Recenze hry The Chant. Když rozbitou duši léčí psychopat, nemůže to dopadnout dobře

Kanadští vývojáři ze studia Brass Token nám po téměř 6 letech od svého vzniku servírují svojí prvotinu. Tou je hororově laděná survival akční adventura The Chant, která se netají inspirací ve veleúspěšných klasikách jako Resident Evil či Silent Hill. Jestli se jim debut na poli videoher povedl, se vám pokusím nastínit na následujících řádcích. Hned na začátku však naznačím, že mé očekávání zdaleka naplněno nebylo. Přitom prezentace na stránkách studia, ve které nám tvůrci odhalují, co vše nás ve hře potká, působila velmi atraktivně. Měla totiž mít vše, co moderní pařba mít má. Přiznávám, těšil jsem se.

Úvodní zběsilá animace, skrz kterou jste vrženi do úvodu hry, je jako vyšitá z béčkových strašidelných filmů. Malebný ostrov, na kterém se patra mladých a náležitě atraktivních lidí nachází, přímo vybízí k prožívání letních radovánek a románků.

Celou hru prožijete v kůži mladé biochemičky Jessicy Briar. Ve chvíli, kdy Jess přijde podivná pozvánka od Kim, její kamarádky z mládí, neváhá a vydá se na cestu. To i přes to, že si o jakýchsi spirituálních seancích, které mají jejich pobyt provázet, myslí své. Jess je přeci vědec a ti na takové nesmysly nevěří. Na druhou stranu má s Kim jeden velmi děsivý zážitek z mládí, kterému se spolu chtějí skrz pobyt na ostrově postavit. Podaří se jim po letech tuto nepříjemnou vzpomínku odstranit z mysli? Budou křišťálově čisté úmysly charizmatického Tylera Antona, který je guru celé komunity opravdu tak nevinné?

Již první obřad se tak trochu zvrtne. Což vede k otevření brány do jiného vesmíru, který se nazývá The Gloom. O zábavu je tedy postaráno. Tato dimenze má velmi ráda smutek, trápení a celkově negativní energii jedince. Přesně takové charaktery jsou na ostrově skrze „pacienty“ k mání. Náhoda?

Jak jsem již zmínil, The Chant svým obsahem nabídne přesně to, co každý dnešní hráč od hororového survivalu vyžaduje. Odehrává se v poměrně pěkném prostředí, je zde crafting, vylepšování postavy skrz strom dovedností, bestiář, deníky obyvatel ostrova a pásky s informacemi, které si můžete na místech k tomu určených přehrát.

Vaše postava si musí hlídat nejenom zdraví, ale záleží i na stavu mysli a spirituálních schopností - chcete-li many. Dále hra nabízí na první pohled propracovaný soubojový systém, ve kterém musíte kombinovat tři možnosti boje, které hra umožňuje. A teď s pravdou ven. Vše výše zmíněné, se ve hře opravdu nachází. Jen je to ve většině případů a ke smůle hráčů otřesně zpracováno.

Začnu u audiovizuálu. Můj první dojem byl ještě příjemný. Pohled na moře, či tábor účastníků pobytu z dálky nevypadal špatně. Vyzdvihl bych i animace obličejů, alespoň v určitých chvílích. Následné prozření se však dostavilo vzápětí, kdy jsem hrou začal procházet a důkladněji prozkoumávat prostředí a detaily lokací. Textury některých objektů chvílemi působí jako z 10 let staré hry. Stíny jsou zpracovány velmi nepřirozeně, a když už se hra snaží o nějaký kouř či mlhu, je na místě uvést, že by bylo lepší si tyto efekty raději odpustit. Hrál jsem na PC v rozlišení QHD s epic nastavením všeho co šlo.

I tak si mne vizuál jako celek nezískal.  Se zvukovým doprovodem je to půl na půl. Během prozkoumávání okolí, či řešení hádanek mne hudba a zvuky dokázaly okouzlit. Naopak ve dramatičtějších chvílích je produkce většinou dosti nevhodná, chvílemi až trapně nezapadající do kontextu všeho. Může to být pouze můj subjektivní pocit, schválně dejte vědět.

