Recenze: He-Man: Defender of Grayskull - Vesmírná jatka jak se patří

Platforma: PS2
Paměťová karta: 62 kB
Vibrace: ano
Analogové ovládání: páčky
Multiplayer: ne
Vývojář: Savage Entertainment
Distributor: Midas
Distributor v ČR: Cenega
Homepage: http://www.midasinteractive.com/

V rámci letního herního sucha se mi dostala do pařátů hra s poměrně dlouhým názvem Masters of the Universe – He-Man: Defender of Grayskull. Jelikož i na tomto exempláři měli co dočinění borci z vydavatelství Midas Interactive, nečekal jsem žádnou pecku, ale z dostupných screenshotů jsem usoudil, že by se mohlo jednat o jakousi lacinou budgetovou historicko-futuristickou napodobeninu God of War (ehm, která ovšem vyšla možná i o něco dříve než GoW), což ve dnech, kdy se nedá vylézt ani ven před barák z důvodu do ruda rozpáleného asfaltu či naopak ledového uragánu, neznělo zas tak špatně.

Domácí mazlíček * Tento druh nepřítele vás bude doprovázet celou hru * Sbírání šrotu

Pokud se nebudete zdržovat prozkoumáváním herního menu, jež vám stejně mnoho možností nenabídne, a zvolíte rovnou možnost nové hry, zřejmě vás příjemně překvapí intro, v němž se dozvíte (pokud teda setrváte a neukončíte ho předčasně nervózním mačkáním všech tlačítek na DualShocku) maximálně to, kterak se náš hrdina He-Man dostal do ozbrojenými roboty střeženého žaláře někde v hloubi mohutného skalního masivu. Od této chvíle je vše na vás, vaším úkolem je probojovat se až do samotného jádra temného hradu Grayskull a tam pokořit proradného zloducha Skeletora. Líčím to celé sice možná jako nějakou pozdně gotickou baladu, ale vězte, že úvod, kdy se seznamujete s příběhem a s hrdinou samotným je nejzajímavější.

Z těchto obrázků je patrné, že rodiče He-Mana zjevně zavírali do posilovny

Ve chvíli, kdy získáte plnou kontrolu nad postavou, zjistíte, že ovládání není až tak špatné, jak byste možná očekávali. He-Man se bravurně ohání mečem do všech stran, a i když zvládá jen čtyři základní útoky, na skolení jeho protivníků to je plně dostačující. Hra razí teorii, že cokoliv, co není pevně přišpendleno ke zdi, se dá zničit, rozsekat a totálně rozflákat, to je také první věc, kterou si vyzkoušíte. Jakmile jedním ladným pohybem svým mohutným mečem z kalené švýcarské oceli od Horsta Fuchse, jenž bez problému přeřízne dokonce i letící ananas, rozbortíte kamenné zdivo, vrhne se na vás banda plechových bachařů. Pro usnadnění bojů stačí přidržet tlačítko L2 a He-Man se sám nasměruje na nejbližšího protivníka. Zároveň se můžete i krýt a provádět všelijaké úhybné manévry, přičemž se pak stáváte prakticky nezranitelnými. Ovšem soupeři příliš vzdělání nepobrali, tudíž stačí jen tupě máchat zbraní před sebou a můžete si být jisti, že vás žádný plechový robot či nějaké chlupaté a krvelačné zvířátko nezasáhne.

Zde bohužel veškerá chvála končí, protivníci se dost často opakují, takže v prvních levelech (z celkového počtu 34, z toho dvaadvacet jich absolvujete pěšmo a zbylých dvanáct na živém obrněném transportéru jménem BattleCat – bohužel se jedná pouze o vyčtenou informaci, neměl jsem dostatek trpělivosti, abych se tak daleko dostal...) bojujete pouze proti bitevním robotům na různých úrovních (přijde mi děsně nespravedlivé, že narozdíl od vás někteří disponují střelnými zbraněmi) a přerostlým gorilám, věřte nebo ne, ale časem to unaví...

.

Kdo je vlastně He-Man?  Pokud jste tak málo světaznalí jako já a doposud jste se s hrdinou He-Manem také  nesetkali, sehnal jsem  vám o něm na internetu několik málo informací.   Tento bujarý hrdina, jehož celých 95 procent tělesné hmotnosti tvoří mohutné svalstvo, je   znám také přízviskem „The Most Powerful Man in the Universe“ (Nejmocnější muž ve   vesmíru) a proslavil se zejména díky animovanému seriálu dětské televize Cartoon   Network He-Man and The Masters of Universe, kde sehrával, jak je již patrno z názvu,   jednu z nejhlavnějších rolí. První série odstartovala roku 1983 a společně s různými   speciálními příběhy na DVD se s He-Manem a jeho partou můžeme, zejména za oceánem,   setkávat i dnes.   Prince Adama (He-Manovo pravé jméno), syna Eternijského Randora a jeho choti   královny Marleny (původem z planety Země), je možno vidět téměř na každém rohu   (pokud tedy víte, jaké rohy je třeba prohlédávat). Jeho dobrodružství si můžete   připomenout v tištěných komiksech, sehrát si jeho nejnebezpečnější souboje s   plastikovými figurkami, anebo nalepit si samolepku ze žvýkačky s jeho portrétem do   peněženky. A aby toho nebylo málo, na přelomu osmdesátých a šedesátých let vyšel za   podivných okolností i hraný film Masters of the Universe, který se ovšem bohužel  nedočkal   takového úspěchu, jaký by si možná zasloužil, a tak se autoři raději vrátili s He-Manem   zpět na brazovky amerických kabelových televizí.

