Recenze: Forbidden Siren 2 – evoluce strachu

Forbidden Siren, hra, která dokázala vyděsit i největší vytvrdlíky tak, že museli chodit spát s rožnutým světlem, se dočkala pokračování. Sirény se rozezní a oceán zrudne krví. Myslíte, že na to máte?

Karel KališPlatforma: PS 2
Paměťová karta: 75 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ano
Vývojář: SCEI
Distributor: SCEE
Distributor v ČR: Sony Czech (
www.playstation2.cz)
Homepage:
http://www.forbiddensiren2.com/

Není větších expertů na děs, hrůzu, mrazení v zádech a do masa okousaných nehtů, než šikovných kluků (a holek) ze země vycházejícího slunce. Ať už se jedná o filmové či herní horory, ty nejlepší pocházejí z Japonska. Stačí si jen vzpomenout na kultovní Kruh či Dark Watters a to jsem vybral pouze dva nejznámější filmy, přičemž další úroda kvalitních snímku žel bohu nikdy neopustila břehy ostrovní říše. I když pro šikovnější a trpělivé ručičky určitě nebude problém prohledat nekonečnou pavučinu a najít si některé z dílek, po kterých se budete chodit bát spát i za pravého poledne. A stejně děsivé horory najdete i na zábavných krabičkách pod televize zvaných konzole. Však mi schválně zkuste jmenovat nějaký povedený nejaponský horor, možná tak ještě Alone in the Dark. Ovšem i tato série je dávno za zenitem a na pecky typu Silent Hill, Reident Evil, Project Zero či právě Forbidden Siren se nechytá. A právě druhý díl posledně zmiňované hry tu dnes máme na rozpitvání.

Z vesnice na ostrov

Forbidden Siren byl divnej brouk. Neskutečně děsivá atmosféra, podivně toporné ovládání, frustrující obtížnost, zajímavý systém pohledu z očí protivníků, nápadité fragmentování děje na spoustu malých dílků se spoustou hratelných postav. K tomu si přidejte vcelku podařenou grafiku podbarvenou hrůzu nahánějícím hudebním doprovodem a máte rámcový obraz her. Množné číslo tu je zcela na místě, protože Forbidden Siren 2 přináší z velké většiny to samé, co její předchůdce. A to včetně chyb vytýkaných již prvnímu dílu. Ale pokud se přes toto dokážete přenést, dostane se vám děsivé zkušenosti, oproti které je i osobní setkání s Freddie Krugerem pouhý odpolední čajový dýchánek.

  

Tyhle hardy už jsou asi trochu z módy*  Utíkej chlapče, než si tě najde smrt * Jako u mě doma

Na rozdíl od dejme tomu Silent Hillu je Forbidden Siren prolezlá japonským světem od úvodní scény do závěrečných titulků. Děj je zasazen na opuštěný ostrov jménem Yami-jima kousek od japonské magapole Tokya. Před 29 lety zde byl přeštípnut podvodní kabel s elektřinou a v nastalé tmě beze stopy zmizela většina obyvatelstva. Teď, takřka po dalších třech dekádách, se na ostrově rozehrává pro početnou skupinku rozdílných lidí zcela nové, hrůzyplné divadlo. Stejně jako v původní hře vám postupně projde rukama osud několika lidí od malého chlapce, přes vojáka, novináře, mladou dívku, policistu až po dejme tomu napůl slepého muže. Každý má svoji osobnost, historii a každý bude mít zatraceně plné ruce práce, aby se vypořádal s nástrahami ostrova.

