Recenze hry Babylon's Fall. Velký přešlap od mistrů akčního žánru

Před pár lety byl můj seznam studií, které pro mě znamenaly jasnou kvalitu, o něco rozsáhlejší. Postupem času se z něj vytratil Rockstar spolu s CD Projektem RED a nyní se k nim přidávají také PlatinumGames. Po výborných hrách jako je Bayonetta nebo Nier: Automata jsem nečekal, že právě Babylon’s Fall bude podprůměrná nezábavná akce, která vypadá, jako by podle původních plánů měla být free-to-play záležitostí. 

Do zdejšího světa přicházíte jako zajatec říše, která si podmanila babylonské území. Vše se odehrává v dobách, kdy má Babylon doby své největší slávy už dávno za sebou. Jeho pokladů, které se skrývají ve věži Ziggurat, se chce zmocnit nový vládce a vy mu v tom chtě nechtě musíte pomoci. Připojíte se k jednotkám Sentinelů, kteří se vydávají na výpravy za hledáním pokladů. Není to zrovna bezpečné, protože věž mají pod kontrolou monstra zvaná Gallu. Vy proti nim ale máte účinnou zbraň. Každý Sentinel má v zádech implantovaný artefakt, který mu propůjčuje nadlidské schopnosti a další možnosti v boji. Zároveň ho ale zabíjí a záchrana čeká pouze na vrcholu Zigguratu. 

Zápletka je za mě tou nejlepší částí Babylon’s Fall. Její zpracování je ale tragické po každé stránce. Hned v úvodním filmečku je jasně vidět, že graficky hra nedosahuje ani na průměr dnešních standardů. Pokud se o Elden Ringu říká, že je to po grafické stránce návrat o generaci zpět, tak Babylon’s Fall se vrací ještě minimálně o jednu generaci navíc. Nejsou to jen postavy, ale i prostředí a samotné textury. Občas jsem si říkal, jestli se jen některé části hry špatně vykreslily. Po chvilce mi ale bylo jasné, že tolik chyb ve vykreslování se přece nemůže stát.  

Již dříve bylo řečeno, že se grafický styl Babylon’s Fall měl inspirovat olejovými malbami. Zajímalo by mě, kde přesně se tahle inspirace schovala. Snad jediné části, kde si toho lze všimnout, jsou zvláštní stop motion předělové filmečky. Jinak na pohled vše vypadá tuctově. Vývojáři se netajili tím, že stylizace se měnila v průběhu vývoje a původně měla být více ponurá. Se změnami se toho ale očividně moc nezlepšilo. 

Babylon’s Fall není tradiční titul, který byste od PlatinumGames očekávali. Je na něm znát, že s ním vývojáři počítali jako s kooperační akcí, ke které se budou hráči průběžně vracet i po dohrání příběhových misí. V ohledu propojení s ostatními hráči připomíná styl série Monster Hunter. Na mise se připravujete v základně, kde vidíte další hráče a upravujete nebo vylepšujete vybavení. Následně se v partě až čtyř hráčů můžete vydat do boje s Gallu. I když vaši kamarádi Babylon’s Fall nemají, můžete využít matchmakingu s náhodnými hráči nebo se na misi vydat sólo. Musíte ale počítat s tím, že průchod mise bude o poznání delší, než kdybyste na to šli v partě. Mise se nijak nepřizpůsobují tomu, kolik vás zrovna je v týmu. Některé mise mi kvůli tomu přišly při sólo průchodu nehratelné.

Hra vás nabádá k tomu, abyste si mise procházeli vícekrát. Získáte za to další přesměty a pár zlaťáků do měšce. Za celou dobu hraní jsem ale nenašel jediný důvod, proč bych to měl dělat. Prostředí není nijak zajímavé. Až na pár výjimek jsou všechny mise naprosto stejné. Procházíte tuctovými koridory a při vstupu do větší místnosti je jasné, že vás čeká další střet se skupinou nepřátel. Vymlátíte vše, co vám přijde do cesty, a takhle pokračujete, dokud vás hra nepošle zase zpět do základny. Nemohu si odpustit ještě jednu připomínku k příběhovým misím. Během nich vám do mlácení Gallu kecají postavy a snaží se vyprávět příhěh. Je to asi ten nejhorší styl, který mohli vývojáři zvolit. Nedá se kvůli tomu soustředit a z toho důvodu, že konverzace nelze pořádně vnímat, jsem pak měl mezery v příběhu. 

