Recenze hry Steelrising. Revoluce s příchutí ozubených kol

Velká francouzská revoluce je bez pochyby jednou z nejvýznamnějších událostí evropských dějin. Povstání proti králi Ludvíku XVI. vedlo ke vzniku pojmů jako je národ, nepřímo pak k nástupu Napoleona. Co by se však stalo, kdyby se král mohl lépe bránit?

GreedFall: dobrodružný zážitek ze staré školy | Recenze

Steelrising od francouzského studia Spiders, tvůrců Greedfall, nabízí celkem typický příběh, kdy je skutečná historie pošpiněna smyšleným vynálezem. Francie se topí v krvi prolitou zbraněmi děsivých automatonů, po Paříži vládne chaos a jedinou spásou je robotická hrdinka, co stojí na jiné straně barikády než její „spolu-stroje“. Bez chyb bohužel hra ale není.

Vive la révolution

Marie Antoinetta, dcera Marie Terezie a manželka Ludvíka XVI., má obavy. Zatímco se ukrývá na Versailles, vidí zdálky kouř vycházející z Paříže. Rozhodně se něco děje, ale není jasné co. Celá situace je podezřelá. Král poslal pro Marii ještě předtím, než v Paříži požár začal (že by to král spáchal úmyslně?). Marie je držena jen ve svém pokoji a lidské stráže jsou v nedohlednu, z okna jsou vidět pouze automatoni.

Francie je v rozkladu a je na Aegis, aby to prošetřila

Co to vlastně jsou ti automatoni? Jedná se o roboty, kteří sloužili tak nějak ke všemu (kuchaři, řezníci, psi pro šlechtické děti), ale nakonec se uchytili nejvíc jako armáda. Král je začal s oblibou využívat a jednu předal i Marii. Jedná se o Aegis, která slouží jako bodyguard. Po poradě se svou přítelkyní se královna rozhodně udělat riskantní tah. Rozhodne se tajně vyslat Aegis do Paříže, aby celou událost prošetřila.

Nebude trvat dlouho, abyste si všimli, že obavy královny nejsou přehnané. Automatoni ovládají město a kolem nich se válí mrtvá lidská těla. A nyní je na Aegis, aby celou záhadu rozlouskla. Pomůže jí v tom několik známých postav jako Maximilien Robespierre, ale také pohozené deníky a věci, která občas spustí echo, tedy prožití události očima postavy, které to patřilo.

Příběh sází na tajemnost, ačkoli stejné vyznění většinu hry začne být stereotypní

Příběh sází hlavně na tajuplnost a temnost, což díky vynikající hudbě a příjemnému vizuálu funguje perfektně. V čem hra však trochu selhala je držet můj zájem. Dost se sází na to, že většinu hry jste sami, postupně věci objevujete, což vás bude bavit prvních pár hodin, ale pak se to prostě zají. Ona i atmosféra samých mrtvých lidí postupně přestane mít takový efekt a příběh je místy předvídatelný.

Roboti se s nikým nepářou

Na hře je poznat, že ač příběhová, hratelnost stále hraje prim. Žánrově se jedná o souls-like, tedy náročný RPG žánr pramenící od Dark Souls. Inspiraci hra brala nejspíše hlavně z Bloodborne. Na rozdíl od ostatních souls-like her nicméně nemusí být těžká. Můžete si nastavit, že vám duše po smrti nezmizí a nepřátelé vám uberou méně nebo dokonce nic. Hra to nazývá asistenčním režimem a pokud vám nejde o výzvu a hledáte dobrý příběh, bude to pro vás příjemná alternativa.

Mnoho odlišných zbraní a přídavných předmětů vám umožní upravit si herní styl proti různorodým nepřátelům

Řekněme si nejdřív kladné části hratelnosti. Zbraní má hlavní postava k dispozici hodně, opravdu se svým použitím liší a při boji je možné mezi sebou rychle střídat dvě. Zbraně pak mají slabší útok a silnější, popřípadě dokonce nabitý útok. Tvoření bojové strategie jde díky tomu snadno a můžete si pohrát s tím, že například vytáhnete pušku s mrazícími střelami, nabijete střelu na maximální útok a tím zmrazíte nepřítele. Následně si změníte na kopí a dorazíte ho tím. Tuhle kombinaci jsem používal já, moc mě to bavilo, ale možností je zde mnohem víc.

Zbraně jsou doplněny přídavnými předměty. Lahvičky na léčení či resistenci jsou samozřejmostí, na ovlivnění boje se podepíšou bomby. Mohou jen vybouchnout nebo nepřítele zapálit, zmrazit či zpomalit. Možností je hodně a spojeno s širokou nabídkou zbraní fungují výborně. Přičemž ve hře se postupně učíte i nové pohyby, které hratelnost dost ovlivní nebo otevřou přístup do nových prostor. Za zmínku stojí i to, že vybavení se na postavě vizuálně projeví a obecně se mi design oblečení dost líbil.