  

Japonka jak žívá* Japonec jak mrtvý * Hm, aha, nerozumím ani slovo

Na začátku před vás hra předkládá rozlehlou síť dělenou podle času a postav, na které se vám postupně budou zpřístupňovat další části mozaiky osudů jednotlivých postav. Jednotlivé herní úseky jsou poměrně krátké a rychle se střídají. Pokud tedy přehlídneme vysokou obtížnost, která vás nechá v jedné misi vymáchat stále dokola znovu a znovu. Ovšem jinak tento systém funguje zatraceně skvěle a dodává hře pořádnou porci jedinečnosti a unikátnosti vyprávění celého příběhu. Který se sice zatraceně dlouho rozjíždí, ale zase nezklame. I když  si můžete často zvolit, za kterou postavu budete pokračovat dál, žádná nelinearita se v zásadě nekoná. Pokud už tedy zpřístupníte cestu do dané mapy jiné postavě, stane se tak v dostatečném předstihu, než se k ovládání dané postavy vůbec dostanete. Což zase až tak nevadí, na rozdíl od faktu, že hra si nepamatuje akce, které jste prováděli. Pokud dejme tomu rozbijete u dveří okno a otevřete si tak cestu, v okamžiku, kdy se na stejné místo dostanete s jinou postavou o nějaký čas později, okno je opět na svém místě. Škoda, takové drobnosti by dodávaly hře víc na vzájemné propojenosti.

  

Pohled z cizích očí * Kde já ji jen...aha, miss Černobyl * Nevím, co to je, ale vypadá to pěkně

Ale toto není největším problémem hry, tím se stane značně neintuitivní a pomalé ovládání pomocí kontextových akcí. Zvláštní, že v jiných hrách tento systém funguje, zde spíše zdržuje. Což vám přijde hlavně v okamžiku, kdy s sebou máte další postavu, jíž musíte zadávat příkazy přes malé submenu. Hru vidíte z klasického 3rd person pohledu s možností přepnout do pohledu prvního. Který se hodí hlavně na prozkoumávání lokací a zaměřování se střelnými zbraněmi.

Ten umí to a ten má zas trubku

Každá herní pasáž vás zavede do poměrně malé lokace, v níž máte nějaký úkol. Ve valné většině se jedná o nutnost dojít k východu z daného místa. Většina lokací je poměrně malých a krátkých a pokud vás nezpomalí žádné problémy, dá  se projít během zhruba pěti minut. Ovšem vtip je v tom, že snad nikdy se nevyhnete problémům. Ať už v podobě hledání nějakého předmětu nutného otevření cesty dál, či vaší neustálé smrti. Zdejší něco-jako-zombie jménem shibito vám totiž nezůstanou nic vděčni. Nedají se zabít, jen zpomalit. Dá se jim vyhnout se zhasnutou baterkou a při pomalém plížení, ovšem to se zase vystavujete novému nebezpečí. Jmenují se yamibito – lidé temnoty a jedná se o jakési kouřové přízraky, které milují tmu. Velmi efektivně proti nim funguje světlo z baterky, pokud ji teda máte, ovšem tím zase na sebe nalákáte pozornost shibitů. Dobrá, přiznám se, znechuceně a s proklínáním jsem tuhle hru stokrát a jednou vypnul, když mě už po x-té zmasakrovaly nemrtvé přízraky.

  

Mohla by si to natřít nebo tak něco * Ve dvou bude cesta veselejší * Spěchá k doktorovi?

Ovšem stokrát a jednou Forbidden Siren zase zapnul, protože svojí jedinečnou atmosférou nutila k dalším a dalším pokusům projít tu kterou prokletou úroveň. Tahle hra je prostě děsivá, zatraceně děsivá. Je hrůzostrašnější než Resident Evil, dokonce než i Silent Hill. Vlastně než většina všeho, co si můžete představit. A ve své podstatě to má na svědomí i vysoká obtížnost, která jde ruku v ruce s neskutečně děsivým prostředím, jehož temnotu má problém proříznout i světelný kužel baterky. Ať už procházíte venkovními prostory či opuštěnými budovami, všude na vás dopadá depresivní atmosféra jako nelítostné kladivo. Staré betonové stěny pokrývají sítě puklin a kusy rozpadlé hmoty se válejí všude po zemi. Vládu nad kdysi upraveným prostředím přebrala divoce rostoucí tráva, kovové konstrukce rozežrala nikým neomezovaná rez . V domech vše pokrývá letitá patina a nános špíny, barvy dávno vybledly. A nikde není ani noha. Dokud se nezačnou plížit dávno mrtvý lid shibito a yamibito, proti němuž máte takřka nemáte šanci. Nezávisle na vaší výzbroji.

