Recenze hry The Quarry. Co tě nezabije, to tě posílí.

Když vývojáři ze studia Supermassive Games poměrně nedávno oznámili vznik zcela nové značky s názvem The Quarry, moc rozruchu na herní scéně nezpůsobili. Jednak nejsou interaktivní hororovky masovou záležitostí, a navíc se koncept nastolený již v Until Dawn v průběhu času příliš neposunul. Dost možná se tak trochu zajedl. The Dark Pictures Anthology je rozhodně skvělým filmovo/herním zážitkem, nepřinesl však žádné výraznější inovace a dokráčel do stavu maximálního vytěžení. Efektivního, důstojného, ale přesto vysilujícího. Dlouho to procházelo a hráči byli relativně spokojeni, jenže postačí to i pro tentokrát? Budou ještě hráči ochotni zažívat totéž v bledě modrém?

Pocta osmdesátkám

Popravdě jsme sami překvapeni, ale byť The Quarry opět ždíme několik let starý koncept, dělá to skvěle a funguje to. Opět se tak objevujeme uprostřed velké interaktivní show v rámci béčkového a dostatečně kýčovitého příběhu, který vzdává poctu klasickým osmdesátkovým hororům a svými rozhodnutími se pokoušíme obelhat osud.

Detaily obličejů jsou opravdu úchvatné

V hlavních rolích se tentokrát představuje parta táborových vychovatelů, kteří se rozhodnou pro ještě jednu velkou závěrečnou party. Jak si jistě domyslíte, nešlo o ten nejlepší nápad a věci se podělají rychleji, než si sami dokázali představit. Kdo se již někdy setkal s produkcí Supermassive Games, rozhodně ví, co může očekávat. Rozjíždí se kolotoč dialogů a více či méně zásadních rozhodnutí, které mají vliv na životy jednotlivých členů. Byť se rozhodně nejedná o nic objevného, vše do sebe krásně zapadá, příběh nepostrádá dynamiku a The Quarry je překvapivě uspokojivým a zábavným zážitkem.

A vývojáři vlastně nemuseli udělat téměř nic jinak. Samotná kostra včetně všech klíčových prvků zůstala zachována víceméně beze změny. Takže jak je možné, že tenhle koncept opět zafungoval? Odpověď je nabíledni. Tenhle vývojářský tým zkrátka ví, jak hráče lapit, semlít a vyplivnout po několika hodinách sledování dialogů party přitroublých teenagerů. Způsob, jakým dokážou servírovat tak stupidní příběh plný klišé je vážně obdivuhodný.

Kartářka je hlavním průvodcem příběhu

Jenže na konci celého příběhu je třeba si uvědomit jednu podstatnou věc, hlavními režiséry jsou především samotní hráči. Dle vývojářů celý příběh nabízí téměř dvě stovky různých konců, což už nabízí slušnou dávku variability a znovuhratelnosti. Tohle číslo je ale třeba brát tak trochu s rezervou, ne všechny konce jsou tak výrazně odlišné. Počítejte však s tím, že každá z postav rozhodně může zemřít, čemuž se asi většina hráčů bude chtít vyhnout.

Spíše film než hra

The Quarry je díky své povaze více filmem než klasickou hrou. Pasáží, ve kterých bychom mohli hovořit o skutečném hraní opravdu není mnoho a pokud ano, jsou naprosto nevýznamné. Většina hratelnosti se tak omezuje na obligátní Quick Time Eventy, popřípadě volbu mezi dvěma stejně prekérními možnostmi, které jsou často poněkud bizarní a nepravděpodobné. Samotné vyprávění potom doplňuje sběr důkazů, kterými lze načerpat nějaké ty další informace a především hromadění tarotových karet, ze kterých vykládá osud děsivá kartářka, průvodce příběhu.

Bát se příliš nebudete, ale krve si užijete

Kde však tenhle interaktivní zážitek sbírá nejvíce bodů, je v oblasti samotného zpracování a důrazu na filmovost. Vývojáři si moc dobře uvědomují, jakou povahu jejich produkt má a také k němu náležitě přistupují. Ocenit musíme nejen skvělé grafické zpracování (pomineme-li prapodivně vypadající cákající vodu) a pohledné animace, ale rovněž samotnou filmařskou práci.

Příběh je sice hloupý a nastavovaný, ale nepostrádá dynamiku

The Quarry tak je schopno perfektně obstát i jako samotný film, což je vzhledem ke skutečnosti, že 90 % hry sledujeme dialogy a chování postav, rozhodně klíčové. Nájezdy kamer, střih, samotný scénář a jeho dynamika jsou na opravdu vysoké úrovní a táhnou hru od pozvolného začátku až po nervy drásající konec. Vše podtrhují vydařené modely obličejů, uvěřitelná mimika všech postav, skvělý lipsync a hlavně výtečný dabing všech postav. Nějaké ty nedostatky bychom rozhodně našli, bez chyb není nikdy nic, celkově jde o opravdu skvěle vyladěný a vybalancovaný zážitek.

Co tě nezabije, to tě posílí.

Pokud bychom měli přeci jen ukázat na nějaké ty přešlapy, bude to pravděpodobně nemotorně se chovající kamera v momentech, kdy plně ovládáte svou postavu. Není jich mnoho, ale jsou vskutku k vzteku. Trochu provokativně působí i širokoúhlý formát obrazu, který nelze upravovat. Umělecký záměr tohoto rozhodnutí respektujeme, nemožnost jej změnit ale nikoli. Byť The Quarry působí filmově, ořezy nejsou to správné řešení.

Znovuhratelnost je diskutabilní, ale nějaké možnosti tu jsou

Mnohé intelektuálněji laděné hráče může jistě urazit klasicky hloupé a neracionální chování hlavních postav, které je však v tomto žánru celkem očekávatelné. V rámci samotného příběhu postrádáme trochu více hororových aspektů. The Quarry je bohužel pouze klasická vyvražďovačka, u které se příliš bát nebudete. Nechybí pohledný gore, ale přebalit se z něho rozhodně nepůjdete. Inu, co tě nezabije, to tě posílí, jak zní také jedno z hlavních hesel hry.

Tahle jednohubka nás zkrátka bavila, toť vše

Samotný příběh zabere cca 8 -10 hodin a byť je poslední třetina až zbytečně překombinovaná, jedná se o napínavý zážitek, který dokáže udržet pozornost po celé délce. Po dokončení hry se navíc odemyká možnost navázat v konkrétní kapitole a změnit tak průběh celého příběhu. Vývojáři si navíc připravili speciální automatický mód, kdy se z hráče stává plnohodnotný divák. Lze nastavovat osudy jednotlivých postav a sledovat rozdílné konce. Dostupný je též gaučový multiplayer, ve kterém můžete celý příběh prožít s kamarádem.

Moc dobře si uvědomujeme, že jde o ryze béčkovou zábavu, která rozhodně nesedne všem, každopádně my jsme se u hraní vážně bavili. Někdy zkrátka stačí k radosti málo. Tahle víkendová jednohubka nabídla vše, co bylo v tu chvíli třeba.