Recenze: kill.switch - voják každým coulem

Přímo v džungli kulek se ocitnete, když si vyzkoušíte kill.switch, akční to hru. Jedná se o konverzi PS titulu na PC, přičemž do vínku jí byla dána některá doposud nevídaná vylepšení. Je to klasická předělávka, kterou lze dohrát maximálně jednou, načež se pak sama uvrhne do hlubin zapomnění, nebo budeme její barvy se vztyčeným ukazováčkem hájit ještě dlouho? Toť otázka.

Platforma:  PC
Typ hry: Akce z pohledu třetí osoby
Multiplayer: ne
Minimální konfigurace: procesor 800 MHz, 64 MB RAM, 600 MB na HDD, 16MB 3D grafická karta
Doporučená konfigurace: procesor 1,5 GHz, 512 MB RAM, 256 MB grafická karta
Testovací konfigurace: Athlon 1.8 GHz, 512 MB RAM, 64 MB 3D grafická karta
Výrobce: Namco-Hometek Inc. (
http://www.namco.com)  
Distributor hry: Hip Games (
http://www.hip-games.com)

Bitmap Brothers je společnost, s jejíž pomocí si můžeme na počítačích vyzkoušet některé zajímavé tituly určené původně pro konzoli PlayStation, potažmo PlayStation 2. Jeden z posledních přírůstků je například nedávno recenzovaný Dead to Rights a nebo žánrově téměř identický kill.switch. A právě druhého zmiňovaného jsme si dnes vzali na paškál. Jedná se totiž o poměrně očekávanou akci, která již v době prvních dojmů v sobě skrývala jistý potenciál. Jak to s ní nakonec dopadlo?

  

Kristova noho, přepadení! * Přímý zásah do hlavy * Názorná ukázka jednoho z bugů

Logika nadevše

Příběh, tedy pokud se to tak dá nazvat, je vpravdě nelogický. Právě u kill.switch lze zcela snadno pozorovat, jak jej autoři do hry zakomponovali s tou největší vervou a odhodláním, jen aby kolem věčného střílení byla i nějaká ta omáčka. Ctěné jméno hlavního aktéra je Bishop, který je zkušený žoldák s tím nejtvrdším výcvikem. Jeho motivy jsou však zcela nejasné a jeho minulost je zahalena do temné roušky tajemství. Proč vlastně dělá, to co dělá, a proč se nechává najímat na ďábelské vládní úkony, ke kterým nechce přičichnout žádný ze zelených kolegů? To se „dozvídáte“ při troše vlastní iniciativy a fantazie v průběhu hry. Trochu napovím. Je v tom špatné dětství? Kdeže! Je v tom žena, ostatně jako vždy. Jmenuje se Lynn a je to Bishopova žena, jež má taktéž pletky s armádou. To se jí ale záhy pěkně vymstí, což už pozorujete v neúplném intru. To se po každém splněném kole kousíček po kousíčku doplňuje až do doby, kdy objevíte ono „kouzlo pandořiny skřínky“. V manuálu je slíbeno, že na konci hry si dáte jedna a jedna dohromady, avšak já pointu příběhu bohužel příliš nepochytil. Směsice nelogičnosti byla nakonec silnější než moje vůle, takže jsem se sklesle poddal ideji, že si vychutnám jen to střílení.

  

Čekání na popravu * A hele, další pán na holení * Střelba ze zálohy

Co je blind fire?

