Pokémoni přivítali novou generaci a s ní přišel opravdu otevřený svět, který můžete prozkoumávat ve svém vlastním tempu. Game Freak má před sebou ale ještě dlouhou cestu, aby tento koncept dotáhl k dokonalosti.
Co baví
- Větší volnost
- Nová generace
- Kooperace v tom správném stylu
- Rychlé cestování od začátku hry
Co vadí
- Zarážející technický stav
- Nestabilní FPS
- Problikávání objektů a stínů
- Malý vliv nového fenoménu
- Už je čas na dabing
RPG hra pro Switch ● Cena: 1500 Kč ● Singleplayer a kooperace ● Věkové omezení: 7+ ● Bez oficiální češtiny
S pokémony jsem strávil nemalou část mých mladších let. Před hrami to byly seriál a kartičky, ale hry se mě na rozdíl od ostatních věcí ještě nepustily. Z toho, co zatím z této série vzniklo na Swichi, jsem měl rozporuplné pocity. Po výborném startu s Let’s Go Eevee & Pikachu přišlo zklamání se Sword & Shield. Chuť mi spravily Legends: Arceus, kde je chytání pokémonů pojaté v trochu jiném stylu a doufal jsem, že právě touhle cestou budou chtít ve studiu Game Freak pokračovat. Jelikož Scarlet & Violet bylo oznámeno nedlouho poté, tak mi bylo už předem jasné, že technická kvalita hry a její grafika, se kterou jsem měl u Legends: Arceus největší problém, na tom nebude ani tentokrát zrovna nejlépe. I když tvůrci ukazují, že jsou odhodlaní se s každou další hrou posunout dál, tak selhávají v základních věcech, které by si u největší značky Nintenda neměli dovolit.
Cesta našeho trenéra začíná podobně, jak jsme zvyklí z předchozích hlavních dílů série. Tentokrát ale nejsme vysláni na cestu šampiona, ale do zdejší školy, kde se vyučuje o pokémonech všechno možné. Kromě boje se o ně musíte dobře starat a někteří najdou využití i jinde než na bitevním poli. Školní dny rychle utíkají a po krátkém úvodu dostáváte volnou ruku v tom, co bude vaším dalším cílem. V rámci školní honby za pokladem musíte dokázat něco unikátního. Pokud nechcete jen tak bloudit světem, jsou tu 3 různé cesty, které dohromady tvoří klasickou zápletku.
Ta pravá volnost
Tou největší klasikou je cesta šampiona. Cestujete mezi gymy, porážíte zdejší trenéry a za vítězství sbíráte odznáčky. Ve zdejším regionu ale také dělá neplechu Team Star, což je spolek padouchů snažící se rozšířit svoje síly verbováním studentů. A kdo jiný by se jim měl postavit, než vy jakožto nadějný nováček. Do třetice je tady jedna novinka. Hned v úvodu narazíte na studenta jménem Arven, kterému můžete pomoct hledat mytické bylinky s nevídanými účinky. Pokud bych měl zpětně volit, kam se vydat nejdřív, bude to právě tohle pátrání. Nalezené bylinky obnovují sílu vašemu legendárnímu pokémonovi, který zároveň funguje i jako povoz.
K legendám, které jsou na přebalech her, se tentokrát dostanete hned na začátku. Zprvu s nimi můžete jen pobíhat, ale s každou další bylinou je cestování mnohem pohodlnější. Ve výsledku to ale vypadá tak, že stejně plníte všechny 3 příběhové linky naráz, protože tím snadno dostanete své pokémony na potřebnou úroveň. Ani se nemůžete se soustředit jen na jednu z nich. Síla pokémonů je v odlehlejších částech mapy mnohem větší, takže po pár bitvách na jedné lince byste rychle pohořeli. Všechno pak vyústí v záhadném kráteru, kde se usídlila profesorka Sada, která se dříve starala o naši legendu.
