Recenze: Imperium Romanum – tuhle hru už jsem hrál

Imperium Romanum vzbuzovalo spoustu nadějí na výživnou stavěcí RTS s příležitostnou bojůvkou. Prostě něco pro všechny, kteří se víc kochají svým krásným městečkem, človíčky a domečky než potoky krve či hromadami rezavějícího šrotu.
Recenze: Imperium Romanum – tuhle hru už jsem hrál

Platforma: PC
Typ hry: strategie
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: procesor 1,7 GHz, 512 MB RAM, DX9 kompatibilní grafická karta, Windows 2000, XP či Vista
Doporučená konfigurace: procesor 2 GHz, 1 GB RAM, DX9 kompatibilní grafická karta, Windows 2000, XP či Vista
Testovací konfigurace: AMD Athlon X2 BE2350, 2 GB RAM, ATi Radeon X1600 Pro 256MB
Výrobce: Kalypso Media - Haemimont Games
Homepage:
http://www.imperium-game.com/en/

Když jsem se před více než rokem doslechl o vývoji Imperium Romanum, zajásal jsem. Instalační cédéčka Rome: Total War sice ještě nestihla ani pořádně vychladnout, Imperium však mělo mít blíž spíš k populární sérii Caesar. To bylo lákadlem samo o sobě. Herní model Caesara byl výborný, stačilo by tu a tam přiostřit, trošku přikořenit, vylepšit komunikaci hry s hráčem… U Kalypso Media – Haemimont Games si to však zjevně nemysleli. Převlékli totiž výbornou hru do modernějšího kabátku, kosmeticky upravili principy, udělali pár chyb navrch a pustili Imperium Romanum na trh.

Při mém dotírání na šéfredaktora Doupěte, zda nemá nějakou gamesku na volnější dny po uzávěrce Computeru (chtít po něm hru automaticky znamená napsat recenzi), zajásal jsem podruhé, tentokrát že se mi Imperium dostalo do ruky. Při následném procházení zahraničních recenzí této hry jsem byl překvapen, jak rozporuplná obdržela hodnocení. Některé magazíny ji obdařily devadesáti body ze sta, jinde se nerozpakovali s pětatřiceti.

Mé druhé jméno je originalita

Kromě skalních odpůrců realtimových strategií se nenajde snad nikdo, komu by koncept Imperium Romanum (IR) nepřišel alespoň trochu povědomý. Největší „inspiraci“ si hra bere z The Glory of the Roman Empire (GotRE) z roku 2006. IR mělo být druhým dílem, změnil se ale vydavatel, tedy i název. Grafika i herní mechanismy však jako by GotRE z oka vypadly. Nejeden hráč také zavzpomíná na staršího Caesara. S oběma zmíněnými hrami má Imperium podobné principy, ovládání, a jelikož je ve všech případech kladen důraz na historickou věrnost, tak i grafiku, přesněji podle předloh vytvořené jednotlivé objekty ve hře. Zpracování samozřejmě odpovídá (i když v případě IR jen částečně) době vzniku.

  
Tady bude za chvíli někdo bydlet * Západ slunce nad vískou * Střídání denních dob je plné krásných scén

Hlavní náplní hry je stavba města. Čím úspěšnější budete, tím významnějším vládcem se stanete. Hned v druhé řadě se samozřejmě musíte starat o věčně nespokojené poddané a příležitostně také mečem a ohněm vysvětlit barbarům, čí že kultura je předurčena k rozkvětu.

Otrokářem bez biče

Tvůrci se naštěstí nedopustili nějakého nepěkného zjednodušení, a tak máte pod kontrolou skoro všechny články městské ekonomiky. Jediná, kterou ovládat po hříchu nemůžete, je ale samotným základem římské společnosti: otroci. Člověk sice jen těžko tají škodolibou radost, když vidí zástupy otroků mašírovat do práce, stejně těžko později ale přihlíží jejich nevypočitatelnosti dané špatným skriptováním jejich chování. Příkladem jsou stojící stavby bez pracovníků a na informační obrazovce nepěkný počet flákajících se otroků.

Aby nedošlo k mýlce: charakter otroka (či spíše otroků, jsou totiž beztvarou masou) v této hře není ničím výjimečným, jde zkrátka o základní konstrukční jednotku používanou stejně jako ve většině ostatních strategií: sbírají suroviny a staví budovy. Až na to, že v Imperium Romanum je hráč neovládá a nemá možnost ovlivnit jejich chování a (kromě prioritizace některých úkolů) činnost. Škoda, že nebylo dosaženo ideálního kompromisu mezi inteligentní jednotkou, která je schopna samostatně fungovat, a zároveň možností její chování kdykoli usměrnit.

