Recenze: Judge Dredd: Dredd vs Death – smrt a Smrť

Platforma: PC
Typ hry: 3D akční
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 700MHz, 128 MB RAM, 32MB grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 1,4GHz, 258MB RAM, 64MB grafická karta
Testovací konfigurace: P4 2,4@2,8GHz, 256MB DDRAM, GeForce 3 Ti 128MB
Výrobce: Rebellion (http://www.rebellion.co.uk)
Distributor: Vivendi (http://www.vivendiuniversalpublishing.com)
Distribuce v ČR: zatím není rozhodnuto
Homepage: http://www.dreddvsdeath.com

Prosím o klid v soudní síni. Zahajuji projednání případu Doupě.cz versus Judge Dredd: Dredd vs Death (JD). Předmětem projednání je posouzení způsobilosti výše zmiňované hry dostat se na pulty prodejen, potažmo ke hráčům. Vzhledem k tomu, že máme k dispozici jen jediného člověka, který má s JD zkušenosti dostatečné k podání adekvátního svědectví, nebudeme otálet a zavoláme si ho hned před tento tribunál, kde bude podroben důkladnému výslechu, jak ze strany mé, tak i obou účastníků soudu. Prosím o svědectví pana Recenzenta.

A tak jsem vstoupil do síně. „Dobrý den,“ pravil jsem poněkud nejistě.

No nazdar, totiž… dobrý den. Co můžete pro začátek vypovědět o zde přítomné hře JD?

No, na soudce jsem zjevně dojem neudělal…

První pohled

Ehm… JD se odehrává v třicátých letech 22. století. Vize autorů vytváří poměrně tuctové kyberpunkové město - obrovská nezaměstnanost je jen jedním z nejmenších problémů. Existuje pouze jediná síla, která může zabránit naprosté anarchii - soudci. Vyzbrojeni, aby hájili právo přímo na ulici. Představují soud, porotu i popravčího v jednom. Nejobávanějším a nejrespektovanějším z nich je soudce Dredd. Překvapivě tedy právě v jeho kůži absolvujete hru.

   

Copak? Futuristická anarchistická demonstrace? * Řekl sis o to, writere! * Soudce tu nemají příliš v lásce

Zpočátku je váš úkol jednoduchý. Rozehnat dav demonstrantů a pochytat několik writerů, na to přeci nemuseli posílat svého nejlepšího člověka, ne? Jde ale o to, že lidé z PSI-oddělení (rozuměj cvoci co tvrdí, že mají nadpřirozené schopnosti) předpovídají mor, což by znamenalo katastrofu; je tedy potřeba vše prošetřit. Situace se zvrtne po rutinním vyřízení přepadení banky. Vampýři prostě nevěstí nic dobrého. Zvláště, když je jich tolik. Aby toho nebylo málo, tak se zanedlouho do všeho namíchá soudce Death se svými „dark judges“ a je veselo.

   

Ani zatýkání není, co bývalo - dokonce i teče krev! * První setkání s vampýry... * ...potvůrky, zdá se, že vydrží dost

Na první pohled JD představuje klasickou 3D střílečku s klasickým ovládáním, klasickou grafikou, klasickým arzenálem, klasickou…

No tak to pozor (aha, doposud tichá krabice s hrou se ohradila, hmm:-)), neměl byste třeba zmínit, co všechno nového přináším? Vždyť ten arzenál vůbec není tradiční. A grafika? Klasická? Si děláte srandu ne?! Co animace postav, no? A co…

Ale klídek (správňáci z Doupěte na první pohled prostě nedají:-), zatím jsi nepředvedla nic moc, tak raději tiše seď a poslouchej!

Tak ticho v soudní síni!

Nevrlý soudec (- chyba tisku:-)) zběsile buší kladívkem do stolu: Co nám na to řeknete, pane Recenzente?

