Recenze: Great Battles of WWII: Stalingrad – na Stalingrad!

Když se podíváte na název dnešního recenzovaného titulu, hlavou vám jistě probleskne myšlenka, že jde o další tuctovou strategii z druhé světové. Ve své podstatě máte pravdu. Mohlo by se tedy zdát, že číst tuto recenzi je zcela zbytečné. Ale znáte to - zdání může klamat. Vždyť o Stalingradu prakticky nikdo nevěděl, takže může jedině překvapit. A to se mu daří.
Recenze: Great Battles of WWII: Stalingrad – na Stalingrad!

Typ: Interaktivní učebnice dějepisu, jinak také RTS
Multiplayer: Ne (Dost možná se ho dočkáme v podobě patche)
Minimální konfigurace: procesor 1GHz, 256MB RAM, grafická karta 32 MB
Doporučená konfigurace: procesor 2GHz, 512MB RAM, grafická karta 64 MB
Testovací konfigurace: procesor Pentium IV 2GHz, 512 MB RAM, 1 GB na HDD, 128MB 3D grafická karta
Výrobce hry: DTF Games
Distributor hry: 1C Company

Distribuce v ČR: Zatím není
Homepage hry: http://int.games.1c.ru/stalingrad/

Učit se, učit se, učit se, říkával Lenin. Ani po letech neubylo slovům tohoto významného Rusa na důležitosti; jen se lidské žebříčky trochu popřeházely a na prvním místě je, ve většině případů, zábava. Proč ale nespojit zábavné s užitečným a nevytvořit interaktivní učebnici dějepisu? Několik takových pokusů tu již bylo, a dalším z nich je RTS jménem Stalingrad.

Jak to tehdy bylo?

Blitzkrieg a ti ostatní 

Kdo by neznal skvělou strategii Blitzkrieg? O její kvalitě vypovídá i fakt, že se již několikrát stala základem pro další tituly. Pokud pomineme dva standalone datadisky Burning Horizon a Rolling Thunder, tak například pro hru Ostfront: Barbarossa od společnosti Active Gaming. A pro dnes recenzovaný titul Stalingrad od vývojářského studia DTF Games .

Píše se rok 1942. Horké, parné léto. Ideální počasí na dovolenou. Moře je krásně teplé, slunce se na obloze třpytí jako drahokam a písek na pláži je tak akorát vyhřátý. Mohlo by se zdát, že je to ráj na Zemi. Pro jiného... Říšský kancléř Adolf Hitler se právě v těchto chvílích odhodlal k finálnímu kroku a zaslepen touhou po Ruské naftě porušil mírové smlouvy a vtrhl na ruské území jako uragán... Jen to počasí mu nějak nepřálo. Teplé ruské léto se časem změnilo v nefalšovanou ruskou zimu. Slunce zmizelo, všude kolem jen sníh a spoře odění vojáci jen s minimální šancí na přežití. Stále byste sem chtěli jet na dovolenou?

Hitler ale v době útoku na Sovětský svaz o počasí vůbec nepřemýšlel. Jednoduše zaútočil v nejneočekávanější okamžik a snažil se svého nepřítele co nejdříve zlikvidovat. Ustavičné bombardování a lépe vybavená armáda udělaly své a již brzy se Třetí říše mohla radovat z nových dobytých území a více jak milionu zajatých vojáků. Ani to však ruskou povahu nezlomilo; místní totiž čekali na zimu, kdy byla jejich jediná šance Němce porazit. Kupodivu se to povedlo. Sověti odřízli přeživší nepřátele od zásobování a nechali je doslova a do písmene vymrznout.

  
Kdo má tanky, ten vyhrává * Řadové občany nevyvede z míry ani německá pěchota * Pět proti jednomu... srabové!

Není náhoda, že dějištěm nejkrutějších bojů bylo město Stalingrad. Poloha nedaleko Moskvy, jeho ovládnutím by sever Ruska byl prakticky bez zásob a urychlily by se tak i vojenské cesty dál na východ. A navíc ta lákavá myšlenka ovládnout město, které nese jméno samotného Stalina... Jenže jak jistě všichni víte, tyto megalomanské plány se nevydařily. Rusové ukázali malému kníratému chlapíkovi s obrovskou mocí, jak trpce chutná porážka…

Hurá do Ruska!

