Recenze hry The Lord of the Rings: Gollum. Nedotažená cesta z temných hlubin Mordoru

Plošinovka pro PC, XO, XSX, PS5, PS4 a Switch ● Cena: 1 200 Kč ● Singleplayer ● Věkové omezení: 16+ ● Bez oficiální češtiny

Zahrát si za Gluma není úplně špatný nápad. Jasně, nejde o klasického hrdinu, který by měl kosit hordy zlotřilých orků na potkání. Na druhou stranu jde o postavu zajímavou, asi nejtragičtější z celého knižního univerza Pána prstenů, která v sobě skrývá slušný potenciál. Dokážu si představit hru ve stylu Hellblade, kdy Glum musí čelit svým vnitřním, ale i vnějším démonům, a zároveň i prokletí, které s sebou přináší prsten moci, jenž pomalu dusí jeho lidskost a požírá jeho duši, mysl, charakter. Tento vnitřní zápas by se pak promítal do těžkých morálních voleb. Ale také do halucinací, paranoie apod.

Jenže nic tak komplexního, zajímavého a novátorského zde nečekejte. Za své peníze dostanete klasickou generickou skákačku, která nic moc nového nenabízí. Ano, hra nás provede dosud neznámou kapitolou Glumova života, ale že by šlo o kdo ví jak zábavnou historii, to se říct nedá. Nečekají nás žádná velká překvapení, odhalení, prohloubení mytologie Pána prstenů. Zároveň titul postrádá i napětí, jelikož pokud předlohu alespoň trochu znáte, pak víte, jak Glum nakonec skončí.

Hra začíná v Glumově doupěti, aby následně nabrala směr do Mordoru. Náš antihrdina je totiž lapen přisluhovači samotného Saurona a vržen do nejtemnějšího vězení, kde musí otročit pro hrůzu nahánějící orky. Vaším úkolem je samozřejmě utéct.

Celé by to neznělo úplně špatně, kdyby hra dokázala tento motiv na plno využít. Postupně spřádáte plán útěku, hledáte spojence a uplácíte orky. Jenže se vše děje jaksi nahodile, bez zjevných příčin, náhodou. O plánech vězení vám řekne váš druh v cele. Další vrstvy plánu pak postupně vyplývají z několika náhodných setkání. Neměl jsem pocit, že bych na něco postupně přicházel sám, že by plán byl sofistikovaný, promyšlený. Že je potřeba taktizovat, hledat slabá místa u strážných a spřádat spojenectví.

Některé akce pak nemají vlastně vůbec žádný význam. Například v jedné části hry můžete ukrást jakýsi lektvar, který lze předat jednomu z orků za protislužbu. Ale děj se vyvine tak, že od něj následně nic nepotřebujete. Jde tak o slepou uličku, zbytečnost. Možná pozůstatek nápadu, který se tvůrci rozhodli opustit.

A tak to tu máte s více věcmi. Některé prvky v hratelnosti se zdají jako zajímavý nápad, ale nakonec zjistíte, že je vývojáři nedotáhli do konce, a tak působí jaksi polovičatě. To je případ udílení rozkazů vašim společníkům. Na vybraných místech můžete převzít kontrolu nad společníkem (lidským i zvířecím) a poručit mu, kam má jít a co vykonat. Jenže možností je naprosté minimum. Někdy dokonce jen jedna jediná. Například váš ptáček má shodit z vyvýšeného místa jakýsi džbánek. Vy tedy vejdete do stavu udílení rozkazů. A jedním tlačítkem ukážete zvířátku, co má udělat. Tím to hasne. V dalším případě pak lidskému společníkovi sdělíte, aby posunul pákou. A to je vše. Žádné komplexní udílení instrukcí, nic. Nepůsobí pak taková funkce vyloženě zbytečně?

To platí i o morálních volbách, které ale na samotný děj nemají takřka žádný vliv. Zachováte se jako Glum nebo jeho lepší alter ego Sméagol? Po tom, co se rozhodnete, musíte ještě volbu obhájit nějakými těmi argumenty. Občas se povede, občas ne. Výsledek je ale mnohdy takřka totožný. Proč takový prvek pak ve hře je, zůstává záhadou.