Vizuální pochoutka na vašem monitoru

No, asi to s tou klasičností nebude úplně přesné. Je pravda, že graficky hra vypadá dobře. Mimochodem, náležitě se to projevuje na HW nárocích. Pokud si chcete hru užít s alespoň bilineární filtrací textur, fullscreen anti-aliasingem, pořádnými kouřovými efekty a podobnými vychytávkami, budete potřebovat poměrně high-endovou sestavu. Odměněni budete grafickou lahůdkou, která je sice o stupínek níž než nejočekávanější tituly, ale ty na druhou stranu ještě nevyšly, že ano.

   

Jeden z méně nápaditých exteriérů - v JD spíše výjimka * Skvělá výmluva, chlape! * Tomu říkám reklamy!

Rovněž nemůžu nezmínit animaci postav, která je jedním slovem úžasná. Když se na vás řítí byť obyčejný vampýrek, tak čas od času zapomenete střílet, jak se vám jeho sprint po čtyřech bude líbit. Jedině vidina ještě lepší animace při jeho smrti vám zabrání skončit ve spárech bídného loadingu. Nestvůrky totiž mají několik zásahových zón a adekvátně reagují na zásah. Na druhou stranu zamrzí u hráčů neoblíbené „klonování“, jinými slovy jednotlivých potvor (či NPCéček) je několik druhů, takže potkáváte stále ty samé postavy. Zvláště u humanoidů to působí dost špatně.

   

Moje oblíbená úloha - sniper. Zde má puška tři módy přiblížení. * No medika raději ne-e * Ale tady jsem se trefil, kam jsem chtěl

Taktéž herní prostředí jsou poutavá a různorodá. Rozsáhlé exteriéry futuristického města střídají ponuré báze, jež si však velikostí s exteriéry nezadají. Dějem vás provází vcelku povedené in-game animace, FMV sekvencí se bohužel nedočkáme. Kvalita i množství textur jsou na nadprůměrné úrovni, přesněji řečeno výborně podtrhují celkovou kvalitu grafického zpracování. Jednou větou by se dalo říct, že po vizuální stránce vás JD rozhodně zaujme a…

No tak vidíte! Já vám to říkala! Rozhodně nejsem žádná béčková pařbička, usmolená kdesi na koleně v garáži, nehledě na to, že…

Ještě s tou sebechválou vydrž, gamesko, (že by lidé z Doupěte byli až tak podezřívaví?) viděli jsme už spousty skvěle vypadajících her, které ale jinak nestály za nic, a na druhé straně dost na koleně vyráběných, avšak ve výsledku špičkových titulů. Co je vlastně náplní hry, maestro Recenzent?

No to by mě také zajímalo… (je vidět, že jsem konečně zaujal i soudce…)

Pobíhání po chodbách s částečně netradičním arzenálem a rozporuplným „law metrem“

No dobře, ne tak úplně. I když občas to tak může působit. V každé misi je dáno několik povinných a nepovinných úkolů. K těm povinným vás vede šipečka, takže výsledkem je dosti lineární postup bez praktické možnosti něco dělat jinak, než je od vás očekáváno. Kolikrát jste hnáni od čerta k ďáblu místy, které jste už prošli, jen proto, že jste kdesi sepnuli spínač, jenž na druhém konci lokace otevřel dveře. Tento způsob hraní zdá se mi poněkud nešťastným, jak by řekl klasik.

   

Krásný a naprosto běžný souboj v ulicích... * ...končící bídnou smrtí. Mojí. * Jé, pán ztratil hlavu. Za nalezení vysoká finanční odměna...

O něco lépe je to ale s arzenálem. Každou misi začínáte pouze s Lawgiverem Mark III a kromě této pistole můžete od mrtvých nepřátel sebrat ještě jednu zbraň sekundární. Mezi tyto zbraně spadá třeba jiný druh pistole, útočná puška, která může výborně posloužit jako odstřelovačka, granátomet atp. Je však možné mít jen jedu sekundární zbraň, což vás nutí pozorně taktizovat, zvláště s ohledem na nevelké množství munice, jenž je k dispozici. Je vám to málo? Nezoufejte!