PlatinumGames vždy bylo zárukou výborných akčních soubojů. Babylon’s Fall je v tomhle směru nanejvýš průměr. Sice je tady zajímavá mechanika, kdy díky artefaktu můžete používat až čtyři zbraně najednou, ale její potenciál není ani zdaleka naplněný. Máte k dispozici několik druhů zbraní. Dvě vybavené v rukou, další dvě jsou ovládaná skrz vlákna z vašeho artefaktu. Pro jejich použití se spotřebovává energie, kterou střádáte mlácením do nepřátel. Nabízí se taktizování se složením zbraní podle toho, co používá zbytek vašeho týmu nebo jaké zbraně byste zrovna potřebovali. Problém ale je, že jakmile vyrazíte ze základny, už si výbavu měnit nemůžete. V lobby navíc nevidíte, co zrovna používají vaši spojenci, takže ani podle toho se nemůžete přizpůsobit. 

Samotné boje jsou průměrnou směsicí zběsilého mačkání tří tlačítek dohromady. Tahle taktika funguje na valnou většinu nepřátel. U některých do toho musíte zapojit i dobře načasované úskoky a útoky ze správného směru. I když se vám zrovna nedaří, tak se nic neděje. Pokud přijdete o všechny životy, spojenci vás jednoduše mohou zase zvednout na nohy. 

Postupem hraní se dostanete k pár dalším herním mechanikám. Některé se skrývají až na úplném konci příběhové linie. Raději bych ale to všechno měl k dispozici mnohem dříve než po dlouhých hodinách stereotypních misí. Když už si hráč zpřístupní vše, už má jen těžko chuť pokračovat dál s endgame obsahem. 

To, že Babylon’s Fall působí jako free-to-play hra, jsem zmínil už v úvodu. Není to ale jen kvůli vzhledu nebo hratelnosti. Z nějakého důvodu tvůrcům přišlo jako dobrý nápad sem přidat také mikrotransakce, prémiovou měnu a rovnou i battle pass. Odměny dostanete také za každodenní přihlášení do hry, jako to bývá u spousty her zdarma. Stále jsem zastáncem toho, že ve velkých hrách, které se prodávají za plnou cenu, nemají mikrotransakce co dělat. U typu hry jako je Babylon’s Fall dávají ještě menší smysl.  

Ve většině případů si za reálné peníze pořídíte kosmetické doplňky, které překryjí části vaší zbroje skutečně ovlivňující vaše statistiky. Nepřijde mi ale úplně nejlepší nápad dávat možnost pořizovat za mikrotransakce rychlejší získávání zkušeností nebo předměty potřebné pro vylepšování zbraní nebo dalších částí vybavení. Tohle docela zavání pay to win mechanikami. I když není Babylon’s Fall kompetitivní záležitostí, tak tohle zkrátka do hry nepatří bez ohledu na její žánr. 

Battle pass pak funguje na stejném principu jako u her, které ho zpopularizovaly. V určitém časovém úseku získáváte zkušenosti hraním a za každou úroveň battle passu vás čeká odměna. Je tady také možnost si úrovně dokupovat skrz mikrotransakce. Pokud chcete mít všechny odměny, tak samozřejmě musíte mít prémiový battle pass. Zdarma se tak dostanete jen ke zlomku odměn. 

Je jasné, proč kolem vydání Babylon’s Fall nebylo více rozruchu. Jistou roli v nevalných kvalitách hry měl jistě i problematický vývoj, ale to PlatinumGames neomlouvá. V současném stavu je to pro ně velký přešlap, který bych nedoporučil ani zarytým fanouškům žánru nebo studia. Raději si dejte ještě jednou něco z jejich předchozí tvorby.