Recenze hry De-Exit: Eternal Matters. Je cosi prohnilého v království posmrtném

De-Exit je nová voxelová skákačka se stealth prvky a občasnými puzzly, která svým vizuálem připomíná Minecraft, svou hratelností pak například staré dobré Tomb Raidery. Je možné, aby takové zdánlivě protichůdné spojení fungovalo?

Co baví

  • Rozmanité prostředí
  • Schopnosti vašeho artefaktu
  • Puzzly
  • Výtvarné zpracování

Co vadí

  • Nedotažené herní mechanismy
  • Fádní příběh
  • Stealth pasáže
6/10
Hodnocení

Skákačka pro PC, PS5, PS4, Switch, XO a XSX ● Cena: 1 400 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny

Smrt neznamená konec, alespoň ve světě De-Exitu, kde se po završení vašeho života ocitnete v říši zvané Plane of Memory, což lze přeložit jakožto Rovina paměti. V této dimenzi vládne pokoj a mír, mrtví zde mohou rozjímat, družit se, přátelit. Jejich „druhý život“ skončí až poté, co na ně ve světě živých všichni zapomenou. Pak se nadobro odeberou do všeobjímající nicoty. Bohužel se zde kvůli padlému strážci Donovanovi začne šířit rozklad a zkáza. A je samozřejmě na vás učinit tomuto nebezpečí přítrž a zachránit, co se dá.

Již dle popisu je jasné, že ač se hra podobá vizuálně Minecraftu, pro děti moc není. Příběh je temnější a dospělejší, vypráví o smrti a posmrtném životě. Na druhou stranu nelze říci, že by byl nějak komplexní, promyšlený a nabízel hráčům nějaký přesah třeba do filosofie či teologie. Děj je dost přímočarý a jde vlastně jen o to, zachránit zdejší bizarní svět. Otázky o tom, co se stane s člověkem po smrti, jaký je jeho smysl života nebo třeba i jen nějaká ta originální myšlenka, nic takového zde nenajdete a pokud ano, ve velmi omezeném množství.

Nanejvýše některá z postav sem tam prohodí, že nejdůležitější v (posmrtném) životě je láska, nebo podobnou banalitu. To je dle mého škoda. V indie hře tohoto typu by se tvůrci mohli více odvázat, nebát se řešit i věci, které na první pohled do videoher nepatří. Tady se vše smrskne do boje zla proti dobru. Jasně, nějaké ty zvraty jsou i zde. Odkrývání motivace hlavního záporáka je zajímavá, ale dle mého je to stále trestuhodně málo.

Snímek obrazovky (379).pngSnímek obrazovky (393).pngSnímek obrazovky (408).png

Posuňme se ale k tomu, jak vypadá samotný gameplay. Ten se skládá z několika prvků. Hlavní je zde klasické hopsání po různých plošinkách, přes které se dostáváte na druhou stranu daného levelu. Plošinky se pohybují, mizí, klasika. Často pak musíte přesouvat různé energo kostky, donést je na správné místo a aktivovat mechanismus. Novinkou je, že občas vám na cestě k cíli překáží nákaza, jenž požírá zdejší prostředí. Při dotyku vás po chvilce nemilosrdně zabije. Proto se těmto místům musíte vyhýbat. Energo kostka však po aktivaci vytváří pole, které nákazu alespoň na chvíli eliminuje, čehož musíte využít, váš postup dobře načasovat a krychličku v mžiku přesunout na správné místo.

Další složkou hry jsou jednoduché stealth pasáže. Ty nejsou navrženy úplně bez chyby. Často se musíte proplížit úsekem mapy, kterou stráží děsuplná monstra, která vás při odhalení sprovodí ze světa. Problém je, že jde o příšery neviditelné. Zahlédnout je můžete jen tak, že si na ně posvítíte baterkou. Jenže svítit si na ně nelze příliš dlouho, pak na vás totiž zaútočí. Jde tak opět o správné načasování vašich akcí. Jenže věc má maličký, ale podstatný háček. Baterku nelze moc ovládat, svítí totiž vždy přímo vpřed.

Snímek obrazovky (409).png

Pokud si chcete posvítit doprava nebo doleva, musíte se otočit i s celou vaší postavičkou. Pokud byste se rádi podívali i nahoru nebo dolů, máte smůlu, nejde to. To je nemilé hlavně ve chvílích, kdy se pohybujete v prostředí s více úrovněmi. Jste například na plošině, která je výše, než se nachází zloun? Pak ho neuvidíte. Baterkou na vyšší či nižší pozici nezamíříte. Musíte to risknout a skočit dolů. Buď to projde, protože je příšerák zrovna na obchůzce někde jinde, nebo vás v mžiku popraví a vy budete muset tento úsek projít znovu. Což je, přiznejme si, docela otrava.

