Recenze: Godfather – zahrajte si legendu

One-man army

Co všechno tedy můžete ve městě dělat? Vedle příběhových a „hit“ misí jsou paradoxně jen dvě věci, které mají větší smysl. Je bezesporu hezké, že si můžete jezdit po městě a střílet u toho kohokoli, kdo jde zrovna kolem, ale pokud zrovna nejste mentálně narušení (třeba jako redaktoři herních médií), asi vám to dlouho nevydrží. Raději tedy zajdete do nějakého obchodu, vystřílíte ochranku, umluvíte (umlátíte) majitele ke spolupráci a při troše štěstí se přidáte k nekalým kšeftům v zadní části podniku. Zajistíte si tak určitý zdroj příjmů a také trochu zábavy navíc. Kolik přesně to bude, musíte posoudit sami.

Další kratochvíle prodlužující hru je současně tou nejakčnější. Je jasné, že konec příběhové linie je jen začátek něčeho velkého. Něčeho tak velkého, jako například ovládnutí celého New Yorku rodinou Corleone, při čemž eliminujete šestici dalších famílií a sebe pasujete na post Dona New Yorku. Protože to je přesně titul, k němuž od pozice řadového člena rodiny směřujete. Rozpoutat pouliční válku není nic těžkého, ukončit ji může být složitější a ukončit ji vítězstvím možná i nesnadné. Tak jako tak vás čeká ta pravá one-man-army show.

  
Ukázkové řešení dopravní situace * Pojď už domů, stydne ti kafe * Na a mačká se to tady

Godfather není peříčko. Rating určuje hru jen do rukou dospělých, takže není potřeba dlouhých nudných tutoriálů a přílišného vodění za ručičku. Hra před vás obvykle postaví problém a poraďte si; s nápovědou přijde, až když jste řešení nablízku (takzvaná přihořívá-hoří metoda). Současně je také vše na vás, a to bez ohledu na přesilu, proti jaké stojíte. Nepřekvapí proto arzenál, jenž neustále vláčíte s sebou a který by i Neo mohl závidět. Přesto můžete vzornými headshoty šetřit naše lesy vytvářením nižšího kvanta odpadu (nábojnic) a emitováním menšího množství volně poletujícího střelného prachu.

Nejlepší na celé věci je ovládání. Nevím, jestli už někdy v nějaké PC hře fungoval konzolový systém auto aimu (automatického míření), ale zde tomu tak je. Jistěže můžete mířit i manuálně, ale klidně si také pravým myšítkem označíte protivníka (obvykle i toho, kterého chcete) a následně jen vychytáte moment, kdy se za nic nekryje. Navíc i při auto aimu můžete lehce upravovat mušku, a tak třeba nepřítele odzbrojit zásahem paže, či mu znemožnit pohyb roztomilým průstřelem kolena. K tomu ještě použijete jedno tlačítko pro přikrčení se a druhé po krytí se za překážky, přes než samozřejmě můžete střílet. Souboje jsou radostí i díky vcelku zdařilé umělé inteligenci, jež vás nechá vítězit, avšak dá vám také řádně zabrat. Zvlášť když jedna dobře mířená rána z brokovnice znamená rychlou cestu pod chamtivé ruce poválečných felčarů.

  
Teď by se mi asi neměla klepat ruka * Tak to má být - člověk nechce mít svědky a oni nejsou * Shodil jsem mu klobouk, snad se tolik nestalo

GTA + Mafia = Godfather?

Přese všechna pozitiva je ale dojem z Kmotra podivný. Vezměte Mafii a GTA a zkombinujte je. Z výsledné potenciálně geniální hry uberte čtyřicet až šedesát procent všeho a máte Godfathera. Na první pohled se hra zdá být převodem GTA do mafiánského světa poválečného New Yorku. Jenže převodem nesmělým a neúplným. Godfather nemůže ani myslet na srovnání herních možností s GTA, zvláště s jeho posledním dílem. Fanouškům české Mafie zase bude těžce chybět nějaké smysluplné využití vozidel. Ty jsou v Kmotrovi jen featurkou do propagačních materiálů, ale aspoň umožňují rozumně rychlý transport po městě.

Celkově je Godfather takovým AA titulem. Na cestě za věčnou slávou se mu prostě jedno áčko ztratilo ve snaze vytřískat co nejvíc z koncepce GTA a v nepřesvědčivém grafickém kabátku. Hra vás vtáhne filmovou atmosférou a podařenou výpravou. Příběh přirozeně ubíhá, i když se drží předlohy, do níž vkládá cizí postavu – vás. Následně vás Kmotr bude bavit variabilitou misí, rozumně nastavenou obtížností a možnostmi co dělat, pokud se zrovna nic neděje, nebo se vám do příběhu nechce. Postupem času ale začnou vyplouvat na povrch nedostatky. Nedostatky v grafice začnou bít do očí, vybírání výpalného ztratí šmrnc, boje s gangstery zevšední a motivace hrát dál se ztratí někde v záplavě opakujících se interiérů, postav a aut.

  
Tak dáš mi tu sůl k hranolkům? * Holt géčko, tu strunu jsem měl vždycky rád * Nezapomněl jsem někde nohu?

Pokud jste fanouškem GTA, Godfather je pro vás zajímavou alternativou. Jestli vaše srdce patří Mafii, vyhněte se Kmotrovi širokým obloukem. Pakliže se obdivujete knižní/filmové předloze, herní verzi si užijete. Problém nastane, jakmile se zařadíte do více kategorií (což bude platit pro většinu z vás). V tom případě před sebou máte kvalitní hru plnou nápadů a pozitiv. Těch špatných věcí si začnete opravdu všímat až nějakou dobu po dohrání hlavního příběhu, což znamená nějakých patnáct hodin parádní hry. Stojí to za to? Já říkám, že ano.

Grafika: 7/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 7/10
Ovládání: 9/10

Herní zpracování legendárního filmu je důstojné. Godfather bude bavit, dílčí nedostatky vyvažují příběhové mise, hudba, dabing a spousta dalších detailů.

Celkové hodnocení: 8/10