Recenze hry Firewall Ultra. Taktická střílečka ve virtuální realitě

Taktická střílečka pro PlayStation VR2 ● Cena: 949 Kč ● Multiplayer a kooperace ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Postupem času se ve hrách pro virtuální realitu objevuje více rozmanitosti, ale stále přicházejí i nové hry, kde jednoduše popadnete zbraň a jdete si trochu zastřílet. To je i případ Firewall Ultra, která vyšla pro PlayStation VR2. Oproti některým konkurenčním kouskům se ale drží víc při zemi. Nečekejte tady žádné nadpřirozeno, tohle je čistá týmová akce, kde se musíte spolehnout hlavně na správnou taktiku a dobrou komunikaci.  

Ještě před tím, než se vydáte do akce, se můžete vyřádit na velmi dobře zpracovaném a rozlehlém cvičišti. Už od prvních momentů na mě Firewall Ultra působila jako jedna z nejlépe vypadajících her, které jsem na PS VR2 zatím hrál. To platí hlavně pro zpracování zbraní. Ani osmice dostupných map, na které se dostanete v rámci PvP nebo PvE zápasů, se nemají za co stydět.  

Ovládání se nikterak neliší od klasických VR stříleček. Až na to, že tvůrci naplno využívají sledování očí na headsetu od PlayStationu. To v praxi znamená, že se při házení granátu stačí podívat na váš cíl a stisknout příslušné tlačítko. Hodil po vás někdo flashbang? Zavřete oči, aby vás jeho záblesk neoslepil. Sledování očí také pomůže při zaměřování. Při stisknutí L2 se hledí zbraně přesune k vašemu oku právě tím směrem, kterým koukáte.  

Podobně jako třeba v Horizonu se i tady využívají oči při navigaci nabídkami menu. S ní jsem měl občas problémy kvůli tomu, že jakmile z položky, kterou chcete otevřít, jen trochu uhnete očima, tak se zase zavře nebo se otevře jiná. Není to nic příjemného, když si chci přečíst popisek a v moment, kdy se na něj podívám, se nabídka zavře.  

Teď už ale k samotné hře. Pokud patříte mezi hráče sólisty, tak Firewall Ultra rozhodně není pro vás. Obsah pro jednoho hráče tady v podstatě není, pokud nepočítám již zmíněný trénink a možnost pustit si soukromé PvE zápasy. V nich ale máte značnou nevýhodu, protože hra zkrátka počítá s tím, že proti umělé inteligenci nastoupí celý tým.  

Můžete se pustit do zápasů PvE či PvP, kdy se vždy stanete součástí čtyřčlenného týmu. Úkoly se vždy motají okolo hackování notebooků, které je občas trochu okořeněné o nutnost nejdříve prolomit zabezpečení. V zápasech proti umělé inteligenci je potřeba pozice s notebooky ubránit dostatečně dlouho, abyste z nich vytáhli všechny informace. To chce značnou porci spolupráce, protože stačí pár zásahů a jdete k zemi, ale ani vaši nepřátelé toho moc nevydrží.  

Při hraní proti další skupině hráčů se střídáte v tom, kdo notebook brání a který tým z něj naopak musí získat informace. Už z principu hry platí, že mnohem lepší zážitek budete mít, pokud si ke hraní přizvete partu kamarádů. K mému překvapení se většina náhodných spoluhráčů, na které jsem natrefil, nezdráhala komunikovat, ale s přáteli je to zkrátka něco úplně jiného. Navíc občas můžete narazit na hráče, kteří celou hru jen mlčí, a to pak je zážitek o poznání horší.  

Občas jsem měl problém se do zápasu vůbec dostat. I když je Firewall Ultra docela čerstvá záležitost, nevyhnul jsem se delšímu čekání, než jsem si přes matchmaking našel spoluhráče. Když už se dostanete do lobby, tak se musí ještě několik dalších minut čekat, než se zápas vůbec spustí. Během toho si můžete upravit svoje vybavení či operátora, ale rozhodně by neměla chybět možnost čekání přeskočit a pustit se do akce, pokud jsou všichni hráči připravení.  

Za úspěšné i neúspěšné mise získáváte body zkušeností a za postup si odemykáte další zbraně či gadgety. Levelování je ale neskutečně pomalé. Ve hře jsem ani po několika hodinách neměl možnost si odemčít nic nového. V obchodě samozřejmě nechybí možnost si prostředky přikoupit za reálné peníze. Což o to, v dnešní době už je to docela normální praktika. Postup by měl ale určitě být lépe vyvážený. Mikrotransakce vám zkrátka pomohou až příliš a abyste měli kompletní výbavu i bez nich, budete muset hraním utopit desítky hodin. 

Firewall Ultra mohla být velmi dobrá taktická akce, která do sebe hráče pořádně v táhne. Dojem ale podstatně kazí minimální interakce s prostředím. Z ostatních her jsem si zvykl, že dveře otevírám v realitě virtuální stejně jako v té naší. I přebíjení zásobníku bývá ve střílečkách delší proces. Ideálním případem je třeba poslední Resident Evil. Tady vám ale na vše stačí stisknutí nebo podržení tlačítka.  

Chcete nahackovat notebook? Podržte chvíli L1 a je hotovo. A i když se mi líbí způsob házení granátů přes snímání očí, tak vlastně vy sami granát rukou neházíte. Po zaměření a stisknutí triggeru z vás prostě vyletí bez další akce. V běžné střílečce by to byly nepodstatné drobnosti. Od virtuální reality mám ale přeci jen trochu jiná očekávání a imerze je jednou z věcí, kvůli které jsem si ji v posledních měsících tak oblíbil. Firewall Ultra je tak důkazem toho, že to chce trochu víc než kvalitní grafické zpracování.