Podle postavy, se kterou zrovna hrajete, se setkáváte s obdobně vyzbrojenými protivníky. Takže pokud máte v rukách trubku, podobnými zbraněmi disponují i nemrtví. Ovšem pokud hrajete za vojáka, stojí proti vám od začátku střelnými zbraněmi ozbrojení protivníci. Ale do vašich karet hraje i dovednost známá z prvního dílu – možnost vidět události z očí protivníka či jiné postavy. Stačí stisknout to správné tlačítko a uvidíte šumění jak v televizi při vypadlém signálu. Stačí se však kroucením analogové páčky „vyladit“ na cizí mysl. V tomto pohledu vidíte svoji pozici jako slabý barevný kříž a to nezávisle na zdech, které stojí mezi vámi. Dívat se cizíma očima má neskonalé kouzlo a tato dovednost přijde i zatraceně k užitku, když se chcete vyhnout protivníkům. Ovšem párkrát se mi návštěva v jiné mysli vymstila, to když sem neodhadl hned pozici zombie a ta nakráčela přímo před oči mojí postavy. Naštěstí ten ovladač daleko od křesla nedopadl a nic se mu nestalo. Siren 2 nově nabídne možnost dívat se i očima zvířat a pár dalších chytrých nápadů. Uvedu příklad. Jedna z postav má problémy se zrakem a vše vidí neuvěřitelně rozmazaně. Naštěstí má po svém boku věrného psa, jehož oči vám nahradí ty vaše. Vidíte svoji postavu externě, černobíle a z úhlu legračně blízko země. A na podobné nápady narazíte vícekrát.

Opět nerozhodnost

Jinak se ovšem Forbidden Siren 2 od prvního dílu příliš neliší. Mapa se nyní stala interaktivní a ukazuje vaši pozici. Pokud se nepletu, tak ovladač při hrozícím setkání s protivníkem minule nevibroval. Ale jinak jsem na žádnou razantní změnu nenarazil. Grafika doznala pouze mírného vylepšení, opět se setkáte se digitalizovanými obličeji japonských herců nalepených na polygonové postavy. Díky tomu obličejové gesta se nedají rozeznat od reálu, ovšem občas v pohybu vypadají trochu podivně. Anglický dabing zní trochu podivně, naštěstí lze ale nastavit na japonštinu v kombinaci s anglickými titulky, což všem srdečně doporučuji.

Světlé stránky hry
  • Atmosféra

  • Děsivé prostředí
  • Spousta hratelných postav
  • Nové nápady…
Temné stránky hry
  • …kterých není zase tolik
  • Pro většinu obtížnost
  • Nepřátelské ovládání

Forbidden Siren 2 opět nebude vhodnou hrou pro úplně každého hráče. Pokud nemáte dostatečně velkou míru tolerance k neintuitivnímu ovládání a trpělivost, své šťavnaté jádro vám asi hra neukáže. Ovšem v opačném případě se vám dostane naprosto unikátního zážitku, kterému se nevyrovná takřka žádná hra podobného žánru. Pokud se vám jednička líbila, dvojka je o nějaký kousek lepší. Volba je jako na obvykle na vás.   

Grafika: 8/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 7/10

Hlava nepadla daleko od těla, nebo jak je to přísloví. Dvojka Sirény přináší do velké míry to samé, co jednička. Strach a frustraci. Fanoušci si mohou automaticky připočíst ještě bod. Ostatním doporučuji minimálně na vyzkoušení.

Celkové hodnocení: 8/10

Diskuze (2) Další článek: Kolik za filmový Silent Hill?

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , ,