Recenze: Final Fantasy X-2 – díl, kterému chybí srdce i duše

Když jsme přemýšleli, koho necháme napsat recenzi na evropskou verzi nejnovější Final Fantasy, přišli jsme s poměrně odvážným nápadem získat pro tento úkol některou z nejznámějších osobností fanouškovské komunity v naší zemi. Náš záměr se podařil a Rinoa, kterou dobře znáte nejen z nejstaršího Final Fantasy webu, pro vás napsala následující zasvěcenou recenzi.
Recenze: Final Fantasy X-2 – díl, kterému chybí srdce i duše

Multiplayer: ne
Paměťová karta: min. 221kB
Analogové ovládání: pouze páčky
Vibrace: ano
Výrobce: Square-Enix
Distributor: Electronic Arts

Konec velkého klidu

Když jsem si z obchodu konečně odnášela svou vlastní Final Fantasy X-2 (dále jen FFX-2), naplňovaly moje srdce různorodé pocity. Slyšela jsem totiž všelicos. Přesto jsem ale doufala, že mě Square-Enix nezklame a že FFX-2 není tak prostoduchá, trapná... prostě „nefinálovská“, jak všichni říkají. Final Fantasy X, její předchůdkyně, měla vše, co má správná FF mít: strhující a dramatický příběh, výborně vykreslené postavy, hudbu, která se dá poslouchat pořád dokola, překrásnou grafiku i filmové sekvence - ale hlavně konec, který spoustu Final Fantasy Fanoušků překvapil a nechal jim v hlavě vířit spousty nezodpovězených otázek.

  

Tři hlavní hrdinky FFX-2: zleva Rikku, Yuna a Paine * Již podle jejich vzhledu poznáte, že tady něco nehraje * Yuně dali autoři do rukou místo summonerské hole dvě pistole

Takže když bylo oznámeno vydání FFX-2, věřím, že to každému, kdo hrál FFX, udělalo tak jako mě obrovskou radost. Každý se těšil na další porci příběhů plaché, ale laskavé Yuny (a Tiduse?) a na další osudy světa Spiry po nastoleném Great Calmu (Velkém klidu). Co je tedy FFX-2 zač? To se vám pokusím v následující recenzi objasnit.

Jiná Final Fantasy

Nejdůležitější věcí na FFX-2 je, že to v mnoha ohledech NENÍ „normální“ nebo klasická FF. Nevím, jestli se tvůrci chtěli pomstím těm, co pořád kritizovali příliš velkou lineárnost FF příběhů (například časopis Edge), ale jen co začnete hrát, spustí se naprosto nelineární systém. Kromě první mise, kterou hráč absolvovat prostě musí, máte naprostou svobodu v tom, co uděláte, kde a kdy. Příběhové mise jsou zpravidla označené jako „Hot Spot“, ale můžete si je nechat klidně až nakonec.

  

I při boji můžete tančit a zpívat * Sem se ukládají nově získaná povolání * Zde býval kdysi Fayth

Výběr je opravdu hojný a téměř každá mise je jiná. Je úžasné, co všechno se v nich dá najít. Máte třeba za úkol porazit obrovskou nestvůru nebo vyčistit nějakou lokaci od příšer, což jsou docela obyčejné mise. Mezi další ale patří například párování zamilovaných opic, prodávání lístků na koncert, kopání v poušti, hledání manželky plachému synovi, manuální (rozuměj tradičně akční po vzoru her jako je například Max Payne) střílení příšer a mnoho dalších. A to se ani nezmiňuji o nové minihře s mincemi, blitzballu (ano, můžete hrát blitzball s Yunou, Rikku a Paine), nebo chytání Chocobů, které si uchováváte a můžete z nich vychovat hledače vzácných předmětů. Z hlediska misí je FFX-2 opravdu geniální. Pokud si najdete čas na všechny z nich, budete jen žasnout, co všechno autoři vymysleli. Některé jsou zábavné víc, jiné míň, ale pro každého se zde najde něco.

Perfektní RPG systém

Další hledisko, ze kterého je FFX-2 geniální, je soubojový systém. Jako obvykle je naprosto odlišný od předchozích - tahový systém vystřídal výrazně rychlejší realtime, kde vás zaváhání může stát život. Dá se sice nastavit na wait mode (čekající mód) při výběru předmětů a kouzel, ale velký rozdíl to nedělá. Pokud se vám povede útočit s více postavami zároveň, dostanete odměnu v podobě silnějšího řetězeného útoku (chain atack). Postavy se při bitvě měnit nedají, ale můžete se vyžívat v jejich převlékání/měnění povolání. Po Spiře se totiž objevila spousta sfér, jež se ve FFX využívaly jako videokazety. Ve FFX-2 mají některé tyto sféry ještě další využití jako takzvané dress sphere.