Průběh rusko-německé části druhé světové války zde nelíčím jen tak zbůhdarma; že se Stalingrad zabývá právě tímto tématem, netřeba jistě říkat. Za zmínku ovšem stojí fakt, jak realisticky si s tímto námětem tvůrci poradili. Jejich slova, že půjde o „encyklopedii bitvy o Stalingrad“, se totiž do puntíku naplnila. Vše dokonale sedí a KONEČNĚ mohu o nějaké hře říci, že je maximálně realistická (ne, druhou světovou jsem nezažil, Stalingrad jsem viděl akorát na mapě, ovšem desítky shlédnutých dokumentů a histroických knih, které mám za sebou, mi - myslím - daly dostatek informací na to, abych dokázal posoudit, co by mohlo být pravdivé a co ne). Ale všechno pěkně popořadě. 

Posledních několik let můžeme na poli strategických her sledovat zajímavý trend. Jako by se vytrácely složité hry, jejichž hlavní náplní je starání se o ekonomiku; těžba surovin a vůbec všechny ty „zbytečnosti“ s boji nesouvisející ustupují do pozadí a hlavní slovo přebírají samotné boje. Začalo to tuším kdesi za dob Sudden Strike, který položil základy moderním strategiím z druhé světové. Na jedné straně tento jednoduchý koncept hráči v mnohém ulehčuje – nemusí se totiž starat o nic jiného než přesun jednotek a následnou likvidaci nepřítele – na straně druhé se tyto tituly dost často potýkají se závažným problémem. S nudou. Stalingrad se mezi takovéto „jednoduché“ strategie řadí; nesmíme se tomu však divit, neboť sami autoři se k absenci jakýchkoliv ekonomických prvků přiznávají - ba co více, dokonce na nich staví.

Láska na druhý pohled

Nebývá zvykem, aby se samotní vývojáři hrdě přiznávali k tomu, že v jejich hře jde jen o jediné a že se prakticky nemůže pochlubit žádnými originálními prvky. Možná právě proto mi Stalingrad tak přirostl k srdci. Žádné vychvalující tiskové zprávy o tom, jak zábavná hratelnost nás čeká, jak parádní a nepřekonatelnou grafiku uvidíme a ani zmínka o tom, na kolik rublů vývoj přišel. Pomaloučku, polehoučku, ale důkladně - tak by se dal označit způsob, jímž na vás Stalingrad zaútočí.

Má předchozí slova vám potvrdí několik prvních hodin hraní. Stereotypní mise typu „znič tu a tu budovu, potom seber všechny tanky a zlikviduj milici v okruhu půl kilometru“ na první pohled asi nikoho nezaujmou, zvláště pak, když je takovýchto misí hned několik desítek a pokaždé v nich jde o to samé. Setrváte-li však u hraní déle, dojde vám, že nic podobného nikde jinde neuvidíte. Tedy ono vám to dost možná ani nedojde, protože ani já sám nemohu vysloveně říci, že bych si u hraní Stalingradu pochrochtával blahem. Máte-li ovšem nahráno na Suden Striku stovky hodin, Blietzkrieg je vám druhou mámou a jste odkojeni všemi jeho datadisky, nelze vyloučit vaše nadšení.

  
Typická ruská zima * Typická ruská "křižovatka" * Typická ruská železnice

Obávám se ale zároveň toho, že ostatním hráčům Stalingrad nebude mít co nabídnout. V porovnání s konkurencí totiž hra nenabízí nic nového. Engine je dokonce převzat s původního Blietzkriegu, a je jen mírně vylepšen. Hratelnost je omeezna prakticky pouze na samotné boje, takže zde také nemůžete očekávat zrovna mnoho novot. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna. Jednotky? Jsou jich stovky, každá do detailu propracovaná, ale nic, co bychom již neviděli někde jinde. Animace mezi misemi? Krátké, věcné, pěkně zpracované, ovšem opět trpí tím samým syndromem… Neviděli jsme už tohle někde jinde?

Od polní kuchyně až po vraky v přístavu

Detaily, to je to, oč tu běží. Začnete si jich všímat relativně brzy, neboť jich kolem vás jsou desítky, ne-li stovky. Doslova na každém rohu můžete nějakou tu libůstku, která vám může příjemně znevšednit dobu hraní, narazit. Ruské nápisy, polní kuchyně plná hladových vojáků, „čerstvě“ padlá letadla, z nichž se dokonce ještě kouří či starý lodní přístav plný vraků ještě z osmnáctého století. Tyto drobnosti se jeví jako zcela nepodstatné, jako celek však tvoří znamenitý komplex, jenž se stará o ten pravý pocit, že jste „tam“. Atmosféra by se v tomto případě dala krájet motorovou pilou. A kdoví, jestli by se ji podařilo alespoň naříznout.