Hratelnost je celkem těžkopádná, hůř se chodí a bez pevného zaměření se do nepřítele netrefíte

Nepřátelé jsou dostatečně pestří. Ano, máte tu v některých případech klasickou recyklaci jednoho typu do více podtříd. Ve výsledku je tu naštěstí dostatečná nabídka nepřátel, co jsou pomalí a silní, rychlí a méně odolní, umí střílet, podporují jiné jednotky, mrazí nebo pálí apod., díky čemuž nabízí hra příjemnou a rozmanitou výzvu. Všechno ve hře včetně automatonů, lokací nebo postav má dokonce svůj popis v codexu, který se příjemně čte. Jednou za čas potkáte mega bosse Titana, který svým designem stojí za to!

Nevýhodou je v první řadě neohrabanost. Nepříjemně se chodí a míří a budete si muset zvykat. Pevné zaměření nepřítele je naprostou nutností, jinak je hra nehratelná. Mimochodem v zaměření můžete dělat i silnější stealth útok. Nepřátelé s tím bojují také, mnohdy se hloupě netrefí nebo střílí do překážky. Občas máte přes všechnu zmíněnou promyšlenost z boje až béčkový pocit.

Průzkum je radostí, prostředí je různorodé a herní svět je do detailu popsán

Ani různé druhy vojáků nevymazaly stereotypnost. Pořád chodíte a bojujete, což se spojí s místy stereotypním vyzněním příběhu a po parádním rozjezdu ztratila hra tempo dost rychle. Následně se hra výrazně podkopává tím, že hlavní i vedlejší úkoly vás často posílají do již prošlých lokací a jak to souls-like hry dělají, po každém vstupu do úložného bodu, v tomto případě Vestal, kde si taky můžete koupit vybavení nebo se vylepšit, se nepřátelé znovu respawnou.

Toulání se Paříží

Průzkum se hře všeobecně povedl. Lokace jsou tajemné, často mě vyloženě zajímalo, co tam je. Hlavní úkoly se nesnaží být příliš přímočaré. Svět je napůl otevřený a hra si s tím hraje skvěle a občas vás nutí přemýšlet. Potřebujete použít výtah, ale ten je rozbitý. Tak vás musí napadnou jít po směru potrubí, co k němu vede, což vás přivede do spletitého továrního komplexu. Většina hlavních úkolů je založena na lokacích, co musíte prošmejdit, zjistit, jak to tam funguje a pro příští návštěvy si určitě otevřít dveře, které další cestu zkrátí.

Hůř jsou na tom vedlejší úkoly. Jsou samy o sobě sice zajímavé, jejich vložení do herního světa tolik nefunguje. Většinou je dostanete v době, kdy nejdou splnit. Půl hodiny jsem se rval s urputnými roboty, další půl hodinu hledal vchod do budovy, dokud jsem se na to nevykašlal. Průchod hlavní příběhovou linií mi pak ukázal, že mi chyběl skill pro přitažení se do okna.

Horší optimalizace a občasné bugy výrazně zasáhnou do herního prožitku

Nezapomeňme na ještě jednoho kaziče průzkumu. Optimalizace se bohužel nepovedla. Hra vypadá hezky, ale tříáčkový titul to také není. I tak mi hra na mém notebooku s intel core i7 a RTX 2070 běžela maximálně na normální detaily, počítač se zahříval a řval jako blázen, místy se snímky za vteřinu znatelně propadly. Bugy se místy také projevily, nejvíc mě naštval ten, co mi zasekl ikonku s úkolem. Ve hře totiž kompletně chybí minimapa, což znamená, že jste na ikonkách kompletně závislí. Špatné to rozhodnutí.

Dobrý pokus, horší výsledek

Steerising se vytáhl se zajímavým příběhem a hratelností s originálními nepřáteli a různými možnostmi, jak hrou postupovat. Následně si to podřezal těžkopádností, horší optimalizací a výrazným stereotypem. O špatný titul se nejedná, ale bylo dost výrazně cítit, že budgetem se From Software holt nevyrovná.

Kdyby byla optimalizace lepší, možná bych v hodnocení šel i o bodík výš. V  momentálním stavu hodnotím hru hůř, což mě mrzí, protože mě velmi zaujala a chytla. Řekl bych, že koupi doporučuji, pokud se vám líbí koncept a hratelnost vám alespoň nevadí. Pak si to užijete dost. Kvalita však není tak velká, aby vám hra změnila názor, pokud se vám už na první pohled příliš nelíbí a jen byste to případně zkusili.