NHL 22 konečně přechází na nový engine, což s sebou nese nemalá očekávání.
Co baví
- Přechod na Frostbite engine
- Grafický posun vpřed
- Intenzivnější a uvěřitelnější hratelnost
- Dostatek herních módů
Co vadí
- Opakující se animace z loňských ročníků
- Přítomnost glitchů a kolizí fyziky
- X-Factor neohromí
Herní série NHL od kanadské divize společnosti EA Sports už v posledních letech nikoho příliš nevzrušuje. Poslední díly značně dopláceli na nezájem ze strany hráčů, ale také nulovou konkurenci, která měla za následek obrovskou stagnaci. Poslední roky jsme všichni netrpělivě očekávali větší přerod spojený s přechodem na Frostbine engine, jenž měl zajistit výraznější posun vpřed. Teprve s příchodem nové generace konzolí můžeme konečně jásat, neboť vývojáři se konečně rozhoupali. Kam se nový ročník NHL posunuje a zda je nový engine skutečně přínosem, se podíváme v následujících odstavcích.
Konečně jsme se dočkali
Recenzovat každý rok neustále dokola tutéž hru, jen s obměněnými soupiskami, je neskutečná otrava jak pro nás, tak pro samotné čtenáře, kteří se vlastně po několika minutách čtení dozví, že nového nic není a můžou zůstat zase další rok v klidu. Letos tomu však bude trochu jinak. NHL 22 totiž po několika dlouhých letech čekání, odpírání a trápení skutečně zaznamenává výraznější posun, i když ne takový, v jaký jsme původně doufali.
Prezentace zápasů je uvěřitelná
Vývojáři slibovali přechod na nový engine a několik výraznějších inovací, nikoli zcela novou hru postavenou na nových základech. Aktuální ročník hokejové NHL tak plynule navazuje na předchozí díly, ze kterých pochopitelně vychází. Ty nejvýraznější změny se tedy odehrávají převážně v grafickém zpracování a samotné herní prezentaci. Frostbite po vzoru předchozích počinů EA Sports nabízí nové možnosti, lepší fyziku a celkově uvěřitelnější a plynulejší hratelnost. Přestože posun není až tak revoluční, jak by se dalo očekávat, děkujeme vývojářům a hernímu bohu za každou pozitivní změnu a posunutí vpřed, které se v této skomírající sérii dočkáváme.
Již na první pohled je zřejmé, že grafické inovace skutečně přinášejí své ovoce, alespoň tedy v případě nové generace konzolí
Již na první pohled je zřejmé, že grafické inovace skutečně přinášejí své ovoce, alespoň tedy v případě nové generace konzolí. Mnohem uvěřitelněji vypadá celkové nasvícení arén, zpracování ledu, odrazy či vrypy od bruslí. Potěší rovněž míra detailů při pohledu na textury dresů či výbavy, která je v porovnání s loňským ročníkem o úroveň výše.
Změn jsme se dočkali i v oblasti hratelnosti
Reálnější je také pohyb hráčů, jejich bruslení, zpracování přihrávek či střelba. Hovořit můžeme i o přepracování mnoha herních animací. Jako celek vše působí mnohem uhlazenějším a věrohodnějším dojmem. Zejména dynamické opakovačky vstřelených gólů s důrazem na detail vypadají vážně skvěle.
Krkolomné animace přetrvávají
Bohužel velké zklamání přichází v podobě stále stejných animací mimo hru, které jsme znali z minulých ročníků. Nástup hokejistů na ledovou plochu, oslavy po gólu, gesta trenérů či rozhodčích apod. V tomto ohledu nový engine nepřináší žádný posun vpřed a působí jako červený hadr před ksichtem natěšených hráčů. Věříme ale, že v tomto ohledu jde o výjimečnou situaci spojenou s mezigeneračním přechodem a fenoménem zkušebního ročníku.
Bohužel mimoherních animací nikoli
Frostbite tak ve výsledku spíše vystrkuje růžky a naznačuje celkový přínost pro hokejovou herní simulaci, plný potenciál však využit rozhodně nebyl. V kontextu NHL jako takového jde o neoddiskutovatelný pokrok vpřed, ve srovnání s populárnějšími série však značně pokulhává. Vývojáři nás bohužel nedokázali ušetřit klasických neduhů předchozích dílů souvisejících s kolizí fyziky. I letos se tak můžeme setkat s prolínání hráčů a jejich vybavení při fyzických střetech nebo hře u mantinelu. Tento nehezký relikt minulosti byl sice eliminován na minimální míru, i tak se s ním celkem často setkat, zejména potom v manuálním replay módu.
Vítané změny si vývojáři připravili v oblasti samotné hratelnosti. Ovládání doznalo dalšího evolučního pokroku, což působí mnohem reálněji a přirozeněji. V začátku je třeba si trochu zvyknout, odměnou je však lepší kontrola puku, přihrávek či hra u mantinelu. S tím souvisí i výrazně lepší chování umělé inteligence. Oproti loňskému ročníku čtou počítačem ovládaní soupeři hru mnohem lépe.