Vůbec nevadí, že se i jednotky chovají pokaždé stejně. V reálu tomu nebylo jinak. Německé puntičkářství se projevuje dokonce i na bitevním poli, říšské jednotky totiž za sebou nenechávají moc živých; Rusové zase naopak volí taktiku ústupu a spíše se partyzánským způsobem snaží v malých skupinkách napadat strategické body, kde je nejvýhodnější zasáhnout. Vybavenost armád a odlišnost taktiky se projevuje hlavně v těch nejmenších detailech. Zatímco v případě Němců můžete sledovat taktiku „pošleme tam pár tanků a uvidíme, co to udělá“, Rusové jsou schopni vyčkávat ukryti v zákopech i dlouhé dny aniž by zasáhli a jen drží pozice. Malinký, ale opravdu jen drobounký nedostatek bych ovšem přeci jen v jedné věci našel: pokud mě paměť nešálí, tak Rusové na tom za stalingradských dob byli tak špatně, že dostávali zbraně pouze do dvojice. Pokyn z velení přitom zněl jasně: držte se pohromadě, až kolega umře, seberte jeho zbraň a hurá na Němce. Ve virtuálním Stalingradu má však každý rudoarmějec svou vlastní pušku… Ale to jen tak pro zajímavost. :-)

Tichá voda břehy mele

Jednotlivé mapy, na nichž se boje odehrávají, by teoreticky neměly mít čím překvapit. Přeci jen se válčilo pořád na těch stejných místech, ne? Opak je pravdou. Terén v sobě skrývá jedno obrovské překvapení, které se stará o to, aby se vám hraní nikdy neopakovalo. Když už pokaždé jen stereotypně (musím ale poznamenat, že z mého pohledu nikoliv nudně) kosíte nepřátele, tak alespoň stylově a pokaždé jinak. Využívat totiž můžete každičkého detailu, který na mapě uvidíte. Přejedete plot tankem? Čekejte, že brzy spadne. Vystřelíte mimo cíl? Zanedlouho uvidíte velkou díru v zemi, navíc ještě parádně černou a ani o nějaký ten kouřový efekt není nouze… Stejné je to i s dostřelem jednotek. Můžete využívat i toho, že vaše artilerie dostřelí mnohanásobně dál než nepřátelský tank, vyjet na kopec, schovat se za nejbližší skálu (dost zbabělá metoda) a vyčkat, až se nepřítel přiblíží na dostřel. A pak už jen zmáčknutím tlačítka poslat tu nepřátelskou sebranku směrem k branám pekelným.

  
Tahle bitva už je vyhraná * Ale tady to ještě bude napínavé

V reálném zpracování autoři zašli opravdu daleko. Kupříkladu takový tank: nemůže si přece jezdit jen tak sám, jak je tomu zvykem u konkurence, nýbrž ho musí ovládat přinejmenším jeden zkušený voják. Šup s panákem do tančíku a jedeme… Jenže jeden voják dokáže ztěží udržet celý kolos na cestě, ke střílení je zapotřebí dalšího. A tak dále a tak dále. Každý zde má svou předurčenou pozici, kterou je nutno zastat. Bohužel během hraní jistě přijdete na jednu zaručenou metodu, která se vám o vítězství postará ještě před tím, než vám všechny vlasy zešediví. Raději ale nebudu konkretizovat, abych vám nepokazil zábavu ještě před samotným hraním.

Tímto však krasojízda reálných prvků nekončí. Střílení? Za jízdy prakticky nemožné, takže musíte zabrzdit, zamířit a až poté vystřelit. Kam se schovat, když nikde kolem není žádná vhodná vyvýšenina či skála? Šups do zákopu… Dávání rozkazů vojákům? Více jak dva povely nezvládnou, jsou to přeci chlapi, takže mějte na paměti, že když někam jdou, nedostanete z nich jediný výstřel. Jen samotný výčet těchto prvků by si zasloužil vlastní článek, raději ale přejděme k jiným aspektům Stalingradu a povídání o míry realističnosti ve hře ukončeme slovíčkem „maximální“. 

Nejlepší neznamená nejlepší...