Rodina je základ státu

Otroky musí samozřejmě někdo využívat, kromě nich tedy v Imperium Romanum najdeme i svobodné občany, jež se starají o všechny alespoň trochu důstojné činnosti s výjimkou vojska – do něj se jednotky rekrutují ze vzduchoprázdna. Ekonomický model je sice zjednodušený, ale i pro příznivce čistě stavěcích strategií přijatelný. Nenápadná otrocká práce však hráče drží odříznutého od některých základních součástí zdravého hospodářství, zejména od surovin a jejich přepravy. V tom bych však neviděl jednoznačný zápor, dá se na to totiž zvyknout; obzvláště při vědomí, že nějak tak to v Římě opravdu mohlo fungovat.

O každém občanu je možno zobrazit si základní sadu informací: jméno, zaměstnaní, bohatství rodiny, úroveň spokojenosti s životem apod. Ani občany však nelze úkolovat. Podobně jako v Caesarovi si zkrátka automaticky najdou práci v okolí svého domu. „V okolí bydliště“ je dosti podstatná informace: Zajít kamkoli dále jsou totiž poněkud líní. I dostupnost práce je jedním z faktorů spokojenosti populace. Jak asi tušíte, remcalové i demonstrující davy jsou zvláště ze začátku hraní na denním pořádku.

  
Počasí, že by ani psa nevyhnal. Jenom otroci dřou do roztrhání těla * Místy narazíme na pěkné scenérie * A když si počkáme na noc...

Armáda je trénována v kasárnách, která jsou samostatnými budovami pro různé typy jednotek. Jednotky nelze ovládat samostatně, ale vždy pouze po celých oddílech. Velkou nevýhodou manipulace s jednotkami je nemožnost udílení příkazů prostým kliknutím do mapy levým či pravým tlačítkem (jdi, zaútoč), nýbrž je potřeba využívat tlačítka v ovládacím panelu. Útok je pak navíc „zpestřen“ nemožností poslat vojsko na konkrétní jednotky barbarů.

V tutorialu se sice dozvíme, že jízda je výborná proti lučištníkům, bohužel hra neumožňuje jízdu na lučištníky poslat, neobsahuje totiž možnost výběru cíle útoku. Armády vždy útočí na nejbližšího nepřítele nebo jeho vesnici. Pokud si myslíte, že to lze ovlivnit postavením jednotky, tak nelze, alespoň ne při útoku – oddíly totiž nelze umístit blíže než padesát herních metrů od nepřátelského sídla. A tak se nejednou stane, že strategicky propracovaný nájezd jízdy z křídla na barbarské lučištníky spolehlivě vyhlazující hráčovu pěchotu skončí nesmyslným útokem na nebojující vesnici místo nebezpečných vojáků. A to ani nemluvím o prchajících demoralizovaných jednotkách, nad nimiž hráč ztratí kontrolu. Nemožnost řízení útoků totiž znamená nemožnost zrádce na místě zamordovat.

Ovládání chce zvyk

Ovládání je mírně netypické, avšak není ničím, co by se nedalo během pár minut naučit. Menu pro výběr objektů k postavení získáme po kliknutí pravým tlačítkem. Navigace v něm je sice prapodivná, navíc popisky se zobrazují až po asi vteřinovém zastavení kurzoru na jednotlivých tlačítkách. Tlačítka jsou ale tak titěrná, že poznat z některých jejich účel podle jejich piktogramů je takřka nemožné.

  
Na tohle barbaři nemají * Tady ještě před chvílí barbarky věšely prádlo * Bojová mechanizace

Budovy lze stavět kamkoliv, kolečkem myši je navíc můžeme natočit potřebným směrem. Možnost stavět kamkoliv znamená výhodu v nepotřebě vedení silnice ke každému jednomu domu. Naopak problém je v pracovnících – hospodářské budovy totiž musí být v dosahu nějakého obytného domu, jinak v nich budou dřít maximálně krysy. Obytné domy jsou hlavním motorem růstu vašeho města. Potřebujete-li větší populaci, postavte dům. Růst je však nejen populační, nýbrž i plošný. V každém obytném domě totiž žije jen jedna rodina (byť více generací), obvykle tři až pět osob. Ve velkých a prosperujících městech je tudíž potřeba mít domů i stovky. Tolik lidí je ale potřeba nakrmit, napojit, zabavit atd. a kruh se uzavírá.

