Recenze hry Oxenfree II: Lost Signal. Mysteriózní adventura hlásí návrat na tajuplný ostrov

První díl Oxenfree byl zajímavou coming of age člověčinkou s nádechem tajemna. Druhý díl jde ve šlépějích svého předchůdce. Rozvíjí to, co bylo na originálu zábavné a několik málo nových ingrediencí přidává.

Co baví

  • Perfektně napsané dialogy
  • Zajímavý příběh
  • Vizuální zpracování
  • Čeština
  • Volby ovlivňující příběh

Co vadí

  • Ke konci otravný parťák
  • Příliš prázdného pobíhání
  • Znovuhratelnost není vysoká
  • Málo změn oproti prvnímu dílu
8/10
Hodnocení

Adventura pro PC, PS4, PS5 a NS ● Cena: 500 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Oficiální české titulky

Oxenfree mě před pár lety mile překvapila. Vypilované dialogy, strasti a slasti dospívání a k tomu mysteriózní příběh a atmosféra trochu připomínající legendární seriál Městečko Twin Peaks. Překvapení to bylo o to větší, že nešlo o žádný velký flák od renomovaného studia, ale poctivé indiečko, jenž se obešlo bez velké reklamy a propagace. Srdce milovníků malých, zato s nadšením vyvíjených her, zaplesalo. Laťka byla tedy nastavena poměrně vysoko. Podařilo se ji překonat?

Druhý díl se sice odehrává ve stejném prostředí, ale s novými postavami. Již nehrajete za náctiletou Alex z prvního dílu, která kromě tajuplných událostí řešila i vztahové problémy své a svých přátel. Zde se vžijete do kůže Riley. Té táhne na třicítku a je již životem protřelá. Poté, co se před několika lety rozhodla ze svého rodného města odjet, se nyní vrací. Našla si tu dobrou práci v přírodovědecké společnosti, jež zkoumá místní pobřeží a přemýšlí o tom, že se po letech toulání konečně usadí.

Vaším prvním úkolem je setkat se s vaším druhem ve zbrani Jacobem. Společně se vydáte na pouť po zdejších potemnělých hvozdech. Na předem daných místech pak máte umístit vysílače přenášející potřebná data vašemu zaměstnavateli. Hračka, že? Jenže vše se samozřejmě zvrtne, na scéně se objeví podivná sekta, cestování časem, ale i hrůzu nahánějící entity z jiných dimenzí. Rozluštit záhadu tohoto místa, přežít a možná i zachránit vaše rodné městečko tak nebude úplnou procházkou růžovým sadem.

Snímek obrazovky (706).pngSnímek obrazovky (710).pngSnímek obrazovky (713).png

Hratelnost a herní mechanismy zůstaly takřka totožné jako u předchůdce. Většinu času se potulujete po místním ostrově, hledáte cestu dál, plníte nikterak obtížné hádanky, a hlavně se bavíte se svým společníkem Jacobem a ostatními postavami. Rozhovory jsou asi tou nejzajímavější a nejdůležitější součástí hry. Právě skrze dialogy je odvyprávěna značná část příběhu, zároveň díky nim budujete vztahy s dalšími lidmi na ostrově a zároveň se dozvídáte i něco o jejich životech a historii celého zdejšího světa.

Texty jsou velmi dobře napsané stejně jako v jedničce. Tentokráte se již tolik neřeší problémy typické pro náctileté, ale spíše dospělejší záležitosti. Oba hlavní hrdinové již něčím prošli, mají něco za sebou, a nyní se pokoušejí dát si své životy dohromady, najít směr, jakým se budou jejich další kroky ubírat. Vývoj postav a jejich vzájemných vztahů je dost o budování důvěry, o svěřování se se svými strachy a úzkostmi. Jde o zvládání svých proher a selhání, o to, nepodlehnout tlaku společnosti, rodičů, okolí a najít nějaký nový, vyšší smysl, než jen prachsprosté bloumání a nic nedělání.

Snímek obrazovky (732).png

Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že obdobné pocity deziluze ze svého života a směru, jakým se ubírá, má značná část současných třicátníků. To dodává hraní pocit blízkosti a hrdinové vám tak poměrně rychle přirostou k srdci.

I díky výběru postav a jejich věku působí Oxenfree II autenticky a zároveň uvolněně. Dialogy volně plynou a po většinu času nenudí. Jsou svižné, občas dojímají, jindy pobaví, ale takřka vždy vás vtáhnou do děje. Nejdůležitější je ale jejich uvěřitelnost. Podobné hovory bychom vy i já mohli se svými známými klidně vést také. A možná i často vedeme. Žádné akademické blábolení, žádné patetické či hloupé tlachání o ničem. Ale ryze lidské povídání dvou lidí, kteří se poznávají, špičkují se, jsou si sympatičtí, ale zároveň prochází dost děsivou, krizovou situací. Právě ona civilnost je asi největší devizou celé hry.

