Recenze: Legendary – taková normální krabička

To samé platí o prostředích, ve kterých budete bojovat. Občas se propadnete do stok, kde po vás hází víly poklopy, anebo si projdete starou francouzskou katedrálu, abyste vypálili rybník vlkodlakům. Vše by asi mělo být strašidelné, ale abych pravdu řekl, u hry jsem se prostě nebyl schopný bát. A to jsem vcelku strašpytel, u takového Dead Space jsem místy vyskočil tak vehementně, až jsem ve stropě udělal důlek! Impotence Legendary ve vyvolání strachu tak jen podtrhuje výsledný špatný dojem.

Navzdory všemu, co zde píši, nemohu říct, že bych u hry vyloženě trpěl. Já se dokonce i místy bavil a jako vata na vyplnění přebytečného času by se Legendary dala využít. Jenže ruku na srdce – kdo z vás si může dovolit koupit hru jen proto, aby zabil zbytečný čas, ve kterém nemá nic lepšího ani zábavnějšího na práci?

Tip číslo tři: Pokud se někde neustále respawnují nepřátelé a vy nevíte, co s nimi, prostě utečte. Oni se na vás vykašlou.

Upřímně musím říct, že i když jsem hru hrál za účelem recenze, pociťoval jsem, jak je tato činnost zbytečná. To samé, co jsem doteď napsal, bych totiž byl schopný napsat i po hodině hraní.

Ono je totiž všechno veskrze průměrné a stokrát viděné. Dobrá, ruka, která umožňuje čerpat z nepřátel energii a posléze si s její pomocí doplnit zdraví je sice nevídaná, ale rovněž dělá z každé nestvůry pochodující lékárničku. Přitom platí, že pokud vás nestvůra zasáhne, množství získané energie se +- rovná nákladům na léčbu utrženého zranění.

Jak je myšlenka skvělá. Jak je originální. A jak je nedotažená

Z energie ovšem také můžete vytvořit úder síly, který protivníky v okolí porazí. A to je tak všechno, co je v herních prvcích aspoň trochu originální. Vlastně, ještě si můžete počíst o nestvůrách ve svém PDA. Teď je to všechno.

Nápady hýbou světem

Po dobu, co jsem Legendary hrál, se mi v hlavě stále bily dva hlasy. Jeden říkal, jak je hra zpackaná, druhý přitakával, ale i trošku smutněl nad tím, jak dobrá mohla být. Jak je myšlenka skvělá. Jak je originální. A jak je nedotažená.

Tip číslo čtyři: Až se utkáte s pavouky, zničte nejdříve jejich kokon a až poté je.

Začal jsem si tedy vzpomínat na Turning Point: Fall of Liberty, který jsem kdysi taktéž recenzoval. Premisa naříkání byla totiž podezřele stejná. S pozvednutým obočím jsem se podíval, kdo má hry na svědomí. Mé očekávání nebylo zklamáno. Spark Unlimited se podepsali pod oba dva tituly.

Zjistil jsem tak, že na cokoliv od této firmy se prostě nemám těšit. Ono to totiž nemá cenu. Tvůrci jsou zjevně plní výjimečných nápadů, ale nejsou schopni je zrealizovat. Mým přáním je, aby se soustředili na vymyšlení základní zápletky a tu poté prodali nějakému jinému studiu, které by bylo schopné ji zrealizovat a rozvinout do skvěle hratelného a dobře napsaného herního titulu.

Impotence Legendary ve vyvolání strachu jen podtrhuje výsledný špatný dojem

Sny jsou sny, realita je jiná. Za rok nebo dva se jistojistě dočkám dalšího titulu od Spark Unlimited, který se bude nápadně podobat této hře i Turning Pointu.

Nechápejte mě ale špatně. Legendary není nějak extra zlé, rozhodně neublíží zahráním, jako některé jiné tituly (že ano, Obydlený ostrove?!), jen slibovala mnohem víc a to, co by v každé jiné hře bylo výborným oživením, se v ní stává spíše další miskou rozbředlé a nastavované kaše. Je mi líto, nápad výborný, možnosti týmu také, ale realizace stojí za zlámanou grešli. Nedá se říct nic jiného než: „Škoda.“ Až bude jednou Legendary nabízeno za 299,- Kč v nějaké té zlevněné edici a vy nebudete mít co hrát, možná potěší. Za 1599,-? Akorát rozzuří.