Recenze hry Bayonetta Origins: Cereza and the Lost Demon. Začátky mocné čarodějnice v pohádkovém stylu

Akční adventura pro Switch ● Cena: 1 500 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 13+ ● Bez oficiální češtiny

Není to tak dávno, co se Bayonetta prodírala skrz multiverzum, aby zachránila svět ve třetím díle. Tentokrát je to ale něco úplně jiného. Už v průběhu trilogie nám vývojáři odhalili části její minulosti, ale očividně to nestačilo. Bayonetta Origins vypráví příběh z čarodějčina mládí, kdy ji ještě nikdo neřekl jinak než Cereza. Předtím, než se z ní stala mocná čarodějka, si musela projít tvrdým tréninkem. Cereza and the Lost Dragon se odehrává v jeho začátcích, a tak nehrajeme ani zdaleka za tak silnou čarodějku, jakou známe z předchozích dílů Bayonetty. 

Origins na první pohled zaujmou svojí grafikou. Od realistického zpracování se přesouváme směrem k pohádce. To dokazuje nejen stylizace, ale také způsob vyprávění skrz stránky knihy, skrz kterou se seznámíme s Cerezinou výpravou do zapovězeného Avalonského lesa. Nedlouho po jejím narození byla její matka uvězněna, a tak se mladá čarodějnice učí a snaží se získat sílu, aby maminku zase osvobodila. Stále má před sebou dlouhý trénink. Do lesa ji ale zláká zjevení chlapce v jejím snu, který jí slibuje velkou sílu.  

I přes zákaz svojí mentorky Morgany se tedy vydává do divočiny. Není ale ani zdaleka tak zdatná v boji, aby si poradila s vílami, které vládnou v Avalonu a nezvané návštěvníky nemají v lásce. Vyvolávání démonů nezvládá příliš dobře, ale i s jejími nedokonalými schopnostmi se jí podaří jednoho vyvolat. Usadil se v Cheshirovi, což je její plyšový kocour, takže o jméně bylo rozhodnuto hned. I když mezi sebou mají spory, jeden bez druhého by v lese moc dlouho nevydrželi. 

Žánrově je Bayonetta Origins něco úplně jiného než díly z hlavní série. Neočekávejte žádnou rychlou mlátičku. Dojde sice na akci, ale tohle je hlavně příběhová adventura, kde společně musí Cereza a démon spolupracovat, aby překonali nástrahy Avalonu. Při hraní ovládáte obě postavy současně. Pokud jste hráli Brothers: A Tale of Two Sons, tak tento koncept velmi dobře znáte. Levou páčkou ovládáte Cerezu, pravou zase démona. Takhle je rozdělený vlastně celý ovladač. Cheshire se ale může většinu času vrátit do své plyšové podoby do Cerezina náručí. Což je občas potřeba při překonání překážek, ale tato funkce má využití i v boji. Démonovi se v jejím objetí totiž rychle doplní magická energie. 

V soubojích se nejvíc projeví to, jak jsou obě postavy odlišné. Cereza svojí magií může nepřítele nanejvýš na chvíli znehybnit. Zbytek je na démonovi. Na koordinaci obou postav jsem si chvíli zvykal. Přeci jen není moc her, kde byste na jednom ovladači pohybovali s vícero hrdiny naráz. Pokud byste ale s ovládáním měli problémy, tak hra vám při tutoriálech rovnou nabídne lehčí varianty. Můžete si třeba zjednodušit Cerezino kouzlení, které používá u hádanek nebo Cheshire udělá zakončovací úder jedním stisknutím tlačítka místo toho, abyste ho museli držet a namířit na nepřítele.  

Ohledně obtížnosti jsou Origins celkově shovívavé. Sedí to celkovému pohádkovému pojetí hry a je to výborný způsob, jak Bayonettu představit jinému publiku hráčů. Přeci jen každý neholduje akčním mlátičkám. Díky tomu, že jde o prequel, se do tohoto příběhu navíc může pustit kdokoliv i bez znalosti předchozích dílů, což je třeba u trojky docela komplikované.  

