Recenze hry Sonic Frontiers. Ježkovo dobrodružství v otevřeném světe

Ve studiu Sonic Team se rozhodli pro odvážný krok a modrého ježka vyslali odkrývat nástrahy otevřeného světa. Jak se s novou výzvou vyrovnali a povedlo se vytvořit dostatek kvalitního obsahu pro tento poměrně ambiciózní plán?

Co baví

  • Kyberprostor
  • Souboje s hlavními bossy
  • Poměrně zajímavý příběh
  • Hudební doprovod

Co vadí

  • Grafika otevřeného světa
  • Pohyb po ostrovech bez většího smyslu a směru
  • Nudné překážkové dráhy
  • Triviální a opakující se hlavolamy
  • Neustále dokreslování objektů
5/10
Hodnocení

Je to už více než třicet let, kdy se zrodila modrá bodlavá legenda se šibalským úsměvem – Sonic the Hedgehog. Od té doby nám Sega naservírovala tolik her s ježkem a jeho kumpány, že to ani spočítat nelze. Vlastně lze, někdo si tu práci dal a napočítal 89 samostatných herních mutací pro všechny platformy od počátků dějin.

Poslední výtvor je předmětem této recenze a hledání odpovědí na otázku, zda sázka na otevřený svět ve 3D, byla trumfem nebo krok vedle. Moc rád bych řekl, že tentokrát to vyšlo a hru jsem si užil, ale není zrovna tím, co bych od modrého blesku s bodlinami čekal. I když mě některé aspekty hry opravdu mile překvapily, jako celek to působí prototypově. Takový shluk nápadu na velkém brainstormingu, ale na zpětnou vazbu už jako by nezbyl čas.

Příliš mnoho aktivit v prázdném světě

Příběh je jednoduchý a poměrně vážný. Nese v sobě i hlubší odkazy a zároveň je i trošku tajuplnější. Při našem putování souostrovím, kde se příběh odehrává, zachraňujeme Sonicovy kamarády a odhalujeme tajemství jakési prastaré vyspělé civilizace. Každý ostrov z celkového počtu pěti je tematický jiný. Po ostrovech se můžeme volně pohybovat a plnit úkoly.

SONIC FRONTIERS_20221113144703.jpg

Náplň úkolů je prakticky vždy stejná. Musíte nasbírat všelijaké předměty. Na mapách jsou náhodně rozmístěné překážky nejrůznějších tvarů, traverzy, kolejnice, vysoké věže, vahadla a odrážedla, které Sonic překonává za účelem sběru oněch předmětů, či k rychlejšímu přesunu v rámci lokace. Prostě klasika žánru. Ježek skáče, lítá, přeskakuje v plné rychlosti, jedna překážková dráha střídá druhou. Jenže v tom otevřeném světě jsem postupně začal ztrácet pozornost. Proč musím proboha překonávat pořád ty samé nástrahy a veletoče, které někdo rozsypal na mapu, a navíc si ani nedal tu práci, aby je nějak odlišil?

 

„Jako by městský architekt rozhodil dětská hřiště na bílou mapu města, aniž by ho zajímalo, zda to dává alespoň trošku smysl...“

 

Všechny překážky jsou si až nudně podobné. Nelíbí se mi level design, který působí dojmem generické nahodilosti. Jako by městský architekt rozhodil dětská hřiště na bílou mapu města, aniž by ho zajímalo, zda to dává alespoň trošku smysl ve vztahu k okolí. Chyběl mi nějaký ucelený charakter k jednotlivým lokacím, jakási vnitřní soudržnost, která dává návrhu jednotlivých map smysl. Autoři sice vytvořili různě profilované ostrovy jako travnatý, písečný, dokonce i lávový, ale překážky jsou na všech ostrovech vymodelované úplně stejně. 

Finální souboje jsou zábava, cesta k nim už nikoliv

Celkově ostrovy působí bez života a bezbarvě. Nepřátele zde představují jacísi bezpohlavní roboti, kteří jsou opět rozmístění po mapě bez nějakého hlubšího účelu. Když najdete a zničíte dostatečné množství robotů, získáte předměty, které musíte použít, abyste mohli sbírat další, jiné předměty potřebné pro postup, a tak stále dokola.

SONIC FRONTIERS_20221113145425.jpg

Každé putování ostrovem je zakončeno soubojem s bossem. Tady musím autory pochválit, protože tohle se povedlo. Boje s finálními zloduchy jsou náročné, nápadité a třeba souboj s létajícím bossem patří k tomu nejlepšímu ve hře. Na druhé straně zábavnosti jsou souboje s řádovými nepřáteli a mini-bossy. Většinou stačí mačkat jedno tlačítko a pomalu uždibovat nepříteli z ukazatele života a neukousat se přitom nudou.

O něco zajímavěji působí ježkova speciální schopnost Cyloop, který funguje tak, že pomocí jeho rychlostí nakreslíte na zemí smyčku , která nepřátelům způsobí značné poškození. Tato schopnost se dá využít i pro řešení některých puzzlů nebo sběru zlatých obručí.  Hádanek je na mapě poměrně velké množství, ale nijak zvlášť vám mozkovnu nezavaří. Většinou musíte rozluštit jednoduchý úkol nebo doběhnout na dané místo v určitém čase anebo proskákat dlaždice podle vzorce. Nevidím důvod proč hráče zaměstnávat takovým množstvím triviálních, stále se opakujících rébusů, které navíc v drtivé většině slouží pouze pro odkrytí části mapy. Pár jich bylo těžších a zábavných, a tak se opět potvrdilo pravidlo, že méně je častokrát více.

