Recenze hry Songs of Conquest. Duchovní nástupce slavných "Heroesů" správně hraje na strunu nostalgie

S hrami, které napodobují žánrovou legendu, se v poslední době roztrhl pytel. Nedávno jsme měli možnost vyzkoušet Silence of the Siren od českých vývojářů. Nyní je zde po roce stráveném v early accessu i Songs of Conquest. Dokáže zaujmout fanoušky původních Heroesů? Nebo jde jen o lacinou kopii nedostižného třetího dílu legendární série?

Co baví

  • Stará dobrá atmosféra dávných Heroesů
  • Propracované bitevní prostředí
  • Novinky v oblasti stavění
  • Bohatý obsah
  • Množství hratelných frakcí

Co vadí

  • Pixelartová grafika
  • Občas zmatek v pohybu na mapě
8/10
Hodnocení

Tahová strategie pro PC ● Cena: 850 Kč ● Singleplayer a multiplayer ● Věkové omezení: 12+ ● Bez oficiální češtiny

Srovnáním s Heroes of Might & Magic se v této recenzi vyhnout nelze. Zároveň bych ale některá rozhodnutí tvůrců porovnal i s výše zmíněným titulem Silence of the Siren. Jak Songs of Conquest, tak Sirény mají totiž mnohé společné, ale další prvky si uzpůsobují k obrazu svému, a to mnohdy i dost odlišným a až radikálním způsobem. Zatímco Sirény převzaly takřka všechny mechanismy ze svého předchůdce a zasadily je do neotřelého sci-fi prostředí, dnes recenzovaný titul sází opět na klasické fantasy atributy. Ty ale dále rozvíjí po svém.

Ano, opět zde máme neohroženého hrdinu, který vede armádu svých věrných bojovníků vstříc krutým a monumentálním bitvám. Hrdina rovněž sbírá zkušenosti, vylepšuje své statistiky, a to i díky vzácným artefaktům. Taktéž zde se svým rekem cestujete po mapě, objevujete nová tajuplná zákoutí, sbíráte zdroje, obsazujete doly a podobně. To vše v tahovém režimu. Sem tam narazíte na různá monstra nebo nepřátelské hrdiny. Takováto setkání se nejčastěji řeší bitvou.

Boje zde též probíhají tahově. Dle statistik a iniciativy se jednotky střídají v útocích a případně postupují po bojišti. Jenže souboje jsou zde přeci jen trochu jiné, než jsme od Heroesů zvyklí. Největším rozdílem je asi absence čekání. Právě čekání, kdy po stisku tlačítka vaše jednotka propustila tah a počkala se svou akcí až na konec kola, bylo poměrně hojně užívaným taktickým prvkem, se kterým šlo porazit i o dost početnější armády. Minimálně tedy pokud jste hráli proti počítači. Jenže zde tento prvek chybí. Boje jsou tak více přímočaré a akčnější, méně svázané zdržovací taktikou. Je tak těžší vyhrát, ale zároveň je to vlastně ku prospěchu věci. Zde rozhodují vaše schopnosti, počet vašich vojáků a statistiky hrdiny. Ne to, zda dokážete s jedním pajdulákem utíkat po bojišti tak dlouho, než vašeho nepřítele sestřelí obranné věže.

Snímek obrazovky (2018).pngSnímek obrazovky (2027).pngSnímek obrazovky (2099).png

Zběsilé vrhnutí všech sil kupředu stále k úspěchu rozhodně nevede. Bojiště je totiž často osázeno různými interaktivními prvky. Jsou zde vyvýšená místa, na kterých když stojíte, získáváte útočné i obranné bonusy. Jsou zde i různé zničitelné zátarasy, vodní plochy, zdi či výbušné sudy a mnoho dalšího. Mnohé střelecké jednotky zároveň nedokáží přestřelit celé bojiště, takže s nimi musíte pohnout kupředu. Tím se ale snižují jejich útočné schopnosti. Jiné zase sice v jednom kole vystřelí, ale v dalším musí nabíjet, a tak vám v boji na dálku nepomohou.

Samozřejmostí jsou i kouzla, která na vyšších levelech dokáží zvrátit i na první pohled prohranou bitvu. Systém kouzlení je zde ale také pojat jinak. Body, za které můžete jednotlivé schopnosti seslat, si nabíjíte přímo v bitvě úspěšnými zásahy nepřátel. Z počátku tak nemůžete využít ta nejsilnější kouzla, na ty si musíte nějaký čas posečkat.

Snímek obrazovky (2103).png

Jednotky mají též kolem sebe jakýsi obranný kruh. Pokud se s vojáky přiblížíte moc blízko, automaticky vás seknou. Je tak obtížnější pěchotu obejít a zaútočit na střelce, což s sebou nese nové taktické prvky.

Co mnohé hráče překvapí, je i zpočátku dost omezená velikost armády, kterou váš hrdina může ovládat. Množství typů jednotek je omezeno jen na tři sloty. Další si musíte za zkušenostní bodíky odemknout. To samé platí i o čistých počtech. Bez různých upgradů totiž můžete v jednu chvíli vlastnit pouze například 20 lučištníků, 50 sedláků nebo třeba 30 zbojníků. Pokud chcete mít vojáků více, musíte si vystavět speciální budovu a zde si koupit poměrně drahé vylepšení. Monumentální bitvy s tisíci bojovníky jsou zde tak spíše výjimkou a dostanete se k nim až v pozdějších fázích hry.

