Recenze hry Expeditions: Rome. Alea iacta est

Historie starověkého Říma je mou vášní, a dokonce se věnuji i historickému reenactmentu. S pokročilejší znalostí si bohužel člověk uvědomuje, že snad žádný film nezobrazuje tuto říši skutečně věrně a že organizovaný a řadový styl boje není snadné přizpůsobit do hry. Akční hry jsou nuceny historii hodně ohnout (jako Ryse: Son of Rome) a i proto je nejsnazší vytvořit strategickou hru.

Total War: Rome II - impérium čeká (recenze)

Expeditions: Rome má rovnováhu mezi nám známou skutečností a výmysly nastavenou relativně dobře. Některé jednotky a vybavení jsou paskvilem, stále se však vývojáři odpichují od reálných nálezů. Zejména je děj hry založen na skutečné historii, kterou prezentuje pěkně, doplňuje ji zajímavými informacemi a každá dobyvačná výprava se tím stává zážitkem.

Když doma není bezpečno

Výběr doby mi přijde naprosto geniální. I ti, kteří knížku o Římu nikdy neotevřeli, si ze školy pravděpodobně pamatují tyto věci: Caesar a jeho vztah s Kleopatrou, Sulla a jeho proskripce, Spartakovo povstání, válka s Galy. Ne vše je pro hru důležité, ale vše s obdobím ve hře souvisí.

Hra se odehrává snad v nejznámějším období říše

Mladého Caesara potkáte již na začátku, kdy je to mladík. Přibližně v této době ho unesli piráti, které později našel a zabil. A samozřejmě je to Caesar, kdo se vydal proti Galům a sepsal slavné Zápisky o válce galské. Caesar byl vzdálený příbuzný Gaia Maria, slavného reformátora armády, který bojoval se Sullou. Cornelius Sulla byl diktátor, který se však proslavil také slavným tažením proti Řekům, kterým vládl Mithridatés VI. Pontský. Proti tomu táhnete na začátku hry. Právě Řekové byli ti „piráti“, kteří původně nabídli Spartakovi odvoz z Říma.

Hlavní hrdina, jehož jméno si sami zvolíte, hlavně musí odjet pryč z Říma. Má jisté rodinné trable, jeho otec byl zavražděn a smrt hrozí i jemu. Ačkoli se má do Řecka hlavně schovat, díky svým ambicím a schopnostem se stane legátem, velitelem legie, a bude táhnout nejdříve proti Řekům… a osud ho postupně zavane dál. Jeho cílem stále zůstává pomsta smrti svého otce.

Na vašich rozhodnutí záleží

Příběh je velmi příjemný, a to zejména stylem vyprávění. Během hry činíte spoustu voleb, které se opravdu odráží na ději. Děj sice může být trochu vleklý, ale vedle děje o vaší rodině tu figuruje také postup tažení. To není jen o boji za bojem, můžete se tady také zúčastnit jednání o propuštění rukojmí nebo zlikvidovat zrádce Říma tím, že u něj začnete povstání gladiátorů.

Příběh hry skvěle reflektuje vaše volby, i úkoly mají více řešení

Celou hrou vás následují postavy, které nemají vůbec špatný charakter. Mluvíme o celkem klasických postavách, nicméně patří to k tomu a jejich odlišnosti hru příjemně zpestří. Mezi hlavními najdete moudrého starce, bývalého gladiátora, věrného veterána a tajnou agentku. Místy může být směšné, když hra udělala scénu z toho, že postava, která je grafikou i hlasem jasně žena, náhle odhalí, že opravdu není muž. Celkem jsem si však dialogy užíval a občasné úkoly související s postavou jsou příjemným zpestřením.

Znovuhratelnosti pomáhá počáteční volba. Vaše postava může být logická, silná nebo využívat rétorické a manipulační nadání, což odemyká nové dialogy a nová řešení. Ve volbě postavy samozřejmě narazíte na ještě důležitější věc – jak bude bojovat. Jsou tu celkem klasické archetypy. Tank, silný útočník na blízko, podpora/léčitel a střelec. 