Opusťme ale tyto pochybné herní mechanismy, stejně jich je ve hře pomálu. Hlavní náplní je totiž hopsání. V těchto fázích hra nejvíce připomíná Tomb Ridera nebo třeba starší Prince z Persie. S tím rozdílem, že akční stránka je zde osekána na minimum. Což znamená, že hlavně skáčete, šplháte, ručkujete, přepínáte páky, vyhýbáte se plamenům, průrvám a tak dále. Glum je překvapivě obratný, skáče do velkých dálek i výšek, což vám dává poměrně značný manévrovací prostor.

Bohužel level design není zrovna na špičkové úrovni. Občas se stane, že zkrátka netušíte, co po vás tvůrci chtějí, případně na sebe herní prvky příliš nenavazují, a tak hrozí poměrně častá úmrtí vinnou nezaviněného pádu do propasti. Naštěstí je zde jakýsi Glumův šestý smysl, který vám poradí, kudy pokračovat.

Další důležitou složkou hratelnosti je plížení. Váš hrdina není zrovna silák, který by se mohl postavit orkům v tváří tvář, proto je nutná obezřetnost. Strážím se tak musíte vyhýbat. Skrývat se ve stínech, odlákat jejich pozornost házením kamenů nebo vypozorovat, kudy orkové chodí a načasovat si správně vlastní postup. Ani plížení není bez chybky. Nepřátelé jsou totiž vyloženě tupí, ale pokud vás odhalí, je automaticky po vás, jelikož vás jednou ranou uzemní.

Boje s nepřáteli chybí, i když akci se úplně nevyhnete. Občas je potřeba nějakého toho orka poslat na pravdu boží. Pak se stačí k nebohé oběti zezadu připlížit a stiskem klávesy ji uškrtit. Tuto funkci ale použijete ojediněle.

Nezáživné jsou i jiné pasáže, například útěk před obřím pavoukem. Nevím proč, ale poslední dobou jsou poměrně populární úseky, kdy utíkáte před nějakým bossem a to tak, že kamera ukazuje, co se děje za vámi. Ale už ne, kam vlastně utíkáte. Vypadá to efektně, příšera se vás snaží dostihnout a u toho ničí vše kolem sebe. Na druhou stranu se tyto části hrají už o poznání hůře. Zvláště, když si na vás tvůrci připraví rozličné překážky, které musíte překonávat. V praxi to vypadá tak, že běžíte, nevíte kam, vyhýbáte se troskám, skáčete přes díry, zatáčíte. Jedna chyba a pavouk vás bez milosti spořádá. Opakování možná je matkou moudrosti, ale v tomto případě je to i dost otravné.

Mizerné je i prostředí. Naprostá většina hry se odehrává v temných tunelech, kobkách a smrdutých jeskyních. Variabilita je takřka nulová. Samé potemnělé lokace, kde občas hoří nějaký ten ohýnek. Dechberoucích lokací je minimum. V poslední třetině hry se dostanete i do jiných částí Středozemě, než je Mordor a okolí, tím pádem se prostředí trochu změní, zesvětlí, ale opět se budete pohybovat hlavně v jeskyních a dalších interiérech.

Neoslní ani technická stránka hry. Grafika je zastaralá, a to i na vysoké detaily, jak je vidět i z okolních screenů. Jediné štěstí je v již zmíněné temném pojetí celé hry. Proto si často mizerné grafiky nevšimnete, jelikož je zkrátka skrytá v temnotě. Narazil jsem i na několik nepříjemných chybek. Občas se nespustil skript, tím pádem jsem se na daném místě zasekl a musel načíst nejbližší uloženou pozici, jednou jsem kvůli chybě musel dokonce restartovat celý level. Hra mi navíc i jednou spadla.

Vybrali jsme nejlepší herní adaptace ze světa Pána Prstenů. Od historicky prvních kroků až po moderní herní pecky

Recenze možná vyznívá přeci jen příliš negativně. Proto musím uznat, že jistou míru zábavnosti nelze hře upřít. Nejde totiž o hru rozbitou, jen zkrátka nedotaženou. Některé pasáže jsou navíc chytlavé a jakmile si zvyknete na ovládání, občas se vám povedou zajímavá pohybová komba, kdy na desítky metrů vysokou stavbu vyšplháte za pár vteřin. Navíc svět Pána prstenů je sám o sobě dost zajímavý, a tak je fajn setkat se po docela dlouhé době se starými známými. Pochvalu pak zaslouží namluvení postav, hlavně samotného Gluma.