Výše jsem uvedl, že se vše nese v pevně daných kolejích klasických 3rd person akcí, čili akcí ze třetí osoby. Kdyby tu nebylo jednoho malého, a přitom tolik osvěžujícího elementu, kill.switch by vyřkl nelítostný ortel sám sobě. Jenže je tu ona novinka, takzvaný blind fire, jenž zaručuje střílení poslepu. Představte si situaci, kdy se v podřepu schováváte za více či méně neprůstřelným předmětem před hromadou svištících kulek. Nemůžete vystrčit hlavu, protože by to jistě schytala. Nemůžete tedy téměř nic dělat, jste totiž v pasti. A právě střílení poslepu budiž spásou pro nebohého vojáka. Stačí vystrčit ruku zpoza rohu a pálit a pálit a pálit. Pravda je taková, že tento styl střelby vyžaduje jistý trénink, poněvadž kulky si létají, kam se jim zamane. Nicméně za nějakou tu dobu lze zcela snadno vydedukovat předběžnou dráhu následující smrště kulek, takže vám pak nebude činit nejmenší potíže tuto metodu používat.

  

Něco se řítí * Bacha na hlavu * Za těžkým samopalem je každý generálem

Když už jsem načal pohybovou složku, dovolte mi ji také patřičně dokončit. S hlavní postavou sice nemůžete provádět psí kusy jako tomu bylo například u Splinter Cell. Sam Fisher byl přece jen o něco zdatnější pán. Bishop si vystačí se základními manévry, které jej ochrání před agresory. Dokáže se plížit, nikoli však plazit, což sám dobře nechápu. Dokáže se krýt za předměty a vykoukávat zpoza rohu. A také umí skákat pěkné ale za to v některých ohledech naprosto zbytečné rybičky. No a střílení? To mu jde sakra dobře, i když ne vždy. Velice se mi líbilo, že je ve hře funkce nepřesné palby. Je zcela logické, že nestrefíte mouchu ze tří metrů a ještě k tomu za běhu (i přes nepodstatný fakt, že mouchy zde opravdu nestřílíte). Co se reality týče, moc jí to sice nepřidalo, nicméně pokus to je dobrý.

A vůbec, více než do reality spadá tento počin od společnosti Namco spíše do kategorie arkád, kde je kladen důraz spíše na hratelnost než na ultra reálné zpracování války. Bishop je totiž typická šablona kladného hrdiny z béčkových filmů, takže on plus nabitá zbraň se rovná stovky padlých a ani jedna odřenina na vlastním těle. A to je přeci zábavné, nebo ne?!

Ukradení bomby tady, eliminace generála zase tam

Ptáte-li se, kam až vás kroky zavedou, odpověď je jednoduchá. Na všechna klasická místa. Na programu je oblast Středního Východu, Kaspického moře, Severní Koreji, nějaké ty bitky v prastarých ruinách a nakonec základna finálního bosse – Archera. To máme pět oblastí, přičemž v každé z nich jsou nějaké ty mise. Podtrženo a sečteno, kill.switch nabízí devatenáctku misí včetně počátečního tréninku. Tohle číslo není nikterak převratné, koresponduje-li s faktem, že k dohrání celé hry postačí přibližně víkend. A to se mi zdá jako hodně málo.

  

Vrtulník je zákeřná věc * Moment překvapení je polovina úspěchu* Uvítací výbor

Možná, že je to i dobře. Kdyby byla herní doba delší, asi bych si vyškubal všechny vlasy. Kill.switch se zpočátku rozjíždí solidně. Tváří se jako plnokrevná střílečka, jež by mohla na nějakou tu dobu zabavit. Postupně však začíná nadšení opadat, a to až na zcela nulovou hranici. Je to stále o tom samém. Někam přijít, vystřílet všechny a jít zase o kus dál. Pokud byste čekali nějaké duchaplné přídavky, či snad řešení zapeklitých úkolů, u nichž je nutno přemýšlet, máte smůlu. Jediné, co by vás mohlo decentně vyvést z míry, je buďto strohé hledání chybějícího klíče, nebo rozmístění bomb na příslušná místa. Jenomže tyto úkony jsou veskrze jednoduché jako facka. Je to dáno především otřesnou lineárností tohoto počinu. Z toho vlastně vyplývá, že stačí chodit tam, kde jsou otevřené dveře a jen střílet nezvané hosty.

