Recenze: Mace Griffin Bounty Hunter – dvojitá dávka akce?

vytisknout velikost písma
Není nad pořádnou střílečku, kde kulky létají jako o závod a osamělý bojovník za práva utlačovaných se neváhá postavit se na odpor kolosu nespravedlnosti a zla. V tomto případě máme před sebou PC konverzi střílečky z konzolí, která se pokusila plynule skloubit chození po svých a přesun mezi bojišti na palubě rakety, se kterou si užijete řežbu i ve vzduchu. Jak si PC verze této hry stojí?
Recenze: Mace Griffin Bounty Hunter – dvojitá dávka akce?

Platforma: PC
Typ hry: 3D Akční
Multiplayer: Ne
Minimální konfigurace: CPU 1 Ghz, 64 MB RAM, 2,5 GB na HDD, 32 MB graf. karta
Doporučená konfigurace: CPU 1,5 Ghz, 128 MB RAM, 5 GB na HDD, 64 MB graf. karta
Testovací konfigurace: Athlon XP 1500+, 512 MB RAM, 30 GB na HDD, Radeon 9500 Pro 128 MB, Win 2000
Výrobce:  Black Label Games (
www.blacklabelgames.com)
Distributor: Vivendi Universal Games (
www.vugames.com)
Distribuce v ČR: Cenega (
www.cenega.cz)
Homepage:
www.huntthemdown.com

Konzole a PC. Dva vzdálené světy, ve kterých platí velmi odlišné zákony a vítězí úplně jiní hráči. Kdo už se kontaktoval s oběma zástupci rozdílných přístupů hraní her, nebude se divit, že na každé z platforem panuje jiný herní žánr. PC si odjakživa usurpují nárok na best of ocenění žánrů typu FPS, všechny formy strategií, simulátory, systémově propracovaná RPG západního typu a také trochu speciální případ online her.

  

Úchvatná mimozemská architektura * Modla řádu Virtuálního světla * Jeden z tužších robotů

Konzole naproti tomu kralují na poli akčních adventur, výpravných japonských RPG, plošinovek, survival horrorů, atd. Mohli bychom se dostat až do debaty o finančním zázemí her na konzolích a PC, což bych v tomto článku velmi nerad. Otázka, která pramení z těchto faktů, je nasnadě. Uspěje původně konzolové FPS u zhýčkaného hráče PC?

Byla jednou jedna budoucnost...

Je to nedostatkem tvůrčího ducha nebo kulisa budoucnosti nenabízí pestřejší paletu námětů? Příběh Bounty Huntera je jednoduchou analogií nešťastné pohádky o jedné velmi zlé korporaci, která v honbě za nevyčíslitelným bohatstvím a absolutistické moci sahá po ukrutných, nicméně ohraných praktikách. Sabotáže, intriky, vydíraní a úkladné vraždy. Nic z toho není korporaci cizí, takže se nedivte, až později objevíte genetickou laboratoř, kde se provádějí odporné pokusy na všech třech známých zástupcích humanoidních ras.

  

Přestřelka ve vesmíru * Honba za cizácký letounem * Přílet k pevnosti v asteroidu

Nechci, abyste nabyli dojmu, že od FPS očekávám epický příběh. Přesto všichni víme, že dávno v roce 1998 přišel s mnohem důstojnější koncepcí dějové linie dnes nesmrtelný Half Life. Co naplat, přeskočme raději nezajímavé téma zápletky i příběhu a věnujme se naplno tomu, co dělá 3D hru zábavnou.

Míření a střelba

Problémem řady konverzí z konzolí je implementace joypadového ovládání do ověřeného systému myš + klávesnice. Abych vás do problému zasvětil, přidám pár slov o míření v konzolovém Bounty Hunterovi. Těžko můžete po konzolistovi připoutanému k joypadu chtít, aby zasáhl z otočky nepřítele přímo do očička. Technické možnosti joypadu jsou v případě většiny konzolových her excelentní, leč právě v FPS je joypad spíš k vzteku. Vývojáři konzolových FPS přišli s geniálním nápadem, jak umožnit svým hráčům vyrovnaný souboj, i když jsou NPC postavy v pohybu a uskakují do stran. Míříte-li alespoň přibližně na svého protivníka, aktivuje se auto-aiming.

