Recenze hry Xenoblade Chronicles 3. Poctivé RPG o pokřiveném světovém řádu

Japonská RPG jsou už dlouhá léta považovaná za specifický žánr. Od jeho vzniku se značně proměnil hlavně v ohledu soubojů, které jsou mnohem rychlejší. Třeba takové Final Fantasy od svého původního stylu upustilo už skoro úplně. Xenoblade Chronicles na to ale jde jinak. Souboje na pohled vypadají akčněji a jsou rychlejší než ve starých JRPG, ale stále v nich hrají roli statistiky postav a taktika víc než to, jak rychle zvládáte mačkat tlačítka na ovladači.

Pro mě je třetí díl prvním setkáním s touto sérií studia Monolith Soft, která začala v roce 2010 na Nintendu Wii. Sám se do tohoto žánru často nepouštím, ale hned ze začátku jsem byl mile překvapen, jak Xenoblade Chronicles 3 dokáže vše v rychlosti vysvětlit i nováčkovi. Souboje mohou na videích nebo obrázcích vypadat strašně chaoticky, ale stačí pochopit základní principy a během hraní nebudete mít nejmenší problém se v nich orientovat.

Stejně jako předchozí díly je i tentokrát příběh oddělený od zbytku série, takže se s klidem můžete rovnou pustit do trojky a pochopíte vše naprosto bez problému. Příběh vypráví o skupině vojáků, kteří ve svém životě neznají nic jiného než válčení. Království Keves a Agnus proti sobě válčí už od nepaměti. Tenhle konflikt nevznikl kvůli sporům o zdroje nebo snahou rozšířit své území. Armády doslova bojují o svůj život.

Vojáci se mohou dožít maximálně 10 let a aby se na konec své cesty vůbec dostali, musí neustále doplňovat své ohnivé hodiny životní energií, kterou získávají z padlých nepřátel. V hlavní roli toho všeho je šestice hrdinů – trojice keveských vojáků a trojice z armády Agnusu. Tento z počátku nesourodý tým se společně vydá na cestu poté, co se dozví, že život takhle ve skutečnosti fungovat nemá. Postupně tak spolu s nimi odhalujete, kdo vás dostal do téhle situace.

U japonských her obecně se často stává, že postavy jsou klasickými stereotypy vyobrazenými v každém druhém anime nebo manze. Xenoblade není výjimkou, ale snaží se odlišit. V partě máte nevrlého siláka, který je dobrosrdečnější, než se na první pohled zdá. Narazíte třeba i na zatvrzelého člena armády, který nakonec přejde na vaši stranu. Sestava postav je hodně široká a velká část z těchto stereotypů vybočuje, takže to nepůsobí jako pěst na oko.

Příběh je rozsáhlý na desítky hodin. Není nouze o zvraty a nečekané momenty. O spoustu z nich se sami můžete ochudit tím, že hru projedete pouze skrz hlavní příběhovou linku. Vedlejšího obsahu je tady tuna a celkový příběh je díky němu vykreslený o dost lépe. Také přijdete o některé možnosti v soubojích, které jsou hlavní náplní celé hry. Soubojový systém funguje stále na stejném principu, jako u předchozích dílů. Jakmile se dostanete do akce, všechny postavy začnou automaticky útočit. Základní útoky sesílá sama i postava, kterou zrovna ovládáte. Speciální techniky ale už máte plně pod kontrolou.

Není to jen o tom, abyste schopnost použili, kdykoliv je připravená. Každá postava má povolání, které zastává odlišnou roli. Pokud správně budete využívat svoje techniky, rychleji se vám naplní ukazatel ještě silnějšího útoku. Útočníci se starají o pořádné poškození, obránce pak musí zajistit, aby se útoky nepřítele soustředily na něj. Povolání je v Xenoblade Chronicles 3 přes 20 a každé z nich se liší technikami, podmínkami pro rychlejší nabití supersilného útoku a stylem boje.

V ohledu možností a kombinací technik je to RPG jak se patří. Po úplném ovládnutí jednoho povolání můžete některé jeho techniky mixovat s ostatními. Právě tohle jsou ty možnosti, o které byste se vynecháním vedlejších úkolů mohli ochudit, protože spoustu povolání odemknete právě skrz ně. Povolání se vám odemykají po splnění hrdinských questů. S nimi také můžete rozšířit partu o sedmého člena. Hrdinu vždy můžete mít pouze jednoho a na rozdíl od zbytku party má svoji výbavu předem danou.