  

Filmové sekvence jsou jako vždy dokonalé * Macalania Woods, jedna z nejkrásnějších lokací se pomalu vytrácí * Chrám v Djose se dostal do rukou sekci Al-Bhedů

Každá dress sphere obsahuje jedno povolání a dá se použít pro každou ze tří hlavních hrdinek. Těchto dress sphere je ve hře opravdu požehnaně a každá je absolutně jiná. Od obyčejných povolání jako jsou bojovník, bílý nebo černý mág přes trenéra, při kterém má každá postava svého mazlíčka se speciálními schopnostmi, až k Maskotovi, Samurajovi, Střeleckému mágovi či Alchymistovi. Celkem jich je 17 a kromě tří speciálních má každá dress sphere tři různé verze pro každou postavu.

  

Yuna zpívá – to najdete ve FFX-2 opravdu často * Hluboko pod Bevelle se skrývá nejedno tajemství * Chocobové nemohou chybět ani v této FF

Pokud chcete dress sphere použít, musíte ji umístit na takzvaný garment grid (diagram povolání). Garment grid vypadá jako zmenšená síť pro vývoj postav z FFX. Na tuto síť se vkládají jednotlivé dress sphere. Potom musíte každé postavě nějakou garment grid připojit. Tato volba je později, když máte desítky garment gridů s všelijakými schopnostmi a bonusy, dost složitá. Postava může následně při bitvě využívat všechny dress sphere, které se vešly na právě nasazený garment grid. Každé povolání má spoustu jedinečných schopností, které se učíte, pokud dané povolání používáte. Pokud při bitvě změníte povolání, spustí se animace ne nepodobná vyvolávání aeonů. Odpůrci těchto animací nelekejte se, v menu máte tři možnosti, jak dlouhé mají být. I když já jsem je za 41 hodin hry nepoužila ani jednou. Možná ale jenom proto, že jsem nevyužívala možnosti speciálních povolání. Každá postava má jedno speciální povolání, které musíte najít. Přístup k němu se potom otevře, když se převlečete za každé povolání na používaném garment gridu. Pak se objeví možnost použít speciální povolání - toto je mimořádně silné, postava bojuje sama proměněna v poloviční bohyni (třeba Rikku má obří stroj, Yuna se zase změní v vílu vládnoucí všemi zemskými elementy... ).

  

Bahamut se vrátil… jako přítel či nepřítel? * Nepřátelé zůstali většinou stejní jako ve FFX * Předměty se také moc neměnily

Po bitvě tradičně dostáváte zkušenosti, díky který postavy postupně přechází na vyšší úroveň, zvyšují se jim životy a mana body na kouzlení či používání zvláštních schopností. Samozřejmě se po světě Spira nachází spousta truhliček, které mohou obsahovat nějakou tu sféru či různé předměty. Každá postava si ve FFX-2 může připojit zároveň pouze dva předměty zvyšující její schopnosti, což je podle mě škoda. Předmětů je tu velmi mnoho a většina z nich přijde v bitvě opravdu vhod.

Technická revize

Grafika je ve FFX-2 dovedená téměř k dokonalosti. Postavy mají oproti Final Fantasy X ještě více propracovanou mimiku (škoda, že ji moc nevyužívají), převlékání v bitvách je skvěle vizuálně zpracované. Příšery a lokace jsou většinou použité z FFX, jen s menšími úpravami. O filmových sekvencích v souvislosti se Square-Enixem snad ani nemá cenu mluvit. Je jich tu sice méně než ve FFX, ale vyráží dech svým obsahem i kvalitou. Pruhy na obou stranách obrazovky, dané nekvalitní konverzí do PALu, bohužel zůstaly.

  

Bez komentáře * Jako zpestření hratelnosti přibylo skákání * Grafika postav je ještě na vyšší úrovni než ve FFX * Ultimátní kostým Yuny je opravdu impozantní

Další silnou stránkou FFX-2 je hudba. Pokud si zvyknete na popové ladění některých skladeb, které jinak není v ostatních FF zvykem (což je za těch 40 hodin téměř jisté), bude se vám líbit. A pro ty, co si nezvyknou na tuto funky část hudby, se najde i pár „finálovských“ melodií, tentokrát však ne od Nobua Uematsu. Smutných, veselých i mírných a uklidňujících. Titulním písním Real Emotion a 1000 Words, které nazpívala Jade ze Sweetboxu, se také nedá téměř nic vytknout - i když možná, že kdyby dali tvůrci přednost japonským verzím Kody Kumi, tak by to bylo ještě lepší. Přece jen se hlas Japonky do melodií těchto písní hodí podle mě lépe. Přesto verze dojemné ústřední písně 1000 Words (1000 slov), která hraje asi ve druhé třetině hry, mě opravdu okouzlila právě v podání Jade. K dispozici jsou při písničkách i titulky, narozdíl od americké verze hry. Takže komu je do zpěvu, má šanci. V Luce při opětovném přehrávání videí dokonce přibyla možnost zvuku v Dolby Digital.