Další nelichotivou vlastností hry je fakt, že zhruba polovina dění je ve stylu  „Rozsekej to dřív, než ti to stačí něco udělat“ a zbytek se dá charakterizovat větou „Přeběhni to dřív, než tě to rozmáčkne“. To je nejspíš ta chyba největší. Ve chvíli, kdy za doprovodu naprosto šílené kamery (jenž se dá naštěstí alespoň korigovat pravým analogem) musíte přeběhnout a přeskákat nebezpečný úsek bez jediného, ba i sebemenšího zaváhání, začnete pomalu, ale jistě přicházet o veškerý rozum, kterým jste doposud oplývali. To byl také jeden z důvodů, proč jsem nevydržel tuto hru hrát déle než půlhodiny vkuse. Nelichotivé je také to, že se nedá u žádné překážky stoprocentně určit, kdy je vzdálenost od ní ještě bezpečná, a kdy se začínají lámat chrupavky a kosti. Navíc vás onen drtikost nezraní, ale rovnou pošle na onen svět (dokonce i v okamžiku, kdy by se jednalo v nejhorším případě o zlomený malíček). Pokud je něco, co by mě mělo od PlayStationového He-Mana odradit, tak je to právě tohle.

Komu myslíte, že ta frajerka fandí? * Přijel strýček ze sibiře! * Ou, nepříjmný zásah

Grafika je podle očekávání mírně podprůměrná. Stejně jako u většiny her, na kterých se podepsal Midas bych řekl, že pro PSone přímo špičková, PlayStation 2 toho zvládá už přeci jenom trochu více... Pokud vás na enginu neodradí syndrom „veselé kamery“, možná vás, stejně jako mne, překvapí místy až silně kolísající framerate. Lokace nejsou v žádném případě tak rozsáhlé a ani textury nejsou tak detailní na to, aby si He-Man: Defender of Grayskull mohl dovolit tak neplynulý běh (respektive by si to v dnešní době neměla dovolit žádná hra se sebelepší grafikou). Tato nepříjemná skutečnost si přímo říká o další černý puntík, který musím tomuto titulu dnes udělit.

Být, či nebýt? * Anežce je 28 let a ráda chodí do kina, hledá přítele na společné večery * Tady si někdo šlehnul?

Alespoň že soudtrack a zvuky jsou na jakémsi budgetovém standardu. Stále stejně tupě znějící údery meče o plechové údy vašich protivníků a duté hlavy nepřátelských opiček vás sice nikterak neosloví, ale pokud nejste nároční, nehledáte chyby, kde se jen dá a nemáte připojenou vaší oblíbenou PS2 k reprosoustavě domácího kina, nemůžete si nijak zvlášť stěžovat. Atmosféru historicko-futuristických jatek (tento pojem zní poněkud divně, ale ve vzdálené budoucnosti a ve vzdálených koutech vesmíru se přeci nebojuje meči a válečnými sekyrami) navíc příjemně podbarvuje hudební kulisa, která je dokonce schopná přizpůsobit se vzniklé situaci a v tu správnou chvíli na okamžik zdramatičnět. Vzata celkově žádná sláva, ale buďme rádi za to...

Ted už nezbývá nic jiného, než si položit otázku, zda se vyplatí investovat těžce vydělané (či poctivě vysomrované od dobrotivé babičky) tři stovky do titulu MotU-HM:DoG (sakra, takovouhle zkratku nemá snad ani nejzapadlejší oddělení České obchodní inspekce). Nebudu zbytečně chodit kolem horké kaše a řeknu rovnou, že ne. Připlaťte si raději další tři kila navíc a skočte si koupit mytologickou akci God of War, která vás zaručeně zabaví na několik desítek hodin. He-Man měl rozhodně šanci stát se kvalitním budgetovým titulem, ale chyb, kterých se dopustil a které jsem výše patřičně rozebral je přespříliš a nedovolují užít si hru naplno. Více zábavy se dá užít až v pokročilejších levelech, kam se bohužel mnoho hráčů z důvodu značného znechucení hned v úvodu vůbec nedostane. Pokud máte dostatek síly a vytrvalosti, abyste klidně i pětkrát za sebou loadovali poslední chceckpoint kvůli té „stupidní zk****né propasti“, jenž se vám stále nedaří bez újmy na zdraví přeskočit, můžete tento titul zkusit, třeba vás to bude i bavit a nakonec zachráníte samotný vesmír. To samé platí pro sběratele a příznivce kresleného seriálu a sérií hraček, kde je He-Man coby hlavní postava.

Grafika: 6/10
Zvuk: 4/10
Hudba: 5/10
Hratelnost: 5/10

He-Man: Defender of Graskull není titul, který by dokázal pohltit masy hráčů, ale pokud máte rádi jejího hlavního představitele a nesejde vám zas tak tolik na skvělém technickém zpracování, bude se vám zřejmě líbit.

Celkové hodnocení: 6/10