Grafika i zvuk ujdou

Když jsem Imperium Romanum poprvé dostal do ruky, překvapily mě hardwarové nároky. Ano, hra poběží i na vyloženě historických strojích, byť pohled to nebude příliš pěkný. Se stoupající kvalitou zobrazení ale nároky zejména na grafickou kartu nepěkně rostou.

Světlé stránky hry
  • místy roztomilá grafika
  • nízké HW nároky
  • herní model Casara neutrpěl příliš
Temné stránky hry
  • podivné ovládání
  • chyby v programu

Samotné zpracování je spíše rozporuplné. Je vidět, že tvůrci si s některými detaily vyhráli: nádherné jsou změny denní doby, počasí, stromy, efekty ohně i vody. Již mnohem ošklivější jsou například postavičky. Po několika minutách hraní to navíc zřejmě nevydržíte a i pokud máte slabší grafickou kartu, raději obětujete rozlišení nebo úroveň detailů za cenu zapnutí alespoň základního anti-aliasingu. Hra je totiž bez vyhlazování hran příšerně zubatá – dokonce tak, že to významně kazí zážitek z hraní.

Zvuky jsou zpracovány velmi pěkně, rozhodně dělají čest tomuto hernímu žánru. Hudba je rovněž propracovaná a výborně provedená, bohužel však málo pestrá. Po několika desítkách minut zjistíte, že se opakuje stále tatáž dokola.

Stojí za osahání, že vás chytne, neslibuji

Imperium Romanum je – celkově vzato – zvláštní hra. Přináší okoukaný koncept bez nějakých zásadních inovací. Hratelnost mírně narušují ne zcela zvládnuté ovládání a drobné chybky v programu. Hrací doba může být jako u většiny strategií orientovaných na ekonomiku prakticky neomezená. Při průchodu scénáři je však zábava velmi omezena absencí jakéhokoli příběhu. Prostě jen dostanete nové město a plníte zadané úkoly. To vše dělá z Imperium Romanum uspokojující zábavu na dlouhé volné večery, avšak jen slabě vzbuzuje touhu se ke hře vrátit. Na této hře zkrátka závislost nezískáte.

Grafika: 6/10
Hudba: 8/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 6/10

Imperium Romanum je jedna z uspěchaných her, kde její první vlastníci budou čekat na první patch s větším nadšením než na nejbližší nájezd na bezbrannou barbarskou vesnici.

Celkové hodnocení: 6/10

Dostupné pro: PC
Žánr: Strategie
Výrobce: Kalypso Media - Haemimont Games | Webové stránky hry
  • místy roztomilá grafika
  • nízké HW nároky
  • herní model Casara neutrpěl příliš
  • podivné ovládání
  • chyby v programu

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

19 nejlepších strategických her, který si dnes můžete zahrát

19 nejlepších strategických her, který si dnes můž…

Strategickým hrám ještě neodzvonil konec, byť už se netěší takové popularitě jako dřív. Proto není od věci připomenout si ty největší pecky. A protože je strategických žánrů je mnoho, zaměříme se na válečné kultovky.

11.  10.  2020 | | 34 N/A
Co si zahrajete na PlayStationu 5 v den vydání? Máme kompletní přehled

Co si zahrajete na PlayStationu 5 v den vydání? Má…

Se hrami na novou generaci konzolí je to o něco složitější, než tomu bylo při příchodu té poslední. Kromě klasických launch titulů, které vyjdou ve stejný den jako konzole tady máme navíc zpětnou kompatibilitu. Tím ale ani zdaleka nekončíme.

17.  10.  2020 | | 10 N/A
Fotografové vyrazili do Mafie, pořídili snímky nasáklé kultovní atmosférou

Fotografové vyrazili do Mafie, pořídili snímky nas…

Předělávka první Mafie se rozhodně povedla, a kromě recenze to dokazují i pohlednice přímo ze hry.

20.  10.  2020 | | 3 N/A
Hry zadarmo nebo se slevou: to nejlepší od Xbox Studios a Amnesia zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: to nejlepší od Xbox St…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

16.  10.  2020 |
Hry zadarmo nebo se slevou: balík bojovek a Rising Storm zdarma

Hry zadarmo nebo se slevou: balík bojovek a Rising…

Na všech herních platformách je každou chvíli nějaká slevová akce. Každý týden proto vybíráme ty nejatraktivnější, které by vám neměly uniknout. Pokud chcete získat hry zdarma nebo s výhodnou slevou, podívejte se na aktuální přehled akcí!

9.  10.  2020 |