Recenze: LittleBigPlanet – malá VELKÁ hra

Víc pytlů, víc srandy

Jako jo, bezva, tady někde bychom tu recenzi mohli zaříznout a já bych šel počítat ovečky. Jen byste o hře věděli asi tolik, jako kdybych vám řekl, že letadlo má křídla a obvykle s nimi nemává. Je to pravda, ale každý přeci ví, že nejdůležitější na letadle jsou... no? No letušky, samozřejmě. Tak pojďme mrknout na pomyslné letušky v případě LilBig.

Kdyby totiž tahle hra svoji singleplayerovou plošinovkovou částí končila, hodnocení by vás moc nechytlo, recenze by byla poloviční a psal by ji nějaký začínající externista. Jenže LilBig je LilBig a Game 3.0 o sobě dává vědět (vzpomínáte?). Takže hodně rychle pozvěte pár kámošů (ovladače s sebou) a zkuste si hru prolétnout v partě.

Kamera se oddálí a konečně budete moci splnit úkoly speciálně dělané pro multiplayer

Kamera se hezky oddálí, konečně budete moci splnit některé úkoly speciálně dělané pro multiplayer, a hlavně si užijete takové srandy, že jestli tuhle věc ještě někdy někdo dotáhne do redakce, tak to Poupě... co? Ajo... Doupě můžeme zavřít.

Zaklínadlo 21. století: komunita

To nejdůležitější pak přichází s Playstation Network a komunitou lidí, kteří zde mohou vystavovat pro ostatní své výtvory. Tady se také láme chleba a otázka, pro koho vlastně LilBig je, dostává zajímavý rozměr. Autoři hru popisují jako Spore ve skateboardových kalhotách, a ponecháme-li stranou úvahy o bakteriích ve vytahaném denimu, docela by to mohlo sedět. Pokud tedy vezmeme v úvahu jen herní část hry.

Většina z vás bude koukat na stavění levelu jako kachnička na urychlovač částic

Editace je totiž o něčem úplně jiném. Jen na tutoriály byste si měli vzít kratší dovolenou a i po jejich absolvování většina z vás bude koukat na stavění levelu jako kachnička na urychlovač částic.

Takže LilBig je spíš Spore v bílém vědeckém kabátu (a současně skateboardových kalhotách, což svoji ztřeštěností docela ke hře sedí). Už teď je ale k sehnání řádka parádních úrovní od šikovných tvůrců, z čehož se dá soudit, že LilBig vám nějaký ten pátek i sobotu vydrží.

Malá velká hra

Sečteno, podtrženo, zderivováno a rozloženo na prvočinitele, máme tu originální, barevnou, roztomilou plošinovku s parádním leveldesignem, krutě chytlavým multiplayerem a neuvěřitelně komplexním editorem vlastního obsahu. Sice s sebou nese poněkud frustrující okamžiky spojené z místy vtipným ovládáním, hašteřivou fyzikou a praštěným omezením použití savepointů, ale díky tuně detailů se nedostatky nechají přehlédnout.

Každou chvíli totiž narazíte na nějakou kravinku, co vám zase o něco zpříjemní hru. Tu kostýmek burtonovské nevěsty, tamhle autíčko hrající Sweet Child O'Mine, tuhle vychytanou narážku na xboxový red ring of death. Třeba zrovna soundtrack ještě zaslouží speciální zmínku – občas se setkáte s melodií pasující do prostředí, občas zazní hitovky jako třeba skladba z reklam s Petrem Čechem, na jejichž jméno si za živého Lumíka nevzpomenu.

Výsledkem smíchání všech zmiňovaných přísad je šílený koktejl, který má dvě výhody: skvěle chutná a nezpůsobí vám kocovinu. Na zdraví!