Recenze hry Sifu. Kung-fu bojovka, která prověří vaše hráčské schopnosti

Bojová umění jsou ve hrách používaná velmi často. Vývojáři Sifu staví na kung-fu. Jakožto mladý bojovník se vydáváte na cestu pomsty. Vašeho mistra kdysi skupina zločinců připravila o život. Podobný osud si připravila i pro vás, ale nepočítala s tím, že budete ovlivněni mocí tajemného artefaktu, který vás i přes fatální zranění dokáže přivést zase zpět k životu. Přišly roky tréninku a teď je potřeba předvést svoje umění v akci.

Sifu na první pohled vypadá jako docela tradiční beat’em up mlátička, kde se v uzavřených prostorách vypořádáváte s jednou skupinkou nepřátel za druhou. Na konci každého levelu vás pak čeká bossfight. Dostat se až na samotný konec ale není nic lehkého. Nepřátelé vás nenechají jen tak projít a zběsilým mačkáním všech tlačítek dohromady se dostanete maximálně přes ty nejslabší poskoky.

Nelehká cesta mistra kung-fu

Potřeboval jsem chvíli na to, než jsem dostal soubojový systém do ruky. Občas jsem se dostal do problémů, ale to vedlo jen k tomu, abych svůj styl boje ještě o něco zdokonalil. Nedlouho po začátku hry mi bylo jasné, že neustálá agrese není ten nejlepší přístup. Do boje musíte správně zakombinovat nejen útoky s vhodným načasováním, ale také blokování a úhyby, díky kterým se vám naskytne další příležitost k úderu. Za správné načasování vašich pohybů vás hra náležitě odměňuje. Perfektní blokování vyvede nepřítele z míry a máte tak příležitost do něj vysypat celé své kombo. Často se kolem vás povalují věci, které také můžete využít v boji. Ať už je to páčidlo, koště nebo prázdná lahev, to všechno vám pomůže zefektivnit váš útok a obranu. Stále to ale neznamená, že jste nezranitelní.

Rány nepřátel znatelně bolí, takže si nemůžete dovolit stát jejich úderům neustále v cestě. Za každého poraženého protivníka dostanete část života zpět, ale jiná cesta, jak získat zdraví, tady není. Ledaže byste začali zase úplně od začátku. Zdraví ale není to jediné, co si musíte během boje hlídat. Další ukazatel znázorňuje stabilitu vašeho postoje. Jakmile do vás budou nepřátelé i přes blokování mlátit dostatečně dlouho a jeho míra přeteče, nepomůže vám žádná obrana a dostanete plnou nálož. Ukazatel postoje mají i nepřátelé a potřebné poškození pro jeho prolomení se liší podle druhu bojovníka. Pokud se vám to ale povede, tak dostanete nejen část zdraví zpět, ale také efektní zakončovací úder.

Občas se mi ale stalo, že jsem chytil jednu zprava od nepřítele ne tak úplně mojí vinou. V některých chvílích dokáže kamera pěkně potrápit. Při boji jeden na jednoho na něco takového nenarazíte, ale jelikož většinu času bojujete proti skupinám, tak je dost velká šance, že vás kamera připraví o dobrý průchod. K tomu se ještě přidává fakt, že zaměřování nepřítele nemáte úplně pod kontrolou. Vaše údery jdou směrem k nepříteli, který k vám stojí nejblíž. Můžete svoji pozornost obrátit na nepřítele stojícího za vámi, ale už jen těžko nakopnete bojovníka, vedle kterého stojí další a je k vám o kousek blíž.

Prakticky za všechny dobře provedené pohyby se vám nabíjí ukazatel pro speciální chvaty. Nejprve máte k dispozici jen jeden, ale postupně se dostanete k technikám, které vám pomohou i v těch nejprekérnějších situacích. Tím se dostáváme k vylepšování a získávání nových schopností, které je v Sifu zpracované docela netradičně. Za porážení nepřátel dostáváte zkušenosti. Ty ale k získání dalších vlastností nemůžete využít jen tak.