Souboje zůstávají velmi jednoduché i s přibývajícími druhy nepřátel. Trochu zajímavější to začíná být až s elementálními schopností pro Cheshira, které získáte z jader rozmístěných po lese. Právě s nimi využijete doplňování magické energie i v boji, protože každá ze čtyř forem ji zkonzumuje během chvilky. Průběžně mezi nimi musíte přehazovat podle toho, kdo proti vám zrovna stojí. 

 Využití najdou ale i při průzkumu lesa. Třeba kamenná forma nemá problém s rozbitím skály. Vodní Cheshire zase umí plavat a chrlí silný proud vody. Objevování lesních zákoutí se ale občas neobejde bez problémů s kamerou. I když jsou tady dvě postavy, tak kamera neustále preferuje Cerezu. Chápu, že pro volný pohyb kamery už na ovladači nezbyla tlačítka, ale v momentech, kdy se do některých míst dostane jen démon, by se alespoň hodila možnost soustředění kamery přepnout. 

Samotná Cereza toho vesměs moc neumí, což je trochu škoda. Ani ve stromu schopností toho pro ni moc nenajdete. Pokud chcete vidět víc z jejího kouzelného tančení, budete muset sáhnout po starších dílech. Oproti tomu si Cheshire může zpřístupnit nové útoky i vlastnosti. K tomu potřebujete dostatek drahokamu, které najdete rozházené po lese a pár jich vypadne i z poražených nepřátel. Některé schopnosti ale vyžadují speciální item. Abyste je získali, musíte se trochu snažit. Lesní cesty se větví každou chvíli a je na vás, jestli se vydáte na průzkum nebo půjdete přímo po hlavní dějové lince. 

 Vedlejšího obsahu je celkově ve hře víc, než jsem si na první pohled myslel. Po pár hodinách hraní narazíte také na bludičky, které jsou na rozdíl od víl přátelské. Většinou potřebují vaši pomoc nebo pro vás mají menší zakázku. Kromě různých hádanek a skrytých pokladů jsou tu třeba i anomálie, do kterých Cerezu víly chytají. Můžete se k nim vracet a zkusit je překonat rychleji v časové zkoušce. Kromě těch blokujících hlavní cestu je jich v lese vícero, a pokud chcete mít posbírané všechny věci, je ideální nejdřív zamířit právě k anomáliím. Jejich prolomení vám totiž odhalí část mapy.  Dokonce i po dokončení hry je tady menší bonus navíc v podobě kapitoly s čarodějnicí Jeanne, kterou také velmi dobře hráči znají z předchozích dílů. 

Zprvu jsem si říkal, jaká je škoda, že nejde Origins hrát v kooperaci. Dvojice postav k tomu přímo vybízí. Už po pár hodinách hraní mi ale bylo jasné, že to není nejlepší nápad. V některých částech by jeden z hráčů totiž dost dlouho jen zíral na obrazovku. Takových hluchých míst by bylo v celkovém průchodu, který mi trval něco málo přes 10 hodin, až příliš mnoho. Hraní za Cerezu by pak kvůli jejímu nevelkému repertoáru kouzel bylo jednotvárné. Spojením dohromady na jeden ovladač se těmto neduhům vývojáři předešli.  

Studio PlatinumGames s Bayonetta Origins ukázalo, že si umí poradit i s jiným žánrem, než jsou akční rubačky. Příběh z Cerezina mládí připomíná vyprávění z pohádkové knížky a už jen díky stylizaci jde o unikát. Díky ní bude hra i výborně stárnout. Vezměte si třeba takové Okami. To vyšlo před 17 lety a pořád se na něj skvěle kouká. Tohle bude podobný případ a kromě toho, že skvěle vypadá, se až na pár zmatků s kamerou skvěle hraje.