Střelecká sezóna nastala

Zbraňový arsenál je do jisté míry požehnaný. Čítá rovnou desítku zbraní, do jejichž obšírní rodiny bych jmenoval například odvěké legendy AK 47 a M4. No a aby toho nebylo málo, ještě k tomu připočtěte čtyři druhy granátů a možnost sebrat po nebožtíkovi jeho staré nádobíčko. No vida, když se chce, tak to jde. Po této stránce jsem spokojen. Dobrá je možnost přepnutí do první osoby pro přesnější míření. Akorát že se takto viděné zbraně dočkaly pouze strohého černého obrysu se zaměřovací čárkou. Trochu jiné to je u sniperky. Ta má vlastní sniper mód, kdy nevidíte zbraň ale přímo koukáte do optiky a vidíte tak přiblíženého nepřítele. Většinou je však sled událostí natolik rychlý, že ani to zacílení vůbec nevyužijete. Než byste totiž zamířili jednoho, další tři by vás sejmuli ze zálohy.

  

Nepřítel v zaměřovači * To je ten důvod veškerých misí... * ... A problém se musí řešit

Inu, nepřátelé někdy nejsou zase až tak hloupí. Sice se někdy zadrhnou o zeď a dokáží klusat na místě, nicméně mají svou taktiku boje. Druhá linie je záložní a krycí palbou se snaží odlákat vaší pozornost, zatímco se muži z první řady hrnou přímo k vám. Většinou to vyřeší jeden granát a pár výstřelů, ale snaha tu je. Potom se šťastnější nepřátelé odeberou okamžitě do věčných lovišť svou stylovou smrtí (skácí se podivným způsobem jak gumy na zem), ti co měli méně štěstí přežijí a jsou zraněni. Mějte však na paměti, že i zraněný dokáže efektivně střílet.

Grafický skvost? Snad příště

Je to plagiátorství nebo záměr? Proč si při konverzi nedali autoři tu práci a trochu nezefektivnili grafické zpracování? Kill.switch zapadá, stejně jako některé jiné akční konverze, do stinného průměru zejména po technické stránce. Textury jsou roztahané a nesedí, modely jsou už klasicky vytvářeny s žalostným počtem plygonů, atd. Zkrátka a dobře, žádné překvapení. Na druhou stranu se ani zklamání zkrátka nekonalo. Co ale musím pochválit je hudba. Ta je v určitých momentech úplně precisně aplikovaná do patových situací, takže náramně podtrhuje akční atmosféru. Jak jsem však výše uvedl, ke konci už to prostě není ono.

Světlé stránky hry
  • Blind fire
  • Zpočátku velice příjemná hra
  • Zpočátku akce jak má být
  • Zpočátku chytlavý
Temné stránky hry
  • Ale jen zpočátku
  • Až nechutná lineárnost
  • Naprosto nenavazující mise
  • Stále dokola to samé, chůze, střelba, chůze, střelba

Pokud patříte mezi náruživé fanoušky žánru 3rd person akcí a není vám cizí leckterá konverze, možná se u kill.switch příjemně odreagujete. Pro ostatní to je jen zábava na pár hodin, která v podstatě přichází jen s jediným malinkým vylepšením, a sice blind fire. Buď jako buď, tohle k dokonalosti příliš nepřidává. Pro mě bude tato hra asi na vždy, tedy pokud si na ni ještě někdy vůbec vzpomenu, jen průměrem, jenž mi ukázal, že není všechno zlato, co se třpytí. 

Grafika: 6/10
Zvuky: 8/10
Hratelnost: 6/10
Zábavnost: 4/10

Na první osahání velice příjemná střílečka, která dokáže dobře zabavit. Ovšem po chvíli hraní vlastně zjistíte, že jde stále o to samé frustrující střílení těch samých frustrujících nepřátel.

Celkové hodnocení: 6/10

Váš názor Další článek: Hry pro tento týden: Co vyjde ve světě?

Témata článku: , , , , , , , , , , ,