To je milé, jenže pokud by takto zaměřený nepřítel dostával neustále přesné zásahy do hlavy, asi by to nebyla moc zábava. A tak přichází na řadu kompromis, pro který by většina PC hráčů nejraději vraždila. Dobře, mějte na konzolích auto-aiming, avšak my jej budeme kompenzovat náhodným rozptylem zbraní. Už se přibližujeme k jádru konfliktu.

  

Brzy bude jen prach a popel * Oslepovací granát v akci * Na očičko

Předěláte hru na PC a odstraníte auto-aiming, protože PCčkáři mají přesnou myš a klávesnici. Bohužel neodstraníte rozptyl zbraní a tak se vaší hře stane to, co se stalo i nešťastné PC verzi HALO. Dostáváte zástupy zdeptaných hráčů, kteří jsou si jistí, že mířili přesně na hlavu a mezitím šlo asi deset kulek do zdi, pět do břicha a dvě do noh. Naštěstí se to nestane, používáte-li sniperku = automaticky má nejoblíbenější zbraň v Bounty Hunterovi, jen by to chtělo víc nábojů.

Protivníci a protivenství (obtížnost)

Bude to pravděpodobně souviset s bohatšími zkušenostmi vývojářů a našlapanější konkurencí na poli FPS u PC obecně. Chci říct, pokud chcete dnes prorazit na PC se 3D střílečkou, nemůžete přijít s ohraným scénářem. Na konzolích se vám to snáze podaří, protože tento formát je po FPS zatím stále přiměřeně hladový. Problém by se dal shrnout slovy „hledá se umělá inteligence“. Fenomén, který z každé FPS učiní mnohem přitažlivější sousto, než pokud jen sedíte před monitorem a bezduše opakujete natrénovanou posloupnost několika úkroků a pár dávek střelby na protivníka. Nechci házet špínu na všechna konzolová FPS (viz Halo), ale Bounty Hunter v této oblasti opravdu propadl.

Protivníci ovládají jen pár akcí jako úkrok nebo kotoul, občas se schovávají za sloupy. Bohužel dost často takříkajíc zamrznou a nedělají nic. V extrémním případě mě toto lelkování nepřátel rozesmálo. Nedivte se, když jedete na důlním vozíku a na vedlejší koleji se vezou čtyři vašnostové, kteří se ani neobtěžují zmáčknout spoušť. Lup, cvak, cink, plesk, hezky po jednom a měli po lelcích. Logicky by měla z tohoto nedostatku vyplynout nízká obtížnost hry. Tomu se autoři vyhnuli rozmístěním nepřátel na nečekaných nebo špatně dostupných místech, což považuji v dané situaci za šťastné řešení.

  

Oblíbená plazmová pistole v akci * Já do civilů nestřílím, narozdíl od vás * Pryč s dělem

Za šťastné řešení naopak nepovažuji kompenzaci demence nepřátel jejich mnohonásobnou převahou, jak početní, tak palebnou. V krajním případě se autoři uchýlili k dlouhé pasáži, plné vojáků se sniperkami a raketomety bez možnosti uložit hru (promiňte ten výraz, ale tohle je další „zlozvyk“ z konzolí). Takové pasáže jsou sice obtížné, ale nikoliv zábavné. Pochybuji, že najdete hráče, který se baví neustálým umíráním a opakováním depresivně neprůstřelné pasáže. Žel tato křeč vyvrcholí v závěru, kde se vyskytují protivníci, co jsou schopní vás oddělat jediným výstřelem a navíc splývají s pozadím. Dalším problémem je malý počet protivníků. Proti Griffinovi stojí tři typy humanoidů s různě silnými štíty a zbraněmi, oškliví pavouci a podivná odrůda dravé zvěře.

