Recenze: Fire Emblem: Shadow Dragon – hrdinský epos

Dost již ale bylo pouhého popisování toho, jak hra funguje. Místo suchopárné teorie musím nadšeně vykřiknout slova chvály nad praxí – přestože se hra v úvodu tváří jako těžký titul s nutností promýšlet tahy dopředu ještě více, než v šachu, není tomu tak. Většina kapitol se dá odehrát i na první pokus bezeztrát a ještě se u toho výborně pobavit a trošičku se možná i o nějakou tu jednotku bát. Strach však není na škodu, protože si znovu uvědomíte, že těch pár pixelů pro vás už netvoří pouhou jednotku, ale skutečnou, prokreslenou osobnost.

Jedinou výraznější výtku, kterou bych k Fire Emblem měl, je jistá stereotypnost herních úkolů. Jen zřídka je koncept hry oživen něčím novým, což je bezesporu škoda. Cílem vašeho snažení je totiž vždy obsazení jistého hradu, který hlídá obzvláště zlý a silný protivník, na nějž platí pokaždé nějaká speciální strategie.

Jen zřídka je koncept hry oživen něčím novým

Smůla je, že speciální strategie se zvrhává do dvou kolonek – umlátit z dálky a umlátit zblízka. No, alespoň že po takovémto minibossovi vždy zbude nějaká pěkná věc.

To, co hra ztrácí ve variabilitě herního konceptu bohatě vynahrazuje poutavými prostředími, do nichž jednotlivá dějství zasazuje. Doopravdy se nestíháte nudit, protože v jednu chvíli prolézáte zatuchlé kobky, abyste našli mocný artefakt, a hned vzápětí dobýváte přímořské městečko, které obsadili piráti, načež se v další z kapitol přesunete do úzkého průsmyku hlídaného nepřátelskými vojsky. Není asi třeba podotýkat, že každá kapitola vyžaduje mírně odlišnou taktiku a výběr jednotek.

Meč v žaludku

Co se týče technického zpracování hry – je na velmi vysoké úrovni a pohled na poctivě nakreslené hrdiny v animacích i detailně vyvedené mapy je vskutku zapamatováníhodný. I přes všechny efekty a svéráznou barevnou paletu si hra zachovává přehlednost, což mohu ocenit jen dvěma palci směřujícími nahoru. Stejnou pochvalu si zaslouží i hudba, jež bezchybně plní funkci podkresu a neobsahuje žádné rušivé prvky, které by vás mohly vytrhnout od přemýšlení.

Nemohu si pomoct, u Fire Emblem jsem chvílemi vrněl blahem v hráčské extázi a přemítal, jestli jsem vůbec hrál lepší strategii. Vím, že se ve skutečnosti jedná o remake 19 let staré hry, která si odbyla svou premiéru na GameBoyi od Nintenda. Upřímně, je mi to úplně jedno. Není pro mě podstatné, jestli má hra starší hratelnostní prvky, nebo jestli se dnes tahový režim soubojů už příliš nenosí.

K dokonalosti hry schází jen ten pověstný krůček

Pro mě je důležité, jak se Fire Emblem hraje a jak jsem se u něj bavil. A já se bavil výborně, k dokonalosti však přeci jen ten pověstný krůček scházel. Každopádně ale nemohu jinak, než hru všemi dvaceti doporučit.