Morituri te salutant

Princip hratelnosti je vlastně jednoduchý. Hra je typickým taktickým RPG. Máte až 6 vojáků na bitevním poli a cestou k úspěchu je dobrá kombinace jejich schopností. Odolnější jednotky musí krýt ty slabší, lučištníci zasahovat léčitele, aby bylo možné nepřátelské řady prolomit a silní a méně odolní válečníci jsou ideální na rychlé vyřazení odolnějších cílů.

Boj je snadno pochopitelný, ale strategické mysli dá možnost pohrát si s předměty i s prostředím

Vývojáři si dali pozor, aby boje byli rozmanité a stereotyp jen tak nenastal. Vedle schopností mají vaše jednotky také předměty. Mohou to být pochodně, které zapálí nepřítele, voda, která ho uhasí, oštěp (pilum), obvazy a mnoho jiných. Jejich správné použití může efektivně zvrátit rovnováhu boje a občas se používají i k misím.

Boj není jen o porážce nepřítele, velmi často máte nějaký výraznější cíl. Například zničit zásoby, něco ukrást, utéct z místa přepadení, zavraždit vůdce atd. Nepřátelé často chodí ve vlnách, dokud cíl nesplníte. Boje mají díky tomu neustále nějakou dynamiku, nové výzvy a jen tak neomrzí.

Přidej se do armády, poznáš svět

Hra naštěstí není jen sběrnicí úkolů. Po mapě se pohybujete (což je symbolizováno malým panáčkem na koni), musíte si zajistit zásoby vody a jídla a občas najdete nějaký poklad či vás někdo přepadne. Náhodné výzvy na cestě jsou skvělým nápadem a hra se jich nebojí využívat ani pro rozvíjení hlavního děje. Mapu světa však využijete hlavně pro legie.

Boj armád patří k nudnějším částem hry

V průběhu příběhu se stanete legátem a budete vládnout legii. Bohužel tato složka hry mi přijde provedená dost nezajímavě. Většinou jen posíláte vojáky na získávání nových zdrojů, abyste mohli stavět nové budovy nebo dobýváte nové oblasti, což je také hlavním úkolem. Boj armád zde přítomen je, ale ačkoli občas zvolíte kartu s příkazem, je to čistě o náhodě. Ve hře bojujete celkem často a bavit vás to asi nebude. Jelikož však bez toho hru nedohrajete, je nutné věnovat managmentu legie hodně času, zajistit, aby vojáků bylo dostatek a měli zkušené velitele.

Nové zdroje mohou vést k vylepšování budov v sídle, je však pro mě zklamáním, že jiná možnost pořizování vybavení tu není. Buď ho ukořistíte, nebo rozložíte to starší a ze součástek něco vyrobíte. Nenajdete zde zbrojíře ani mečíře, obchodníci jsou na koupi otroků (stavba budov pro získání surovin), koupi jídla, léčiv a speciálních předmětů (nářadí, jed…). Přijde mi to omezující a hra nevyužila svůj plný potenciál.

Průzkum je obecně radostí a svět nepůsobí jednotvárně

Je vynikající, že map je víc. Podíváte se do Řecka, Gálie či Egypta a všude na vás číhají trochu jiné výzvy. Krása z průzkumu světa ve hře funguje na jedničku a narazíte na nejednu zapamatování hodnou lokaci.

Římská říše je věčná

Graficky vypadá hra dobře. Ano, není to AAA, cutscény jsou jen formou komiksů a občas by nějaký ten detail zasloužil oprášit. Řekl bych v každém případě, že vizuální styl hře hrozně sedí, ačkoli trochu přehnané, historické kulisy jsou využity skvěle a také soundtrack vytváří tu pravou římskou atmosféru. Osobně jsem se navíc setkal s minimem bugů, ačkoli na internetu jsem se dočetl i o chybách, které zablokovaly dohrání hry. Je to holt i o štěstí.

Podle how long to beat je průměrná doba hraní kolem 40 hodin, každopádně pokud se pokusíte prozkoumat všechno, může to trvat až 60 hodin. To je slušné a skoro každou hodinu si užijete. Expeditions: Rome se zaměřuje na relativně úzkou skupinu fanoušků. Pokud k nim ale patříte, hra vás bud bavit.