Recenze: Legacy of Kain: Defiance – srdce burácí, ruce krvácí

Těžko, velice těžko se hodnotí hra podobná dnes recenzovanému kousku. Ano, žádný titul není dokonalý a vždy se dá poukázat na nějaké chybky na kráse, ale u kvalitních her se tyto chyby většinou dají překonat. Pod tíhou skvělé hratelnosti či zábavnosti na ně zkrátka zapomenete nebo si na drobné nepříjemnosti zvyknete. Bohužel výše označená situace není případem upírské akce Legacy of Kain: Defiance.

  
Hodnej Razielek, papáníčko dostane * Kolem těchto sloupů se to všechno točí * Kamera se "náhodou" zapomněla za sloupem

Ka…. co? KAMERA?!

Nehodlám vás zde opíjet klasickým úvodem všech recenzí, dříve nebo později se totiž k obrovskému PROBLÉMU hry chtě nechtě dostanete. Proto než se vydáme dál, vězte, že Defiance má naprosto příšernou, hroznou, děsivou, matoucí a frustrující kameru. Možná se smějete, když mi toto bylo řečeno při přebírání ukořistěných CD s hrou, smál jsem se taky, ovšem zdvižené koutky úst už dávno smutně poklesly a na temeno mé hlavy přibylo v průběhu hraní několik šedin než jsem se konečně prokousal celým Defiance. A docela se nyní, na konci, divím, že jsem to přečkal relativně duševně v pořádku.

Co to vlastně ta nepovedená kamera je? Jestli si pod tímto pojmem představujete kameru, která vás postupně zabírá z několika různých úhlů, jež mezi sebou „dynamicky“ mění, kameru, která vás sleduje, i když jste schovaní za sloupem, nebo kameru, která se uprostřed skoku otočí o 90 stupňů, takže místo abyste skočili z jednoho sloupu na druhý, letíte jak ožrala úplně na druhou stranu, pak jste na správné adrese.

  
Krev ve hře teče proudem * Občas dokonce i ta Razielova * Souboj s jedním z bossů

Kamera vás nejenže bude děsit v plošinovkových pasážích, kterým se bohužel autoři nevyhnuli, ale také vám značně prodlouží délku hry. Mnohdy totiž díky inteligentnímu pohledu na postavu ani nedohlédnete na utajené dveře či sloup, a tak zbytečně bloudíte po levelu v zoufalé snaze najít místo, odkud se dá pokračovat dál. Jindy se zase budete půl hodiny snažit přeskákat přes čtyři úzké sloupy s rozměry 1x1 metr, abyste si celou proceduru zopakovali znova poté, co se těsně před dosažením posledního úseku přepne pohled. Krizová místa jsou rohy. Když vás v nich přepadne nějaká příšera, po minutovém souboji nebudete vůbec vědět, kudy jste přišli a dle Murphyho zákonů ve více než padesáti procentech případů se vrátíte stejnou cestou zpět.

Aby náhodou nedošlo k mýlce, poslední Kain není jedním z řady z nepovedené série konzolových předělávek na monitory osobních počítačů, i zarytí konzolisté v naší redakci museli uznat, že PC verze Defiance má opravdu v tomto aspektu děsivé nedostatky.

  
Nádherná hrobka, takovou bych taky * Chrám elementu ohně * Zamyšlený hrdina na procházce

Druhý dech

Uff, tak to bychom měli. Srdíčko jsem si vylil a můžu se vrátit tam, kde bych začínal nebýt level designera, kterému pravděpodobně narozdíl od většiny populace nedělá problém bleskurychlá rotace v trojrozměrném prostoru.

Legacy of Kain: Defiance je, jak jistě mnozí z vás vědí, už pátým dílem ze série dobrodružství o upírovi Kainovi, který také na své předchůdce navazuje (s výjimkou Blood Omenu 2). Ovšem zatímco v předchozích dílech jste se ocitli buď v kůži upíra Kaina anebo démona Raziela, tentokrát si zkusíte jednotlivé charaktery misi co misi střídat.

  
Jenom tři? A kde jsou další? * I pro Kaina jsou tyto divoženky spíše hračkou na ukrácení dlouhé chvíle * Telekineze se hodí i v boji k odhazování nepřátel

Pan příběh

Právě tento koncept má hodně co do činění s unikátní atmosférou celé hry. Chvíli zkoumáte nosghotské končiny pevným krokem Kainovým, abyste vzápětí unikli do budoucnosti a viděli svět o pět set let starší očima Raziela. Ačkoli to vypadá neuspořádaně, postupem času se cesty obou reků stále více přibližují až…… ale to bych vám zkazil jednu z největších deviz hry.

Příběh Defiance je totiž úžasným eposem beroucím si na mušku ve hrách poněkud neobvyklá témata. Žádná láska či jednoduchá záchrana světa, ale osud versus náhoda, nečekané zvraty a dech beroucí závěr. Spolu s myšlenkovou základnou předchozích dílů je z posledního příběhu Kaina úžasně chytlavá hra, která netrpí v žádném případě rambovským nebo jiným stereotypem.Takzvaná konzolovost není jen špatná kamera a ignorace myši, ale také notná dávka svěžího vzduchu do poněkud zatuchlého PC prostředí akčních her.

  
Golemové jsou poněkud tuzší bojovníci, nejhorší je, že jim jaksi chybí krev * Má skočit nebo ne? * Hoši se trošku rozehřáli

Nováčci budou pravděpodobně zpočátku poměrně tápat, ale po čase i je dříve či později svět Nosghotu pohltí svou bohatou historií a osudem. Navíc na internetu lze sehnat několik shrnutí příběhů předchozích dílů, takže se nemusíte bát, že by vám uniklo něco důležitého.