Zbraně

Zbraňový arsenál v čítá jedenáct zbraní. První dvě zbraně jsem používal jen po málu. Obušek připomíná Griffinovu krátkou policejní kariéru, jinak slouží opravdu jen jako poslední záchrana a pistole je asi nejméně užitečnou zbraní ve hře. Třetí zbraň v pořadí, rotační kulomet, je naopak jednou z nejfrekventovanějších. Dávka 80 nábojů v zásobníku stačí tak na jednoho protivníka s energetickým štítem (později běžná praxe), však zbraní číslo jedna se tato hračka stala zejména pro svůj přídavný granátomet, který vyřeší i čtyři, pět protivníků v tlupě.

Mám takové tušení, že z Bounty Huntera si budu navždy pamatovat nezapomenutelný zvuk ždímající pračky, který vydává kulomet ve vrcholných otáčkách. Brokovnice je brokovnice, prostě řeší potíže na krátké vzdálenosti. Raketomet je mocnou zbraní, leč chová se velmi prapodivně pokud střílíte v pohybu (nedá se odhadnout, kam raketa dopadne). S granáty jsou patálie, protože se odráží naprosto nevypočitatelně, často přímo zpět ke svému původnímu majiteli. Mají dva módy, jeden oslepovací a jeden explozivní.

  

Paprsková smršť * Hlavní padouch v koncích * Papejte olovo, pánové!

Plazmová pistole je nejúčinnější zbraní proti nepřátelům se štítem. Ostřelovačka je vzhledem k nešťastnému systému míření jediná zbraň, která je efektivní na střední a dlouhé vzdálenosti. Nesmí chybět ani oblíbená varianta Duke Nukemových Pipe Bomb, které se dají nalepit na stěnu nebo strop. A konečně se nám scénu vrací také legendární Rail gun. Poslední zbraň, energetický paprsek, jsem použil až v posledních levelech, kde se vyskytují Watchers a nejdou zranit žádnou jinou zbraní.

Prohlídka bojiště

Na své cestě podvedeného příslušníka ozbrojených sil (velmi nápadná paralela s Chrome, těžko ale říct kdo opisoval), který se záhy proměnil na lovce odměn, navštívíte řadu lokací. Nejednou přistanete na nákladní lodi, jindy letíte prozkoumat obydlený asteroid, nevynecháte ani příležitost navštívit luxusní mezihvězdný „parník“ obohacený o omlazovací komory (to se má smetánka v budoucnu na co těšit :-)) a pro změnu se ještě podíváte do nevolnického dolu.

Mezi jednu z originálních úrovní patří návštěva chrámu Virtuálního světla, obrovský hvězdný svatostánek, jehož příslušníci mají na obličeji připevněný LCD vyjadřující formou smiliků emoce svých nositelů. S trochou nadsázky by se tato hříčka dala označit za karikaturu současných neo-relikvií, což ovšem znamená, že Bounty Hunter střílí do vlastní řady a ve výsledku je to opravdu komické :-).

Připoutejte se prosím, startujeme!

Bounty Hunter se snaží přispět do bohaté rodiny FPS troškou inovace a podobně jako Red Faction nabízí zpestření ve formě dopravních prostředků. Škála vozítek není zdaleka tak pestrá, přesto ukazuje náznak perspektivy pro budoucí FPS. Nápad zde spočívá v kombinaci FPS s vesmírným simulátorem. Simulátor není tím správným výrazem pro akční mezihry v Bounty Hunterovi, ale kdoví, co bude příště.