 

„Dialogy jsou svižné, občas dojímají, jindy pobaví, ale takřka vždy vás vtáhnou do děje. Nejdůležitější je ale jejich uvěřitelnost.“

 

Jasně, ne vždy se vše podaří. U konce mi už Jacobova nejistota a nedostatek sebedůvěry, které jsem se pokoušel rozptýlit úlisným chlácholením, začínaly trochu lézt na nervy. Naštěstí hra není natolik dlouhá, aby to začalo být vyloženě otravné a podkopávalo celkový zážitek ze hry.

I samotný příběh je zajímavý a hráče dál motivuje k hraní. Není skoupí na zvraty a rozhodně udrží vaši pozornost po celou dobu hraní, které vám zabere přibližně 5 hodin. Nejde tak o nikterak dlouhou hru, což je na druhou stranu reflektováno v příjemné cenovce.

Snímek obrazovky (746).png

Herní mechanismy doznaly jen několika málo změn. Opět zde pro postup hrou využijete rádio. Nejen, že si můžete poslechnout zprávy nebo pustit hudbu, ale ve stěžejních příběhových momentech musíte naladit správnou frekvenci, abyste například otevřeli dveře nebo naopak uzavřeli transdimenzionální bránu kamsi do prázdnoty. Novinkou je vysílačka. Skrze tu komunikujete s dalšími postavami, ale dostáváte i nové vedlejší úkoly, jejichž splnění či nesplnění mají v důsledku vliv na celé vyústění příběhu.

Tím se dostáváme k tomu, co je u mnohých jiných her jen planý slib vývojářů. Tedy že rozhodnutí, která učiníte, mají vliv na to, jaký bude závěr vašeho dobrodružství. V Oxenfree vaše činy opravdu váhu mají. Nejde jen o plnění vedlejších úkolů, ale také o to, jak s ostatními jednáte, jak si je dokážete naklonit na svou stranu nebo naopak jak moc je rozčílíte či urazíte.

Snímek obrazovky (749).pngSnímek obrazovky (745).pngSnímek obrazovky (734).png

I kvůli tomuto faktu by se mohlo zdát, že je zde potenciál pro znovuhratelnost vysoký. Není tomu tak. Hra je přeci jen o chození. Některými lokacemi projdete klidně i pětkrát, šestkrát, což začne být ke konci únavné. Prostě jen držíte tlačítko pro chůzi a občas odpovíte vašemu parťákovi. Představa, že kvůli odlišnému konci procházím hrou několikrát, poslouchám stejné dialogy, pohybuji se ve stejném prostředí, moc lákavě nezní. Na další možné konce se tak většina hráčů podívá spíše na YouTube.

Zároveň je nutné zmínit, že ač hrajete za jiné postavy než v díle prvním, tak Oxenfree II navazuje na svého předchůdce. Sice se po většinu hry pohybujete na jiném ostrově, ten je ale na dohled od toho, jímž jste procházeli v jedničce. Objeví se i staré známé postavy, takže v tomto směru zklamáni nebudete.

Vizuální stránka hry zůstává takřka totožná, jako byla u prvního dílu. Žádné grafické orgie nečekejte, přesto je na co se dívat. Notně stylizovaná, přesto jednoduchá grafika rozhodně neurazí. Naopak, nastavení barevné palety dodává titulu správnou potemnělou, nostalgickou atmosféru. Prostředí tichých lesů, ponurých hvozdů, opuštěných stavení, to vše parádně zapadá do mysteriózního příběhu a opět připomene staré dobré Městečko Twin Peaks.

Verdikt

Oxenfree II je opět zajímavou člověčinkou s obstojným a zábavným mysteriózním příběhem, která ale sází hlavně na propracované postavy, jejich vzájemnou interakci a dobře napsané dialogy. To, co zdejší hrdinové prožívají, jaké problémy řeší, jakými existenciálními úzkostmi z temné budoucnosti procházejí, bude blízké nejednomu hráči, takže není problém si k postavám za cca. 5 hodin herního času vytvořit intenzivní a blízký vztah. Co již tolik nepotěší, je nízká znovuhratelnost a málo změn oproti předchůdci. Dostanete zkrátka jen více téhož. Co je naopak pro našince velkým plusem, je kompletní a profesionálně zvládnutý český překlad formou titulků.

Váš názor Další článek: Microsoft je o krok blíž k získání Activision Blizzardu. Soud s FTC vyhrál

Témata článku: , , , , , , , ,