Recenze hry The King of Fighters XV. Precizní, avšak vzdálená bojovka

Arkádové bojovky nejsou žánrem, který by ovládal herní scénu. Alespoň tedy co se západního trhu týče. Zde vládne jednoznačně vývojářské studio NetherRealm se svými klenoty Mortal Kombat a superhrdinskou řezačkou Injustice. Evropa a USA si zkrátka s touto sestavou vystačí a nezbývá tak mnoho prostoru pro asijskou produkci, která je bojovými hrami proslavená. Japonské vývojářské studio SNK v těchto dnech přináší další kousek ze série The Kings of Fighters, který se dočkal již patnáctého dílu. Je tento titul schopen konkurovat západním titulům a přináší vůbec do světa bojových her nějaké inovace?

Asijské pojetí

Nebudeme si na tomto místě nic nalhávat, asijská herní scéna je západním světem vnímána přinejmenším jako zvláštní až bizarní. Je místem, kde se odráží tamější kultura, nátura a zvyklosti. Rovněž ale typická preciznost a smysl pro detail. Jen malá hrstka asijských titulů má tak šanci uspět na světovém trhu, což s sebou přináší velkou míru kompromisů a ústupků od tradičního pojetí.

V základu je připraveno 39 bojovníků

Série The King of Fighters však mezi takové tituly rozhodně nepatří. Počátky se datují už do roku 1994 coby arkádová mlátička. Na této platformě také hra až na malé výjimky primárně setrvávala dlouhých deset let. Zlom přišel s KOF: Maximum Impact, který konečně zavítal též na konzole PS2 a Xbox. Zejména konzole od Sony se pro následující díly i remastery a remaky stala jednou ze základních domovských platforem série. Patnáctý díl série je však prvním, který cílí na tradiční velkou trojku PlayStation 4/5, Xbox X/S a Microsoft Windows, což svědčí nejen o nápadné snaze vývojářů prosadit se na celosvětovém trhu, ale rovněž o určitou reakci na technologický vývoj. Drtivá většina herních aktivit se totiž zcela pochopitelně odehrává právě na této svaté trojici, se vší úctou k Nintendu apod.

Nechme výletů do historie a přejděme rovnou k jádru patnáctého dílu. Jedná se o klasickou bojovou hru v 2,5D prostředí, ve které si to proti sobě rozdávají vždy dva hrdinové. Bohužel ihned po prvním spuštění je západnímu mlsnému jazýčku jasné, že tady lze očekávat nějaké ty asijské speciality. A je tomu skutečně tak. Jak bychom u tak dlouhé série očekávali, i patnáctý díl se pochopitelně drží vlastního univerza, což přináší nejedno trápení.

Celková estetika je silně stylizovaná

Tak za prvé víme o celém tomto multivesmíru naprosté prdlajs. Kdo je kdo, co tu dělá a co tady vlastně jde? Bohužel naskočit do série po více jak čtvrtstoletí rozhodně není ideální. K tomu všemu zde máme ty „prapodivné“ avšak typické asijské hrdiny, kteří na první pohled vypadají nejen dost bizarně, ale je těžké je navzájem odlišit. Nechci na tomto místě působit jako buran nebo ignorant, asijské hry v tomto ohledu plně respektuji, jen tlumočím vlastní pocity a vlastně tak nějak predikuji stavy, které zažije každý západní hráč, který se se sérií potkává poprvé.

Trénink je základ

V jádru hry stojí klasický bojovka s celkem očekávatelným obsahem. Máme zde příběhovou linku, která vystačí sotva na dvě hodiny. Popisovat její obsah je v tomto případě naprosto zbytečné. Za prvé ve hře figuruje spíše jako nutnost a navíc je to pro naši recenzi víceméně irelevantní. Příběhová linka zasazuje sérii bojůvek do širšího kontextu a umožní hráčům osvojit si v praxi veškeré herní mechanismy. Ještě předtím však rozhodně doporučujeme, ostatně jako u všech podobných her, projít si tutoriál. Bohužel v tomto případě ne zrovna kvalitně zpracovaný.

Někteří bojovníci vám budou jistě připomínat známé herní postavy...