Zpočátku se mi poměrně zamlouvalo přilétat ke každému bojišti ve své osobní stíhačce a navádět loď na přistání. Ve většině misí takovému přistání předcházela přestřelka s obranými letouny a já to bral jako vítanou změnu mezi metáním tisíců projektilů na stále stejné cíle. Bohužel i tato zpočátku vítaná inovace se časem proměnila ve stereotyp palby do podobných cílů, jejichž obtížnost se navyšuje pouze počtem nepřátelských letounů.

Provedení

Opravdu rád bych našel na Bounty Hunterovi něco, co by jej vyneslo nad průměrnou akční střílečku, ale zatím se mi nedaří. Předělat hru z konzole na PC dá pořádnou dávku tvrdé práce. Ideální by bylo výrazně zvýšit rozlišení textur a přidat efekty současných videokaret. Na majitele karet podporujících hardware shaders se tentokrát myslelo, bohužel na rozlišení textur se zapomnělo a při bližším pohledu na zeď nebo podlahu to docela zabolí. Ani modely postav, které bývají na konzolích na vysoké úrovni, tentokrát neuvidíte.

  

Hezky pomaličku, abych neštrejchl * Loučení s přítelem * Detektory zbraní? Trochu zbytečné...

Smutným zvykem jsou chybičky, které se tu a tam vloudí na obrazovku. Od špatně překreslené textury na straně jedné až po průsvitnou díru ve zdi na straně druhé. Jako třešničku na dort přihazuji maximální rozlišení 1024*768, které vám je nebo není trnem v oku, podle toho jakým zrovna disponujete hardwarem. Nakonec jsem se ukolébal k jemně vyššímu hodnocení za grafiku zejména díky poslední misi, kde autoři projevili snahu o originální provedení mystické orbitální stanice, která hraje odstíny modré barvy a poutavými kovovými odlesky na stěnách.

Mystická stanice je ničím proti opravdové záhadě, která se skrývá za zmizením jakéhokoliv vyobrazení násilí. Toto mi nikdy nebude už žádné z podobně „ulízaných“ her jasné. Jednou se jedná o násilnou hru, protože náplní Bounty Huntera není opravdu nic jiného než zabít cokoli co se vám připlete do cesty a pochybuji, že tolik proklínané násilí ve hrách zmírníte odstraněním červené tekutiny naplňující naše těla. Proč potom, narozdíl od verze pro Xbox, postrádá PC Bounty Hunter jakékoliv krvácení z ran nepřátel případně očekávatelný svinčík po zásahu raketou? Asi se nikdy nedovíme proč k tomuto u konverze došlo. Jedná-li se o tah, který by měl ospravedlnit bezduché střílení do panáčků před některou z rádoby mravokárných institucí, tak je to ubohé.

Světlá chvilka

Pomalu se blížíme ke konci recenze, která nijak neoplývá optimismem a tak se pokusím zvrátit pověst škarohlída pochvalou hudebního doprovodu. I v šedivém průměru se někdy skrývá perla, což by mohlo být drobnou útěchou pro Bounty Huntera, jehož se mi nepodaří vytáhnout nad pošmurnou úroveň průměrné hry. Perla se nám zjevila v podobě hudebního doprovodu, který - jak jistě uznáte - nemá na výsledné hodnocení žádný převratný vliv. Hudba jako jediná složka Bounty Huntera má tendenci gradovat. Doprovázející pochody v prvních úrovních nabývají na rázu až vás ke konci ženou vpřed rytmické melodie a pompézní chorály.

Světlé stránky hry
  • Vesmírné přestřelky
  • Grafické provedení poslední úrovně
  • Hudba
Temné stránky hry
  • Absence elementární umělé inteligence
  • Technicky nedotažená konverze
  • Nepřesné zbraně na střední vzdálenost
  • Obecně pouze čtyři kategorie protivníků

Škoda, že jsem nemohl obdobné věty použít i při jiné příležitosti. Skoro mě deptá neschopnost najít jiné slovo, než průměrný, šedý nebo ohraný. Asi nejvíc zamrzí nedotažená koncepce vesmírných meziher, které opravdu mohly tuto hru navést na cestu komplexnějších projektů, kde se střídá FPS s misemi ve volném prostoru. Asi nejhorší prohřešek vidím v naprosté absenci atmosféry, která by hráče vtahovala do děje. Pokud vím, hrají se dnes hry dvojím způsobem: pro zábavu a profesionálně. V prvním případě neobjevíte nic převratného, druhý případ neberte ani v úvahu.

