Recenze: Final Fantasy IV Advance – Doplňte si mezery ve FF vzdělání

Ve své době byla Final Fantasy IV revoluční – poprvé na SNES, poprvé v sérii FF měly hlavní charaktery dané jméno, osobnost, povolání, historii. Poprvé byl uveden tkz. ATB bojový systém (bitvy v reálném čase). A poprvé měla komplexní příběh, plný zvratů, kde nechyběla, láska, nenávist, zrada a smrt. Pojďme se podívat, jak dopadla předělávka této perly na GBA.

Lenka VlkovaPlatforma: Game Boy Advance
Typ hry: RPG
Multiplayer: ne
Ukládání pozice na kazetu: ano
Výrobce: Square-Enix
Vydavatel: Nintendo
Distributor v ČR: Conquest (
http://www.gameboy.cz)
Homepage:
http://ffiv.nintendo.com/final/

Trocha historie neuškodí

Legendární sérii japonských RPGček Final Fantasy (dále jen FF) zná nejspíš každý. (Pokud ne, tady se dozvíte víc :-)) Dnes se podíváme na jedno z nejstarších dítek série – Final Fantasy IV. FF IV už toho má za sebou opravdu hodně. Když poprvé v roce 1991 vyšla v Japonsku na SNES, hráči si stěžovali na přílišnou obtížnost, a tak v zápětí vyšla ještě lehčí verze jako FF IV - Easytype. Na této verzi, kde jsou mimo jiné některé předměty levnější a bossové slabší (hlavní boss byl dokonce úplně předělán), byla založena americká FF IV. Aby těch zmatků nebylo málo, v Americe vyšla FF IV jako teprve druhý díl ve FF sérii, a tak byla přečíslována jako FF II. Tehdejší překlad do angličtiny nebyl příliš kvalitní (spíš dost hrozný :)) a nechybělo pár zcenzurovaných scén (jako oblečenější příšery a podobně). Jedna věc, co opravdu nechápu je, proč se Tower of Prayers musela v americké verzi jmenovat Tower of Wishes a kouzlo Holy na White – prý náboženské důvody…

 

Pozor na žábu! * Jeden z bosů v celé své kráse * Chocobo!

Tímto ale bohatá historie FF IV ještě nekončí. V Japonsku byla nejprve předělána na Playstation (rok 1997) a poté Wonderswan Color (rok 2002). PSX verze se o pár let později (rok 2002) jako první verze FF IV dostala i k nám do Evropy spolu s FF V jako Final Fantasy Anthology. Spolu s PSX verzí, založenou na původní složitější FF IV, přišel vylepšený překlad a úvodní renderovaná animačka. Nyní máme před sebou nejnovější přírůstek do FF IV rodiny, FF IV Advance, která jde ve vylepšeních a úpravách ještě dál. FF III, nyní chystaná na Nintendo DS, musí projít před svým vydáním mnoha úpravami – rozšíření příběhu, přidáním osobnosti charakterům apod. U FF IV tohle není třeba. I dnes dokáže obstát ve své původní podobě, jak dokazují prodejnosti všech verzí. Pojďme ale pěkně od začátku.

Za devatero horami, v království Baron

Hlavním hrdinou FF IV je temný rytíř Cecil (jeho jméno nechám bez poznámky, už tak se mu chudákovi směje kdekdo), který se jako sirotek dostal do výchovy samotnému králi království Baron. Zde vyrůstal spolu se svým nejlepším přítelem dragounem Kainem a bílou magičkou Rosou a postupně stal se velitelem královské flotily „Red Wings“. Samotný příběh začíná ve chvíli, kdy je Cecil poslán pro jeden ze čtyř (země, větru, vody a vzduchu)  krystalů do kouzelnické vesničky Mysidia. Mysidianům se samozřejmě myšlenka na předání krystalu vůbec nelíbí, ale proti ozbrojeným vojákům jsou bez šance. Cecil, nešťastný z činů, ke kterým ho král nutí se vrací s krystalem a pokouší se králi domluvit. Je ale zbaven všech svých funkcí a poslán s balíčkem do daleké vesničky Mist, kterou střeží strašlivý drak. Po příchodu do vesničky neznámý balíček (v inventáři ale jako Bomb Ring :)) vybuchne a zničí všechno kolem.

 

Rosa v celé své kráse * Původní přebal – no nejsou roztomilí? * Temný rytíř Cecil – sympaťák, co?

Dál už vám příběh kazit nebudu, ale vězte, že se FF IV nemá za co stydět. Během minimálně dvaceti hodin herní doby zažijete mnoho nečekaných zvratů. Hra se nebojí zabíjet důležité postavy, a tak se členové party často střídají. Dočkáte se všech klasických RPG témat, jako záchrana světa, sebeuvědomění, obětování, láska, žárlivost, ztráta blízkých a tak dále. Občas příběh sice spadá do klišé, ale před patnácti lety byste jen těžko hledali tak komplexní hru plnou emocí jako právě FF IV. A musím říct, že na mě působí i dnes.

