Recenze: Just Cause 2 – Disneyland pro velké kluky

Jako dítěti mi připadalo spoustu věcí ohromně super. Neříkám, že teď je tomu nějak dramaticky jinak, nicméně asi chápete, že dětské prožívání něčeho, co je super, nabírá zvláštní intenzity. Skoro až spirituální fascinace. Jako kdyby v životě nemohlo existovat nic lepšího, než třeba dvě čelně se srážející autíčka. Nebo padající kostky. A co teprve samopaly a hry na vojáky! Ratatatata. "Seš mrtvej! Nejsem! Ale seš!" Nebo hokej. Protože tam do sebe surově narážejí.

Co vlastně čekat od béčkového akčního filmu? Přesně to, co chceme od áčkových akčních her

Vývoj dětských snů vrcholí objevením akčních videoher a filmů. Jestli existuje klukovský Ráj, tak je v něm Arnold Schwarzenegger a všichni Ti, Jež Se Snažili Jít V Jeho Stopách. Třeba i hlavní hrdina Just Cause 2 Rico Rodriguez. Chodící hláškující kulomet.

„Pamatuješ, jak jsem říkal, že tě zabiju jako posledního? Lhal jsem.“

Co vlastně čekat od béčkového akčního filmu? Přesně to, co chceme od áčkových akčních her. Výbuchy. Hodně výbuchů. Auta. Rychlá auta. Hodně vybuchujících aut. Panáčky co hodně střílí. Panáčky co málo mluví. Strhující prostředí, které většina diváků/hráčů asi těžko navštíví. A hlavně chceme mít možnost si s tím vším náležitě pohrát. Dle libosti, dle vlastní vůle. Svobodu řádění.

Komu by potom vadilo, že začátek hry připomíná náhlé zjevení? NAS VRTULNIK BYL NAPADEN STOP ASI ZA TO MUZE ARMADA OSTROVA STOP ASI BYCH MEL JIT HLEDAT BYVALEHO KOLEGU STOP. Cože?!

Nutno dodat, že skoro všechny postavy ve hře jako by parodovaly sebe sama, čemuž napomáhájí i všelijak přehrávané výkony dabérů. Pokud by někde běžela reklama na rozverného ožralého budižkničemu, drsného akčního hrdinu nebo zapálenou komunistku s údernou dikcí, postavy z Just Cause 2 by výborně zapadly.

Just Cause 2 je vlastně hrozně pitomá hra.

Vzpomínám, jak jsem asi deset minut rotačákem demoloval vojenskou základnu. Páchal jsem tolik potřebný chaos. Následovala rozkošná ujížďka policii. V náklaďáku, skrze džungli. Stromy padaly, policie v patách, znáte to. Objevivší se armádní vrtulník znamenal dar z nebes. Vylézám na střechu auta, vystřelovacím hákem se zavěsím pod vrtulník. Tuhle hračku chci. Přesouvám se na přední sklo, zabíjím posádku a cítím se jako král.

TIP: Pomocí vystřelovacího háku se dá šplhat i na stromy. Užijte si to!

Existují tři věci, které člověka pravidelně pohladí po duši: Oblíbený seriál. Oblíbené jídlo. A ostřelování vojenské základy ze vzduchu. Pokud by všichni mohli řídit armádní vrtulníky a ničit obrovské pozemní nádrže paliva i ve skutečnosti, zábavní průmysl zkrachuje.

Just Cause 2 je vlastně hrozně zábavná hra.

Rico Rodriguez totiž dokáže neuvěřitelně vyšroubovat pojem „arkáda" do málokdy vídaných výšin - vším tím skákáním padákem, ježděním na střechách aut, kosením desítek nepřátel a pohybováním se po tropických ostrovech s rozlohou kolem 50 kilometrů čtverečních.

One man revolution

Těžko najít lepší hřiště pro akční hrátky, než fiktivní státeček jihovýchodní Asie jménem Panau, ve kterém nechybí vyprahlé pouště, zasněžené hory, neprostupné pralesy ani supermoderní architektura. Například kopie malajských Petronas Towers či napodobenina čínského mrakodrapu Tchai-Pei.

Just Cause 2 je vlastně hrozně pitomá hra

Jinak Panau vcelku odpovídá standardním představám o pohodové banánové republice svázané vojenskou diktaturou. O rozruch se stará ztracený americký agent, jehož se vydáte hledat a trojice guerillových skupin. Sympaticky se jeví pokračovatelé Che Guevary, Ularové: své členy dopují halucinogeny pro posílení loajality, zatímco jejich vůdce, intelektuální sociopat, vede revoluční boj zčásti také proti propagandistické masové kultuře šířené satelitními vysílači.