Novinkou v soubojovém systému je Ouroboros, což je stvoření, které vznikne spojením dvojice hrdinů dohromady. Dokáže dát nepřáteli pořádné rány a zároveň se dá využít v momentech, kdy máte na kahánku. Během jeho aktivace totiž postavy nedostávají poškození.

Další věc, o kterou byste se bez průzkumu ochudili, jsou krásy světa Aionios. Jistě, hry na Switchi nemohou po grafické stránce konkurovat ostatním platformám, ale to neznamená, že i s nižším výkonem se nedají vytvořit parádní scenérie. Svět Xenoblade Chronicles 3 je obrovský a je až s podivem, že se vývojářům povedlo na tomhle hardwaru něco takového vytvořit. Můj oblíbený Breath of the Wild sice Xenoblade nepřekonal, ale třeba takoví pokémoni by si mohli vzít příklad. Legends: Arceus na pohled vypadá podstatně hůř, a to má svět o poznání menší než v případě tohohle RPG.

Nejlepší RPG hry současnosti. Baldur's Gate 3 je králem, ale nesmíme zapomínat na jeho předchůdce

I přes krásy Aioniosu ale nejde přehlížet nedostatky, které se týkají hlavně kolísajícího rozlišení. Pokud se chystáte hrát hlavně v handheld módu, tak při hektičtějších akcích je obraz pořádně máznutý. V tomhle případě to ale tolik nevadí vzhledem k hratelnosti, která nevyžaduje precizní reakce. Počet snímků za vteřinu byl po valnou většinu času mého hraní stabilní na 30. Pokles sice párkrát za těch několik desítek hodin přišel, což sice vývojáři mohli vychytat, ale není to nic, co by hraní výrazně znepříjemňovalo.

V rozlehlém světě je kromě vedlejších úkolů a hromady monster rozmístěna řada kolonií obou království, ke kterým se vyplatí čas od času zamířit. Pomáháním koloniím si zvyšujete reputaci, což vám zpřístupní nové vedlejší úkoly, širší sortiment u tamních obchodníků a nějaká sleva se také najde. Do kolonií jsem se musel vracet až po pokroku v hlavním příběhu, protože většina vedlejších úkolů přesahovala můj level. Nijak mi ale nevadilo se k nim vracet. Právě naopak. Vůbec mi nevadilo strávit v tomhle světě o pár hodin víc. Náplň takových úkolů sice není nijak převratná, ale dostanete se díky nim na místa, kam byste jinak neměli potřebu vůbec zamířit.

Ve hře nechybí rychlé cestování, takže návrat do již navštívených lokací trvá jen chvíli. Od hráčů jsem viděl několik výtek směrem k načítacím časům. Novým konzolím s SSD se Switch rovnat nemůže, ale na druhou stranu to není žádná tragédie. Spíš mi přijde, že hráči začali být rozmlsaní bleskurychlým načítáním a delší chvíle na Switchi jim kvůli tomu přijde jako věčnost.

Ještě, než najdete místa pro rychlé cestování, vás čeká pořádná procházka po svých. Na cestách partu doprovází výborný soundtrack, jehož hlavní motiv se nese skrz několik skladeb. U spousty dnešních her mi právě tohle chybí. Hra má u mě automaticky velké plus, pokud má zapamatovatelnou hudbu, která sedí do daného světa a dokresluje celkový dojem. Z her, které letos vyšly, se do této kategorie řadil zatím jen Elden Ring. Dnes už se k němu ale přidalo právě i Xenoblade Chronicles 3.

Tvůrci šestnáctého Final Fantasy nedávno v rozhovorech mluvili o tom, že bylo jen otázkou času, než se klasické tahové boje z JRPG změní do akčního stylu. Xenoblade Chronicles je ale důkazem toho, že to jde i jinak než se snažit o vlastní verzi hack’n’slash. Navíc to celé je zapracované do světa s příběhem, který dává smysl a společně s jeho hrdiny chcete zjistit, o co vlastně jde a kdo celou tu dobu tahá za nitky na pozadí. Po nepříliš povedených sportech tady zase máme exkluzivitu na Switch, kterou můžu vřele doporučit.