Od tvůrce Ricka a Mortyho, High on Life je nejujetější titul tohoto roku. Otravné texty, nekorektní humor a využívání lidí jako drogy vás nemine, ale pokud jste cílovkou, bude vás to aspoň bavit.
Co baví
- Zhulený humor
- Nepřeberné množství šílených nápadů
- Zábavný herní svět a povedený level design
- Odlišné zbraně
Co vadí
- Občas moc ukecané, cílovku hra nebude bavit
- Spíše průměrný bojový systém
- Málo druhů nepřátel
- Otřesná optimalizace
Střílečka pro PC, XO a XSX ● Cena: 1 200 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny
Justin Roiland má poněkud vytříbený smysl pro humor a nějakým zvláštním způsobem se mu podařilo ho vložit rovnou do několika úspěšných seriálů, z nichž nejznámější je Rick a Morty. Se svým studiem Squanch Games se pokouší o to samé ve videoherním světě. High on Life není jejich první pokus, ale je tou první, která opravdu vzbudila mou pozornost a pro cílovku přinese to, co dal seriálům Rick a Morty.
Lidstvo jako vzácná droga
Hra vás nešetří hned od začátku. Když zapnete hru, zjistíte, že máte hrát úplně jinou hru. Jistou parodii na střílečky. Menší zmatení se vyjasní tím, že hlavní postava, stereotyp pecivála, paří na kompu. Tutorial plný nadávání vyruší sestra, která vám nabízí lajnu kokainu. Hádám, že cílem bylo vytvořit ironii, že lidé fetují a přitom jsou sami jednou z nejvzácnějších drog v galaxii. Jistý G3 kartel napadne Zemi, aby lidi jako drogu zpeněžil.
Z počítačového pecivála se z vás stane lovec ufounů
Jedinou záchranou lidstva jste vy s mluvící zbraní, kterou najdete u padlého vojáka. Zbraň na vás flusne, abyste ji rozuměli, jak mluví otravným Mortyho hlasem, a ve zběsilé střílecí pasáži vás nakonec přenese na jinou planetu. Během chvilky do domu nastěhujete mimozemské bezdomovce jménem Gene, který býval nájemným lovcem. Ten bude vaším učitelem a pomůže vám, abyste začali svůj jediný cíl – zničit G3 kartel. A to tím, že povraždíte všechny jeho vůdce.
„Ačkoli si občas přejete, aby hra konečně sklapla, nějak vás řekněme překecá do bodu, aby vás to bavilo.“
Přímočarý hlavní příběh se skvělými vedlejšími kravinami. Zatímco vraždíte, vaše sestra začne randit s mimozemšťanem a fialový mimozemský bezdomovec se přilepí k vašemu gauči a začne si pouštět béčkové filmy s Denise Richards. Jen tak mimochodem, na gauč se můžete přidat a ačkoli většinou uvidíte jen části filmu, jeden film můžete zhlédnout celý… a pokud tak učiníte, získáte achievement „Koupili jsme práva na celý film“.
Průzkum a vraždy
Leč přímočarý příběh, průzkum světa je skvělý. Chvíli jste na pralesové planetě s medvídky, jindy na divokém západě nebo v tréninkovém centru záporáků. Hlášky na vás padají pořád a hra nepřestává být ukecanou. Ačkoli si občas přejete, aby konečně sklapla, nějak vás řekněme překecá do bodu, aby vás to bavilo. Mluvící zbraň v ruce je překvapivě dobrý nástroj, jak hru udělat imerzivní a z každé části světa mít nějaké pocity.
Humorem hra nešetří a ukecá vás k tomu, abyste si ho začali užívat
Mou teorií je, že si tvůrci sedli na gauč s několika kilogramy mariánky a hodili do hry všechny nápady, co našli. Dáme sem otravné dítě, co můžete zabít. I to tu je… s achievementem… a pokud najdete jeho mámu, jen vám řekne, že vždy tvrdila, že ho nějaký nájemný lovec zastřelí. Průzkum vás odmění hlavně truhlami, za které získáváte peníze pro nové vybavení. Pocitově se hlavně jedná o nepřeberné množství vtipných míst a možností. Do lokací vás, i když boj již nečeká, bude bavit se vracet.
„Nejlepší popis hratelnosti asi je, že je to horší verze bojů z nového Dooma.“
Boj je nicméně také důležitou částí hry. Nejlepší popis asi je, že je to horší verze bojů z nového Dooma. Hra využívá prostředí s výbušnými barely a možností přitáhnout se k „vosám“, je hodně pohyblivá a dokonce za zabití nepřátel získáte modul se štítem. Jen boj není tak dynamický a intuitivní a druhů nepřátel je poněkud málo. Se stereotypem bojují hlavně odlišné zbraně a občasní bossové, kteří přinesou odlišný druh výzvy.
Boj je spíše průměrný, příběh a momenty jsou hlavním lákadlem hry
Mluvících zbraní ve hře není počtem přemnoho a odemykáte je pomalu, každá se však opravdu nějak liší a můžete ji v průběhu hry i upravit. Od běžné pistolky k zelené brokovnici a „stříleče svých dětí“, boj mě opakovaně přestával a začínal bavit a zasekl jsem se na tom, že je to dobrý průměr. Každá zbraň má mimochodem jinou povahu. Od nejznámější Morty-pistolky po hodnou zelenou brokovnici a mou oblíbenou masochistickou dýku, která hrozně miluje, když může něco pobodat.
Cyklus zábavy a nudy
To, že mě to chvíli baví a chvíli už ne, asi hru vystihuje obecně nejlépe. Jsou tu momenty, kdy mě předlouhé rozhovory už nudí, pak však přijde něco, co mě opět napumpuje. Například warp disky, kdy k sobě přenesete jinou lokaci s nějakou aktivitou a zápletkou. Cutie town je asi nejlepší, ale nerad bych vás připravil o překvapení a berte to jen jako tip, co rozhodně vyzkoušet.
"Pubertální" humor se nedá snášet pořád, doporučuji si při hraní dávat pauzy
High on Life se nejlépe hraje s pauzami. Fekální a sexuální humor, vysvětlování něčeho, co nedává smysl, ale dle postavy je logické… to vše tu je a chvíli to baví, pak zase ne. Sice číselné hodnocení dávám, ale upřímně, podobné hry tu moc nejsou a těžko to s něčím porovnat.
Hudba a grafika se ke hře hodí skvěle, ačkoli mohu dodat, že jsem nepříjemně překvapen tím, že detaily nejsou nejlepší a optimalizace je ještě horší. Od mého začátku hraní k recenzi už pár patchů bylo a hra nyní funguje celkem dobře, předtím to bohužel bylo hraní bolestí a dodnes se to zcela nesrovnalo. Ačkoli mám výkonný počítač, propady FPS mě neminuly. Jak to funguje na Xboxu však netuším.
Verdikt
Skvělá nebo špatná, High on Life je hlavně svá. Humor vám musí sednou, jinak vám nesedne hra. Nápady a zhulenost jsou hlavními klady hry, díky kterým bude cílovku High on Life rozhodně bavit. Ne vše je perfektní a přemýšlel jsem i nad nižším hodnocením. Mohu však říci, že na tuhle hru opravdu jen tak nezapomenete.