Jazz and Faust byla jednou z prvních adventurních vlaštovek, která u nás před časem ohlašovala, že i v Rusku existují šikovní vývojáři, připravující docela kvalitní hry, schopné konkurence na mezinárodních trzích. Již nějakou dobu si ji můžete spolu se hrou Agent Hlína pořídit v rámci edice GAME4U za 199 Kč. Jestli za to obě hry stojí, to posuďte sami po přečtení této recenze.
Česká homepage: http://www.game4u.cz/index35.html
Recenze: Jazz and Faust
Jakkoli by se mohlo podle názvu zdát, že se děj této adventury odehrává ve světě s alternativní historií, kde Goethe situoval své nejznámější dílo do ztemnělých a zakouřených svatyň jazzové hudby, je skutečnost jiná. Příběh se sice opravdu odehrává v cizím světě, ale Jazz a Faust jsou jména dvou hlavních postav, se kterými budete odhalovat jeden příběh ze dvou různých úhlů.
Point and click and polygony
Podobně jako např. věhlasná The Longest Journey nebo neméně výjimečná Syberia, také Jazz and Faust je technologicky řešen polygonovými postavami a realtime 3d efekty, které jsou vsazeny do předrenderovaných pozadí. Stejně jako u obou výše jmenovaných her i zde je možné dvojklikem přejít z chůze do běhu a interakce s prostředím je řešena klasickým point and click systémem, snad jen s vyjímkou trochu netradičního a dle mého názoru nešikovného inventáře. Ten ač při zaktivování zabírá polovinu obrazovky, zobrazuje pouze jediný předmět, který je brán jako aktivní a právě ten tedy používáte na objekty v lokaci. Při hraní dávám většinou přednost tomu, když mám všechny věci pěkně na očích, ale naštěstí v Jazz and Faustovi těch předmětů nemáte mnoho najednou, takže to zase tak moc nevadí.
Příběh zaměřený na postavy?
Adventury jsou hry, stavějící především na příběhu - v Jazzovi a Faustovi se tváří jako jeden z těch, které jsou více než na svět nebo události zaměřeny na postavy. Napovídá tomu již fakt, že budete moci hrát se dvěma charaktery v podstatě stejný příběh, ale pokaždé z jiného úhlu pohledu. Zatímco Jazz je pašerák a hamoun každým coulem, Faust je naopak poctivý idealista, který žije svůj sen svobodného námořníka. Oba směřují ke stejnému cíli, oba navštěvují stejné lokace, ale každý má své vlastní motivy a vzorce chování. Přidejte ještě krásnou princeznu, která Faustovi zamotala hlavu, poklad, který rozbouřil vášně v Jazzovi, dvojnásobnou vraždu a máte zhruba představu, co se ve hře bude dít (a je mi jasné, že ta představa může být v některých případech docela pikantní :-)).
Čarodějova pracovna s otravnou sekretářkou * Dům truchlící vdovy, která netruchlí zase tak moc * Opravdu nechápu, co princezna na Faustovi vidí
Na první pohled se zdá nápad se dvěma postavami geniální po všech stránkách a obecně takový skutečně je. Příběhově nabízí takový koncept skvělé možnosti jak vykreslit postavy i události daleko detailněji, než jak nabízí adventura s jedinou postavou. Z hlediska vývoje vám odpadne také spousta práce - zdvojnásobíte herní dobu a bude vás to stát jen nějaké to skriptování a animace navíc. Lokací naopak tolik nepotřebujete, maximálně některé přerenderujete v jinou denní dobu, případně pootočíte kameru do jiného úhlu a máte vystaráno.
Ovšem právě proto pak nechápu, proč je Jazz and Faust tak krátký a až na pár výjimek jednouchý. Herní doba za obě postavy je cca 8-10 hodin, což je dost málo, uvážíme-li, jak si autoři vývoj usnadnili... Na kvalitě se bohužel negativně podepsaly také dialogy. Jak jsem již psal, koncept dvou postav pohybujících se z různých úhlů po stejné dějové linii přímo vybízí buď k detailnímu prokreslení obou postav pomocí kontrastu v jejich povahách, nebo k překvapivým detailům některých událostí, které se dozvíte až když hrajete za druhou postavu. Bohužel to první se nekoná téměř vůbec, to druhé o dost méně, než stačí na alespoň nepříliš nadšený potlesk. A je to právě hlavně kvůli jednoduchým, nic neříkajícím dialogům, které kolísají od strojené odosobněnosti až k přehnanému patosu, ale málokdy jsou zajímavé. Za krok zpět považuji i to, že se nijak nevětví a témata se pořád opakují.
Grafické zpracování je bez debat na velmi slušné úrovni
Na jednu stranu je tedy Jazz and Faust krátký, na stranu druhou má spád a nezačnete se nudit. Je na vás, zda dáváte přednost za své peníze co nejdelší hratelnosti, a přiznejme si, že málokterá adventura opravdu dovede nepřetržitě bavit 15 a více hodin, nebo raději budete mít hru kratší, ale o to zábavnější, ke které se budete i vracet. Osobně preferuji druhou možnost, ale bohužel Jazz and Faust není ani tento případ, protože jeho tempo rozhodně nevyváží plytkost charakterů a dialogů, které mezi sebou vedou.
