Recenze hry Horizon Forbidden West. Za záchranou světa podruhé

Horizon Zero Dawn nás v roce 2017 všechny příjemně překvapil pojetím post-apokalyptické budoucnosti, nevšedním spojením futuristického kamenného věku s robotickými monstry a v neposlední řadě i skvělým putováním do neznáma. Šlo také o velmi pozitivně přijatý titul, takže pokračování bylo jen otázkou času. 

To přichází nyní a rovnou na Playstation 5, aby navázalo na příběh Aloy a mimo jiné ukázalo, co se v konzoli skrývá z grafického hlediska. A jak se u všech pořádných pokračování sluší a patří, rozvinulo všechny populární prvky jedničky a přidalo ještě celou fůru nových. Povedlo se tedy?

Cesta do neznáma

Příběh Forbidden West přímo navazuje na události první hry a aniž bych zacházel do zbytečných spoilerů prvního dílu, Aloy je nyní napříč světem uznávanou válečnicí a zachráncem místních obyvatel, takže se těší velké oblibě napříč domorodými kmeny. Svět ale začíná zužovat nová hrozba - smrtící nákaza, která zabíjí vše, co ji přijde do cesty. 

Cesta za záchranou světa bude plná krásných plání, hor a údolí

Šance však stále existuje. Spolu s robotickými stvořeními přežila také umělá inteligence, která může obnovit rovnováhu a dost možná i zachránit lidstvo před dalším vyhynutím. Aloy se tedy vydává na další strastiplnou pouť, která ji tentokrát zavede ze svých domácích plání až do nebezpečného zapovězeného západu. Tomu vládnou zcela nové kmeny, které rozhodně nevítají cizince s otevřenou náručí. Křehké příměří visí na vlásku a vy tak budete muset balancovat mezi svou misí zachránit svět a snaze našlapovat velmi opatrně. Na pozadí vašeho snažení se ale pomalu ale jistě také probouzí hrozba úplně nová...

Příběh možná nepřekvapí, vezme vás ale na solidní akční jízdu

Příběh jsem záměrně jen načrtnul, protože na rozdíl od prvního dílu je mnohem zajímavější, rozmáchlejší a zatímco poprvé jsem jej bral jen jako pozadí, zde bylo jednoduché se do něj více ponořit. Stále nehraje první housle, tím stěžejním je samotná hratelnost a především zážitek z putování a prozkoumávání nových míst, rozhodně ale neurazí. Aloy je sice stále tou střelenou holkou, kterou nezajímá skoro nic jiného než její úkol, vynahrazuje to ale celá řada výborně napsaných vedlejších postav, které vám přirostou k srdci a donutí se zdejšímu světu věnovat mnohem více, než byste normálně chtěli. 

Indiana Jones by záviděl

Pokud mohu hodit do popředí velmi důležitou změnu oproti jedničce, pak je to celkový rozsah dobrodružství a atmosféra, která jej provází. V prvním dílu jsem i po několikahodinovém brouzdáním zdejším světem neměl až takový zájem podílet se na příbězích jeho obyvatel a nějak více se angažovat v tom, co se kolem dělo. Nepomáhal ani slabší příběh. Ten se sice tentokrát nerozrostl až o tolik a stále je dost jednoduchý a přímočarý, omáčka okolo ale doznala velmi solidní změny chuti. 

Postavy jsou tentokrát mnohem propracovanější a je poutavé s nimi mluvit

Nejen, že se podíváte do celé řady různorodých prostředí a biomů, ale budete mnohem více napojeni na zdejší lid. Zavítáte do hustých lesů, vyprahlých pouští, do tropů i na pláže a všude narazíte na unikátní tvory a roboty, vlastní kmeny s jejich problémy a samozřejmě se budete i nadále snažit přijít na kloub nákaze a uniknout nepřátelům, kteří jsou vám v patách. To vše má velmi pozitivní vliv na hratelnost a vy tak máte neustále chuť prozkoumávat, jít dál a poznávat. Což je něco, co jsem u jedničky jednoduše postrádal. 

Celá řada questů vás prožene mapou skrz na skrz

Zde jsem se přistihl, že se na hodiny dokážu odloučit od hlavní příběhové linky a jednoduše cestovat, mluvit s lidmi a pomáhat ve vedlejších questech. Ty jsou konečně opravdu zajímavé a mají smysl. Buď vám otevřou nějaké nové udělátko do inventáře, nebo zjistíte více informací o zdejším světě a své cestě jako takové. Pomáhá i fakt, že většina postav má výborně zpracovaný charakter a je z nich opravdu cítit jakási unikátní osobnost, takže si mnohem snáze vytvoříte pouto. 

Od všeho trochu

Jinak jde o naprostou klasiku akčního RPG žánru. Oproti prvnímu dílu se váš arzenál obohatí o některé nové zbraně a nástroje, díky kterým se dostanete do dříve nepřístupných míst a svět se vám tak postupně otevírá více a více. Mým osobním favoritem je kyslíková maska, kterou si později vyrobíte a která vám dá neomezený pohyb pod vodou. A to se sakra vyplatí, jelikož herní mapa je nyní mnohem vertikálnější a nejen, že se podíváte do budov a na horské vrcholky, ale také hluboko pod mořskou hladinu, kde najdete vlastní tajemství, úkoly a poklady k nalezení. 

Svět je tentokrát mnohem různorodější a především smysluplnější

Forbidden West šel obecně cestou "více znamená lépe" a nabízí hráči mnohem pestřejší škálu možností ve všech ohledech. Je tu více kovových monster, kterým musíte přijít na kobylku (případně si ochočit), více zbraní a dovedností a více úkolů či nepovinných questů, které vám zaberou desítky hodin navíc. Také strom schopností doznal solidních změn, je rozdělen do několika různých částí podle toho, jaký herní styl preferujete a každý ze stromů nabízí k odemčení ještě speciální schopnosti, doprovázené parádní stylovou animací. Jde např. o ultimátní útok kopím, částečnou neviditelnost či rychlé léčení. Opět, hra se vám přizpůsobí a můžete hrát tak, jak preferujete. 

Co si budeme povídat, některé scény graficky vyráží dech

Pravděpodobně není tajemstvím, že je pokračování Horizonu jednou z nejlépe vypadajících her současnosti. Viděli jsme trailery a stačí se podívat i na obrázky kolem, aby to bylo jasné. Studio Guerrilla Games si opravdu dalo záležet a na grafickém kabátku se vyřádilo. Kolikrát jsem se musel zastavit a jen se kochat okolím nedokážu spočítat ani na všech prstech, jde tu ale hlavně o to, jak precizně vše funguje dohromady a hýří detaily. Svět je živý a pestrý, Aloy a další postavy mají fůru malých detailů, ať už jde o animaci vlasů nebo jemné rysy v obličeji. Brnění a všechny zbraně jsou precizně vymodelovány a ačkoliv to v rychlosti často ani nepostřehnete, po prohlížení obrázků si začnete všímat maniakálního smyslu pro detail ve všem. 

Forbidden West rozhodně ukazuje, na co se z grafického hlediska můžeme těšit v této generaci konzolí a jde o překrásné divadlo plné efektů. Zvláštní zmínku si zaslouží často až překvapivě výborné animace obličejů a herecké výkony, stejně jako tradičně boží soundtrack, doprovázející veškeré dění. Jedinou kaňkou na kráse jsou snad jen občas haprující animace, především očí při dialozích, ale jde opravdu jen o malý detail, který časem přestanete vnímat. Technický stav hry celkově je opravdu perfektní a kéž by podobnou péči věnovali svým hrám i další vývojáři.