Ultimátní kostým Yuny je opravdu impozantní

Velkým mínusem je ale dabing. Už ve FFX ten, kdo slyšel japonské hlasy hlavních hrdinů, bědoval. A tady je to podle mě ještě horší. Některým postavám by ale podle mě ani ty japonské hlasy nepomohly (Brother). Velmi špatně zvolený hlas má podle mě také Lenne, ke které se ještě dostanu.

Srdce Final Fantasy: postavy

Lenka „Rinoa“ Vlková

Komunita fanoušků Final Fantasy v naší zemi je větší, než by se možná nezasvěcení mohli myslet. A starší. Začalo to na v roce 1996, kdy k nám dorazila Final Fantasy 7 pro PlayStation – hra, na kterou bude každý hráč, co ji tenkrát okusil, vzpomínat jako na největší zážitek, překvapení a dobrodružství, jaké do té doby svět jedniček a nul nabídnul.

Masivní a spletitý příběh, nádherný propracovaný svět od pouští po ledové póly, především ale postavy, které dýchaly životem jako žádné před nimi. Snad každý hráč si v různorodé skupině osobitých hrdinů FF7 našel svého oblíbence nebo oblíbenkyni. A na tehdejším Xchatu se rychle objevil klub, ve kterém se mluvilo pouze o Final Fantasy – nejlepší hře všech dob.

Autorka dnešní recenze (nar. 1986) přebrala po odehrání osmého dílu série přezdívku (a nejen tu:-)) hlavní hrdinky – Rinoa. Zbytek je pro fanoušky známou legendou – Rinoa se (po boku Squalla, zakladatele webu i českých srazů FFF) jako výrazná osobnost rychle prosadila na stránkách Final Fantasy na Doupěti, které byly první svého druhu a dodnes patří k těm nejbohatším a nejživějším, kromě jiného na ně míří adresa www.finalfantasy.cz.

Rinoina láska k FF se datuje od vydání FFVIII. Příběh a hlavně působivá láska hlavních dvou hrdinů ji okouzlila natolik, že od té doby dohrála téměř všechny díly FF (kromě prvních tří). Rinoa byla (nejen) u prvního srazu fanoušků z celé republiky, a je to také ona, o kom se vypráví nádherná historka, jak utratila své několikaleté úspory za originálku Final Fantasy X, ačkoliv doma ještě neměla samotnou PlayStation 2, na které by si hru mohla zahrát (a pak že si konzoloví hráči neváží originálek víc než PC hráči:-))...

Člověk s takovou láskou k sérii FF je podle nás ideálním průvodcem jejím nejnovějším dílem a jsme velmi rádi, že Lenka recenzi napsala a nepřímo souhlasila s dalšími články pro Doupě do budoucna. Přejeme jí hodně spokojených čtenářů – a mnoho dalších Final Fantasy her, hodných svého jména!

Lenka se jako Rinoa z Final Fantasy i obléká (na fotografii se Squallem na Pragoconu 2004)

Charaktery jsou ve FFX-2 spíše slabší stránkou. Tedy... některé. Spousta je mistrovsky načrtnutá, ale naprosto všechny jsou nedotažené, velký potenciál jejich vývoje nevyužitý. Až je z toho člověku občas úzko. Hra se věnuje více pouze hlavním třem hrdinkám. Yuna, která se od FFX navenek změnila, snaží se podle toho chovat, ale uvnitř je stále tou laskavou a trochu plachou dívkou, která touží jen po klidném malém místečku, kde by mohla žít se svou láskou. Její monology se sebou samou nebo k Tidusovi jsou zajímavé a dojemné. Pokaždé, když mluví Yuna sama se sebou, ztrácí hra na chvilku tu nevážnost, hloupost a trapnost kvůli hrozným dialogům.