Postrádá dynamiku, je nepřehledný a hlavně tak nějak ne plně názorný. Mnohem užitečnější je trénink jako takový, ve kterém si veškeré pohyby vyzkoušíte přímo v aréně. Zde oceňujeme poměrně obsáhlé možnosti nastavení reakcí umělou inteligencí ovládaného soupeře. Hráč si tak může cíleně zatrénovat na protivníka v běhu, v pokleku, ve skoku apod. Lze tedy nasimulovat téměř všechny situace, se kterými se během hraní můžete potkat.

Navštívíte celkem 15 bojových aren

Dále zde máme klasický mód jednotlivých soubojů, tzv. versus a turnaje. Samozřejmostí je možnost rozdat si to se živým soupeřem, a to jak v rámci multiplayeru, tak pochopitelně i v jednom obývacím pokoji s kamarádem či kamarády. Zejména turnaje přímo vybízejí ke slušné party zábavě. Rozhodně nechybí ani hutná online složka. Pokud si tak chcete nechat nakopat zadek desetiletými asijskými dětmi, vzhůru do akce. Nakonec je to právě online složka, která je hlavním těžištěm titulu.

39 statečných

Nyní ale to skutečně nejdůležitější, co vždy určuje kvalitu bojových her. K dispozici je 39 hratelných postav rozdělených do 13 týmů. Soupiska však není ani v tomto případě kompletní, neboť je počítáno s dalšími bijci v rámci placených DLC. Připraveni jsou rovněž dva bossové, v tomto případě nehratelní. Co však dodat k jednotlivým postavám. Jak už to v asijských mlátičkách bývá, k srdci vám příliš nepřirostou. Rozdávat si to lze v 15 dostupných arénách.

Po každém souboji jsou k dispozici statistiky

Zavítáte tak například na koncertní podium, do metra, do čínských zahrad, na pláž nebo do Provence. Jednotlivé arény jsou krásně zpracované a dodávají pocit živosti, bohužel chybí interaktivní prvky. Pochválit musíme typicky stylizované grafické zpracování. Na King of Fighters XV se ve finále lépe dívá, než se hraje. Jednotlivé bojovníky lze odívat do předem připravených sad obleků, které se ovšem liší především barevně.

Samotná hratelnost pochopitelně navazuje na předchozí díly a přidává několik málo nových mechanik. Signifikantní je především režim MAX, který se objevil již v minulém díle, protentokrát však prošel drobnými úpravami. Jedná se o speciální útoky, které lze využívat po naplnění speciálního baru. Pro milovníky tvorby NetherRealm se však hra stane poněkud nudnou, nedynamickou a šedivou bojovkou bez výraznějších momentů.

Příběhová kampaň je spíše do počtu

Souboje postrádají onu milovanou brutalitu a nápaditost. Zapomeňte na vystřelovací háky, fatality a podobné laskominy. Těch se zde zkrátka nedočkáte. Titul ctí tradiční postupy asijské tvorby s důrazem na preciznost a přirozený boj. Bohužel nejsem cílová skupina, proto asi nedokážu tento přístup ocenit.

Odměny pro každého?

Co naopak ocenit dokážu, je samotné nastavení obtížnosti. Mimo tradiční posuvník schopností umělé inteligence je totiž k dispozici též několik režimů handicapů. Oproti soupeři tak můžete startovat např. s nabitým barem využitelný pro režim MAX, což může mít na výsledky zásadní dopad.

Hlavní těžiště hry leží v online složce

Zmínili jsme už režimy practice, tutoriál, versus, příběhovou kampaň a online složku. Abychom výčet obsahu zkompletovali, King of Fighters XV nabízí také mnohé výzvy, které spočívají v plnění konkrétních cílů, jako jsou útoky apod. Odměnou za herní úspěchy jsou potom odemknuté bonusy, skladby, hlasy postav apod. Věc, kterou asi neznalec univerza příliš neocení, pro někoho však může jít o určitou motivaci. Každopádně jde o další rozšíření obsahu nad rámec klasické herní náplně. Obsahově jde tak o poměrně bohatou hru, síla titulu je však především v online složce. 

Bude tento titul pro vás?

Hru jsme recenzovali na konzoli PS5 a během hraní jsme nezaznamenali žádné komplikace. Pravdou je, že by hra mohla především při loadingu pracovat trochu svižněji, vše je ale pořád v normě. Po technické stránce titul funguje bezproblémově, i když si nelze nevšimnout velkého množství podivností ve zpracování rozhraní a samotného menu. Vše působí tak nějak lacině, arkádově. Celý tento zážitek podtrhuje nesourodý hudební doprovod, který budete místy milovat a místy nenávidět.