Vadila mi i občas haprující perspektiva. Někdy je dost obtížné posoudit, kam váš panďulák doskočí a kam už ne. Případně když seskakujete na plošinky dolů, často nevidíte, kam to vlastně padáte. Nejednou se mi stalo, že jsem propadl kamsi mimo pevninu, což opět znamená nahrání poslední uložené pozice.

Snímek obrazovky (397).pngSnímek obrazovky (396).pngSnímek obrazovky (395).png

Trochu matoucí jsou i úseky, ve kterých utíkáte před některým z bossů. Zde se pohled na vaší postavičku mění poměrně často a vy tomu musíte uzpůsobit ovládání. Začíná se třeba pohledem za vás, což znamená, že nevidíte, kam běžíte. Kamera vás následně snímá ze strany. Pokud nezareagujete dost rychle, spadnete nebo vás příšera dožene a sežere. Do toho se často na obrazovce objeví i tlačítkové mezihry, a to i dost nečekaně. Pokud pak nezmáčknete ve správný moment danou klávesu, smrt vás nemine.

Stále jde o chyby nikterak zásadní. Jde o skutečnosti spíše lehce frustrující. Co hru zpestřuje, je váš artefakt. Ten slouží nejen jakožto baterka, o které jsem již psal, ale má ještě další funkce. Jde třeba o jakýsi rozrušovač, s jehož pomocí můžete zničit některé prvky v prostředí. Dále je zde antigravitační posunovač, díky němuž lze vybranými objekty pohybovat na dálku. Zde ale opět narážíme na fakt, že manipulace s předměty je mírně řečeno krkolomná.

 

„Procházet se budete nejen zatuchlými kobkami, ale též písečnými pouštěmi, dnem oceánu i například pralesem.“

 

Na druhou stranu zdejší prostředí je opravdu dost variabilní a kouzelně zpracované. Zde tvůrci fantazii popustili na maximum. Procházet se budete nejen zatuchlými kobkami, ale též písečnými pouštěmi, dnem oceánu i například pralesem. Zalétáte si ve vzduchu, mezi roztodivnými ostrovy, zaplavete si v bažinách apod. V tomto směru se nudit nebudete a mnohdy vás pobaví, co vše si tvůrci připravili.

I herní náplň je poměrně rozmanitá. Jasně, jde hlavně o to skákání, jindy přesouvání různých krabic. Občas ale musíte i spolupracovat s místními obyvateli. Pomůžete jim a oni na oplátku pomohou vám. Jak jsem již zmínil, kapitola sama o sobě jsou souboje s bossy. Ty se také dost liší. Někdy jim bezhlavě utíkáte. Jindy se plížíte a snažíte se jim vyhýbat, mnohdy jde o kombinaci obojího.

Snímek obrazovky (392).png

Po těchto pasážích vás čekají ale i chvíle oddechu. V městečkách a osadách můžete jen brouzdat po ulicích, číst si o historii tohoto světa, povídat si s lidmi. I puzzly jsou zajímavě zpracované. Nic extra obtížného, ale občas vám dá zabrat pochopit, co vlastně máte dělat. Pozitivní zprávou je, že s žádnými velkými záseky jsem se nesetkal. Řešení nepostrádají logiku, a tak se stačí nad daným problémem jen trochu zamyslet. Co musím zdůraznit, je skutečnost, že vaše postavička neumí bojovat. Akce se tak nedočkáte. Nepřátelům buď utečete, nebo se jim vyhýbáte. Toť vše.

Na první pohled zaujme grafické zpracování, které, jak již bylo řečeno, velmi připomíná Minecraft. Rozhodně jde o zajímavý prvek, ale praktický příliš není. Problémy s perspektivou jsem zmínil, zasekávání o objekty je zde také na denním pořádku. Zároveň ale hra běhá velmi svižně, je radost na ní pohledět a občas na monitoru vykouzlí i dechberoucí scenérie. Zvuk je též velmi dobře zpracovaný. Zejména dabing všech postav potěší a je zpracován na profesionální úrovni, což u malých indie her není úplně zvykem.

Verdikt

De-Exit není špatnou hrou. Jen zkrátka plně nevyužívá svůj potenciál. Herní prvky působí na první pohled zajímavě, ale nejsou dotažené a nenabízí nic originálního, nového. To platí i o příběhu, který je jen průměrnou báchorkou o boji dobra proti zlu. Nic, co by tu nebylo již mnohokrát. Faktem zkrátka je, že na poli indie her lze nalézt množství zajímavějších a propracovanějších titulů, které si vaši pozornost zaslouží více.

Váš názor Další článek: Tvůrci Concrete Genie zavírají krám. Sony se po dvou hrách loučí s týmem studia PixelOpus

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,