Cestou, necestou

Pokud jste hráli některou ze starších FF (starších než FF VII), tak vězte, že FF IV se hraje hodně podobně. Cestujete po světové mapě (pěšky či pomocí různých dopravních prostředků – například Chocobo) mezi dungeony, vesničkami a hrady a cestou potkáváte mnoho příšer, které vás náhodně přepadávají - na světové mapě (pokud nejste v nějakém dopravním prostředku) a v dungeonech. Menším problémem může být ve FF IV orientace. Občas se totiž stává, že důležité informace vám postava prozradí jen tak nedbale uprostřed dialogu a pokud si toho nevšimnete, nemáte šanci jak znovu zjistit, kam a kterým směrem že to máte jít. I když ale směr víte, občas nebývá lehké danou lokaci najít. Jako velká pomůcka vám poslouží kouzlo bílé magie Sight, které umí vyvolat mapu světa, ke které se jinak nedostanete.

 

Copak asi bylo v truhličce? * To bude bolet * Tady BYL krystal…

Ve FF IV byl poprvé představen dynamický ATB (active time battle) bojový systém, se kterým se můžete setkat dodnes. Při bitvě můžete ovládat až pět postav, které se střídají. Každý z charakterů má své pevně dané povolání, které nelze změnit a od něhož se odvíjí jeho schopnosti. Také při postupu na vyšší level nemáte žádnou možnost ovlivnit kouzlo či dovednost, kterou se postava naučí. Vše je dané předem, což některé hráče příliš nepotěší, nicméně díky tomuhle přístupu se zas musíte naučit vyjít s tím, co právě máte k dispozici. Během bitev se nevyhnete plánování a taktizování, protože vaše parta se často mění a je potřeba přizpůsobovat styl bojováni členům party. Dva až tři slabší členy můžete umístit do druhé řady,  kde dostávají menší zranění, ale mají samozřejmě také menší útok. Bosové jsou kapitolou sami pro sebe. Každý nečím vyniká a při bojování s nimi se nudit rozhodně nebudete.

Staronová FF IV

Grafika byla pro GBA verzi opět upravena a vylepšena, bylo přidáno několik nových bitevních pozadí. Při rozhovorech, stejně jako v menu nyní vidíte portréty hrdinů od Yoshitaky Amana. Vylepšení se dočkala také hudba a zvuky, ale . Když už jsem u té hudby, nelze nezmínit legendárního Nobua Uematsu, který je autorem hudby ke všem starším FF. Také díky jeho úžasnému talentu se posouvá celková hodnota FF IV o něco výše. I když některé skladby (například hudba při soubojích) posloucháte pořád dokola, neoposlouchají se. Ráda bych zmínila i jednu z mých nejoblíbenějších skladeb ze všech FF - hraje na světové mapě a na kompilaci FF: Love will grow můžete najít i její zpívanou verzi – Long Distance.

  

I Chocobové tloustnou * Vypadá to na rituál * Portréty postav vidíte i v menu

Tím ovšem výčet změn v GBA verzi nekončí. Hra byla opět znovu a kvalitněji přeložena a přibylo několik dialogů. Při samotném spuštění hry uvidíte zcela nové intro, ve kterém jsou představeny důležité postavy. Novinkou je také možnost vybrat si členy party na závěrečný souboj. Čekají na vás dva zbrusu nové dungeony – v jednom najdete zbraně pro dříve ke konci nehratelné charaktery . Ve druhém, který se otevře až po prvním dohrání hry najdete nové zkoušky a ultimátní zbraně pro každého z hratelných postav. Dozvíte se také více o jejich minulosti a jejich nejhorších obavách. Můžete si zde zkusit porazit hlavního bose z Easytype verze a mnoho dalších těžkých bonusových bosů.

Světlé stránky hry
  • Strhující příběh plný zvratů

  • Nový překlad

  • Vylepšená grafika
  • Bonusové dungeony
Temné stránky hry
  • Mnoho a mnoho náhodných soubojů
  • Občas hrozí bloudění

Potěší také quicksave, díky kterému můžete uložit kdykoliv máte kontrolu nad postavami. Jakmile tento save načtete, vymaže se. Jinak můžete ukládat pouze na savepointech a světové mapě, takže pokud musíte uprostřed hlubokého dungeonu najednou hru ukončit, je quicksave nepostradatelný. Poslední změnou, na níž bych ráda upozornila je Bestiář, ve kterém si můžete prohlížet všechny poražené příšery, včetně jejich statů. Konverze na GBA se tedy opravdu povedla. Jediným mínusem je občasné zpomalování hry - například při graficky náročnějších bitvách. Většinu ostatních bugů, které se objevily v americké verzi, už v evropské naštěstí nenajdete.

Konec dobrý, všechno dobré

FF IV má v historii série FF i RPGček nesmazatelné místo. V mnoha anketách byla dokonce zařazena mezi nejlepší vydané hry vůbec. I díky ní vzniklo mnoho skvostů, které nás bavili, baví a budou bavit ještě dlouho dobu. Má ale i ona sama tu herní hodnotu, která by obstála i v dnešní době? Já bych řekla, že ano. FF IV podle mě patří ke hrám, které nestárnou a hráči, co se dokáží povznést nad jednoduchou grafiku a umí si představit orchestr pod pár-bitovou hudbou, jistě prožijí velkolepý napínavý dobrodružný příběh jednoho světa v kůži Cecila. Vždyť  o čem jiném by série Final Fantasy měla být, než o fantazii, kterou má každý z nás.

Grafika: 9/10
Hudba: 9/10
Příběh: 9/10
Hratelnost: 9/10

Pro fanoušky FF série a RPGček povinnost, pro všechny ostatní kvalitní zábava na dlouhou dobu. Pokud jste ji ještě nehráli, na co ještě čekáte?

Celkové hodnocení: 9/10

Váš názor Další článek: AbecedaHer ve zkratce

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,