Recenze hry Clash: Artifacts of Chaos. Mlátička v bizarním punkovém fantasy světě

Bojovka z pohledu třetí osoby pro PC, PS4, PS5, XO a XSX ● Cena: 800 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12 + ● Bez oficiální češtiny

Pamětníci možná se slzou v oku zavzpomínají na zábavnou hříčku Zeno Clash z roku 2009. To je FPS ze stejného světa jako dnes recenzovaný titul. Zeno Clash nabídl unikátní soubojový systém na blízko a hodně podivný svět plný ještě podivnějších stvoření. Nešlo o kdo ví jaký hit, přesto se hra dočkala i pokračování. Clash: Artifacts of Chaos se do tohoto světa vrací, ale na původní hru nikterak nenavazuje a hrdinové jsou zde také noví, takže pokud jste o Zeno Clash nikdy neslyšeli, nevadí. Pokud se vám ale původní hra líbila, budete zde jako doma.

Clash: Artifacts of Chaos svým příběhem a pojetím ze všeho nejvíce připomíná Disney seriál Mandalorian. Možná jde o srovnání na první pohled zvláštní, ale uznejte sami. Jak ve hře, tak v seriálu je hlavním hrdinou bitvami protřelí drsňák Pseudo se srdíčkem ze zlata, který se shodou okolností stal ochráncem malého roztomilého stvoření, jež oplývá i dost značnou, ale skrývanou mocí. S tímto stvořeníčkem pak putují po zdejším světě, zažívají různá dobrodružství a snaží se nalézt nový a bezpečný domov. Vaši potvůrku ale hledá i arcilotr, který ji chce využít ke svým nekalým plánům. Toť ve zkratce vše.

Co se samotného gameplaye týče, ten je klasickou mlátičkou vzdáleně připomínající souls-like hry. Jde o akci z pohledu třetí osoby, ve které je kladen důraz na souboje na blízko. Proto je potřeba být dost rychlý a hbitý. Samozřejmostí je řetězení komb, několik typů úderů a také úskoky do stran. Svůj styl musíte dobře vypilovat a načasovat, jinak shoříte jako papír. Zdejší nepřátelé jsou dost často větší a silnější než vy, případně je jich více najednou. Vaší výhodou je naopak rychlost. Souboje často probíhají tak, že čekáte na úder soupeře, kterému se vyhnete, následně podniknete protiútok. Řetězíte slabé, ale rychlé údery s těmi silnými, ale pomalejšími, a poté opět uskočíte do bezpečí.

V reálu samozřejmě nějakou tu ránu také schytáte. A když souboj nezvládnete, procitnete u nejbližšího záchytného bodu. Padoucha, který vás porazil, musíte skolit a následně získáte zpět i své ztracené předměty. Popravdě, častěji jsem prostě jen načetl poslední uloženou pozici. Je to rychlejší.

Bitky s bossy či inteligentními soupeři mají trochu jiný průběh než s řadovými bezejmennými ničemy. Před každým duelem můžete využít jakési rituální hry. V nich se s nepřítelem vsázíte o nějaký ten bonus v následující řeži. Pokud mezihru vyhrajete, budou vaši protivníci zranitelnější. Pokud ale prohrajete, čeká vás ještě obtížnější boj. Aby to nebylo tak snadné, mnohdy nebudete bojovat jen proti jednomu ničemovi, ale klidně proti dvěma či třem. A to už je slušná výzva.

Celkově to chce pevné nervy, protože nahrávat starší pozici či opakovat již prošlý úsek budete často. Každý souboj je obtížný, navíc nikdy nevíte, kde si budete moci hru uložit. Záchytné body jsou totiž jen na určených místech, vašich kempech. Ty nejprve musíte objevit a rozdělat zde ohýnek. Bez toho se hra neuloží.

Nechybí ani poměrně rozsáhlý RPG systém s mnoha vrstvami. Postupně tak odemykáte nové schopnosti a údery, které můžete dále upgradovat a zvyšovat jejich účinnost. Samozřejmostí je i vylepšování vašeho bojovníka. Po úspěšných soubojích lze rozdělit cenné bodíky do několika statistik. Zvýšíte si tak zdraví, bojový potenciál, staminu apod. Tím to ale nekončí. U obchodníků si můžete koupit i nějaké to oblečení či zbraně. Ty vám opět pomohou přežít ve zdejším nehostinném prostředí.