„Volnost je tou nejvýraznější novinkou, kterou tato generace přinesla. Na načítací obrazovku narazíte málokdy.“
Jelikož mě na pokémonech baví hlavně samotné objevování nových druhů a kompletování pokédexu, tak jsem větší volnost uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát je toho na objevování dost, protože Scarlet & Violet představují novou generaci. Někteří nováčci jsou povedení, ale když si vezmu třeba zmíněnou legendu, tak úplně nejsem fanoušek. Když tvůrci potřebují pokémona jako dopravní prostředek, tak mi nepřijde nutné, že musí vypadat jako kolo nebo motorka. Ve Scarlet to navíc vypadá ještě hloupěji, protože Koraidon na rozdíl od Miraidona z Violet kola na břiše nevyužívá a běhá po čtyřech.
Volnost je tou nejvýraznější novinkou, kterou tato generace přinesla. Na načítací obrazovku narazíte málokdy. Městečka jsou rozmístěná po mapě tak, že netrvá příliš dlouho, než se z jednoho dostanete do druhého. Hned od začátku hry je k dispozici rychlé cestování. Na určitá místa, která už jste dříve navštívili, se tak můžete vrátit během chvilky. Region Paldea je inspirovaný španělskou architekturou a tomu odpovídá i podoba měst. Prostředí to ale nijak neomezuje. Přes travnaté louky se dostanete přes písečné duny třeba na zasněžené pláně.
Ostuda na pohled
Problémem ale je, že to všechno vypadá na pohled špatně. U exkluzivit dříve alespoň z mého pohledu platilo, že z dané platformy ždímají naprosté maximum. Game Freak ale selhává u naprosto základních věcí. Stačí jeden pohled na krajinu a je jasné, že vzdálenost vykreslování je velmi malá. Přímo vidíte, jak se před vámi objevuje tráva, v dálce doskakují objekty a za běhu se okolo vás objevují i samotní pokémoni. Jsem rád za to, že tentokrát nenarazíte na žádné náhodné bitvy ve vysoké trávě, potvůrky vidíte přímo v prostředí a sami si můžete vybrat, kterou z nich vyzvete. Když se ale objevují pod tlapami mého povozu, tak s tím moc nenadělám a často začnu boj, i když jsem to vůbec neměl v plánu. Nepomáhá tomu ani fakt, že se počet snímků za vteřinu každou chvíli propadá. Stabilních 30 zvládá držet jen málokdy.
S chybami ohledně technického zpracování je to opravdu na dlouho. Potíže dělají stíny, některé objekty problikávají a hrany jsou katastrofálně roztřepené. Je mi jasné, že tohle je na Switchi problém obecně. S vyhlazováním se přeci jen trápí spousta dalších her, ale tady mi přijde, že se vývojáři ani nijak výrazně nesnažili, aby noví pokémoni vypadali na pohled o něco lépe. Přitom několik dalších her ukázalo, že to jde. Zrovna nedávno vydaný Mario s králíky vypadá parádně. Zatím vyšel první patch, který opravil pár věcí, ale k dokonalosti mají noví pokémoni stále hodně daleko.
Technický stav je zkrátka tím největším problémem. Je tady nicméně ještě pár věcí, které by si zasloužily vylepšit nebo opravit. Nějak jsem nepochopil, proč hráč může skákat, jen když sedí na Koraidonovi. V moment, kdy jde pěšky, se tlačítkem pro skok přikrčí. Tahle funkce nejspíš zůstala od Legends: Arceus, ale v tomto díle nedává moc smysl. Tady se totiž lov pokémonů vrátit k tradičnímu stylu. S každým musíte opět bojovat, dokud ho dostatečně neoslabíte a teprve potom je šance chytit ho do pokéballu.
