Recenze hry Horizon: Call of the Mountain. Horolezcem ve světě mechanických dinosaurů

Akční adventura pro PS VR2 ● Cena: 1 850 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Svět Horizonu je dobře známý už z minulé generace PlayStationu. Proto mi dává smysl, že Sony chtělo na svoji novou virtuální realitu nalákat hráče skrz to, co vlastně už znají, ale zároveň svět uvidí z úplně nového pohledu. Call of the Mountain na rozdíl od řady dalších her pro VR nepůsobí jako techdemo, ale jako plnohodnotná hra. Zároveň je to příslib toho, že se PlayStation bude VR2 více věnovat. Zážitek je to intenzivní, ale neobešel se bez chyb.  

První dojem je nicméně opravdu výborný. Jelikož byl Horizon první hrou, kterou jsem na PS VR2 zkoušel, mě prvotní wow efekt odpálil. Plujete po řece, sledujete okolní přírodu s mechanickými dinosaury a vaši spolucestující vás uvádějí do děje hry. Pokud jste měli obavy, že ani tahle generace virtuální reality nebude dosahovat potřebných kvalit, tak alespoň Horizon vás přesvědčí o opaku.  

Zpracování světa se povedlo na výbornou. Během své výpravy zavítáte do několika různých lokací a nikde jsem neměl dojem, že by některá z nich působila odbytě. Vysoké kvality zpracování se drží i samotné mechanické potvory a postavy, kterých sice ve hře je jen pár, ale při cutscénách působí výborně. Prohodíme pár slov i s Aloy, hlavní hrdinku přechozích dílů, která zrovna prochází útočištěm našich věznitelů. Ano, Ryas, který je hlavním hrdinou tohoto příběhu, začíná jakožto vězeň.  

Dostat se do příběhu bude složité pro ty z vás, kteří neovládají dobře angličtinu. K mému překvapení ve hře chybí české titulky. První Horizon je sice neměl, ale u Forbidden Westu už češtinu najdete. Call of the Mountain ale opět češtinu vynechává. I když s angličtinou nemám úplně problém, ve hrách si nechávám zapnuté titulky, kdyby mi náhodou nějaké slovo uniklo. Čtení titulků v tomhle případě je ale trochu složité. Umístěné jsou na spodní straně jako při klasickém hraní, ale s headsetem na hlavě se mi nečtou nejlépe. Titulky jsem tedy po chvíli vypnul, protože spíš, než aby mi pomohly, působily rušivě. 

Pochopení děje chvíli zabere, ale ve výsledku je to velmi jednoduché. Ryas býval součástí klanu Shadow Carja, který ostatní nemají zrovna v lásce kvůli jeho krvavé minulosti. Uvězněn nezůstane dlouho. Ryas dostane šanci vysloužit si svobodu tím, že najde svého bratra a zjistí, čemu se snaží zabránit. Postupně se zápletka hezky rozjede, ale nebudu ji zbytečně rozpitvávat. Důležitější, než příběh je v tomhle případě hratelnost, která funguje velmi dobře, ale mám k ní pár výhrad. 

Jelikož má hra podtitul Call of the Mountain, je logické, že většinu času strávíme v horách. Ryas je zdatným horolezcem, a tak jsem v jeho kůži zvládal vyšplhat nejen na obyčejné skály, ale když se nenašla jiná cesta, pro šplhání na vrchol posloužily i prastaré robotí ostatky. V prvních misích jsem si lezení užíval. Funguje dobře, do výbavy postupně dostanete věci, které vám pomohou s překonáním těžších překážek. Po pár hodinách se ale lezení dost ohraje. Je ho tam zkrátka až příliš a v porovnání s ostatními částmi hratelnosti je z nich tou nejnudnější. Což je škoda, protože je ho tam suverénně nejvíc.  