Vývojáři nás bohužel nedokázali ušetřit klasických neduhů předchozích dílů souvisejících s kolizí fyziky
Zakládání jednotlivých akcí a hra v útočném pásmu je o dost náročnější a vyžaduje trochu trpělivosti i přes skutečnost, že došlo k určitému zpomalení hry i agresivity. NHL 22 už není jen o tvrdých hitech a sprintech přes celé hřiště. Mnohem efektivnější je přesná poziční hra a důraz na detail. Ubylo i typických stoprocentních gólových zakončení. Střela z první po křižné přihrávce je stále velice účinná, dopracovat se k ní už ale představuje mnohem větší námahu.
Klasická nabídka
Po obsahové stránce toho nový ročník NHL zase tolik nového nenabízí. Na druhou stranu je třeba si položit otázku, co vlastně chybělo. Hra je tedy opět rozdělena na on-line a off-line módy. Těšit se tak můžete na kariéru Be a Pro, režim sezony, organizace či možnost zahrát si nějaký ten turnaj. Bohužel stejně jako tomu bylo dříve, i letošní ročník představuje silně rozevřené nůžky mezi zpracováním severoamerické NHL a ostatních klubových soutěží, respektive reprezentací. Máme tím na mysli anonymní hokejové arény, otřesné dresy apod.
NHL 22 je nejlepší hrou celé série
On-line mód pak zahrnuje klasické herní pilíře v podobě zběsilého World of CHEL či oblíbené fantasy ligy Hockey Ultimate Team. Změny, kterých jsme se v rámci jednotlivých herních režimů dočkali nejsou nikterak výrazné a asi nestojí za hlubší rozbor. Tou nejpodstatnější novinkou tak zůstává dlouho avizovaný a propíraný X-Factor, který je spjat s vícero herních režimů.
Jedná se o speciální schopnosti vybraných hráčů, které zajišťují odlišení od ostatních. Do jisté míry jde o určitou alternativu klasických perků. Jejich aktivace je podmíněna zajištěním specifických podmínek či plnění konkrétních cílů. V praxi tak jde o rychlejší bruslení, přesnější zakončení apod.
Můžeme říct, že se jedná o pěknou inovaci, která ještě více podtrhuje pocit výjimečnosti hvězdných hráčů, výsledný vliv na samotnou hratelnost ale není tak výrazný, jak bychom asi očekávali. Zkrátka a jednoduše, kvůli X-Factoru si NHL 22 nikdo nekoupí. Jde o kosmetický doplněk, jehož přítomnost někdy zaznamenáte, herní projev ale rozhodně nezmění.
Tou nejpodstatnější novinkou tak zůstává dlouho avizovaný a propíraný X-Factor, který je spjat s vícero herních režimů
Co by to bylo za licencovaný produkt bez aktuálních soupisek, včetně přítomnosti nového klubu ze Seattlu. To už je ale zkrátka něco, co u licencovaného produktu očekáváme. Změn si lze povšimnout také v samotném herním menu, které konečně dostává přehlednou podobu namísto dlaždicového řazení. Majitele PS5 jistě potěší také podpora ovladače DualSense, i když může být někdy spíše ke škodě.
Za investici rozhodně stojí
NHL 22 tak neznamená přerod celé série, ale výraznější evoluční posun, který po několika letech stagnace skutečně můžeme potvrdit. Je třeba si uvědomit, že tahle série zkrátka netáhne, a proto musíme být vděční za každý inovativní krůček, který letos skutečně přišel. Se sérií FIFA či NBA se NHL srovnávat nemůže, s poklidem ale můžeme prohlásit, že jde o doposud nejlepší hokej, který kdy na konzolích byl.
Závěrem se velice omlouváme za absenci herních sreenshotů, která je zapříčiněna celkem nepochopitelnou nemožností ukládat in-game screeny. Z tohoto důvodu jsme sáhli k oficiálním materiálům. Na odstranění pracujeme.
Verdikt
Letošní ročník NHL je především o přechodu na nový engine. Ten přináší pohlednější prezentaci a opět o něco uvěřitelnější hratelnost. Dřívějších neduhů v podobě opakujících se křečovitých animací či kolizí fyziky jsme se bohužel nezbavili. Po obsahové stránce žádné výraznější novinky nehledejte, snad jen mimo nevýrazný X-Factor, či nutné zařazení nové organizace ze Seattlu. I tak je ovšem NHL 22 lepší hrou než loňský ročník. A bohužel stále tím nejlepším hokejem, který si lze zahrát. Po delší době tak nákup dává mnohem větší smysl i v případě, že vlastníte předchozí ročník. Škoda, že neexistuje žádná konkurence, která by vývojáře vybičovala k výraznějším výkonům, jako například v případě fotbalové série FIFA.