Hra nabízí rovných čtyřicet misí, takže o zábavu není nouze. Navštívíte během nich všechny důležité konflikty od června 1942 do ledna 1943, což je kupodivu také snad nejvýraznější negativum, které se mi po čas hraní podařilo nejít. Ve snaze obsáhnout vše důležité autoři jaksi pozapomněli na nějakou postupně se rozvíjející kampaň. Namísto toho jen procházíte jednotlivými bitvami a i když jsou zde tzv. „kapitoly“, které jsou vždy uvedeny autentickými černobílými záběry, návaznost mezi jednotlivými misemi zcela chybí. Snaha se cení, uvítal bych ovšem namísto všech důležitých bitev jednu souvislou kampaň. Třebas plnou menších a bezvýznamných bitev, ale zase takovou, kde by mi docházely souvislosti a chápal bych, o co zrovna bojuji. Co naplat, že po každé misi máte přístup doslova k tunám statistických údajů (o každém vojákovi se zde můžete dozvědět naprosto všechno, morálkou počínaje a šancemi na přežití konče), když ani nevíte, kde a za co jste právě málem položili svůj (jeho) život?

  
V lese na... houbách :-) * Podívejte, co dokáže pár německých letadel * A tohle je pro změnu ukázka ruské prácičky

Co do grafického zpracování na tom Stalingrad není nejlépe. Stáří Blitkrieg enginu, který hru pohání, je už znát. Vylepšení jsou spíše kosmetického charakteru a kdo pamatuje na původní Blitzkrieg, nepotřebuje slyšet víc. Ostatní ať si přečtou recenzi kterékoli z těch pár v tabulce zmíněných her a nalistují si odstavec o audiovizálním zpracování, neboť i zde zůstává vše při starém. Jedna složka zvuků, konkrétně jde o hudbu, si ovšem zaslouží pár slov. Proboha, jak se mohlo něco tak strašného objevit v strategii zasazené do druhé světové války? Nemám nic proti rokověji pojatým skladbám, ale když vidím, jak se vojáci s hákovými kříži na uniformě za rytmu kytar vydávají vraždit Ruské nepřátele, nemohl jsem se zbavit pocitu, že „to prostě není ono“ a hudba se ke hře absolutně nehodí. Možná to bude tím, že po čas hraní odváděla mou pozornost… Mimo hru si ji ještě několikrát rád poslechnu, proto jsem se tentokrát rozhodl hned pro dvojí hodnocení.

Světlé stránky hry
  • Vše odpovídá do detailu skutečnosti
  • Dokonalá atmosféra
  • Stereotypní hratelnost není zase až tak stereotypní :-)
  • Návyková hratelnost
Temné stránky hry
  • Nic pro strategické pany a panice 
  • Starší grafika
  • Nenavazující kampaň
  • Hudba se příliš nehodí k tématu
  • Postrádá multiplayer

Je dobojováno. Výsledky bitvy jsou překvapivě v prospěch Stalingradu, strategie, na níž budu ještě nějaký ten pátek vzpomínat. Připravila mi několik hezkých večerů a nespočetněkrát mi přichystala příjemné překvapení. Kdo to se strategiemi myslí opravdu vážně, neměl by Stalingrad minout, musím se ale opakovat, když řeknu, že ostatním se hra asi líbit nebude… 

Grafika: 6/10
Hudba: 6/10 (ve hře) 9/10 (mimo hru)
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 8/10
Atmosféra: 10/10

Slyšíte slovo strategie poprvé? O koupi ani neuvažujte. Stalingrad je pro vás tou pravou jedině v případě, že se ráno nezapomenete pomodlit směrem k sídlu společnosti Nival Interactive…

Celkové hodnocení: 7/10


NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

Co si zahrajete na PlayStationu 5 v den vydání? Máme kompletní přehled

Co si zahrajete na PlayStationu 5 v den vydání? Má…

Se hrami na novou generaci konzolí je to o něco složitější, než tomu bylo při příchodu té poslední. Kromě klasických launch titulů, které vyjdou ve stejný den jako konzole tady máme navíc zpětnou kompatibilitu. Tím ale ani zdaleka nekončíme.

17.  10.  2020 | | 10 N/A
Hry zadarmo nebo se slevou: to nejlepší od Xbox Studios a Amnesia zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: to nejlepší od Xbox St…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

16.  10.  2020 |
Fotografové vyrazili do Mafie, pořídili snímky nasáklé kultovní atmosférou

Fotografové vyrazili do Mafie, pořídili snímky nas…

Předělávka první Mafie se rozhodně povedla, a kromě recenze to dokazují i pohlednice přímo ze hry.

20.  10.  2020 | | 3 N/A
Ve Flight Simulatoru se můžete proletět kolem konzolí nové generace

Ve Flight Simulatoru se můžete proletět kolem konz…

Hráči už si začínají dělat sranda i z profesionálního simulátoru Microsoftu.

19.  10.  2020 | | 2 N/A
Hry zadarmo nebo se slevou: hororový balíček a Layers of Fear 2 zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: hororový balíček a Lay…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

23.  10.  2020 | | 1 N/A