Recenze hry The Last Oricru. Nápaditý příběh kazí nedokonalé souboje a technické nedodělky

Fenoménem hardcore RPG, který odstartovala série Dark Souls před dvěma konzolovými generacemi, se inspirovala řada studií. Bylo jen otázkou času, kdy novinka spadající do tohoto žánru vznikne i u nás v Česku. Je jí právě The Last Oricru, prvotina týmu GoldKnights spadající pod vydavatelství Prime Matter. Pustili se rovnou do velmi ambiciózní záležitosti, ve které hraje prim variabilní příběh, na který mají výrazný dopad vaše rozhodnutí. Kombinují prvky sci-fi a fantasy, což se také jen tak nevidí. Navíc si to všechno můžete projít i v lokální a online kooperaci pro dva hráče. Jako koncept zní Last Oricru velmi dobře, ale skutečnost už tak skvělá není.  

Zmatek v dlouholetém konfliktu 

Vydáváme se do světa jménem Wardenie. Jak na potvoru je náš hlavní hrdina probuzen z dlouhého spánku zrovna ve chvíli, kdy se schyluje k válce. Naboru, kteří se považují za nadřazené bytosti této planety, stojí proti Krysákům. Ti byli dlouhou dobu otroky Naboru. Pokus o převrat byl tedy jen otázkou času. Naším cílem ale zprvu není konflikt uklidnit nebo se přidat na jednu ze stran. Do hry vás uvede krátká sekvence, ve které mluví jakási vesmírná loď. Do toho potkáte dvojici lidských společníku s podobnými vizemi, a jelikož na Wardenii člověka jen tak nepotkáte, rychle vám dojde, že jste se tady neobjevili jen tak náhodou.  

Ještě, než se dostanu k samotnému větvení příběhu, tak v úvodu hry jste hned uvedeni i do soubojového systému, který funguje na klasických principech žánru. Útoky a obranu doplňuje magie, která je svázaná s většinou zbraní. S mojí oblíbenou sekerou jsem třeba mohl kolem sebe švihnutím udělat ohnivý kruh. Můžete být i čistým kouzelníkem, ale sám jsem volil klasického bijce s obouručním mečem, jak mám většinou v podobných RPG ve zvyku. Už v prvních momentech souboje je cítit, že je něco špatně.  

Animace nejsou zrovna nejplynulejší, což platí jak pro hlavní postavu, tak pro nepřátele. V některých momentech je docela těžké poznat, co se vlastně váš oponent chystá udělat a na reakci ani není čas, protože během mrknutí oka ležíte na zemi a načítá se poslední záchytný bod. Celkově mi svým pohybem Oricru hodně připomíná hru Dolmen. Nešvary se pak několikrát násobí u soubojů s bossy. Nejen, že jsou ve většině případů naprosto banální, ale nejednou se mi stalo, že ani nefungovaly, jak by měly. 

V dolech jsem se utkal s týpkem s obří sekerou, který neustále chodil v kruhu a ani jednou nezaútočil. Jakýsi chrám pak ukrýval elektrického nepřítele, jehož energetická vlna, kterou chvíli nabíjel, mi dvakrát neudělala žádné poškození a potřetí mě okamžitě vypnula. Když už jsem si dával pozor na tento útok, tak mě překvapil útok meče, který nijak nebyl zřetelný a neměl jsem nejmenší možnost zareagovat. Jelikož se Last Oricru snaží zařadit vedle svých hardcore RPG kolegů, preciznost soubojů by měla být první věcí, na kterou se měli tvůrci soustředit. Bohužel to ale v tomto ohledu nedopadlo dobře.  

Při soubojích mě netrápily jen nedokonalé animace. Během průchodu se mi hra každou chvíli na zlomek vteřiny zakousla v momentech, kdy se automaticky ukládá. A věřte, že Oricru se takhle ukládá často. Později jsem koukal na stream z PC verze, kde jsem žádné záseky neviděl, takže tenhle problém se nejspíš týká jen PlayStationu 5. 

S hologramem ruku v ruce 

Jedním z taháků Last Oricru je možnost projít si celou hru v kooperaci pro dva hráče. Můžete hrát online nebo na rozdělené obrazovce, což se dnes jen tak nevidí. Funguje to naprosto jednoduše. Vše má pod kontrolou hostující hráč a váš společník je na bojišti jen ve formě hologramu. Nemusíte se bát toho, že byste oproti svému spoluhráči byli pozadu, co se úrovně týče. Při startu kooperace vás hra vždy posune na stejný level, aby úroveň vašich schopností byla na stejné úrovni, a sdílíte spolu celý inventář. V rámci příběhu druhý hráč nemá na děj žádný vliv a vyprávění funguje stejně, jako byste hráli sami.  