 

„Monumentální bitvy s tisíci bojovníky jsou zde spíše výjimkou...“

 

Na druhou stranu vás tento princip nutí k povolávání dalších hrdinů. Rozprostřít armády mezi vícero reků a nesyslit si tak jednotky jen u toho nejsilnějšího. I najímání nových sil zde funguje jinak, než je zvykem. Nové bojovníky lze kupovat každý den, ne pouze jednou týdně. Zato jejich množství je samozřejmě poměrnou částí umenšeno.

Snímek obrazovky (2100).pngSnímek obrazovky (2024).pngSnímek obrazovky (2009).png

Velkou změnou prošla i výstavba vašeho sídla. Již to není tak, že v každém městě můžete vybudovat takřka všechny typy staveb, tedy krom hlavního města, které je vždy jen jedno. Zde jsou osady rozděleny do několika kategorií dle velikosti. Ano, většinu z nich můžete dále zvětšovat, ale jen na předem omezenou úroveň. Zároveň platí, že míst pro jednotlivé budovy je omezený počet. V menším městečku tak můžete postavit jen třeba 3 až 4 domky a tím to hasne.

Opět tak musíte nad věcmi více přemýšlet. Jakých vojáků mám v jiných městech dostatek a jakých málo? Dle toho postavit kasárna na výrobu rytířů nebo naopak hrad s jízdou. Potřebuji peníze nebo spíše dřevo a kámen? Pak si dle toho vyberu lom, případně tržiště. Vše zkrátka nepostavíte, ani kdybyste chtěli a měli na to dostatek zdrojů. Trochu to smrdí tím, že se hra zvrtne v neustálé objíždění jednotlivých hradů a postupného nabírání jednotek. Naštěstí je zde ale jedna stavba, která vám umožní najmout všechny dostupné vojáky ze všech vašich sídel. Stačí ji tak postavit ve městě blízko hranic s nepřítelem a tento problém odpadne.

Snímek obrazovky (2101).png

Zajímavý a důležitý je zde i výzkum. Díky němu totiž, jak již padlo dříve, můžete navyšovat kapacity vaší armády a najímat tak větší množství vojáků. Dále ale můžete zvyšovat i jejich bojeschopnost či obranu a mnoho dalšího. Tato vylepšení jsou ale poměrně drahá a co zamrzí více, mezi jednotlivými misemi kampaně se nepřenáší. Takže vždy budete muset začít s výzkumem od nuly, což je dost otrava, protože upgradů je mnoho a s několika úrovněmi, ale též i s vysokou cenovkou.

Co dále potěší, je množství obsahu, jež hra nabízí. Jsou zde celkem 4 kampaně, vždy s novým příběhem. Dále si můžete zahrát jednu z předem připravených map a navolit si takřka vše, od velikosti lokace až po množství nepřátel. Dále můžete plnit výzvy nebo si nechat vygenerovat mapu automaticky. Nechybí ani multiplayer, opět s širokou škálou nastavení. Již nyní hra obsahuje i editor misí, takže v brzké době lze očekávat nový obsah vytvořený komunitou. V tomto směru Songs of Conquest exceluje a není mu co vytknout.

Snímek obrazovky (2044).pngSnímek obrazovky (2042).pngSnímek obrazovky (2043).png

Nyní se dostáváme k vizuální stránce hry, což je dle mého asi nejkontroverznější bod u tohoto titulu. Grafika je totiž čistý pixel art. Rozhodně tak nemůžete očekávat žádné detailní a skvěle nakreslené postavičky či animace. V tomto směru mě mnohem více nadchl přístup tvůrců Silence of the Siren. Jejich výtvarný styl se mi moc líbil a detailní grafické prvky nadchly. Pokud jste tedy pixel artem už trochu přejedeni stejně jako já, musíte vizuální zpracování chtě nechtě přetrpět.

Vizuálu se týká i to, že ne vždy je pohyb po mapě jednoduchý. Občas kliknete tam, kam chcete jít, ale postavička se tam vydá delší a horší cestou. Vy si toho nevšimnete, pohyb potvrdíte a ztratíte tak drahocenný tah. Někdy také není docela jasné, kterou pamětihodnost můžete navštívit a co interaktivní není. Hráč tak může nechtíc ledacos důležitého přehlédnout.

Verdikt

V čem Songs of Conquest triumfuje, je správná nostalgická atmosféra. Člověk zkrátka se slzou v oku zavzpomíná na staré dobré časy, kdy dlouhé hodiny hrál klasické Heroesy na jednom počítači proti kamarádům. Zároveň, a to je důležité, je hra zábavná. Nové či upravené mechanismy stupňují zážitek a vy si je, pokud chcete uspět, musíte perfektně osvojit. Nejde jen o prachsprostou kopii, která po čase omrzí. Spousta her, které se snažily Heroes of Might & Magic napodobit, nakonec vyhořela právě na tomto. Ač vypadaly dobře a přicházely i s novinkami, tak zkrátka nebyly dostatečně zábavné, aby hráče přikovaly k monitoru. Nabízely to samé, jen v jiném hávu. Tady vás ponurá atmosféra, chytlavý a nejednoznačný příběh, či množství nových herních prvků a dalších skvělých nápadů, doslova nutí k dalšímu hraní. A to je ve výsledku to hlavní.

Diskuze (1) Další článek: Mytický opičák předvádí bojové umění v novém traileru. Black Myth: Wukong vyjde v srpnu

Témata článku: , , , , ,