Vaše soudcovská pistolka totiž operuje s šesti druhy nábojů (normální, průrazné, odrážející se, zápalné, explozivní a konečně naváděné), takže máte v podstatě zbraní devět nebo deset: šest módu střelby primární zbraně, sekundární bambitku (mnohdy také s nějakým bonusovým druhým módem navíc, a to se vyplatí…) a konečně úder pěstí a granáty, které jsem zapomněl zmínit. Nu a to už je slušné, ne?

Ptáte se, co dělá soudce soudcem? Samozřejmě zatýkání. Na kteréhokoli človíčka můžete chlapácky zakřičet a on se vám možná vzdá (když ne, tak je potřeba ho lehce poškádlit zbraní, nebo zabít). Jakmile klečí na zemi s rukama za hlavou, stačí k němu dojít a zatknout (a zároveň odsoudit). Proč to dělat? Je to přece náplní vaší soudcovské práce. A aby vám to tvůrci připomněli, implementovali do hry tzv. „law meter“.

   

Tyto exteriéry působí vskutku velmi dobře, co říkáte?

Tento ukazatel zobrazuje, nakolik je vaše počínání košer s politikou soudců. Zvyšuje se pouze a jenom zatýkáním, snižuje nerozvážným a zbytečným násilím. Pokud klesne příliš, všichni soudci dostanou rozkaz zabít vás a mise končí neúspěchem. O výhodách, nevýhodách a hlavně smyslu něčeho takového nechť si každý hráč rozhodne sám.

No, vždyť to říkám. A co vy na to, pane předsedo? Krabice se obrátila na soudce, čímž ho vyrušila z jeho úvah. Možná se mi to zdálo, ale jakoby na její čelní straně zahrál jakýsi velmi pyšný úsměv.

Ehm, zní to dobře, vzpamatoval se pochybně pan předseda, snad abych se zeptal zástupce druhé strany…  a hodil tak horký brambor ogarům z Doupěte. Však oni si poradí…

Musíme uznat, že koncept hry zatím vypadá dobře. Ale teď z jiného soudku. Co hratelnost? Nějaká atmosféra? A vůbec takové ty abstraktní věci, které každá pořádná hra musí mít?

Tak tedy hratelnost

TIPY NA TO, JAK NENECHAT KLESNOU „LAW METER“ Naučit se zacházet s touto novinkou není příliš obtížné, ale třeba vám několik rad do začátku přijde vhod. - Neváhejte zatýkat civilisty. Pokud se něco nevydaří a váš „law meter“ začne varovně blikat, zatýkejte klidně i kohokoli, koho potkáte. - Opatrně se zbraněmi. Když se vám nechce někdo vzdát, poškádlete jeho nohy základními náboji z Lawgiveru a jen decentně, abyste ho nezabili. - Rozhodně se vyvarujte používání explozivních, zápalných, naváděných a jim podobných nábojů na veřejnosti. - Co oči nevidí, to srdce nebolí. Když vás nevidí kamera, dělejte si, co chcete. - Dvě nohy dobré, čtyři špatné. Tady nejsme na farmě zvířat, takže co není člověk, rubejte bez ohledů, jen pozor na okounějící civily.

Hratelnost je velmi ošemetná věc. Není jednoduché dosáhnout kýženého úspěchu. Jak tedy tentokrát? Design misí není špatný, avšak ani nijak dobrý. O přílišné linearitě jsem se již zmínil. Sama o sobě by samozřejmě nebyla úplně na škodu, ale musela by být nějak vyvážena. Jen vzpomeňme na trhák jménem Max Payne a jeho druhý díl. Když vezmeme v úvahu, že to byl téměř film, tak byl až příliš nelineární, co říkáte? Kromě omezené svobody hráče ale výraznější chyby nenalézám. Exteriéry působí správně mohutně, interiéry náležitě zamotaně, rozmístění nepřátel je důmyslné, ačkoli musím zmínit, že neměnné. Tuto chybku částečně vyrovnává fakt, že obvykle korzují po určité oblasti, čili když se někde zdržíte, budou (při troše štěstí) protivníci trošku jinde.