V různých šarvátkách se nevyhnete ani šrámům a bolístkám. Ty vyléčíte lektvary, které vám doplní jak zdraví, tak nabídnou i další bonusy. Lektvary si vaříte svépomocí a zpočátku můžete nést pouze jeden jediný. Nový získáte pouze odpočinkem. Jak se ale léčivé lahvičky vaří? Pomocí ohně a surovin, které po cestě posbíráte. Problémem je, že vůbec není jasné, jaký efekt ta která ingredience bude na ozdravný dryák mít. Přihazovat do kotle lze vše možné. Bylinky, žáby, mrkev, zajíce apod. Jaký bude výsledek zjistíte až po samotném požití. Žádné recepty zde nenajdete. Jde pouze a jen o náhodu.

To je celkově problém, ale pro hardcore pařany může jít o klad této hry. Rozhodně vás nevede za ručičku. Mapa tu chybí úplně. Postavy vám sice řeknou, kam máte jít. Tedy do města, vesnice nebo třeba najít ztraceného bratra. Ale jak se tam dostat, to si musíte vykoumat na vlastní pěst. Často pak skončíte u metody pokus omyl. Prostě zkoušíte, kam vás hra pustí a bloudíte po již navštívených lokacích.

To samé platí o takřka všech herních mechanikách. Na vše si musíte přijít sami. K čemu jsou všude možně poházené figurky ze slámy? Proč se hrdina v noci mění na jinou bytost? Jak projít křovím? Jak fungují různé bojové postoje? K čemu mi jsou věci, které sbírám? Co mám sakra dělat? Zpočátku mi též nebylo vůbec jasné, co mohu a co nemohu sebrat a s čím lze manipulovat. Tlačítko pro interakci totiž občas hapruje a rozsvítí se jen pokud k objektu přistoupíte ze správného úhlu. Ale jaký onen správný úhel je, to vědí snad jen vývojáři.

Jasně, sám si vše objevit, není to fajn? Někdy ano, ale často je to i dost frustrující zážitek. Zvlášť když jde o věci, které jsou poměrně důležité pro postup hrou. Sice zde je krátký tutoriál, ten vám ale ukáže několik typů úderů a jak používat úskok. Tím to hasne. Proto dost záleží na tom, co od hry očekáváte. Pokud oddechovku, u které se necháte vést příběhem, pak hledejte jinde. Pokud variaci na souls-like hry v originálním prostředí se zajímavým bojovým systémem, který je opravdovou výzvou, pak jste tu správně.

Co funguje na výbornou, je vztah bojovníka Pseuda a jeho chráněnce. Postavy jsou dobře napsané, pouto, které mezi sebou mají, postupně sílí. Přesně jako u Mandaloriana. Oproti němu ale zdejší příběh není naštěstí tak uměle natahovaný. Zároveň hrdinové mnohdy komentují okolní dění nebo si jen tak povídají. Dost to prohlubuje váš zájem o ně a o jejich společné putování. Jaký to rozdíl oproti nedávno recenzovanému Atomic Hearth, kde mě neustálé hloupé kecy mezi hlavní postavou a jeho inteligentní rukavicí vytáčely do běla.

Co dále potěší, je grafické zpracování. Zdejší svět je propracovaný, zaplněný množstvím podivných staveb, rostlin, ale hlavně tvorů. Už samotný hrdina je škaredý pořízek, ale oproti jiným stvořením je to ještě krasavec. I ona kreslená cell shade grafika je působivá a hlavně nenáročná na hardware. Co někomu může vadit je fakt, že kamera sleduje vaší postavu trochu více z boku. V komentářích na YouTube si tak několik lidí stěžovalo, že se jim z toho motá hlava či je jim špatně. Mně osobně to ale vůbec nepřekáželo, naopak jsem měl alespoň větší přehled o tom, co se kolem mě děje.