Kooperací se vám zpřístupní vychytávky jako komba s magií, která jsou přímo vytvořena pro hraní ve dvou. Můžete se propojit elektrickým výbojem a smažit nepřátele stojící mezi vámi. Anebo si každý vezmete obří meč nebo sekeru a mlátíte nepřítele hlava nehlava. To už záleží na vás, jakým stylem budete své bojovníky rozvíjet. Nejsem si jistý, jestli to platí pro víc situací, ale minimálně při jednom bossfightu se díky kooperaci s nepřítelem můžete vypořádat i nápaditějším způsobem, než že ho budete mlátit, dokud nepadne.  

Prsten mocnější meče 

Systém vývoje postavy jako takový není špatný. Jen by nebylo od věci vysvětlit, jak to v Oricru vlastně funguje. Možná jsem někde minul tutoriál, ale to, že po smrti musím své esence, které tady fungují jako duše v Dark Souls, zase sebrat, jsem se musel dopídit sám. Jistě, znám tuto mechaniku velmi dobře od konkurence, ale ne každý nutně musí mít takovou zkušenost.  

Kromě soubojů a dalších mechanik si Oricru od Dark Souls půjčuje také principy designu úrovní. Každou chvíli můžete narazit na zkratku, díky které se vyhnete řadě nepřátel. Mám velmi rád pocit, když si po otevření dveří uvědomím, že na tomhle místě už jsem vlastně byl a můžu se jednoduše dostat k dalšímu bossovi. Tohle Oricru zvládá velmi dobře. 

Zajímavě tady fungují také sety vybavení. Každý kus tvoří část určité sady, a pokud si na sebe navléknete všechny její součásti, čeká vás ve většině případů nezanedbatelný bonus, ať už to znamená větší poškození, víc života nebo many. Občas se stává, že na některé vybavení máte nedostatečné statistiky. To ale můžete jednoduše vyřešit díky prstenům. Většina z nich funguje tak, že vám převede investované body z jednoho atributu do druhého. Začínáte s 5 body v každém z nich a nic vás neomezuje v tom, abyste s prsteny šli pod tuto hranici. Jednoduše si tak i v pokročilejší fázi hry můžete vyzkoušet některou z magických zbraní, i když jste doposud vše investovali do síly. 

Krysáci nebo Naboru?  

Z celého vyznění hry mi jako to nejdůležitější přišel již zmiňovaný příběh. Je na vás, ke které straně konfliktu bude hlavní hrdina tíhnout. Sám jsem strany v průběhu vystřídal hned několikrát. Někdy ne zrovna záměrně, ale přišlo mi, že na sebe všechno hezky navazuje i přes to, že se příběh mohl větvit do dalších směrů a říkal jsem si, co by se asi stalo, kdybych se rozhodl jinak. Nedokonalosti se ukázali až v závěru hry, kdy v konverzacích padala jména, která jsem slyšel poprvé, a postavy okolo mě o nich mluvily jako bych měl jasně vědět, o koho se jedná.  

I když je příběh poutavý a má dobrý základ, tak konverzace úplně neodpovídají tomu, co se zrovna řeší. Obyvatelé Wardenie se z nějakého důvodu snaží být za každou cenu vtipní, což sice někdy není na škodu, ale v momentech, kdy se řeší vyhlazení celé rasy není úplně na místě. Moc tomu nepřidává fakt, že s kvalitou na tom není nejlépe ani dabing. Začíná to u samotného protagonisty, jehož hlas je neskutečně otravný a o vtip se pokouší v každé druhé větě. V některých momentech dabing působí víc směšně než samotný vtip. Občas se u dialogů k tomu rozbije kamera a celou konverzaci tak vidíte skrz hlavu postavy. Projevy emocí od postav také nečekejte. Mimika obličejů tady totiž téměř neexistuje.  

Celé dobrodružství posledního Oricru se odehrává v zemích ve středověkém stylu, které jsou graficky zpracované obstojně. Neřadí se mezi to nejlepší, ale svým vzhledem ani nijak neurazí. U některých výhledů to hře opravdu sluší. Musím ocenit také soundtrack, který stejně jako příběh dobře kombinuje prvky sci-fi a fantasy.  

Vypadávání dabingu, chybějící titulky a textury... tohle se v ostré verzi stávat nemá

Hru jsem prošel od začátku do konce, ale stojím si za tím, že by jí odložení prospělo. Kromě již řečených neduhů jsem narazil na hromadu chyb, které v ostré verzi hry prostě být nemají. Začalo to dabingem, který občas nefungoval. V pozdější cutscéně jeden z Krysáků stál v t-pose. V jednom z rozhovorů zase chyběly titulky. Last Oricru je tak RPG s potenciálem, které ale trpí spoustou podobných chyb. Pokud by se tohle všechno opravilo, mohlo by se zařadit alespoň mezi průměr. I přesto, že rád podporuji české hry a přál bych si, aby i Oricru dostal zaslouženou šanci, vám ho nemůžu v této formě doporučit. Alespoň dokud nedorazí opravy skrz budoucí patche.