Dalším důležitým faktorem hratelnosti je obtížnost. Vypadá to, že průměrně náročné hry se už moc nenosí, jinými slovy na obligátní obtížnost „normal“ (druhá ze tří) je JD pro „normal“ hráče férovou výzvou. Zajímavým prvkem je míra zranění, které vám jsou protivníci schopni způsobit. Systémem tady dostanu ránu, támhle druhou, tam zase třetí… byste zde neuspěli. Drtivou většinu soubojů je potřeba absolvovat bez zranění či alespoň s minimální ztrátou. Jde o zcela zásadní věc, neboť protivníci (dotěrnými vampýry na začátku počítaje) jsou schopni vás poslat do věčných lovišť několika málo ranami (často i dvěma nebo třemi).

Dredd sice disponuje jakýmsi štítem, ale na ten lze spoléhat asi tak první sekundu souboje. Dále jsou k dispozici automatické lékárničky, ale těch u sebe můžete mít jen velmi omezený počet. Jinými slovy je obtížnost opět lehce předimenzovaná. Sice souboj, v němž si tak pětkrát ani neškrtnete, budete tak na podesáté podvacáté schopni dát bez většího zranění, ale tolik loadů je na můj vkus příliš. Zvláště zamrzí absence quick save/load. Tuto funkci se jen marně pokouší suplovat občasné ukládání na checkpointech.

Námitka! Ale, gameska se opět ozývá… Ta kritika je zcela irelevantní, vše má své důvody a hlavně…

Zamítá se! Alespoň něco soudce pochopil. Myslím, že není nejmenšího důvodu zpochybňovat závěry páně Recenzentovy.

Přesně tak, i Doupě se zapojuje do debaty, na základě našich dlouholetých zkušeností je jasné, drahá krabičko, no možná si ten kritický sarkasmus mohli nechat od cesty, že pan Recenzent má pravdu… Ostatně, nakloní se ke hře a šeptem pokračují, přese všechny pochybnosti to s tebou nevypadá vůbec špatně…

Tak prosím klid, ohrazuje se soudce, nechte přece pana Recenzenta dokončit, co má na srdci. Ehm, děkuji.

Atmosféra

S atmosférou bývá vždycky potíž. Někteří vývojáři mají ten dar ji do hry nějak dostat, jiní ne. Ani v tomto ohledu JD výrazně nezakolísal. Sice můžete rovnou zapomenout na dojmy, kterými uchvacovali tituly jako Aliens vs Predator (za touto hrou stojí tvůrci zde recenzovaného kousku!), System Shock, nedávno recenzované Nosferatu atd. I přesto tahle hra působí dobře. Poutavé grafické zpracování podtrhuje charakter příběhu, byť lehce tuctového, a spolu s velmi zdařilou hudbou, dynamicky se měnící dle aktuálního dění na monitoru, tvoří nebezpečné kombo zaručující, že vám nějaké pěkné pocity z hraní ještě nějaký čásek zůstanou. Za zmínku stojí i detaily typu místy nad vámi poletující kamera, která agilně přenáší vaše počínání přímo do velitelství, takže pozor!

   

Tak na téhle mašině se bohužel nesvezeme * Otravná vševidící kamerka... ještěže jde sestřelit :-) * Typická klaustrofobní výtahová šachta (Nápisu "Mission Failed" si nevšímejte)

Ani zvuková kulisa nezaostává. Zvuk zbraní, stejně jako skřeky či pokřiky protivníků zní nadprůměrně. Mile překvapen jsem byl poměrně širokou škálou ambientních samplů, od alarmů až po různé mechanické vrčení, pípání atp. Zvuku je dost, přichází ze všech stran, až je někdy krapet těžké se orientovat. Vše je ale ku prospěchu věci. Rovněž dabing postav je v pohodě, snad až na Dredda samotného, který působí mnohdy až kýčovitě afektovaně. Nicméně nikdo není dokonalý, slovy jiného klasika.

Abych řekl pravdu, probral se soudce z letargie, zatím se mi to jeví pěkně, ne?

My bychom to tak černobíle neviděli, oponují realisté z Doupěte, co nám může JD nabídnout po dohrání singleplayeru? Ten sám o sobě by, jak to tak posloucháme, možná byl někomu málo…

Nebojte se… poněkud dvojsmyslně se usmívá krabička.

