Recenze hry Scorn. Vizuální strach a hnus kdovíkde

Srbští vývojáři Ebb Software se na svých stránkách netají tím, že chtějí dělat hry jiné a tak trochu i jinak. O tom druhém bych rovnou ze startu prozradil, že se určitě povedlo. Ono totiž pracovat dlouhých 8 let na hře, která vás ve finále zabaví na cca 8 hodin, není v kruzích úplně tak obvyklé.

S nadsázkou by se dalo říci, že co rok vývoje, to hodina hraní. To prosím neberte tak, že bych tím snad tvůrce chtěl nějak dehonestovat, ale je to zkrátka statistika přinejmenším zajímavá. Fakt je ten, že se během vývoje původně malinké studio několikanásobně rozrostlo a to i přispěním crowdfundingové kampaně. V konečném důsledku to vedlo k tomu, že se hra, ač není dokonalá, povedla.

Noční můry já rád. I když to občas, není příjemné

Ano, tahle hra je jiná. Zapomeňte na nějaký HUD, s mapou, kompasem či čímkoliv co by vám naznačovalo kam jít a co dělat se rovnou rozlučte. Během velmi krátkého úvodního videa, které o následujícím průběhu nevysvětluje zhola nic, jste vhozeni přímo do děje, tedy Actu 1, kterých je celkově 5. Všude kolem vás je nehostinné prostředí. Jestli procitnutí na tomto místě byl váš porod, nebo spíše znovuzrození, se dá jen těžko odhadovat. Jediným pocitem, kterým v tu chvíli skrze vašeho hrdinu oplýváte, je zkrátka to, že na takto ošklivém místě být nechcete. O motivaci odsud zmizet je tedy postaráno.

Od začátku hry až do konce jde vlastně o jediné. Projít labyrintem nehostinných chodeb a prostorů až někam, kde bude lépe. Během tohoto putování se občas budete muset potýkat s nástrahami v podobě řešení logických hádanek a soubojů s ne příliš sympatickými tvory, kteří tento svět obývají. Jestli se váš hrdina na konci cítí lépe, je otázkou, na kterou jde těžko odpovědět, ale vy jako hráč určitě ano. Hra není horor v pravém slova smyslu, protože bát se až tak nebudete. Je spíše o neustálém pocitu, že se vám děje něco nepěkného, a že s tím za každou cenu musíte něco udělat.

Úžasný vizuál a atmosféra. Důvod, proč si hru zahrát

Je-li na Scorn něco opravdu povedené, je to jeho grafické zpracování a celkový styl. Nikdy by mě nenapadlo, že by se na všechny ty odpornosti, které hra prezentuje, mohla být radost dívat. Ale ano, je. Tímto se znovu vracím k úvodu recenze. Ebb software se zkrátka rozhodli všechna díla mistra divností a nechutností napodobit a převést do svého virtuálního děťátka. Dovolím si tvrdit, že co se celkové stylizace a atmosféry týče, vývojáři zde dokáží konkurovat hrám, které vznikli v o několik řádů větších studiích, která mají několikanásobně větší rozpočty. A za to tvůrcům patří opravdový respekt.

Vizuální zpracování hry je to, co celkové hodnocení drží v hornějších patrech. Ať už se pohybujete v úzkých chodbách, nebo naopak ve velkých sálech, hra vždy dokáže uhranout váš zrak. Upřímně, Scorn klidně mohl být walking simulátorem s nějakými těmi puzzly navíc a nikdo by se nemohl zlobit. Atmosféra, to je to slovo.

Když řeším hádanku, chci přemýšlet. Když bojuji, tak sakra chci boj se vším všudy

Celkový dojem ze hry bohužel sráží dolů jeho nepovedený gameplay. Ano, hádanky, které k postupu hrou musíte plnit, jsou zpracovány parádně. Někdy hýbete mechanismem, který zaplňuje celou stěnu obřího chrámu, někdy je před vámi jen malinkatý hlavolam, vždy je to ale zábava, která navíc nezabere nějak moc času. Ve hře vám však nebude nepřítelem jen logika, ale také slizští tvorové, kteří podzemní svět obývají. Nebyl by problém přímo v nich, naopak zpracovaní jsou správně nechutně, jak si hra zasluhuje. Velká nepříjemnost však spočívá v boji s nimi.

Vaše herní alter ego totiž disponuje velmi nepříjemnou vlastností a tou je pomalý pohyb. Ve chvíli kdy chodíte po lokacích a kocháte se, to samozřejmě nevadí. Je to však problém, když dojde na boj. Vaši nepřátelé jsou totiž agresivní bestie a ve chvíli, kdy po vás jdou, je vaše neohrabanost to poslední, co byste potřebovali. Jste líní při běhu, pomalí při uhýbání, ultra nemotorní při přebíjení zbraní a doplňování zdraví. To vše dělá ze soubojů mnohdy až frustrující zážitek. Umírat zkrátka budete, na to buďte připraveni.

Hra vám postupem času naservíruje čtyři zbraně, přičemž tu první z nich budete používat i k interakci s okolím. Snad neprozradím moc, když naznačím, že vám doslova přirostou k tělu. Problém není v tom, že by byli slabé, naopak většině krvelačným stvořením stačí zasadit pár přesných zásahů. Problém je v jejich těžkopádném ovládání. Jasně, tady nejste ve střílečce typu Warzone či Apex, ale i tak souboje mohly být zpracovány mnohem lépe.

K pomalému pohybu se ještě vrátím ve spojitosti s řešením puzzlů a vlastně celkově průchodu hrou. Ve chvíli zákysu totiž danou lokací procházíte znovu a znovu sem a tam a snažíte se přijít na to co, kde, jak aktivovat. V tuto chvíli je vaše šnečí tempo něco, co opravdu leze na nervy. Vzdálenosti jsou kolikrát veliké a vy jdete poněkolikáté tím samým prostorem. Vše co jste chtěli vidět, jste už viděli, vše čím jste se původně kochali, už vás nezajímá. Trochu nuda, ale dá se to odpustit.

Za technický stav musím vývojáře pochválit. Hrou jsem projel jako nůž máslem, nezaznamenal jsem žádný bug či jinou nepříjemnost, která by znemožňovala průchod. Zmíním jen velmi špatný systém ukládání.  Podotýkám, že jsem hrál na PC v rámci game passu, který hru „zdarma“ nabízí.

Co se hudebního doprovodu týče, musím sklonit poklonu. Ve 4/5 hry totiž žádná hudba není. Zvláštní? Nikoliv! Krom posledního aktu se totiž pohybujete v prostorách, do kterých zkrátka hudba nepatří. Bohatě stačí mírné probublávání a čvachtání, které vás doprovází na každém kroku a celkovou strašidelnou atmosféru nejen prohlubují - oni ji spoluvytváří.