Společné hraní ve správném stylu
Na dobrodružství ve Scarlet & Violet se můžete vydat i v multiplayeru. Mohou společně hrát 4 hráči online či lokálně každý na své konzoli. Není to tak, že by vám kamarád se silnějšími pokémony pomohl překonat nepřítele, na kterého vaše parta nestačí. Hrajete zkrátka v jednom světě. Nejste nijak spoutaní tím, že by hra určovala, jak daleko od sebe můžete být. Klidně ať je každý na jiném konci regionu. Stále můžete pokračovat v příběhu, sledovat jeden druhého při boji, ale navzájem si nepomůžete. Tenhle styl kooperace je výborný pro hráče, kteří chtějí mít kompletní pokédex. Stačí se připojit ke kamarádovi s druhou verzí hry a exkluzivní druhy pro Scarlet nebo Violet si můžete nachytat sami.
Mezi společné aktivity patří piknik. Kdekoliv v otevřené krajině mohou trenéři vytáhnout stůl a třeba si připravit bagety, které jim dávají dočasné bonusy. V těchto chvílích svoje pokémony také můžete umýt, čímž si získáte jejich lásku. Nebo je necháte jen odpočinout. Občas není od věci se na piknik zastavit. Mimo jiné za něj získáte také zkušenosti a nepotřebujete k tomu ani další hráče. Kromě této kooperace samozřejmě nechybí ani klasické souboje s ostatními nebo výměna pokémonů, která dobře fungovala už v minulých dílech.
Pokémona ze své party můžete vypustit na svobodu i během svých cest. Nefunguje to ale tak, že by vás jen sledoval jako ve starších dílech. Po vypuštění může najít užitečné předměty a sám bojuje s okolními pokémony. Během toho mu vůbec nemusíte věnovat pozornost. Výsledek souboje se rozhoduje podle síly a úrovně pokémonů. Když už je váš zvířecí kamarád vyčerpaný, vrátí se zpět do pokébalu. Bohužel z těchto bojů nedostává plné zkušenosti, takže to není nejvhodnější cesta, jak svoje pokémony posílit. Tato mechanika je využívaná i v některých příběhových částech, kdy před soubojem s bossem musíte vyřídit několik pěšáků v časovém limitu. Je to zajímavá mechanika, ale zasloužila by si ještě vylepšit. Stačí totiž kousek od pokémona poodejít a automaticky skončí s průzkumem a vrátí se k vám. Vůbec by přitom neškodilo, kdyby se mohl vydat na dobrodružství na vlastní pěst.
Při cestování krajinou častokrát narazíte i na zářivé krystaly, skrz které odstartují Tera Raid bitvy. V nich se čtyři trenéři utkají se silným pokémonem využívajícím fenomén terestrializace, což je unikátní mechanika pro region Paldea, stejně jako byla dříve třeba megaevoluce. Díky němu si pokémon může změnit svůj typ. Z ohnivého se tak rázem může přeměnit třeba na bojového. To otevírá novou vrstvu možností při taktizování. Při běžném lovu nebo soubojích s trenéry mi ale nepřišlo, že by terestrializace měla výrazný dopad. Ale zpět k Tera Raid bitvám. Pokud společně pokémona porazíte, každý trenér dostane šanci ho chytit. Pokud nemáte kamarády, tak se do krystalových bitev můžete pustit i sólo s trenéry ovládanými umělou inteligencí.
Na závěr si neodpustím tradiční poznámku, která nechybí u mých recenzí předchozích dílů. Už je na čase, aby v pokémonech byl dabing. Dříve jsem chápal, že na malých handheldech se musí šetřit místo všude a absence hlasů postav nebyla tak výrazná. Se Switchem už se ale Game Freak nemá na co vymlouvat. Vzhledem k tomu, že Scarlet & Violet má rekordní prodeje, ani s financemi nebude problém.
Verdikt
Nová generace pokémonů ukázala, že stále je spousta prostoru, kam by se tato legendární značka mohla posunout. Vítané novinky ale okamžitě upozadí špatný technický stav v čele s nevzhledným vizuálem a posekáváním každých pár vteřin. Volnost prozkoumávání světa a nové možnosti v kooperaci jsou věci, které s radostí vítám, ale zároveň s tím by také mělo platit, že pokémoni budou vypadat lépe než za dob 3DS. Ohledně toho mě Game Freak zatím nepřesvědčil.