Copak je za koncem?

TROCHA ČÍSEL NAVÍC - SPECIÁLNÍ „AKČNÍ HODNOCENÍ“ Vzhledem k velkému množství 3D akcí, které v poslední době vychází, jsem si řekl, že musí být dost těžké se v nich orientovat, porovnávat je… a konec konců i hodnotit. Proto jsem se rozhodl zkusit přidat tuhle tabulku s hodnocením několika dalších důležitých atributů akčních her. Arzenál: 9/10 Akce: 9/10 Design misí: 6/10 Celkový akční faktor: 7,7/10

JD přirozeně přichází s obvyklým multiplayerem, spolu s možností hrát proti počítačem řízeným botům. Testování tohoto módu mi však nepřišlo vůbec povznášející, interesantní, by ani zábavné. Oproti „Story“, jak je zde single nazýván, je totiž multiplayer zoufale zdlouhavý, pomalý, postrádající jakoukoli známku alespoň trochu adrenalinové akce. Nedělám si proto sebemenší iluze, že by po této stránce mohl JD přinést nějakou revoluci.

Další možností při hraní JD je mód „Arcade“. V každé jeho mapě máte určitý úkol a snažíte se ho plnit, co možná nejlépe. Někdy je úkolem obstát proti množství robotů, jindy vybíjet zombíky; v podstatě se jedná o úkoly dosti jednotvárné, takže „Arcade“ je určen spíše jen pro odreagování. Za zmínku možná stojí, jak se k novým mapám pro multiplayer a „Arcade“ mód dostáváte, avšak nejedná se o nic převratného, prostě je dostanete po dokončení levelu ve „Story“. Nic víc, nic míň.

No tak to tedy je dosti slabé, dí hráči z Doupěte.

Pravda, pravda, čekal jsem víc, přikyvuje soudce.

Ale..přece vždyť…no… snaží se vzmoct na obranu krabička, ale asi z toho nic nebude.

Čas oponou trhl, přeruší ji náhle soudce, a je na čase vynésti…

Rozsudek

Po pečlivém, podrobném a samozřejmě neomylném zvážení všech dostupných faktů dochází soud k následujícímu zhodnocení:

Počítačová hra Judge Dredd: Dredd vs Death je nadprůměrnou 3D akcí s nepříliš vynikajícím příběhem, atmosférou či jiným atributem, jenž by ji výrazněji odlišil od ostatních produktů, avšak díky svému audiovizuálnímu zpracování je schopna dosáhnout nadprůměrné přitažlivosti. Disponuje několika novinkami, z nichž Lawgiver můžeme zařadit k těm pozitivním a „law meter“ k těm… jiným.

Světlé stránky hry

podařená (a dynamicky se měnící) hudba zpracování arzenálu grafika, zejména animace všech postav pojetí soubojů (nutí hráče mířit bez chyb a nenechat na sebe sáhnout)

Temné stránky hry

namluvení Dredda zbytečný „law meter“ tuctový příběh a prostředí nepříliš vydařený multiplayer „naklonované“ NPCs ničím nevyvážená lineárnost

Multiplayer ani „Arcade“ mód hráče pravděpodobně příliš nezaujmou, samotný „Story“ mód ale šanci na úspěch má. Rozhodnutí je uvedeno v části dokumentu nadepsané „Verdikt“. Proti rozhodnutí je možné podat odvolaní do dvaceti pracovních dnů od jeho doručení čtenářstvu. Soud je skončen.

Grafika: 8/10
Zvuky: 8/10
Hudba: 8/10
Ovládání: 8/10
Hratelnost: 7/10

Počítačová hra Judge Dredd: Dredd vs Death je tímto rozhodnutím soudu uznána způsobilou k distribuci do obchodů a k možnosti dodání koncovým uživatelům. Soud k tomuto verdiktu došel po probrání výše zmíněných argumentů a za výše zmíněných podmínek.

Závěrečné hodnocení: 7,5/10