Být stále mlád

Tady přichází do hry mechanika stárnutí, která je základním stavebním kamenem Sifu. Hlavní hrdina začíná s věkem 20 let. Pokaždé, když umře, může použít své zkušenosti a o něco zestárne. S každou smrtí se počet let, o které stárne, zvyšuje. Z jednoho roku se tak během chvíle můžete dostat na 6 let za jedinou smrt. U bossfightů to v mém případě bylo několikrát i víc. Jakmile váš věk přesáhne 70 let, hra pro vás končí. Se stárnutím se lehce mění vaše vlastnosti. Jelikož náš bojovník zmoudřel, ovládá svoji sílu lépe a dává větší poškození. Na druhou stranu je na něm věk znát, a tak se mu postupně snižuje maximální zdraví.

Chyták je v tom, že se váš věk přenáší do dalších levelů. Když první dokončíte ve věku 69 let, tak moc šancí na dokončení hry nemáte. Leda že byste soubojový systém ovládali opravdu precizně. Za zkušenosti si sice můžete snížit počet let, o které zestárnete, ale věk samotný už v průběhu hry neovlivníte. Jediným řešením je vrátit se k prvnímu levelu a začít zase od 20.

Jelikož je Sifu z části rogue-like, tak žádný váš průchod není zbytečný. Schopnosti se vám při odemčení sice nepřenášení do dalšího pokusu, ale máte možnost je odemknout permanentně. Bude vás to stát několikanásobně víc zkušenosti. Ještě před tím, než budete pokračovat do dalších levelů, si tak můžete nafarmit dost zkušeností na permanentní odemčení vašich oblíbených chvatů a při dalších průchodech už se o jejich odemykání nemusíte starat. Během hraní občas narazíte na sošky, u kterých také můžete využít své zkušenosti.

Kromě klasického odemykání schopností tuto příležitost ale můžete využít k vylepšení získávaného zdraví z poražených nepřátel, rychlejšího nabíjení ukazatele pro speciální chvaty a několika dalších. Při vylepšování musíte myslet na svůj věk. Některé vlastnosti jsou totiž omezeny, a to platí i pro klasické schopnosti. Po 40 tak už nemáte moc možností, do čeho vylepšení investovat. I když ale nemůžete vylepšit ostatní vlastnosti, tak ty, které jste ve svém mládí získali, vám zůstávají i nadále.

Opakované průchody vám nepomohou jen v ohledu schopností. V úrovních jsou různě poschovávané klíče a přístupové karty, díky kterým si při dalším pokusu můžete zpřístupnit zkratku. Nejen že se tak rychleji dostanete k bossovi, ale navíc nebudete muset plýtvat svými roky při soubojích s poskoky. Na druhou stranu ale nebude mít tolik zkušeností. V tomhle ohledu mi Sifu připomněl design úrovní z Dark Souls.

Úrovně tady nejsou sice tak velké, ale prokousáváním se skrz prostředí objevíte zkratky, které vám dosti ulehčí průchod. Navíc jsou perfektně navržené. Autoři se očividně nebáli experimentování. Nebojí se sáhnout ani k mysticismu a častokrát využívají barevných kontrastů. Do toho sedí i výborný soundtrack, který se s každým prostředím mění. I když se Sifu odehrává v jednom městě, navštívíte rozmanitá místa. Na mě nejlépe působil noční klub, kde se dominantní neonová světla nakonec přenesla do tančících ohnivých plamenů.

Pokud plánujete hrát na PlayStationu 5, tak celkový dojem navíc umocňuje ovladač Dualsense. Sifu využívá snad každou jeho vlastnost. Je to snad první hra, u které mi nevadil zapnutý reproduktor v ovladači. Nijak nenarušuje hraní, spíš vám dává pocit, jako byste přímo vy měli čelit nedaleko stojící skupince nepřátel. Do toho zapadá i haptika, která je neustále cítit během boje a ve chvílích klidu vibruje v rytmu okolních událostí.

Přijde vám, že jsou dnešní hry moc jednoduché? Zkuste si Sifu a uvidíte, že i dnes se dělají hry, které zvládnou prověřit vaše hráčské schopnosti. Nečekejte, že se vám podaří napoprvé projít až k samotnému finále. Sifu vyžaduje čas a učení mechanik boje. Když ho dostanete perfektně do ruky, odmění vás perfektní show jako z klasických kung-fu filmů.