Grafika, hudba a zvuky
Není pochyb, že grafika Jazze and Fausta je nejsilnější stránkou hry. Lokace jsou navržené s obrovskou fantazií a nápaditě kombinují arabskou, ruskou a několik dalších architektur přesně tím způsobem, že ve výsledku k sobě všechno dokonale sedí. Technické provedení je také velmi zdařilé, i když na můj vkus se autorům ne vždy podařilo vystihnout některé materiály a tak působí příliš uměle. Přílišná vyumělkovanost některých lokací mi osobně také moc nesedí, ale to je již vyloženě věc osobního vkusu.
Animace nejsou špatné a i když zvláště ve filmových sekvencích by zasloužily ještě nějakou tu práci navíc, plní svůj účel a to je oč běží. Hudba nevybočuje z průměru a ne vždy je k danému žánru vhodná. Stejně tak zvuky vás ničím neuchvátí, ale rozhodně nedělají hře ostudu.
Příběh/design: 6/10
Hratelnost: 5/10
Grafika : 7/10
Hudba: 6/10
Zvuky: 6/10
Zajímavá, krátká, místy nezáživná, přesto však dobrá adventura, kterou dnes můžete pořídit levně a kompletně česky. Určitě stojí za to, aby neušla vaší pozornosti.
Celkové hodnocení: 6/10
Recenze: Agent hlína
Druhou hrou v tomto čísle Game4U je také adventura, která se snaží navázat na úspěch starší hry Neverhood. Neverhood byla hra navržená podle grafického designu Douglase TenNapela. Pokud vám to jméno nic neříká, nic si z toho nedělejte, v marketingu se o tom stejně moc nemluvilo, možná hlavně proto, že se na krabici daleko lépe vyjímalo jméno Stevena Spielberga, majitele společnosti DreamWorks Interactive, které TenNapel svůj nápad nabídnul a která se postarala o produkci.
Zde to zavání pinballem... * Tu zatracenou zeď sem postavila reakcionářksá komanda * Naučíme svět rusky! Povšimněte si azbuky pod latinskými písmeny
Na Neverhoodu nebyl zajímavý jen herní koncept (autoři sami hru označují jako "experience simulator", tedy simulátor zkušeností, ale moc na to nedejte, je to zkrátka trochu Goblinovská adventura, jen s jednou postavou), ale zcela výjimečná byla zejména grafika a animace. Byla totiž vytvořena jako "klasický" plastelínový (resp. hliněný) animovaný film a práce na ní zaměstnala přes třicet lidí plus nějaké ty kočky, psy a právníky.
Proč ale o tom všem píšu? Protože Agent Hlína se Neverhoodu velmi podobá, ale vytvořil jej JEDINÝ ČLOVĚK a to A. Efremov. Přitom práce na takovém projektu musí být velmi náročná - vymodelovat všechna prostředí, vytvořit skelet pro postavičku, vymodelovat ji, naanimovat hezky frame po framu (žádný key framing jako v 3d animaci, kdy za vás počítač spoustu políček dopočítá:-) na kameru, zdigitalizovat, nastříhat, naprogramovat, ozvučit... Zkrátka dost práce nejméně pro 10 lidí, pouštět se do podobného projektu jako jedinec je dílem šílenství a dílem hrdinství, které zasluhuje obdiv.
Neverhood to sice není, ale roztomilé to je
Bohužel nežijeme ve světě, kde se dějí zázraky, přinejmenším ne příliš často, a tak se absence většího týmu negativně podepsala na velmi krátké herní době (2-3 hodiny) a spousta problémů naprosto postrádá logiku. Možná namítnete, že Neverhood také nebyl dvakrát racionální hra, ale jde spíše o to, že nepovažuji za problém, když si hra vytvoří jakési vlastní přírodní zákony a pravidla logiky, pokud je ovšem sama dodržuje. Naopak odhalování a učení se těmto odlišným pravidlům bývá velmi zábavné. Bohužel Agent Hlína je v mnoha případech hlavně o používání všeho na všechno, což ne každého baví...
Technické stránce se nedá prakticky nic závažnějšího vytknout - jediná hra, o kterém vím, že je možné s ní srovnávat, je právě Neverhood a ačkoli byl tento samozřejmě s animací i ostatními aspekty podstatně dál, neklesá Agent Hlína v žádném směru pod průměr. Prostředí jsou až na výjimky nápaditá, barvitá a animace jak vtipné, tak velmi povedené.
Příběh/design: 5/10
Hratelnost: 5/10
Grafika: 6/10
Hudba: 5/10
Zvuky: 5/10
Jako samostatnou hru za plnou cenu bych se Agenta Hlínu doporučit zdráhal, ale jako součást kompletu dvou her za 199 korun je skvělou hříčkou, která pobaví a možná se k ní i párkrát vrátíte.
Celkové hodnocení: 5/10