Rikku je stále stejná. Na její postavě se kromě vzhledu nezměnilo vůbec nic. Je to pořád ta trhlá, divoká a „velmi energická“ dívka. Paine je novým charakterem a ze začátku mi byla nejsympatičtější, protože mluvila nejméně. Její postava je zahalena spoustou tajemství, která v průběhu hry postupně odhalujete, pokud chcete. Další charaktery jako vůdce Youth League (Ligy mladých) Nooj, vůdce New Yevon (Nových Yevonistů) Baralai, nebo vůdce sekce AL-Bhedistů Gippal, potkáte za celou hru všeho všudy čtyřikrát. Velmi mě mrzí, že tyto postavy nedostaly trochu (nebo mnohem víc) prostoru.

Zato Brother provází hru neustále. Tento „velitel Gullwingů“ ji podle mě degraduje nejvíc. Je bláznivě zamilovaný do Yuny, což by samo o sobě nijak nevadilo. Ale jak to dává najevo svými nejapnými poznámkami, uřvanými výstupy a příšernými blbostmi je opravdu strašné. Nechápu, proč ho tam tvůrci dali takového, jaký je. Jeho postava nemá vůbec žádný význam, jen tam je a všem vadí (nějak mi to připomnělo jistou postavu z Hvězdných válek... ). Také role Syndikátu LeBlanc je sporná. Jsou to lovci sfér jako Yuna a spol., ale jejich výstupy pro mě občas postrádaly smysl. Vede je LeBlanc, která se neštítí sféry klidně i krást a její dva pobočníci Logos a Ormi by pro ni udělali cokoliv. Mimochodem, jedna z originálních miniher je masáž zad LeBlanc se silně erotickým nábojem.

Jediné charaktery, které ještě stojí za zmínku, jsou Lenne a Shuyin, nápadně podobní Yuně s Tidusem - mají důležitou úlohu v příběhu, ale podrobnosti by byla škoda prozrazovat. Samozřejmě, že se ve FFX-2 setkáte s mnoha charaktery z FFX. S Lulu a Wakkou, kteří očekávají potomka, Kimahrim, vůdcem zbytku Ronsů, Rinem, ze kterého se stal vynálezce nové hry ve Spiře a mnoha dalšími.

Duše Final Fantasy: příběh

Teď se konečně dostávám k nejdůležitější části všech FF a tou je příběh. Příběh FFX-2 začíná, když se na Mt. Gagazetu najde video-sféra s rozmazaným obrazem. Na této sféře je někdo, kdo Yuně nápadně připomíná Tiduse. „Je to on, nebo to není on?“, toť otázka, se kterou se Yuna vydává na cesty. Připojuje se ke skupině lovců sfér - Gullwings, kterou vede Brother a ke které patří ještě Rikku, Paine, Buddy a geniální dítě Shinra. Tato část hry se neodehrává v samotné FFX-2, ale najdete ji ve speciální edici FFX-International, nebo jako přídavek ke hře Unlimited Saga.

Samotná FFX-2 začíná koncertem falešné Yuny v Luce, ze které se vyklube vůdkyně Syndikátu LeBlanc, která pravé Yuně ukradla jednu z dress sphere. Jakmile ji získáte zpět, dostane se vám vysvětlení, že každá sféra přenáší pocity a část duše osoby, která ji měla před vámi. Díky této dress sphere jakési dávné zpěvačky začíná mít Yuna podivné pocity a sny.

Další linií příběhu je rozvrácenost Spiry, která se po Great Calmu rozdělila na tři sekce. Youth League, kde jsou horkokrevní mladí, snažící se zjistit opravdovou minulost Spiry, kterou New Yevon pečlivě skrývá ve svých chrámech a Al-Bhedskou sekci machina, její členové vedou vykopávky na Bikanelu a z nalezených součástek skládají rozmanité stroje. Krátce po začátku hry se budete muset rozhodnout, ke které ze dvou hlavních stran se přikloníte, ale víc již vám z příběhu neprozradím. Ve FFX-2 je ho totiž pomále. Bohužel. Tvůrci na něj nejspíš při vymýšlení všech těch různorodých misí pozapomněli. Takže při hraní FFX-2 plníte mise a občas, po několika hodinách hry, se vám dostane odměny v podobě inteligentnějšího dialogu a malinkého posunu v příběhu, který má zase opravdu velký a nevyužitý potenciál. Opravdu škoda.

Světlé stránky hry
  • Různorodost misí
  • Bojový systém
  • Filmové sekvence
  • Občas připomíná klasickou FF
Temné stránky hry
  • Scénář a dialogy
  • Málo příběhu
  • Chování hlavních hrdinek
  • BROTHER, BROTHER, BROTHER!

Co na závěr říct o FFX-2? Je to hra plná rozporů. Plná hloupostí, nesmyslů, ale taky geniálních nápadů. Když jsem ji hrála, tak jsem se opravdu bavila, to musím uznat a to by mělo být mé hlavní doporučení. Občas jsem trpěla (hlavně u výstupů Brothera), občas jsem doufala, že už to bude lepší (při posunech v příběhu) a nakonec jsem se rozčílila. Hra má totiž šest konců a i když se liší jen o kousek animace či rozhovoru, jejich vyznění je úplně jiné. Kdo si myslí, že konec závisí na tom, jaké plníte questy, nebo na tom, jak se chováte k postavám, tak se mýlíte. Můžete se snažit jak chcete, ale k jistým koncům se při prvním dohrání nedostanete.

Opět spolu... sen nebo skutečnost?

Na to existuje New Game Plus, ve které začínáte znovu se všemi předměty, procenty hry, dress spherami i schopnostmi. Jen level se vám vynuluje. Tohle je podle mě dost podlý způsob, jak donutit hráče hrát hru znovu, když by jich to většina stejně udělala i bez toho. Ať už kvůli nenalezeným dress sférám či nezvládnutým questům. Já to také udělám. Protože i přes všechny svoje mínusy, když si odmyslíte některé dialogy a přimyslíte více příběhu, je to opravdu zábava a každý FF nebude klidně spát stejně jako já, dokud „TEN“ konec neuvidí.             

Grafika: 9/10
Zvuky: 8/10
(Znovu-)hratelnost: 10/10
Příběh: 7/10
Postavy: 6/10
Scénář: 5/10
Brother: 1/10

Final Fantasy X-2 je výborná hra, která osloví téměř každého. Přesto není tak docela jisté, zda si jméno Final Fantasy zaslouží - z klasických prvků této ságy tam totiž opravdu hodně chybí.

Celkové hodnocení: 8/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zahrát a neutratit ani korunu

Nejlepší hry zdarma: Jak si skvěle zah…

Občas to vyjde tak, že na hry po vánočních nákupech už prostě nezbude žádný zlaťák. Jak tedy trávit dlouhé zimní večery, když už máte všechno dohrané? Vybrali jsme pár kousků, za které nemusíte dát ani korunu, a i tak se budete královsky bavit.

13.  12.  2017 | | 19 N/A
Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a World in Conflict zcela zdarma

Ubisoft rozdává AC IV: Black Flag a Wo…

Nadílka od Ubisoftu bude v podobě her, které určitě moc dobře znáte. Těšíte se?

5.  12.  2017 | | 2 N/A
Nejlepší hry pro Xbox One: 7 tipů na skvělé nové pařby

Nejlepší hry pro Xbox One: 7 tipů na s…

Vánoce jsou za rohem a náš seriál speciálů je u konce. Pro majitele herní konzole Xbox One tady máme několik letošních tipů na dárek.

včera | | 5 N/A
Vybrali jsme nejlepší PC hry pod stromeček

Vybrali jsme nejlepší PC hry pod strom…

Toto je deset her, které byste rozhodně neměli při hraní na počítači vynechat.

6.  12.  2017 | | 21 N/A
Nejlepší hry pro Playstation 4: deset tipů, které zaručeně dobře zabaví

Nejlepší hry pro Playstation 4: deset …

Letos se pro Playstation urodila spousta herních pecek, v našem vánočním rádci proto z většiny najdete exkluzivní tituly. Nezapomněli jsme ale ani na multiplatformní hry.

30.  11.  2017 |
7 tipů na nejbrutálnější hry historie, co vám zaručeně spraví chuť

7 tipů na nejbrutálnější hry historie,…

Je libo násilí a hektolitry krve? I to se občas šikne. Pojďte se tedy s námi podívat na ty nejbrutálnější hry, které spatřily světlo světa.

4.  12.  2017 | | 3 N/A
Herní agenda: pochmurný listopad plný božích her

Herní agenda: pochmurný listopad plný …

Konec roku se blíží a hráčská komunita se stále těší z nových AAA titulů. Ne v každém případě to ale vyjde a v minulém měsíci jsme zaznamenali pár průšvihů, které se dostaly i mimo herní svět. Nebudeme ale listopad brát tak negativně. Přece jenom se v něm objevilo pár světlých chvil, které byste rozhodně neměli minout.

2.  12.  2017 |
Vybrali jsme nejlepší herní notebooky pod stromeček, zahraje si každý

Vybrali jsme nejlepší herní notebooky …

Pořádný herní notebook seženete za 25 tisíc. Vybrali jsme však i levnější stroje s nutnými kompromisy, nebo naopak děla s cenou ke sta tisícům

9.  12.  2017 | | 11 N/A