Následuje však další nepovedená vlastnost hry. Během procházení lokacemi máte možnost sběru různých bylinek, křovin a hub. K mému počátečnímu udivení se v inventáři na každý druh nacházejí pouze dvě pozice. Přišlo mi to málo, což se v dalším průchodu potvrdilo. Výroba vybavení je zde totiž životně důležitá.

Skrz crafting vyrábíte zbraně a další vybavení nutné k boji. Bylinky jsou zase potřeba k udržování stavu zdraví, mysli a many. Na tom by nebylo nic špatného. Problém je v tom, že ačkoliv jsem se každou lokaci snažil prozkoumat, jak to šlo, potřebných ingrediencí jsem nikdy neměl dost. Jestli mě tím hra chtěla donutit k tomu, abych si každou výrobu dvakrát rozmyslel, povedlo se jí to. Musím však říct, že to nepovažuji úplně za šťastné.

Skrze bestiář, který se přirozeně rozšiřuje o další druhy nepřátel, zjistím, že jsou potřeba 3 druhy zbraní. Na jeden druh ten, na druhý zase onen. To opět není špatný nápad. Smůlou však je, že stav, kdy jsem vlastnil ingredience na výrobu všech bojových nástrojů, jsem zažil jen výjimečně. Takže je potřeba improvizovat a nepřátelé holt mlátit i zbraní ne zrovna na konkrétní druh účinnou. Každá zbraň se navíc velmi rychle opotřebovává. Tím pádem vám vydrží jen na pár protivníků. A z toho se stává tak trochu začarovaný kruh.

Vyzdvihl bych lehce nadprůměrný počet druhů nepřátel. Zpracováni jsou atraktivně, informací o nich a pomocí jakých zbraní s nimi bojovat se v bestiáři nachází dost. Také se sluší podoktnout, že mají poměrně tuhý kořínek.  Na nejtěžší obtížnost byl každý souboj výzva a mnohokrát jsem z boje odešel poražen. V tu chvíli nezbývalo, než přehodnotit situaci a byla-li možnost, zvolit jinou taktiku. K dispozici totiž jsou tři základní ruční zbraně a bojové pomůcky v podobě oleje, petardy a soli.

Dále hra nabízí útočné schopnosti, jejichž počet se postupem hrou rozrůstá. Bylo by fajn, kdybych mohl vše podle potřeby kombinovat. Kvůli již zmíněnému neustálému nedostatku surovin to však nebylo možné. Tím pádem se z většiny soubojů stala pouhá rutina, ve které jsem místo taktizování zkrátka bojoval s tím, co bylo po ruce. Škoda, v tomto případě rozhodně promarněná příležitost. Protože ve výjimečných chvílích, kdy bylo monstra s čím mlátit, byly souboje docela zábava. A to i přes to, že Jess mohla být rozhodně akčnější, alespoň co se pohybu a úskoků před nepřáteli týče.

The Chant mne potěšil se stromem dovedností. Ač už jsem si k vylepšení vybral jakoukoliv schopnost, její změna k lepšímu se na pocitu ze hry promítla poměrně zásadně. Jak již tomu bývá, je to zásadní motivace ke snaze nacházet co nejvíce Prismic Crystals, skrz které vylepšuji postavu. Povedly se i logické hádanky. Je jich sice jenom pár, ale zpracovány jsou poctivě a dokáží potrápit nejeden závit. K dobru bych ještě připočetl ucházející technické zpracování.

Až na výjimky, kterých je opravdu jen pár, je přesun po ostrově přísně koridorový. A tím nemyslím širší pás krajiny, ve kterém bych měl na výběr, alespoň ze dvou cest. Tím mám na mysli úzké uličky v porostu, ze kterých vás hra nepustí ani o centimetr jinam. U mnohem profesionálněji zpracované konkurence se toto dá odpustit. V The Chant mi to jako spousta jiných výše zmíněných negativ vadilo.

Jistě znáte to staroslovanské přísloví: „K vývojářům z menších a neznámých studií se chovej slušně a s úctou - nemají to jednoduché.“ Je potřeba přiznat, že jsem se při průchodu hrou i psaní této recenze opravdu snažil mít toto na paměti. Ale ve finále je jasné, že ačkoliv se hra všemožně snaží, velkým AAA hrám se nemá šanci vyrovnat.