Horizon se od klasických postapo světů odlišuje hlavně díky mechanickým dinosaurům a nepřijdeme o ně ani v Call of the Mountain. Vypořádal jsem se s malými Scrappery, ale dojde i na mnohem větší potvory, jako je Stormbird nebo Thunderjaw. Monstra jsou zpracovaná skvěle. Při hraní působí, že před vámi opravdu stojí obrovská mechanická potvora.  

Ryasovou hlavní zbraní je luk, ke kterému má několik druhů šípů. Tyhle části jsem si užíval nejvíc. Zacházení s lukem funguje bezchybně. Stejně jako v předchozích hrách, i tentokrát platí, že dinosaurům můžete ustřelovat jejich části, čímž udělíte pořádnou porci poškození. Pokud budete jen tak střílet šípy hlava nehlava, strávíte v boji dost dlouhou dobu. Během boje musíte kromě střelby zvládat také uhýbání útokům. Ryas umí rychle uskakovat, ale musíte reagovat rychle. Dinosauři jsou totiž poměrně agresivní a nenechají vás vydechnout.  

Během hraní se dostanete i ke craftingu. Musím říct, že Call of the Mountain má nejzábavnější crafting ze vše her. Místo toho, abyste stiskli jedno tlačítko a vše se dalo dohromady, musíte díly ručně složit. Trochu mě mrzí, že vyrábění ve hře není mnoho, pokud nepočítám speciální druhy šípů, u kterých strávíte jen pár vteřin. To ostatně platí i pro souboje. Také by jich mohlo být víc. Lezení jednoznačně dostává největší prostor.  

Ještě před tím, než se pustíte do hraní naplno, doporučuju zamířit do nastavení ovládání. Chce to chvíli zkoušení, než najdete to ideální pro sebe. Ovládání skrz gesta mi úplně nesedělo a při šplhání mi během prvních misí nebylo úplně dobře. Po úpravě nastavení to bylo nesrovnatelně lepší. Cením, že možností je opravdu mnoho. V nastavení také najdete možnost zatmívání okolí očí, která je v některých presetech zapnutá. Doporučuji ji vypnout, protože víc zážitek narušuje, než aby ho zlepšovala. V Horizonu využijete také snímání očí. Jednoduše se s jeho pomocí budete orientovat v menu nebo vybírat možnosti v konverzacích, kterých je ve hře jen pár, ale stejně jako samotné postavy jsou na prvotřídní úrovni.

Při průzkumu krajiny jsem si všímal drobných nedokonalostí. Občas doskočil stín nebo se načetla textura. Jiné výhrady k prostředí nemám. Jediné problémy, na které jsem ještě narazil, byly v souboji s bossem, kdy se obrovský pták zaseknul v hromadě sutin a nemohl se hýbat ani útočit. V boji s menšími ptáky po jejich omráčení zase zůstali viset ve vzduchu, jako by leželi na zemi.

Po dokončení příběhu můžete v Horizonu strávit ještě nějakou chvíli v Challenge Hubu. Tam v rámci výzev zkusíte porazit nejvyšší skóre ostatních postav, které ve hře potkáte. Můžete tak třeba dokázat, že to s lukem umíte lépe než Aloy. Není to nic velkého, ale výzvy jsou příjemným bonusem navíc. To platí i pro Safari. Opět nasednete na loďku a jen sledujete okolní dinosaury, jak se mezi sebou popichují. Tenhle režim je přesně to pravé pro příležitosti, když někdo chce jen zkusit, jak to v PS VR2 vypadá. Nemusíte se nic učit ovládat, jen se kocháte prostředím.  

Call of the Mountain není dokonalý, ale je to velmi slibný začátek nové generace VR PlayStationu. Po technické stránce jde o výbornou hru, která ukazuje, že má nový headset obrovský potenciál. S hratelností už to ale není tak slavné. Lezení po skalách, které je za mě jeho nejnudnější součástí, je ve hře až příliš mnoho. Souboje a výroba jsou sice zábavné, ale dostanete se k nim jen zřídkakdy.