Grafika: 7/10
Zvuky: 6/10
Hudba: 8/10
Ovládání: 7/10
Hratelnost: 6/10

Hrát Bounty Huntera je zvláštní zkušenost. Neustále si říkáte, že na té hře snad něco je nebo určitě za chvíli bude - a ono nakonec není. Z mého pohledu skončil Bounty Hunter opravdu jen lehce nad šedou barvou průměru.

Závěrečné hodnocení: 6/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY

10 podzimních herních hitů, které prostě musíte mít

10 podzimních herních hitů, které pros…

Okurková sezóna již tradičně zavítala v letních měsících i do herního průmyslu. Toto období ale za chvíli končí. S počátkem podzimu se na nás zase jednou spustí lavina očekávaných titulů, které mnohdy mají ambice dosáhnout na post letošní hry roku. Co by vás v této záplavě AAA her mělo zajímat?

10.  8.  2017 | | 12 N/A
Nejnovější úprava dělá ze hry GTA 5 pastvu pro oči

Nejnovější úprava dělá ze hry GTA 5 pa…

Grand Theft Auto 5 má za sebou již spoustu grafických modifikací. Ta nejnovější ale nastavuje novou laťku grafických orgií.

4.  8.  2017 | | 2 N/A
7 herních pecek, které vás dostanou svou atmosférou

7 herních pecek, které vás dostanou sv…

Některé hry vám dokážou proniknout pod kůži tak hluboko, že tam zůstanou navždy. Jaké kdysi oslnily nás?

5.  8.  2017 | | 15 N/A
4K obrázky z Battlefieldu téměř nerozeznáte od reality

4K obrázky z Battlefieldu téměř neroze…

Battlefield 1 stále patří mezi nejlépe vypadající hry současnosti. A z některých 4K pohlednic není těžké vyvodit, proč.

13.  8.  2017 | | 12 N/A
Hráli jsme NHL 18: betatest na ledu

Hráli jsme NHL 18: betatest na ledu

Je libo hokej? Nový ročník nejslavnější hokejové ligy světa klepe na dveře a spolu s ním i nový díl NHL od EA Sports. Jaké jsou první dojmy z betaverze?

11.  8.  2017 | | 4 N/A
10 důvodů, proč s kamarády vyzkoušet MMO hry

10 důvodů, proč s kamarády vyzkoušet M…

MMO je zkratkou anglického Massively Multiplayer Online, což je označení her pro obrovskou masu online hráčů. Je to neutuchající fenomén, do kterého se ale mnozí zdráhají proniknout. Tady máte 10 důvodů, proč byste si měli nějakou MMO hru zahrát. Hned.

14.  8.  2017 | | 3 N/A
Vypiplaný Escape From Tarkov aneb jak východní tvorba udává směr (galerie)

Vypiplaný Escape From Tarkov aneb jak …

Možná jste o hře nikdy neslyšeli. Možná už se ji nemůžete dočkat. Ať je to jak chce, Tarkov nemůžete minout z jednoho důvodu - realismus.

9.  8.  2017 | | 4 N/A
Nejnovější aktualizace pro Playstation 4 konečně přinese češtinu

Nejnovější aktualizace pro Playstation…

Sony chystá na svou konzoli PS4 zbrusu novou aktualizaci s pořadovým číslem 5.0 a ta přinese celou řadu novinek. Pro našince je tu ale podstatná hlavně ta jedna.

10.  8.  2017 |