Recenze hry King Artur: Knight’s Tale. Temná verze legendy o Kamelotu

Legenda o králi Artušovi je díky svému opakovanému používání v knihách, filmech, hrách a obecně díky svému dopadu na kulturu jednou z nejvýznamnějších legend Evropy. Snad každý slyšel/viděl/četl tuto legendu a udělal si obrázek o vznešených rytířích kulatého stolu, bojujících proti zlu a bezpráví. Tato hra se však odehrává na samotném konci legendy, kde souboj mezi Artušem a Mordredem již skončil.

Když Kamelotu vládne záporák

Artuš byl po souboji mrtvý… chvíli. Nyní se karty otáčí a Mordredovi je jezerní paní dán život, aby Artuše zastavil. Vše je však vzhůru nohama. Kamelot je plný nemrtvých, kolem něj řádí banditi a jiné nebezpečné stvůry a není třeba zabít jen nemrtvého Artuše, ale zpacifikovat všechny okolní oblasti.

Temná verze legendy zaujme světem, příběhem už tolik ne

Příběh chválím za ukázkové využití legendy. Rytíři jsou postupně představováni a každý má jiný charakter a záměr. V průběhu hry právě to určí, zda vás budou následovat. Můžete vládnout jako tyran nebo spravedlivý vladař, můžete podporovat křesťanství nebo pohanství. To odemyká nové schopnosti a postavy se k vám budou naklánět či odcházet pryč.

Bohužel komplexní zajímavý příběh tu není. Vše jde podle očekávané cestičky a brzy jsem měl chuť dialogy přeskakovat. Přišlo mi, že se hra snaží být temnou za každou cenu, což hře vzalo šmrnc. Ačkoli se temná atmosféra vlastně povedla, přičítám to grafice a skvělému soundtracku, rozhodně ne monotónním a nezajímavým textům.

Rytíři musí umět bojovat

Svatým grálem hry je bojový systém. V první řadě se mi líbí jeho integrace do hry. Po mapě chodíte normálně v reálném čase, každopádně když na vás zaútočí nepřítel nebo vstoupíte do bojové zóny, spustí se tahová bitva ve stylu taktických RPG jako má například Divinity.

Jednoduchý soubojový systém funguje, ale začne se opakovat

Zklamáním však je, že ačkoli vypadají zpočátku pěkně, mapy jsou dost monotónní a průzkum je pouze o hledání vybavení či věcí jako je ohniště na léčení, svatyně na aktivování bonusů. Vedlejší postavy tu sice jsou a občas s vámi promluví, průzkum mi bohužel připadal spíše rutinní. Na mapách je minimum hravosti či památných míst. Navíc se vaše postava pohybuje dost kostrbatě, kamera není příliš flexibilní a vždy jsem byl rád, když se konečně začalo bojovat.

Co se bojů týče, možností má hra relativně dost, revoluci však nečekejte a základní mechaniky poznáte. Je tu víc tříd postav, v základu různé druhy bojovníků na blízko, různé typy střelců a mág. Vedle standardního útoku se postupně naučí víc schopností, které můžete ideálně kombinovat s akcemi ostatních bojovníků, aby to do sebe dobře zapadlo. Mezi postavami můžete v tahu libovolně přepínat, takže není problém kouzlem nepřítele oslabit a hned ho jinou postavou napadnout. Samozřejmostí je také overwatch, tedy automatický útok, když postava vstoupí do vyznačené oblasti.

Stereotypní náplň bojovníka

Za mě excelovaly zejména odlišné druhy nepřátel, které vyžadují pozměnění strategie. Boj s nemrtvými protivníky se liší, zvlášť když vyžadují doražení na zemi. Zlí lidé víc přemýšlí, často mají i tajné vrahy, ale zase po vás jdou v menším počtu. Tu a tam se hra vytasí s novými výzvami jako jsou bossové či spawnovací oltář a máte na talíři nový problém. Nemluvě o nejrůznějších monstrech.

Rozdílní nepřátelé přinesou rozdílné výzvy

Nové výzvy však bohužel nemění pravidla hry. Boje se brzy začnou opakovat a ačkoli nějaký zajímavý se vždy nakonec objeví, pocit rutiny jsem měl často. Bohužel to není vyvážené a absence vedlejších aktivit byla znát.

Prostředí je příjemné, ale drží se pořád stejné noty

Počítejte také s tím, že budete muset plnit vedlejší úkoly. Herní svět je zobrazen pěknou mapou, na které je barevně žlutě vyznačený hlavní úkol, fialově úkol vedlejší. Jenomže systém hry si výrazně zakládá na tom, že své postavy postupně vylepšujete. Plnit vedlejší úkoly je v podstatně nutností, zase mi však často přišly kvalitou na úrovni hlavních úkolů a jako velký zápor to neberu.

Stíny nad Anglií

Vedlejší aktivitou je jen vylepšování Kamelotu, kdy stavíte nové přístavby, například na vylepšování nebo léčení jednotek. Kamelot to sice mění vizuálně, chybí bohužel zajímavější management, spíš jde o to získat lepší vybavení nebo vytrénovat a vylepšit vojáky, což z toho dělá jen kratší vedlejší prvek. Prázdné mi přijde vylepšování postav. Nové vybavení a schopnosti změní jejich bojovou připravenost, ne však vzhled a uspokojení z toho jsem neměl skoro žádné.

Ovládání je dost těžkopádné a chvíli si na něj budete zvykat

Atmosféra je příjemná a soundtrack se povedl. Vizuálně je hra bohužel maximálně podprůměrná. Detaily jsou spíš rozmazané, prostředí monotónní. Mapy jsou živé, listy se hýbou a občas nastane i mlha. Není to však v té kvalitě, která by vás nadchla a proti konkurenci rozhodně pokulhává.

King Arthur není špatná hra. Má skvělou atmosféru a alternativní podání legendy zaujme. Boje jsou všeobecně zábavné, ačkoli spadnou do stereotypu. Jen mám pocit, že si hra odbyla své, ne vždy na jedničku, čímž nakonec její kouzlo nedokázalo vyniknout. Zvlášť po vynikajícím Expeditions: Rome se Arthur těžko doporučuje. Za mě příjemný průměr, na víc hru osobně nevidím. Herní doba je přesto dost dlouhá na to, aby nadšenci mohli objevit všechna zákoutí.