Recenze hry Kena: Bridge of Spirits. Pohádka, na kterou se vyplatilo počkat

I když je Kena: Bridge of Spirits prvotinou týmu Ember Lab, tak vzbuzovala větší očekávání než běžná indie záležitost, a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je důvěra takového giganta jako je Sony. S ním totiž tvůrci Keny uzavřeli smlouvu ohledně konzolové exkluzivity, a tak si jejich výtvor nezahrajete jinde, než na PC a PlayStationu. Další věcí je fakt, že trailery vypadaly zatraceně dobře na to, že se jedná o jejich první herní projekt. Trailery jsou ale právě parketou Ember Lab, protože už více než 10 let se věnují tvorbě animovaných videí. Nyní se rozhodli, že rozšíří svůj záběr i do herního průmyslu a musím říct, že se jim to povedlo hned napoprvé.

Svět Keny vás okouzlí hned v prvních okamžicích hraní. Jakmile začnete prozkoumávat zdejší pestrobarevné lesy a okolí vesnice, bude vám hned jasné, že vývojáři moc dobře věděli, co dělají. Během hraní jsem si připadal jako v pohádkovém světě, který je ale plný pozitivní energie jen na první pohled. Kena totiž není obyčejná slečna. Po svém otci zdědila roli průvodce duší, které nejsou schopny sami se dostat na onen svět. Ve zdejším lese a vesnici má spoustu práce, protože přírodu postihla velká katastrofa a negativní energie se rozpíná stále víc a víc. Duchové bývalých obyvatel této oblasti jsou zde drženi jejich trápením a je na vás, abyste jim pomohli najít klid.

Do knihovny GeForce Now míří pohádkové dobrodružství Kena a další novinky

V praxi to vypadá tak, že budete většinu času trávit hledáním důležitých předmětů, které vám pomohou dát dohromady vzpomínky duchů. Díky nim jste pak schopni zjistit, co se tady vlastně stalo a proč temnota požírá tak velkou část lesa. Cesta to ale nebude tak jednoduchá. Čekají vás akční souboje s nepřáteli, lezecké pasáže a řešení hádanek. Ember Lab nevymýšleli žádné převratné herní mechaniky, ale to mi vůbec nevadilo. Dohromady totiž fungují parádně a chápu, proč v prvním projektu vsadili na jistotu.

Se všemi aktivitami vám pomohou zdejší roztomilé potvůrky. V originále se jmenují Rots. I když nemá Kena oficiální češtinu, tak trofeje na PlayStationu přeložené jsou. Tam jsou tito chlupáči označování jako Kazíci. Potkáváte je po celém světě, takže parta, která s vámi putuje, se neustále zvětšuje. Pomohou vám s přesouváním těžkých objektů, zvládnou získat loot, ke kterému by se Kena sama nedostala a pomohou jí i v boji.

Nové útoky si navíc můžete odemknout postupem hrou, a to se týká nejen těch, kterých se účastní Kazíci. Boj jako takový může připomenou klasický styl, který známe ze současných RPG typu Zaklínač nebo Dark Souls. Výzvu tady ale rozhodně nečekejte. Kena vás nemá naštvat. Právě naopak. Všechno tady jde směrem k tomu, abyste byli vyklidnění. To se týká jak přiměřené obtížnosti, skvělé grafiky, tak i výborného soundtracku. Je ale pravda, že některé souboje jsem musel párkrát opakovat a v některých případech to úplně nebyla vina mé neschopnosti vyhnout se nepřítelovu útoku. Občas v boji dokáže potrápit kamera. I když nejste na nepřítele přímo zaměřeni, tak se k němu i tak sama pootáčí. Také se mi stalo, že během bossfightu, kdy jsem byl na bosse zaměřený a on se dostal na vyšší platformu, mi kamera sjela skrz texturu až pod zem. Byla to ale ojedinělá situace.

I když tady neustále vychvaluji grafickou stránku, tak můžete narazit na negativní reakce hráčů v tom smyslu, že Kena nevypadá tak dobře, jako ji vývojáři prezentovali v trailerech. Do jisté míry je to sice pravda, ale během hraní mi to nevadilo ani trochu. Hra totiž v pohybu i tak vypadá famózně. Objekty v dálce na vyhlídkách jen nejsou tak ostré a detailní, jak by někdo mohl z dřívějších ukázek očekávat. Co ale žádný kompromis neschytalo, jsou filmečky. Tady jde vidět, že Ember Lab byli ve svém živlu. Je to zkrátka, jako byste koukali na animák od jednoho ze světoznámých studií.

V tomhle kouzelném světě zkrátka chcete strávit co nejvíce času. Trochu mě proto mrzelo, že jsem měl za zhruba dva večery hotovo. Bez problému dohrajete hlavní dějovou linku za 10 hodin a pár navíc naženete, pokud budete prozkoumávat všechny kouty světa. K tomu svět Keny hodně láká, protože na konci každé cestičky či jeskyně na vás čeká alespoň malá odměna, za kterou můžete Kazíkům kupovat různé roztomilé čepičky. Sice se nedostanete k žádným zásadním vylepšením nebo předmětům, ale je to příjemný bonus, který nepůsobí tak, že ho tam tvůrci hodili jen proto, aby prodloužili herní dobu.

Recenzoval jsem na PlayStationu 5 a pokud se Kenu chystáte na této platformě rozjet také, rozhodně volte nastavení s vyšším počtem snímků za vteřinu. Hra díky tomu nejen vypadá lépe, ale hlavně se hraje příjemně plynule. Je to znát hlavně v soubojích. Konzole s výkonem neměla nejmenší problém a také mě příjemně překvapilo, že si tvůrci pohrávali s adaptivními spouštěmi a haptikou ovladače. Doufám, že podobně bude tyto vlastnosti využívat stále větší množství titulů.

Zatím to vypadá, že pro Ember Lab byla Kena: Bridge of Spirits jednorázová záležitost a podle jejich posledních vyjádření se chystají rozjet další novou značku. Na všem se najde nějaká chybička, ale Kena opravdu nemá k dokonalosti daleko, takže jejich vstup mezi herní vývojáře byl rozhodně úspěšný. Nedivil bych se, kdyby jejich příští hra byla čistě exkluzivitou pro PlayStation nebo by Sony Ember Lab rovnou zařadilo mezi PlayStation Studios. Očividně už nyní v ně mělo velkou důvěru a nic nenasvědčuje tomu, že by to mělo být v budoucnu jinak.

Pokud bych měl vybrat hru, u které jsem si opravdu připadal, že hraju animák, mojí volbou bude bezpochyby Kena. Její příběh je sice jednoduchý a přímočarý, souboje si vypůjčily pár mechanik od konkurence a herní obsah nepřichází s žádnou novinkou, která by herní průmysl obrátila naruby, ale v jejím případě je to úplně irelevantní. To všechno totiž funguje naprosto skvěle a dohromady s nádhernou grafickou stránkou vytváří titul, který bezesporu uvidíme v letošních nominacích na hru roku.