jak je k vytouženému cíli dostat. Správné jsou všechny, ale je třeba brát v potaz i fyzickou zdatnost vašich horolezců. Každý má plno atributů, jako třeba síla, schopnost lézt na ledě či skále atp. A právě tyto statistiky by vám postup vzhůru měly ulehčit. Sem-tam činí pravý opak, jinak jsou ale dobře využitelné a rozhodně nejsou přítomny pouze coby jakýsi statistický doplněk, který postrádá hlubšího významu. Než se v nich však zorientujete, bude to nějakou chvíli trvat, stejně jako správné zacházení s nimi. V posledních fázích se však bez nich prostě a jednoduše neobejdete.

Strastiplná bude ale i příprava, které musíte taktéž věnovat nemalou pozornost. Před tím, než vyrazíte přímo do hor, musíte vybrat skupinu, vybavení, kyslík a jídlo. Pokud vám zůstanou peníze, můžete zainvestovat i do lepšího výcviku. To se ale stává velmi, velmi zřídka a po finanční stránce budete většinou strádat. Nepříjemná zůstává skutečnost, že za kvalitu se musí rázně připlatit. Váš malý rozpočet jistě snese jednoho drahého horolezce, ale poté už můžete přibrat jen tři horší. Nejlepší je tedy vybrat čtyři průměrné, investovat do výcviku a vzít lepší vybavení. To už ale záleží jen na vás.

Výběr hory… ovšem ne vždy platí: čím nižší tím lehčí * Na výběru postav závisí úspěch výpravy * Základní tábor

V některých misích se setkáte s tak těžkými úkoly, že stačí do cíle dostat jen jednoho z „vašich“ – v tom případě se tedy skutečně vyplatí taktika číslo jedna a zvolení jednoho, zkušeného a hlavně drahého horolezce. Ti ostatní jsou jakési „křoví“, které pouze pomáhá vašemu „vyvolenému“ k zdárnému zdolání cíle. „Realistické“ zpracování je však spíše k smíchu než k užitku. Ne zřídka se stane, že váš hrdina leze dál, i přestože má zlomenou nohu, ruku a otřes mozku. Dovolil bych si polemizovat o tom, zda-li by člověk v tomto stavu byl schopen lézt po osmitisícovkách. Sice jste informováni o jeho špatném duševním i fyzickém stavu, ale bez problémů si jde dál.

Hra pro děti?

Vše výše zmiňované je vám servírováno v neskutečně primitivní podobě. A značně neoriginální a neměnící se koncept také nestojí za pochvalu. Jednoduše si v základním táboře označíte človíčka, posléze „pravokliknete“ na skálu, kterou má vylézt. Počkáte asi tak pět minut, než ji vyleze. Potom kliknete na další skálu a tak pořád dokola. Tento jednoduchý systém by zvládli zajisté i ti mladší, ale přikláním se k variantě odrostlejších hráčů - přeci jenom, pohled na polomrtvého horolezce udělá své i se zkušenými borci :-).

První skála = první úraz, není to ironie? * Ptačí pohled * Osamocený borec se vrhá na další skálu

Handicap jménem Budget

Není žádným tajemstvím, že Everest je hrou patřící do třídy tzv. budgetů, tedy titulů s nižší cenou. Většinou byly v této edici ale hry nepatřičně nízké kvality. Naštěstí je však Everest vzácnou výjimkou a mezi své přednosti může zařadit i více než jen „lidovou“ cenu. Svůj původ ale ani při nejmenším zapřít nemůže. Spousty chyb hlavně v grafice jsou pro budgety natolik typické, že vás prostě nemůže překvapit, že jsou i zde. Dost často váš svěřenec projde skálou, někdy i celou horou a občas se dokonce nechce vrátit zpátky, tj. zaleze pod skálu a už nevyleze. Kdo by ale tyto „drobné“ technické vady na jinak krásné hrací pleti nevyměnil za několikanásobně menší cenu? Ukažte mi takového!

Netypický konec

I přes zdánlivě převažující negativa mi připadne Everest jako dobrý a zábavný titul. Už se asi opakuji, ale i přesto, že se jedná o budget, dokáže skvěle pobavit a to v minimální ceně. Dále si autoři zaslouží pochvalu i za velikost hry, neuvěřitelných 250 MB je důkazem toho, že přehnané několika gigabyte velké gamesy by jistě šly lépe zkomprimovat. No nevadí, tituly se soudí podle toho, jak dokáží zabavit - ne podle toho, kolik místa si ukousnou z vašeho harddisku.

Grafika: 5/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 6/10
Hratelnost: 6/10

Everest je vskutku originální horolezecký simulátor s jednou malou chybičkou, jíž je právě ona volba strategického zpracování. Jinak je pro mne ale velké překvapení a navíc zjištění, že je to budget jistě mnohé přesvědčí o koupi. Snad by se mé hodnocení a popisování hry mohlo jeviti jako přehnané, já si však za vším stojím. Možná nejsem normální, možná jsem nikdy neviděl pořádnou hru, ale tahle mě dostala!

Celkové hodnocení: 6/10