Rovnou za nosem? Kdepak

V prvé řadě je nutno říci, že Defiance není standardním zástupcem čistokrevných akčních her ala Max Payne. Narozdíl od něj je v upírském příběhu mnohem více adventurních prvků. Otevírání dveří pomocí telekineze, hledání vhodných dílů klíče, skokové pasáže a sem tam i nějaký ten logický questík. Hráč odkojený dobrodružstvím newyorského policisty může být Defiance zklamán, protože vše není tak lineární a záseky jsou na denním pořádku. Čistá herní doba je zhruba 20-25 hodin, ale ve skutečnosti u hry strávíte díky bloudění, kameře a puzzlům dvojnásobek času.

Někdy je řešení jednoduché a po jeho nalezení si budete sami nadávat, proč vás to nenapadlo dřív. Občas se ale stane, že budete po levelu pobíhat jako šílení a marně hledat událost, která by pomohla dalšímu posunu děje. Pravda, většinou se na mnoha místech dají aplikovat stejné (nebo alespoň podobné) postupy, hlavním problémem však zůstává přijít ne ně poprvé. Trošku větší nápověda od autorů by v tomto směru rozhodně neuškodila.

  
Tady si někdo nestříhal nehty * Kudy dál? * Toho ležícího pána si zapamatujte

Hledám partnera, zn: zářivě modré oči podmínkou

Zvláště znatelný je tento problém u Raziela. Díky jeho schopnostem přecházet z reálu do světa mrtvých má každý level prakticky dvojnásobnou délku a tedy i dvojnásobek možností a bohužel i dvojnásobek zákysů. Zatímco většina úrovní v podání Kaina je spíše akční záležitostí plnou vysáté krve a zubožených těl nepřátel, Raziel se při cestě z vězení času musí prokousat i mnohými nezáživnými činnostmi jako hledání vyhaslých elementů v bájné zbrani Soul Reaveru, které jsou skryty za důmyslnými portály, jež není snadné otevřít a pak se pomocí nich zase vrátit zpět. Chyba není ani tak v jejich použití, ale spíše v jejich množství. Nejdříve si nebudete umět s problémy poradit a pak vás jejich podobnost začne nudit.

Klapka, akce!

Naštěstí vždy je tu možnost spolehlivého odreagování v podobě akce. Narozdíl od jiných titulů budete příležitosti ke konfliktu vyhledávat a těšit se z každého objeveného nepřítele. Jejich přítomnost totiž potřebujete! Hladina života Kainovi i Razielovi neustále pomalu klesá a jedině přísun čerstvé krve (Kain) či duší v Razielově případě dokáže odvrátit neodvratný konec v podobě smrti (a opětovné reinkarnace na posledním checkpointu jak je u konzolovém zvykem).

  
Toto není cestování časem, ale obyčejná chyba programu * Koncem hry se kvalita nepřátel zvyšuje * Hezký domácí mazlíček, viďte?

Proto paradoxně nejsou souboje nikterak obávanou záležitostí. Až na pár výjimek v podobě bossů a astrálních potvor se za několika pohyby mečem skrývá životodárná odměna. Díky tomu si tak můžete potyčky s hordami nepřátel opravdu užívat. Konzolové zaměření hry ani zde Defiance nezapře, a tak se můžete těšit na množství úderů okořeněné speciálními údery a komby.

Dalším zpestřením je pak schopnosti zbraní, které s sebou oba hrdinové vláčejí. Když se totiž nabijí dostatečným počtem obětí, způsobují mnohem větší zranění a disponují i zajímavými kouzly. Takový výbuch ohnivého Soul Reaveru není vůbec k zahození a dokáže hravě rozehnat sebevětší skrumáž, kterou kolem vás nepřátelé vytvoří (a jak pak krásně protivníci hoří:-).

Technické okénko

I když v našich krajích nepanuje přílišná otevřenost konzolové grafice, proti zpracování Defiance lze asi těžko něco namítat. Samozřejmě, moderní výdobytky připravovaných FPS jsou o třídu lepší, ale grafika Defiance se mezi současnými tituly rozhodně neztratí. Nabízí až překvapivou spoustu zajímavých efektů a relativně málo chyb (i když občasné záseky ve zdech a podlahách ošetřeny nejsou). Úžasné je zpracování světa nemrtvých, které v kombinaci s hudbou a zvuky z něj dělá místo, které normální smrtelník s úlevou opouští. Neostré hrany, všudypřítomné mrtvé duše, všelijak pokroucená perspektiva, děsivé zvuky a skřeky…zkrátka parádní ukázka fantazie grafiků.

Jak z toho ven?

Tak a teď, babo raď! Co je víc? Nádherný komplikovaný příběh plný zvratů a nečekaných překvapení? Rozmanité možnosti boje? Skvělá atmosféra světa mrtvých? Anebo děsivá kamera, která vás bude pronásledovat od začátku do konce, jíž bude zdatně sekundovat frustrace některých pasáží? Rozhodnutí je jen na vás! Každopádně přeji pevné nervy!

Grafika: 8/10
Hudba: 9/10
Zvuky: 7/10
Hratelnost: 7/10
Příběh: 10/10
Kamera: 1/10

Skvělá kombinace filozofické story a zábavné akce, kterou neuvěřitelně shazuje neschopná kamera a vysoký počet zákysových míst.

Celkové hodnocení: 7,4/10