SONIC FRONTIERS_20221113150234.jpgSONIC FRONTIERS_20221114181303.jpgSONIC FRONTIERS_20221114183004.jpg

Hry se Sonicem byly vždy o rychlosti s sbírání všeho, na co ježek narazil. Tady si toho užijete do sytosti. Mini-bossy musíte likvidovat, abyste získali předmět pro otevření portálu do tzv. Kyberprostoru. V Kyberprostoru sbíráte klíče pro otevření pokladů s drahokamy, které jsou ukryté na ostrovech. Drahokamy shromažďujete za účelem aktivace souboje s hlavním bossem ostrova. Ztrácíte se? Je toho víc. Krom předmětu potřebných pro postup ve hře ještě potřebujete pro záchranu každého kamaráda jeho osobní předměty.

Pak narazíte na malé roztomilé čekající na vaši záchranu, další předměty sloužící pro vylepšovaní osobních statistik, útoku, obrany atd. Je toho opravdu nepřeberné množství, co vše mužete posbírat, ale nikdy jsem se nesetkal s problémem cokoliv najít. Jen se to prostě pořád opakuje dokola a při hraní jsem se setkával s pocitem ubíjející repetitivnosti. Ještě musím nají dva klíče a dostanu konečně ten třetí gem z šesti potřebných k zabití ostrovního zlosyna. Hurá.

Grafika neohromí. Vrcholem je pak neustále dokreslování textur

Obrazovou stránku hry bych rozdělil na dvě částí. Grafika otevřeného světa neohromuje. Vše je takové statické, nedobarvené, mdlé. Vrcholem je déšť, který vypadá jak z prvních 3D pokusů z dob dávno minulých. Jako velké mínus vidím doskakování textur. Chápu, že se tohle občas při velkém výkonu nebo špatné optimalizaci může stávat, ale tady se to děje pořád.

SONIC FRONTIERS_20221113145556.jpg

Prakticky celým postupem hrou před hráčem budou doskakovat objekty. Tohle ve hře s poměrně jednoduchou grafikou prostě vidět nechceme. Kde naopak Sonic Team exceluje je část hry zvaná Kyberprostor. To je místo, kde se pomocí aktivovaných portálů přenesete na adrenalinovou jízdu z nejslavnějších ježčích dob. Užijete si nefalšovanou plošinovkovou zábavu. V rámci jednotlivých levelů soupeříte s časem, překonáváte nástrahy a snažíte se získat maximum sběratelských předmětů. Tento režim je plný barev, parádně nazvučeny, výborně nadesignovaný, kamera střída pohledy a v jedné chvíli dojde i na 2D retro mód. Pobyt v kyberprostoru a snaha o co nejlepší průchod lokací mě bavil asi nejvíc.

SONIC FRONTIERS_20221113145446.jpgSONIC FRONTIERS_20221113145132.jpgSONIC FRONTIERS_20221113144915.jpg

Další příjemnou novinkou ve hře je možnost Sonica vylepšovat. Získané body zkušeností investujete do jednoduchého stromu dovedností. Sonic může být rychlejší, útoky silnější a lze tak i vylepšit některé schopnosti. Celkově se jedná o hezké zpestření a nápad s RPG prvkem je vítaným doplňkem. Jako naopak úplně zbytečné vidím nápad s rybářskou mini hrou. Ano, už i ježek Sonic rybaří, protože když vytváříme otevřený svět, je nepsaným pravidlem dát hráčům možnost si zarybařit. I když to vůbec nezapadá do celkového kontextu, můžete si nachytat další předměty.
Celková herní doba se může vyšplhat až k padesáti hodinám, pokud bude vaším cílem odkrýt všechna zákoutí ostrovů a posbírat vše, co lze sebrat. 

Verdikt

V Sonic Team měli dobrý nápad poslat ježka do otevřeného světa. Pohráli si se souboji s hlavními bossy, vytvořili parádní kyberprostor, kde dali průchod své fantazii a dovolí hráčům zavzpomínat na Sonicovy zlaté časy. Jenže nosným prvkem hry má být právě pohyb po otevřených mapách a vytvoření obsahu, který hráče zaujme. Nestačí rozházet věci po mapě a říct hráči „posbírej si to a my tě za odměnu pustíme do dalšího kola.“ Chybělo mi něco, co hráče udrží při hře. Přesto si myslím, že Sonic Team má tímto konceptem dobře našlápnuto, ale mnoho věci se autorům ještě nepovedlo doladit. Nápady dobré, ale nedotažené, ledabyle poskládané překážkové dráhy, nudné souboje s řádovými nepřáteli a grafika taky nikoho neoslní.

Váš názor Další článek: Hry zadarmo, nebo se slevou: Akce na PlayStation Plus. Rozdává se Splinter Cell a Evil Dead: The Game zdarma

Témata článku: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,