Recenze: LocoRoco – blemcavá zábava

Platforma: PSP
Žánr: Arkáda
Paměťová karta: 160 kB
Multiplayer: ne
Výrobce: Sony
Vydavatel: SCEE
Distributor v ČR: Sony Czech (www.playstation2.cz)
Homepage: http://www.jp.playstation.com/scej/title/locoroco/

Vzpomínáte si na hry Yoshi’s Universal Gravitation pro GBA či Kirby Power Paintbrush z NDS? Jedná se o dvě zcela odlišné plošinovky, které ale staví na stejném principu – využívání gravitace k překonávání překážek. A to samé platí i pro LocoRoco pro PSP, jenž si ke gravitaci přidává ještě dávku ztřeštěnosti a unikátně podivného výtvarného zpracování. A ne, až tak potrhlé jako Katamari Damacy to není. I když stopa japonských tvůrců je na hře nezaměnitelná.

Po nedávné povedené logické hře Exit se na PSP další hra, která svým stylem sedne handheldovému hraní přesně na míru. LocoRoco patří mezi ty tituly, jejichž pochopení vám zabere pár sekund, ale jejich mistrné zvládnutí potrvá hodiny. Hra má sice i nějaké náznaky příběhu, ovšem o nic světoborného nejde. Však co byste také mohli čekat od hry, jejíž hlavní hrdina má podobu malé zpívající kuličky slizu. Nebo želatiny či podobné substance, kdo ví, co to má být vlastně zač. Ostatně na tom ani nesejde, důležitější je zábava a té se si v LocoRoco užijete spoustu.

Základní herní princip je prostý – dostat kuličku přes všechny nástrahy 2D placaté úrovně a po cestě sbírat co nejvíc poupat květin. V nich se totiž nachází další kuličky, které se postupně k sobě přilepují, až vznikne jedna blemcavá megakoule. S tou se lépe dokážete převalovat přes terénní nerovnosti, ovšem úzkými tunely se neprosmýkne. Naštěstí lze velkou kouli „rozprsknout“ na malé, které se vejdou doslova kamkoliv. Pak stačí spojit všechny zase do jedné a můžete se vesele valit dál.

Valit, to je přesně to správné slovo. LocoRoco totiž vsází na využívání fyziky valivého pohybu slizové koule, stejně, jako v logické hříčce Mercury proháníte po úrovních kuličku rtuti. Kouli neovládáte přímo, ale „nakláníte“ celý svět. Tlačítky R a L určujete směr náklonu a koule se šine vpřed poslušna fyzikálních zákonů. Pokud zmáčknete obě tlačítka zároveň, koule trochu nadskočí, podržíte-li tlačítka déle, koule vyskočí výš. A to milí přátelé téměř vše, co se týče ovládacích prvků hry. Přidejte si jedno tlačítko sloužící k rozkládání a následnímu slepování slizu a znáte vše. Víc k překonání čtyřiceti úrovní (dělí se na několik světů) potřebovat nebudete. Zdá se vám to na plnohodnotnou hru málo? Zatraceně se mýlíte. Tvůrci mají plný košík nápadů, kterými postupně osvěžují hratelnost.

Třeba protivníci. V prvních úrovních na žádné nenarazíte, ale později se vám postupně bude stavět do cesty několik druhů nepřátel. Mezi ty nejzákladnější, nepohyblivé, patří černé ostnaté koule, jenž snad jako naschvál čekají na místech, kde potřebujete vyskočit. Pokud dojde ke kontaktu, odtrhne se z koule jedna z pracně získaných kuliček. Ovšem vždy máte pár vteřin na to ji získat zpět. Což bohužel neplatí u drsnějších protivníků v podobě létajících černých fleků (ano, těch fleku, které v očích některých dělají z LocoRoco rasistickou hru), jenž vycucnuté kuličky už nikdy nevrátí. Protivníků se dá zbavit klasicky skočením proti nim, ale to není tak jednoduché, jako v ostatních plošinovkách, protože kočírovat roztřesenou hroudu dá hodně práce.

LocoRoco nemá pevně stanovené požadavky na dokončení úrovně, stačí se dostat do cíle. Ovšem každá úroveň je nacpána spoustou různých bonusů. Kromě kuliček Loco lze totiž sbírat i malé růžové tečkoidní podivnosti a tři stvoření jménem MuiMui. Ačkoliv prolétnutí úrovně na konec vám může uzmout nějakých 5-10 minut času, pokud se budete věnovat hledání všech bonusů, připravte se na daleko pernější chvilky. Skákání ze samotných hran překážek, balancování na vratkých plošinkách, skákání do zdánlivě pevných stěn…to a ještě víc vás čeká, pokud budete chtít získat z LocoRoco maximum. A že to za to stojí.

Tvůrci si vyhráli s designem úrovní, neustále se ocitáte v novém prostředí s novými nápady. Hra na některých místech překvapí zatraceně svižným tempem, za které by se nemusel stydět modrobodlinatý ježek Sonic. Co chvíli vás proud vzduchu protáhne jak na horské dráze, jindy budete zírat na kuličky postupně propadávající složitou konstrukcí překážek. Docela bych se nedivil, kdyby tvůrci inspiraci čerpali i z populárních japonských výherních automatů pachinko.

Chytlavé hratelnosti více než zdatně sekunduje grafická stránka hry, která je prostě kouzelná. Výtvarné pojetí, barevnost i samotná čistost a jednoduchost grafiky, vše výborné, nic podobného v jiné hře jen tak nenajdete. I když se jedná jen o podivné barevné fleky, každý z nich disponuje neskutečnou dávkou života. Stačí se podívat na obrázky, jak se samotná želatinová koule tváří. A v pohybu vypadá vše ještě lépe. Unikátní grafické ztvárnění doprovázejí neméně jedinečné zvuky a hudba. Vše je tak hezky rozjuchaně barevné až možná infantilní, že prostě tuhle hru budete milovat. A nebo nenávidět.

LocoRoco kromě hlavního příběhového módu nabízí několik dalších miniher, ale žádná z nich se zábavností kampani vyrovnat nemůže. Za zmínku možná stojí možnost si vybavit vlastní LocoRoco domeček překážkami, a pak na ně vyslat jednu želatinovou kuličku a sledovat, jak se odráží sem a tam, sem a tam… Blbina, ale dá se s ní hezky vyhrát. A to platí pro celou hru. LocoRoco přináší až geniálně jednoduchou hru s primitivním ovládáním, ale bohatou dávkou hratelnosti. Ideální veselá a roztomile barevná zábava pro rozjařená letní odpoledne. 

Grafika: 9/10
Zvuk: 8/10
Hudba: 8/10
Hratelnost: 9/10

Optimistická, zábavná a nápaditá plošinovka z bezkonkurenčně nejroztomilejším grafickým ztvárněním široko daleko. LocoRoco dokáže vyčarovat úsměv i na tváři toho největšího škarohlída.

Celkové hodnocení: 8,8/10