Recenze hry Bayonetta 3. Sexy čarodějnice rozjela další parádní show plnou akce

V předchozích dobrodružstvích čarodějnice Bayonetty jsme bojovali se silami nebes i pekel. Tentokrát na scénu přišel nový nepřítel. Ještě, než jsem se pustil do pokračování této hack’n’slash série, jsem měl docela obavy. Není to tak dávno, co i studio PlatinumGames, které má za sebou dlouhou historii výborných her, šláplo vedle s Babylon’s Fall. Naštěstí po tomto propadáku, který začátkem příštího roku zavírá krám, přišli s titulem, který si drží jejich předchozí kvality.  

Ani peklo, ani nebe 

Bayonetta 3 se nijak nepáře s tím, že by se nováčkovi nějak snažila vysvětlit, co je zač nebo co předcházelo příchodu nových nepřátel. Rozhodně doporučuju sérii projít pěkně od prvního dílu. Jelikož jsem hrál předchozí Bayonettina dobrodružství, vůbec mi nevadilo, že se jde hned do akce. Na scénu přicházejí nazelenalé potvory zvané Homunculi. Slovo homunkulus jste jistě už někdy slyšeli a tvůrci se v tomto ohledu drží jeho významu jen z poloviny. Nejsou to jen uměle vytvořené bytosti, ale mají v sobě i část skutečného člověka. 

Po úvodní bitvě je jasné, že tohle je nebezpečnější nepřítel, než s jakými se Bayonetta setkala dříve. Jeho příchod byl naprosto nečekaný, a to kvůli tomu, že nepochází z našeho světa. Nová Bayonetta do své zápletky zakomponovala koncept mnohovesmírů, přičemž do několika z nich se během hraní i vydá. Pro zničení nepřítele se totiž musí dostat do jeho světa, což je možné jen po získání pěti Chaos Gearů rozesetých po různých vesmírech.  

Začíná tedy výprava za záchranou co největšího množství světů. Bayonetta opět může použít své zbraně a démonické síly naplno. Ovládání mi sedlo do ruky okamžitě. Funguje na stejných principech jako předchozí díly. Po perfektně načasovaném úhybu se zpomalí čas a vy můžete nepříteli pořádně naložit. Postupně se dostáváte ke stále většímu množství zbraní. V tomhle ohledu mě trochu zklamalo, že v jednu chvíli můžete mít vybavené jen 2 z nich, což omezuje kreativitu při boji. Během akce si ani výbavu nemůžete prohodit. S dvojicí zbraní jsem si vystačil bez problému, ale občas bych ocenil změnu podle toho, jaký druh nepřítele proti mně stojí. Na zbraně jsou vázané i stromy dovedností, skrz které si můžete odemknout nové pohyby.  

Vytas svého démona 

Ke každé zbrani patří i démoni. Dříve jsme je na obrazovce viděli hlavně při zakončovacích úderech, ale tentokrát je jejich využití mnohem větší. Bayonetta si je může kdykoliv vyvolat na bojišti, pokud má tedy dostatek many. V těchto momentech přímo ovládáte démona, zatímco čarodějka opodál provádí rituál. Musíte ale dávat pozor. Nepřátelé nejsou hloupí a neútočí jen na démona, ale i na Bayonettu. Jakmile uskočí, démon se vrátí do podsvětí. Postupně se vaše démonická skupinka pěkně rozroste a tvůrci i tentokrát byli značně kreativní. Posedlý parní vlak využijete třeba i při řešení hádanek. Také jsem neočekával, že se mezi démony objeví věž s hodinami. 

S démony ještě nekončíme. Při některých bossfightech usednete na jejich rameno a přichází bitva obřích monster jak vystřižená z kaidžú filmů. V těchto pasážích mi přišlo, že se mi do rukou dostalo něco opravdu obrovského a nemotorného, což je v případě těchto obrů přesně to, co bych očekával. 

Bayonetta a démoni nejsou to jediné, co nám vývojáři v třetím díle dali do rukou. Na scéně se objevuje nová čarodějka. Viola se od našich známých ale svými schopnostmi značně liší a od toho se odvíjí i změny v jejím stylu boje. Na zádech má svoji věrnou katanu, ke které je připoutaný démonický kocour Cheshire.  

I když je stejně obratná jako Bayonetta, tak jsem si na hraní za Violu musel chvíli zvykat. Zejména proto, že čas se nezpomalí po úhybu, ale po perfektním vykrytí nepřítelova útoku. Jiné je to i s démony. Viola má jen svého kocoura. Vyvolá ho vražením své katany do země. V ten moment se na rozdíl od Bayonetty může i sama pohybovat, zatímco Cheshire útočí sám. Jen si musí vystačit se svými pěstmi. Podobně jako Bayonetta se může naučit nové triky ve svém, i když o dost skromnějším, stromu schopností.  

Čarodějkám to potichu nejde 

Většinou se nechává to nejlepší nakonec, ale já jsem si tentokrát z čarodějek na závěr nechal tu, jejíž části mě vůbec nezaujaly. Aby plán čarodějek vyšel, musí kromě Chaos Gearů najít také jistého doktora. Tento úkol přebírá Jeanne, stará známá bělovlasá čarodějka. V jejích misích se hra přenese do stealth 2D prošinovky, která mi na první pohled připomněla Assassin’s Creed Chronicles. Nehraje se ale ani zdaleka tak dobře.

Je vidět, že tichý postup Jeanne nesedí. Ovládání je toporné a indikátory výhledu nepřátel nejsou zrovna spolehlivé. Naštěstí dostala jen pár misí, takže se její části dají přetrpět. Samotný styl pátrání po doktorovi přitom není špatný. Misím předchází intro inspirované noirovými filmy. Jak se ale přešlo k hraní, tak jsem se nemohl dočkat, až se zase vrátím k Bayonettě nebo Viole.

I když tyto části vypadají oproti zbytku hry nenáročně, tak mi přišlo, že jejich grafika má o něco nižší kvalitu, než když Bayonetta rozsekává nepřítele uprostřed sutin města. Hra má sice světlé chvilky, ale grafika mě celkově nijak neuchvátila. Na tomhle případě jsou jasně vidět slabiny Switche. Nijak extra mi to ale nevadilo, protože Bayonettiny křivky i v tomto provedení vypadají výborně a než o cokoliv jiného tady jde o plynulou akci, kterou Bayonetta 3 k mému překvapení zvládá bravurně. Během filmečků jsem si všímal propadu počtu snímků za vteřinu, ale jakmile přišlo na boj, tak konzole zvládala 60 FPS bez problému.  

Víc než odhalený kotníček 

Většinu času to může vypadat, že Nintendo vsází jen na hry určené pro rodiny. Bayonetta je ale důkazem toho, že se nebojí i něčeho ostřejšího. Čarodějky odhalují své křivky a úhel kamery se vám je nijak neostýchá předvést. Pokud by vás to mělo nějak pohoršit, tak si v nastavení můžete vybrat Naive Angel mód, se kterým se míra nahoty sníží. Náš obchodník Rodin pak vymění doutníky za čokoládové tyčinky s posypem. 

Před vydáním možná někteří z vás zaznamenali kontroverzi ohledně změny dabérky Bayonetty. Ať už to nakonec dopadne jakkoliv, změna mi při hraní vůbec nevadila. Čarodějčin nový hlas k ní sedí stejně dobře a Jennifer Hale si drží ten správný tón, který patří k Bayonettině osobnosti. Pokud bych nevěděl, že se hlas změnil, nejspíš bych si toho na první dobrou ani nevšiml.